Dovádění se šakaly

Toulám se Afrikou křížem krážem a k mému tělu je neodmyslitelně „přikován“ kovový přístroj s neuvěřitelně těžkým objektivem. Fotoaparát mám na svých cestách častěji než mobil, peníze, tričko či sandály. Zažívám mnohá dobrodružství i adrenalinová napětí. Bez tohoto vzrušení již nedokážu cestovat. A pokud mi jej sama příroda „nepřihraje“, pomůžu jí. Zkoumám, kam až mne pustí…

Šakali

Setkání s plachými predátory
Jeli jsme uspávající rychlostí divokou krajinou po prašné a kostrbaté cestě. Hledali jsme v buši hlavně ta zvířata, která by byla v „dostřelu“ našich teleobjektivů.
„Zacouvej opatrně zpátky, u cesty byli dva šakali!“ prstem řidiči ukazuji daleko za sebe. Najít šakala se podaří málokdy. Tito divocí psi s liščíma ušima a dlouhým úzkým čumákem jsou pro fotografa velkou vzácností. Je mnohem jednodušší najít lva. Důvodů je několik. Počet šakalů už dnes není zrovna velký, navíc jsou velmi plaší. Tito lovci patří mezi opatrné predátory, a pokud zrovna netrhají maso ze zvířete, které ulovil lev, nemáte šanci je přes den objevit. Zrovna když mi začala únavou z poskakování džípu padat hlava na prsa, probrali mě právě dva šakali. Nachystal jsem si objektiv, pravou ruku vystrčil z okénka a čekal, až se mi objeví v hledáčku . Spali v zelené trávě kousek od prašné cesty. Šakala jsem viděl párkrát za život, ale nikdy jsem ho nevyfotil. Natož ze dvou metrů. Motor škytl a ztichl. Krajinou bylo slyšet jen tlukot křídel letícího ptáka. Jakmile jsem se začal přibližovat, šakali vyskočili, jako když do nich střelí, a ve vteřině utekli do bezpečné vzdálenosti dvaceti metrů. Zastavili se a pozorovali naši bílou toyotu. Cvakl jsem jeden snímek, ale byli už moc daleko.

Tajemný lovec přichází
„Co budeme jíst?“ přehrabuji se v ledničce, bzučící dvanácti volty v zadní části automobilu. „Jehněčí kotletky a nějaké klobásky?“
„A já udělám brambory a do nich dám kousek slaniny s máslem!“ přidává se kolega Vašek. Sotva jsme stačili rozdělat oheň a roztáhnout stany, ukotvené na střeše auta, začalo se stmívat a buš se rozezněla jako na povel. Bzučení, vrzání, mručení, pískání, švitoření s občasným skřekem. Jak se noc prohlubovala, „megamix“ zvuků nabíral na intenzitě. Uši si uvyknou a jen občas zbystří na nový a neočekávaný zvuk. To když spícího ptáka překvapí nějaký dravec a ukončí tak jeho sen. Nebo šelest v trávě. Možná se divoká kočka hnala za prchající myškou. Praskání větviček a tleskání křídel v koruně akácie nad námi prozrazuje vyplašenou sovu, která už nemohla poslouchat naše „odborné“ řeči na téma zvuky buše.
Vůně kotlet byla čím dál pronikavější a přilákala i jiného hladovce. Dvacet metrů od našeho tábora se ve světle ohně mihl stín. Za ním druhý. Tam, kde končila světlá záře ohně, stál šakal. S napnutým krkem větřil a s čumákem vysoko do nebes hledal zdroj vůně. Sotva jsem na něj stačil zaostřit, poskočil jiným směrem. Aroma pečeného masa bylo ale silnější než pudy divokého zvířete a přirozený strach z člověka. Lovec se přikrčil a s čenichem zarytým do země hledal stopu. Postupně se sunul blíž a blíž. Občas odskočil, ale hned se vrátil ke své stopě. Klečel jsem, ani nedutal. Trpělivě jsem čekal, kam až šakal dojde. První výboje blesků jej na chvíli vyplašili, ale hlad byl mocnější. Kviknutí v houští – ozval se druhý šakal. Po vzoru toho odvážnějšího se začal taky plížit. Hřbety prohnuté jako mrštná kočka, až klouby předních nohou vyčnívaly vysoko nad srstí. Rezavý pás, táhnoucí se od krku až po špičku ocasu, měl naježený jako bodliny leguána. Oba šakali se zastavili ve stejné přikrčené poloze a jen jejich oči těkaly na všechny strany. Vedle sluchu a čichu je u šakalů hlavním smyslem zrak. „To bude páreček,“ přemýšlím nahlas nad plížícími se lovci. „Ten větší je samec, zbarvený podle svého jména. Jmenuje se šakal čabrakový. Vidíš ty čabraky? Světle hnědé břicho s tmavým, popelavě šedým hřbetem je typické. Pokud jim to situace dovolí, tvoří věrné páry na celý život. Loví spolu, štvou zvěř, hrabou společně nory pro mladé a poctivě se dělí o potravu. Někde jsem četl, že šakal dokáže zabít i nosorožce.“
„Tohle sotva desetikilové zvířátko?“ kroutí hlavou nevěřícně kolega.
„Prý se nebojí dorazit zraněné či staré umírající zvíře mnohem větších rozměrů, než je sám.“

Celou reportáž si přečtete v tištěné Xantypě.....

Richard Jaroněk

XANTYPA 5/14 - výběr z článků

Džammú a Kašmír

Džammú a Kašmír

V roce 2000 označil Bill Clinton Kašmír za nejnebezpečnější místo na zemi. V oblasti tou dobou vzrůstalo napětí mezi jadernými velmocemi Indií a Pákistánem, dlouhodobě soupeřícími o tento region. A poslední válečné střetnutí, tzv. kargilská válka z roku 1999, byla ještě v živé paměti. O více než deset let později je situace v severoindickém státu Džammú a Kašmír pro turisty mnohem příznivější.

Noční život v Praze před sto lety

Noční život v Praze před sto lety

V roce 1930 natočil režisér Karel Anton TONKU ŠIBENICI. Zpracoval tehdy nesmírně populární látku, která předtím uspěla na divadle (s Xenou Longenovou v hlavní roli) i v knižním podání (jako NANEBEVSTOUPENÍ TONKY ŠIBENICE), a zpracoval ji poprvé v dějinách české kinematografie se zvukovou stopou. Film měl velký úspěch, souběžně s českým zněním vznikly ještě německá a francouzská mutace. Jenže z originálu zbylo pár úvodních záběrů, a německá verze se nedochovala vůbec.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých

Když jsem vstoupil poprvé do ateliéru malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých, upoutala mě pozitivní energie, která z jeho trojrozměrných duchovních děl sálala. „Pokaždé, když nanáším na plátno umělou hmotu, prosím ji, aby mi ze své substance dala i něco duchovního,“ vysvětloval. „A pokud přece jen nanesu vrstvu, která se mi zdá negativní, hned ji zase setřu.

Oldřich Škácha

Oldřich Škácha

Někdy v druhé půlce devadesátých let jsme s Karlem Peckou doputovali do Pákistánu na Světový kongres intelektuálů. To nám přišlo poněkud legrační – díky komunistům jsme nic nevystudovali, a když se nám dostal do rukou seznam pozvaných veleduchů (kteří se z valné části fakt dostavili), jímž se nás hostitelé snažili přesvědčit, že i my jimi jsme (s radostným dobrozdáním od našeho kolegy prezidenta), začali jsme být sami sobě podezřelí.

„Celé kino se otřásá smíchem“

„Celé kino se otřásá smíchem“

Při vzpomínkách na nedávno zesnulou první dámu českého filmu zaznělo o jejím životě a díle takřka všechno – až na jednu poměrně důležitou skutečnost. Ačkoliv je Věra Chytilová řazena mezi tzv. šedou zónu a není počítána mezi disidenty, po řadu let byla jako „nepřátelská osoba třetí kategorie nebezpečnosti“ sledována komunistickou tajnou policí. K připomenutí této výjimečné osobnosti přináší redakce Xantypy text, který je založen na dosud nepublikovaných materiálech z archivu Státní bezpečnosti.

Výtvarník Marek Brodský

Výtvarník Marek Brodský

Marek Brodský oslavil květnu pětapadesáté narozeniny, a protože byl díky tomu trochu naměkko, svolil k jakémusi bilančnímu rozjímání o životě. Během povídání si šel dvakrát dolít svařák, svítilo sluníčko, u nohou mu ležela jeho milovaná kříženka Mánička, a přestože se mluvilo spíš o vážných věcech, dost jsme se nasmáli…

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

S Šimonem Ornestem, kapelníkem skupiny The Tap Tap a předsedou občanského sdružení TAP, jsme si povídali o tom, jak účinně pomoci lidem s handicapem zvládnout běžný život.

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Natočila jedny z nejkrásnějších dětských filmů. Ač vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech, nebyly služebné režimu, jejich témata jsou obecně lidská. Filmy Věry Plívové-Šimkové si získaly lásku diváků doslova po celém světě. Posbíraly řadu cen na festivalech, a co víc, v Belgii, Holandsku, Španělsku, Kanadě a dalších zemí vznikaly dokonce režisérčiny fankluby. Velkou obdivovatelkou jejích filmů byla i Farah, manželka íránského šáha Páhlavího. V Teheránu dokonce uspořádala jejich přehlídku v rámci festivalu dětských filmů, který nadšeně podporovala.

Anexí Krymu vyvolal Vladimír Putin duchy minulosti

Březnovou ruskou vojenskou invazi na Krym přirovnávají mnozí ke vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968. V obou případech kremelští vůdci svůj bleskový vpád na území cizí země ospravedlnili „zvacím dopisem“. Jaké jsou další společné rysy obou intervencí a v čem se vzájemně liší?

Babišova média se s chutí zakousla do premiéra Sobotky

Místy to vypadá, že vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) složená ze sociálních demokratů, ANO a lidovců nevydrží do švestek. Má sice silnou podporu ve Sněmovně, ale skládá se z velmi nesourodých prvků. Jak už zde bylo řečeno, dva hlavní hráči vlády, premiér Sobotka a ministr financí Andrej Babiš, jsou zcela rozdílní.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/14

XANTYPA Číslo 5/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne