Tašky

Cíl cesty není v tomto případě rozhodující, ale proč ho nezmínit. Jel jsem do města, které někteří historici označují za místo spojenecké zrady, tedy do Mnichova. Jel jsem jen na tři dny a nebylo tedy nutné, abych si bral s sebou kufr, měl jsem jen takovou malou brašnu přes rameno, v níž více méně denně nosím nějaká lejstra a knížku do tramvaje (v tomto případě do vlaku), a potom příruční tašku, v ní svetr, kdyby uprostřed dubna uhodily mrazy, rezervní tričko, pyžamo, dva kapesníky a podobné nezbytnosti (jak se ukázalo zbytnosti). Z obsahu závorky je zřejmé, že taška nedojela tam, kam jsem dojel já.

Když jsem totiž dorazil do Regensburgu, kde jsem měl přesedat, sebral jsem svou brašnu přes rameno a se svým obvyklým zavazadlem se vydal do čekárny. Ještě jsem si nestačil sednout, když mě zarazil zneklidňující pocit, že cosi není v pořádku. Samozřejmě, místo dvou zavazadel jsem měl jen jedno, tedy právě jen to výrazně menší.
Můj motoráček mezitím zmizel, nicméně přímo u vchodu do čekárny plnili svou povinnost tři policisté. Když jsem na ně spustil anglicky (má němčina za půl století, kdy jsem ji nepoužil, zvolna uvadla), dva ukázali na třetího, který mi měl rozumět. Skutečně, vyslechl mě a sdělil mi, že motoráček, kterým jsem přijel, teď odpočívá na odstavné koleji, ale za dvacet pět minut se vydá na zpáteční cestu.
Pětadvacet minut jsem strávil v horečném napětí. Motoráček přihrčel, měl naštěstí jen dva vozy, naneštěstí ani v jednom z nich se moje taška nevyskytla. Je to zajímavé, že zatímco já svoji vlastní tašku při odchodu z vagonu přehlédl, někdo, komu do ní vůbec nic nebylo, si jí všiml. Nadal jsem si zapomnětlivých pitomců a vydal se do města Mnichov.
Naštěstí peníze do tašky nedávám, takže jsem si ve městě opatřil tašku novou (hezčí), stejně jako svetr (krásnější a navíc nebesky modrý).
O čtyři dny později jsem se vracel z Mnichova (s tou novou hezčí taškou). Teď zklamu vaše škodolibé očekávání, nezapomněl jsem ji při přesedání (nejspíš proto, že vlak jel přímo do Prahy), zato kousek za Domažlicemi vešel do kupé průvodčí, chvíli hleděl na moji krásnou novou černou tašku a zeptal se mě: to je vaše?
Přisvědčil jsem, a napadlo mě zjistit, proč se ptá.
„Ale teď mě volal nějaký chlápek, co vystoupil v Domažlicích, že tu zapomněl takovouhle černou tašku.“
Poučení: svět je plný zapomnětlivých pitomců.

Ivan Klíma

XANTYPA 5/13 - výběr z článků

Kytarový kouzelník Mike Oldfield šedesátiletý

Kytarový kouzelník Mike Oldfield šedesátiletý

Mezi květnovými výročími se hned dvě vztahují k významné postavě světové populární hudby. Patnáctého května se dožívá šedesáti let Mike Oldfield, multiinstrumentalista a skladatel, který ve své tvorbě dokáže do osobitého tvaru syntetizovat řadu hudebních stylů od etnohudby, world music, rocku až po klasiku. Zároveň si 25. května připomeneme čtyřicet let od vydání jeho přelomového alba TUBULAR BELLS, které zcela popřelo dosud zažitá pravidla v hudebním byznysu a svým komerčním úspěchem – navzdory nepodbízivosti zpracování – patří dnes k jednomu z nejprodávanějších alb hudební historie vůbec.

Herečka Zuzana Onufráková

Herečka Zuzana Onufráková

Nakažlivý smích a nezkrotná energie, tak by se dala charakterizovat herečka Zuzana Onufráková. Na pevných základech rodu se promítají rychlé proměny jejího života i místa působení. Proletěla během několika let od Prešova přes Bratislavu a Ústí nad Labem až do Prahy, kde je o ní stále častěji slyšet. Jen letmo: potkávali jsme ji v televizním seriálu Redakce, v divadlech v Celetné, Ypsilonce, na Zábradlí, na Fidlovačce, významná byla nedávná etapa v Činoherním studiu v Ústí nad Labem; nyní také hostuje v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Herecké zaujetí ji přede dvěma lety přivedlo do pražského Švandova divadla.

Na návštěvě u Jiřího Stránského

Na návštěvě u Jiřího Stránského

Kdybychom nezrušili šlechtické predikáty, byl by dnes spisovatel, scenárista, dramatik a novinář Jiří Stránský rytířem ze Stránky a Greifenfelsu. Představit si ho jako pána na tvrzi, za dubovým stolem, s kožešinou přes rameno nebo v brnění na koni nedá žádnou práci. „Brnění mám v kolenou, na koni jezdím a tvrz mám taky,“ říká pobaveně. Jeho tvrzí je pracovna se spoustou knih a velikým psacím stolem.

Na konci světa

Na konci světa

Krajina nejzápadnějšího výběžku anglického hrabství Cornwall je po věky modelována nejen lidmi, ale také mořem. Mírné podnebí ovlivněné Golfským proudem zde vytváří mikroklima, díky němuž se tomuto koutu světa přezdívá také riviéra.

Barvy Tona Stana

Barvy Tona Stana

Fotografie portrétů a aktů Tona Stana zaslouženě našly své místo v nejedné významné galerii či sbírce. Výstava MOJE BARVY představuje jeho nejnovější kolekci fotografií, které si právě můžete prohlédnout v pražské galerii Leica. Tam jsme ho také vyzpovídali…

Herečka Geraldine Chaplinová

Herečka Geraldine Chaplinová

Během své březnové návštěvy Prahy oslňovala svou bezprostředností. Na Febiofestu nerozdávala jen povinné úsměvy a obligátní odpovědi novinářům. Zářila pohodou, byla vstřícná i duchaplná a dávala najevo, že herectví si pořád náramně užívá. Při loučení s festivalovým štábem se objímala se svou průvodkyní i s překladatelkou a děkovala jim za vykonanou práci. Ze závěrečného večírku poskytla v přímém přenosu rozhovor pro Českou televizi, při němž vypila sklenku slivovice. A do kamery žertovně prohlašovala, že se možná skácí přímo před kamerou. Sympatická Geraldine Chaplinová, které bude letos v létě devětašedesát, navíc vypadala báječně v mikině i ve slavnostním oblečení.

V království kočárů krále Václava (Obra)

V království kočárů krále Václava (Obra)

Kočáry – jeden vedle druhého! Víc než padesát jich vystavuje pan Václav Obr ve svém soukromém muzeu historických kočárů v Čechách pod Kosířem na Hané nedaleko Prostějova. Má tu kočáry otevřené i zavřené, velké i malé, dostavníky na daleké cesty i bryčky na přejetí z jedné vsi do druhé.

Hledal Leonardo da Vinci inspiraci v Arménii?

Hledal Leonardo da Vinci inspiraci v Arménii?

Život geniálního italského umělce je obestřen záhadami a nejasnostmi. U mnohých uměleckých děl, písemností a vynálezů není jisté, zda byl skutečně jejich autorem. Velké otazníky panují také kolem otázky, zda působil i mimo Evropu. Velmi často je v této souvislosti zmiňována Arménie.

Zdeněk Smetana

Zdeněk Smetana

Dal podobu psím kamarádům Štaflíkovi a Špagetkovi, skřítkům Křemílkovi, Vochomůrkovi, Rákosníčkovi i Racochejlovi, medvědářovi Kubovi Kubikulovi a jeho medvědu Kubulovi, dobrotivé Malé čarodějnici i stále dobře naladěnému chlapečkovi Radovanovi. Jeho večerníčky i jím ilustrované knížky přinášejí radost již několikáté generaci dětí a patří k českému rodinnému stříbru.

Věra Čáslavská: Mě už nedostanete!

Věra Čáslavská: Mě už nedostanete!

Během prezidentské kampaně v týmu Karla Schwarzenberga jsem měla to štěstí spřátelit se s Věrou Čáslavskou. Její skromnost a lidskost, ale i odhodlání a neohroženost nám všem byly často inspirací a podporou. Velmi jsem si přála podělit se o svůj obdiv a náklonnost k této kurážné ženě. Děkuji tímto Xantypě, že mi umožnila přiblížit vám chvíle, které jsme strávily povídáním o gymnastice, radosti i bolesti, lásce, dětech, politice…

SLOUPEK Ivana Klímy - výběr z článků

Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Evropa

 Evropská unie byla poctěna udělením Nobelovy ceny míru.
Co vlastně je Evropa? Z hlediska zeměpisného: stačí pohlédnout na mapu a podle jednoho pojetí je odpověď zřejmá. Evropa je místní název pro celkem nerozsáhlý, zato členitý výběžek Euroasie.

Dárky, dárky, dárky…

A už tu máme zase na krku prosinec a s ním Vánoce a s těmi shánění dárků.
Dárek může být živý či neživý a jeho jedinečnost tkví v tom, že jej nekupujeme (případně nekrademe) v samoobsluze, ale dostáváme zdarma většinou s milým úsměvem a očekáváním dárce, že ho zahrneme díky

Na koho jsme nejvíc hrdí

Lidové noviny otiskly výsledky takového malého průzkumu na toto téma a vyšly jim tři osobnosti: Havel, Jágr, Gott, k nim se prý vzpíná naše hrdost. Pokud se týká kultury v anketě mezi studenty (převážně vysokoškolskými) bylo pořadí následující: Gott, Forman, Svěrák, Roden, Karel Čapek, Antonín Dvořák.

Malá prezidentská inventura II.

Klement Gottwald byl prvním dělnickým prezidentem – možná bychom mohli nazývat prvním dělnickým prezidentem i Masaryka, jenže ten si svůj původ pokazil univerzitním vzděláním.

Malá prezidentská inventura

 Blíží se nám prezidentská volba a ještě před ní termín, dokdy se o prezidentský úřad můžou ucházet všichni občané ČR starší čtyřiceti let, ženy i muži bez ohledu na svoji profesi, svoje náboženství, sexuální orientaci nebo příslušnost k nějaké menšině. Prezident bude zvolen na pětileté období. Letos prvně ho nebudou volit společně poslanci a senátoři, ale přímo občané. Snad by bylo před volbami, kterých se máme všichni zúčastnit, rozumné oživit vzpomínku na naše bývalé prezidenty.

O tichu

 Už jsem o tom tady psal. Na letišti cosi opravují a kdosi rozhodne, že nad námi a nad statisícovými sídlišti se budou denně prohánět desítky tryskových letadel. Nedávno jsem cosi zařizoval v Ruzyni, ne na letišti, ale v obci, a uvědomil jsem si, že pár tisíc lidí anebo spíš desítek tisíc je odsouzeno k tomu, že v podstatě na letišti žije – tedy pokud se týká rámusu, který neodlučně (aspoň prozatím) patří k vzlétávání a přistávání letadel.

Maturity

 Zpívával jsem taky.
Matura se blíží, / čtrnáct dní do ní, / má hlava však prázdná, / až to v ní duní…
Byla to trochu póza, udělal jsem maturitu včetně její matematické části. Ta patřila mezi volitelné, tedy jednička z ní byla téměř povinná.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

O dnešních dětech

Děti se chovají daleko vyspěleji než v době mého mládí. Na příklad v době mého dětství, tedy asi tak v první třídě, jsem byl jeden z mála, kdo aspoň zhruba věděl, co předcházelo jeho zrození (měl jsem moderně uvažující rodiče.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/13

XANTYPA Číslo 5/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne