Co se děje… v Londýně

Filmový hit OSUDOVÁ PŘITAŽLIVOST s Michaelem Douglasem jsem koncem osmdesátých let propásl, a snad právě tahle okolnost mi dovolila, abych si jeho divadelní adaptaci v Royal Haymarket Theatre užil více než většina londýnských kritiků.

V roli chápající a starostlivé manželky newyorského právníka Dana Gallaghera debutuje ve West Endu Kristine Davisová, kterou proslavila role Charlotte v televizním seriálu SEX VE MĚSTĚ. A pokud došla obnovená hra uznání, tak to bylo téměř výlučně pro herecké výkony tří hlavních protagonistů (kromě Davisové v roli Beth ještě Mark Bazley jako Dan a Natasha McElhoneová jako Alex). Divadelní zpracování se také vrátilo k původnímu rozuzlení milostné zápletky: zatímco ve filmu pošle zhrzenou milenku Alex na onen svět Danova choť Beth, v divadle spáchá Alex sebevraždu, zinscenovanou ovšem tak, aby vina padla na jejího exmilence.
Pro divadelního kritika Daily Telegraphu Charlese Spencere zůstává naprostou záhadou, „proč se tak uznávaný režisér, jakým je Trevor Nunn, rozhodl režírovat takový divadelní ‚šmejd‘“. Paul Taylor z Independentu tvrdí, že i když je filmový hit z roku 1987 kýčovitý, byl alespoň přesvědčivý, zatímco svým způsobem hodnotnější a vrstvnatější divadelní hra ho coby diváka ponechala v podivně nezúčastněném stavu. „Uznání si zaslouží herci,“ napsal v Guardianu Michael Billington. „Ti se, jak jim to text dovoluje, snaží, seč mohou.“

Na britské pulty se dostala zajímavá kniha ohlížející se do období studené války. Historik a novinář Ben MacIntyre sepsal v knize ŠPIÓN MEZI PŘÁTELI zatím zřejmě nejúplnější a nečtivější životopis proslulého britského špióna Kima Philbyho. Z pozice šéfa protisovětského oddělení zpravodajské služby MI6 dodával po léta informace Stalinovi a jeho spolupracovníkům, a to dokonce v takové míře, že se sovětskému vedení zdály podezřelé.
MacIntyre se ve své knize soustředil na zásadní a nejdramatičtější momenty Philbyho kariéry a využil své kontakty a přístup do soukromých archivů zúčastněných osob, aby v některých chvílích prakticky minutu po minutě rekonstruoval rozhodující momenty, včetně samotného odhalení patrně největšího špionážního skandálu 21. století (Philby je jako zpravodaj britského nedělníku Observer v Bejrútu konfrontován a usvědčen ze zrady svým dlouholetým přítelem Nicholasem Elliottem, agentem MI6). „Ben MacIntyre je znovu mimořádně zábavný, a to i když nenabízí žádná nová převratná odhalení, neboť archivy MI6, CIA a KGB zůstávají stále nepřístupné. Místo toho se MacIntyre pokouší nahlédnout na Philbyho prizmatem jeho přátel a přátelských svazků,“ píše Tim Milne v recenzi otištěné v listu Independent.

Snad je to britským počasím a omezenou paletou mdlých přírodních barev, která činí z každé výstavy renesančních mistrů v Londýně tak mimořádnou událost. Dokonce takovou, že Národní galerie vyklidila pro zhruba padesátku obrazů Paola Veronese (1528–1588) pět rozlehlých sálů, určených jinak stálé expozici. „Samotná výstava je fascinující: nejnádhernější ukázka děl starých mistrů, která se v posledních letech do Británie dostala,“ nešetří superlativy v nedělníku Sunday Times Wladimir Janusczak.
Paolo Veronese (vlastním jménem Caliari) byl mistrem především skupinové figurální malby, jeho kompoziční a výrazové umění se stalo předlohou a vzorem malířským generacím, které přišly po něm. Stejně tak mě však zaujala hloubka a přesvědčivost jeho portrétů: vnímavě v nich dokázal zachytit jímavost tváře, jak je patrné například na portrétu Livie da Porto Thiene hned v úvodním sálu výstavy. Elegance, s níž používal některé barvy, například jablečnou zeleň, ohromuje.
Nikoliv náhodou visel Veronesův cyklus čtyř obrazů ALEGORIE LÁSKY ještě na počátku 17. století na Pražském hradě. Není zcela zřejmé, zda ho do svých sbírek zakoupil velký milovník evropského umění Rudolf II., nebo zda jej zdědil ze sbírky svých předků, kteří si cyklus u italského renesančního mistra objednali. Průvodce britskou Národní galerií zmiňuje, že obrazy s další válečnou kořistí odvezli z Prahy během třicetileté války Švédové. Oklikou se pak dostaly do sbírky londýnské Národní galerie, která je vlastní. Škoda, mohli jsme se jim obdivovat ve Valdštejnském paláci.

Ivan Kytka

XANTYPA 5/14 - výběr z článků

Džammú a Kašmír

Džammú a Kašmír

V roce 2000 označil Bill Clinton Kašmír za nejnebezpečnější místo na zemi. V oblasti tou dobou vzrůstalo napětí mezi jadernými velmocemi Indií a Pákistánem, dlouhodobě soupeřícími o tento region. A poslední válečné střetnutí, tzv. kargilská válka z roku 1999, byla ještě v živé paměti. O více než deset let později je situace v severoindickém státu Džammú a Kašmír pro turisty mnohem příznivější.

Noční život v Praze před sto lety

Noční život v Praze před sto lety

V roce 1930 natočil režisér Karel Anton TONKU ŠIBENICI. Zpracoval tehdy nesmírně populární látku, která předtím uspěla na divadle (s Xenou Longenovou v hlavní roli) i v knižním podání (jako NANEBEVSTOUPENÍ TONKY ŠIBENICE), a zpracoval ji poprvé v dějinách české kinematografie se zvukovou stopou. Film měl velký úspěch, souběžně s českým zněním vznikly ještě německá a francouzská mutace. Jenže z originálu zbylo pár úvodních záběrů, a německá verze se nedochovala vůbec.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých

Když jsem vstoupil poprvé do ateliéru malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých, upoutala mě pozitivní energie, která z jeho trojrozměrných duchovních děl sálala. „Pokaždé, když nanáším na plátno umělou hmotu, prosím ji, aby mi ze své substance dala i něco duchovního,“ vysvětloval. „A pokud přece jen nanesu vrstvu, která se mi zdá negativní, hned ji zase setřu.

Oldřich Škácha

Oldřich Škácha

Někdy v druhé půlce devadesátých let jsme s Karlem Peckou doputovali do Pákistánu na Světový kongres intelektuálů. To nám přišlo poněkud legrační – díky komunistům jsme nic nevystudovali, a když se nám dostal do rukou seznam pozvaných veleduchů (kteří se z valné části fakt dostavili), jímž se nás hostitelé snažili přesvědčit, že i my jimi jsme (s radostným dobrozdáním od našeho kolegy prezidenta), začali jsme být sami sobě podezřelí.

„Celé kino se otřásá smíchem“

„Celé kino se otřásá smíchem“

Při vzpomínkách na nedávno zesnulou první dámu českého filmu zaznělo o jejím životě a díle takřka všechno – až na jednu poměrně důležitou skutečnost. Ačkoliv je Věra Chytilová řazena mezi tzv. šedou zónu a není počítána mezi disidenty, po řadu let byla jako „nepřátelská osoba třetí kategorie nebezpečnosti“ sledována komunistickou tajnou policí. K připomenutí této výjimečné osobnosti přináší redakce Xantypy text, který je založen na dosud nepublikovaných materiálech z archivu Státní bezpečnosti.

Výtvarník Marek Brodský

Výtvarník Marek Brodský

Marek Brodský oslavil květnu pětapadesáté narozeniny, a protože byl díky tomu trochu naměkko, svolil k jakémusi bilančnímu rozjímání o životě. Během povídání si šel dvakrát dolít svařák, svítilo sluníčko, u nohou mu ležela jeho milovaná kříženka Mánička, a přestože se mluvilo spíš o vážných věcech, dost jsme se nasmáli…

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

S Šimonem Ornestem, kapelníkem skupiny The Tap Tap a předsedou občanského sdružení TAP, jsme si povídali o tom, jak účinně pomoci lidem s handicapem zvládnout běžný život.

Dovádění se šakaly

Dovádění se šakaly

Toulám se Afrikou křížem krážem a k mému tělu je neodmyslitelně „přikován“ kovový přístroj s neuvěřitelně těžkým objektivem. Fotoaparát mám na svých cestách častěji než mobil, peníze, tričko či sandály. Zažívám mnohá dobrodružství i adrenalinová napětí. Bez tohoto vzrušení již nedokážu cestovat. A pokud mi jej sama příroda „nepřihraje“, pomůžu jí. Zkoumám, kam až mne pustí…

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Natočila jedny z nejkrásnějších dětských filmů. Ač vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech, nebyly služebné režimu, jejich témata jsou obecně lidská. Filmy Věry Plívové-Šimkové si získaly lásku diváků doslova po celém světě. Posbíraly řadu cen na festivalech, a co víc, v Belgii, Holandsku, Španělsku, Kanadě a dalších zemí vznikaly dokonce režisérčiny fankluby. Velkou obdivovatelkou jejích filmů byla i Farah, manželka íránského šáha Páhlavího. V Teheránu dokonce uspořádala jejich přehlídku v rámci festivalu dětských filmů, který nadšeně podporovala.

Anexí Krymu vyvolal Vladimír Putin duchy minulosti

Březnovou ruskou vojenskou invazi na Krym přirovnávají mnozí ke vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968. V obou případech kremelští vůdci svůj bleskový vpád na území cizí země ospravedlnili „zvacím dopisem“. Jaké jsou další společné rysy obou intervencí a v čem se vzájemně liší?

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/14

XANTYPA Číslo 5/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne