Herec Jan Potměšil

Růže pro Kašpary

Najít v Praze klidný kout je kus štěstí. Někteří ho mají. Kout i štěstí. Při všem neštěstí, které je v životě potkalo, tvrdí, že toho prvního je naštěstí přece jen víc. O mihotání mezi dvěma póly má plné právo přemítat Jan Potměšil, do něhož se kdysi zamilovala i princezna Jasněnka. To byl docela obyčejným ševcem Jírou a cestu ke štěstí jim nepokazila ani zlá čarodějnice a její dcera Černava.

Potměšil

V obyčejném životě je všechno klikatější. Jan je jednou z ikon sametové revoluce. V prosinci 1989 se s Janem Kačerem a dokumentaristou Vladislavem Kvasničkou vraceli z důležitého revolučního mítinku v Ostravě. Ještě se občerstvili v motorestu u Devíti křížů. „Pak jsem usnul a už si nic nepamatuji. Byl mráz, na Vysočině spousta sněhu a řidič pravděpodobně těsně před Prahou usnul. Auto narazilo do svodidel a vyletělo do vzduchu. Podle Jana Kačera jsme těsně minuli strom. Pak se auto kutálelo ze stráně, a začalo hořet…“
Jan Potměšil byl talent. Objevil se ve filmech na sklonku normalizačního nečasu – ve Smyczkově naléhavém PROČ?, v Troškově pohádce O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI, v Olmerově snímku BONY A KLID i v Schormově dlouho očekávaném návratu – VLASTNĚ SE NIC NESTALO. Měl za sebou ještě starší televizní a filmové zkušenosti dětské filmové hvězdy.
Probudil se až o dva měsíce později a postupně se smiřoval s faktem, že nebude chodit. Nevzdal to. Přežít nehodu bylo vlastně štěstí. Díky Jakubu Špalkovi i dalším režisérům a přátelům se vrátil na jeviště. Hraje v nových filmech, oženil se a k Šimonovi, již pomalu puberťákovi, přibyl dnes už prvňák Jan, nejkrásnější dárek k Vánocům 2006, i když se narodil už na Mikuláše.

Václav Havel
Najít v Praze klidný kout je štěstí. Rodinný dům Potměšilových stojí ve spleti ulic s poetickými jmény Nad lesem, Nad stráněmi, Nad hájem, Na výspě, V mokřinách… Stačí zajet k lesíku a dohlédnete k Vyšehradu i dál přes řeku na Pražský hrad.
„Pořád tam vidím Václava Havla, člověka, který nás svým duchem a morální silou posunul do svobodné dimenze. Svoboda je ústředním tématem mého života. V nejdůležitějším období kolem roku 1989 a mého úrazu mi splývá právě s Václavem Havlem. On tu touhu po svobodě zažehl a já jsem moc rád, že jsem u jejího naplnění mohl být. Potkávali jsme se už v době revoluce, kdy jsem mu do Adrie nosil zprávy z Divadla na Vinohradech. Bylo pro mě důležité, že mě navštívil v nemocnici v době, kdy jsem měl pětatřicet kilo i s postelí. Ano, jednou dokonce přijel i sem k nám do Hodkoviček a vzpomněl si, že do vedlejší ulice chodil navštěvovat Ivana Klímu.“
Je smutné, jak si osobností vážit neumíme a jak nedokážeme mít úctu k talentu, charakteru, čistotě myšlení a negujeme a vysmíváme se všemu, co sami nemáme. Jiný velký člověk, básník Jan Skácel, říkal: Asi nám chybí moře, otevřená dálka, proto si ve všem chceme být rovni, a kde nemůžeme, tam ničíme a negujeme, buď silou nebo intrikou či výsměchem. „Kdo chce, může si odkaz Václava Havla v sobě nést dál,“ dodává Jan Potměšil. „Já si ho připomínám pokaždé, když se dívám směrem k Pražskému hradu.“
Když jsme se v prosinci s Janem potkali, zkoušeli právě Divadle v Celetné Višňový sad. „I v souvislosti s ním přemýšlím o tradičních hodnotách, na kterých stojí za to lpět. Mám vždycky při takových střetech noblesy s obyčejností pocit, jako by nám chyběl příklad. Jako bychom se báli vznešenosti. – Před koncem loňského roku jsem na vernisáži k devítistému výročí založení řádu svatého Jana v Jeruzalémě neboli johanitů, maltézských rytířů, četl bulu papeže Paschalise II., který řád v roce 1113 posvětil. Schwarzenbergové, Lobkovicové, Šternberkové, Nosticové a další rody, které vytrvale odmítáme jako cizácké, po staletí neokázale udržují na našem území organizaci, jejímž heslem je ,Nemocní a chudí jsou našimi pány‘. Pomoc jiným lidem považuji i za své poslání. Čím to chceme nahradit? Čím nahradí dravý podnikatel Lopachin svět nemoderních hodnot rodiny statkářky Raněvské? Co vyroste na místě višňového sadu?“
Společenská angažovanost provází Jana neustále. V tom je neúnavný. Ať je to dlouhodobá spolupráce s Kontem Bariéry, podpora čínského disidenta Kao Č’-šenga, odmítání rasismu či účast na akcích varujících před návratem komunismu. „Jedině tak má člověk možnost dát najevo, o jaké hodnoty mu jde – o svobodu, princip demokracie. Vlastně pořád mluvíme o tom samém, o hodnotách, které je potřeba stále si připomínat, upozorňovat na ně a bránit je.“
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Jiří P. Kříž

XANTYPA 5/14 - výběr z článků

Džammú a Kašmír

Džammú a Kašmír

V roce 2000 označil Bill Clinton Kašmír za nejnebezpečnější místo na zemi. V oblasti tou dobou vzrůstalo napětí mezi jadernými velmocemi Indií a Pákistánem, dlouhodobě soupeřícími o tento region. A poslední válečné střetnutí, tzv. kargilská válka z roku 1999, byla ještě v živé paměti. O více než deset let později je situace v severoindickém státu Džammú a Kašmír pro turisty mnohem příznivější.

Noční život v Praze před sto lety

Noční život v Praze před sto lety

V roce 1930 natočil režisér Karel Anton TONKU ŠIBENICI. Zpracoval tehdy nesmírně populární látku, která předtím uspěla na divadle (s Xenou Longenovou v hlavní roli) i v knižním podání (jako NANEBEVSTOUPENÍ TONKY ŠIBENICE), a zpracoval ji poprvé v dějinách české kinematografie se zvukovou stopou. Film měl velký úspěch, souběžně s českým zněním vznikly ještě německá a francouzská mutace. Jenže z originálu zbylo pár úvodních záběrů, a německá verze se nedochovala vůbec.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých

Když jsem vstoupil poprvé do ateliéru malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých, upoutala mě pozitivní energie, která z jeho trojrozměrných duchovních děl sálala. „Pokaždé, když nanáším na plátno umělou hmotu, prosím ji, aby mi ze své substance dala i něco duchovního,“ vysvětloval. „A pokud přece jen nanesu vrstvu, která se mi zdá negativní, hned ji zase setřu.

Oldřich Škácha

Oldřich Škácha

Někdy v druhé půlce devadesátých let jsme s Karlem Peckou doputovali do Pákistánu na Světový kongres intelektuálů. To nám přišlo poněkud legrační – díky komunistům jsme nic nevystudovali, a když se nám dostal do rukou seznam pozvaných veleduchů (kteří se z valné části fakt dostavili), jímž se nás hostitelé snažili přesvědčit, že i my jimi jsme (s radostným dobrozdáním od našeho kolegy prezidenta), začali jsme být sami sobě podezřelí.

„Celé kino se otřásá smíchem“

„Celé kino se otřásá smíchem“

Při vzpomínkách na nedávno zesnulou první dámu českého filmu zaznělo o jejím životě a díle takřka všechno – až na jednu poměrně důležitou skutečnost. Ačkoliv je Věra Chytilová řazena mezi tzv. šedou zónu a není počítána mezi disidenty, po řadu let byla jako „nepřátelská osoba třetí kategorie nebezpečnosti“ sledována komunistickou tajnou policí. K připomenutí této výjimečné osobnosti přináší redakce Xantypy text, který je založen na dosud nepublikovaných materiálech z archivu Státní bezpečnosti.

Výtvarník Marek Brodský

Výtvarník Marek Brodský

Marek Brodský oslavil květnu pětapadesáté narozeniny, a protože byl díky tomu trochu naměkko, svolil k jakémusi bilančnímu rozjímání o životě. Během povídání si šel dvakrát dolít svařák, svítilo sluníčko, u nohou mu ležela jeho milovaná kříženka Mánička, a přestože se mluvilo spíš o vážných věcech, dost jsme se nasmáli…

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

S Šimonem Ornestem, kapelníkem skupiny The Tap Tap a předsedou občanského sdružení TAP, jsme si povídali o tom, jak účinně pomoci lidem s handicapem zvládnout běžný život.

Dovádění se šakaly

Dovádění se šakaly

Toulám se Afrikou křížem krážem a k mému tělu je neodmyslitelně „přikován“ kovový přístroj s neuvěřitelně těžkým objektivem. Fotoaparát mám na svých cestách častěji než mobil, peníze, tričko či sandály. Zažívám mnohá dobrodružství i adrenalinová napětí. Bez tohoto vzrušení již nedokážu cestovat. A pokud mi jej sama příroda „nepřihraje“, pomůžu jí. Zkoumám, kam až mne pustí…

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Natočila jedny z nejkrásnějších dětských filmů. Ač vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech, nebyly služebné režimu, jejich témata jsou obecně lidská. Filmy Věry Plívové-Šimkové si získaly lásku diváků doslova po celém světě. Posbíraly řadu cen na festivalech, a co víc, v Belgii, Holandsku, Španělsku, Kanadě a dalších zemí vznikaly dokonce režisérčiny fankluby. Velkou obdivovatelkou jejích filmů byla i Farah, manželka íránského šáha Páhlavího. V Teheránu dokonce uspořádala jejich přehlídku v rámci festivalu dětských filmů, který nadšeně podporovala.

Anexí Krymu vyvolal Vladimír Putin duchy minulosti

Březnovou ruskou vojenskou invazi na Krym přirovnávají mnozí ke vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968. V obou případech kremelští vůdci svůj bleskový vpád na území cizí země ospravedlnili „zvacím dopisem“. Jaké jsou další společné rysy obou intervencí a v čem se vzájemně liší?

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/14

XANTYPA Číslo 5/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne