Ženy a čaj

 Kalpana Rai sedí tiše v malé místnosti v továrně na čaj Jun Chiyabari a připravuje čaj k testování. Jak nalévá horkou vodu do hrnečku, sluneční paprsky dopadají na její tvář. Rai hlasitě usrkne a usměje se, zatímco její šéf přihlíží a trpělivě čeká na její názor.
„Je dobrý,“ říká Rai a hledí na šálek čerstvě vyluhovaného černého čaje. Znovu se napije a dodá: „Ano, chutná mi, povedl se.“ Její šéf přitaká a s úsměvem ji popichuje: „Nestyď se, mluv nahlas.“

ženy a čaj

Čajová továrna Jun Chiyabari, ležící v malebném Hile, odkud je úžasný výhled na na nejvyšší horu světa Mount Everest, se bez žen neobejde. „Většinou jsou zaměstnávány jako trhačky lístků, ale my jim umožnujeme pracovat ve vedoucích pozicích, nejen na plantážích s čajem, ale také v továrně, kde se čaj zpracovává,“ říká Lochan Gyawali. Společně se svým bratrem Bachanem vlastní teprve před deseti lety založenou firmu, která má kanceláře a vedení v Káthmándú, hlavním městě Nepálu.
Oba bratři jsou pyšní na Kalpanu Rai a několik dalších žen zaměstnaných v jejich továrně v Hile. Rai, velice tichá a skromná žena, která nedávno obdržela bakalářský diplom v oboru podnikání, však stydlivě klopí oči: „Mám veliké štěstí a jsem vděčná za tuhle možnost.“ Renuka Thakuri, která se stará o zaměstnance a dohlíží na skladování a balení čaje, se přidává: „Moje práce mě baví a mám ráda své kolegyně, jsou to zároveň moje kamarádky.“
Archana Karki, manažerka projektu na podporu žen v Nepálu (Empowering Women of Nepal), potvrzuje, že podnik Jun Chiyabari dává místním ženám velikou příležitost, jakou většina nepálských žen nemá. „Nepál je stále velice konzervativní, patriarchální komunita,“ říká Karki. „Přetrvává tu mnoho zvyklostí, jimiž jsou ženy limitovány a nuceny pracovat pouze v domácnosti nebo na polích. Mají velmi malou příležitosti získat vzdělání a praxi.“
Kalpana Rai, která studovala v Dharanu (v Mahedra Multiple Campus School), pracuje v továrně jako účetní a zároveň prochází tréninkem, po němž bude schopna samostatně zpracovávat čaj. Bratři Gyawaliové před několika lety ještě více posunuli hranici rovnoprávnosti tím, že sjednotili výplaty pro ženy a muže. V jejich firmě je v současné době z 236 zaměstnanců 79 procent žen.
Přibližně tucet žen zahalených v šátcích sedí v kruhu na dřevěné podlaze továrny a přebírají lístky, aby čerstvě vyrobený čaj mohl být co nejdříve připraven k odvozu a distribuci. Některé se usmívají, jiné si povídají, většina se však beze slova věnuje své práci. Přebírají tisíce lístků, aby oddělily ty poškozené od kvalitních. A dělají to mnoho hodin denně.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.......

JANA AŠENBRENNEROVÁ

XANTYPA 5/12 - výběr z článků

Režisér Viliam Poltikovič

Režisér Viliam Poltikovič

 Znojemský rodák, dokumentarista Viliam Poltikovič, točí převážně filmy s duchovní tématikou.

Výročí Karel May

Kdo tak intenzivně pronikl do duší čtenářů i čtenářek?

Herečka Helena Dvořáková

Herečka Helena Dvořáková

 Helena Dvořáková bojuje na obrazovce proti zločincům v seriálu KRIMINÁLKA ANDĚL se střídavým úspěchem, avšak na celé čáře zvítězila divadelní rolí Ysé, za kterou letos dostala Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka i Thálii.

Barbora Závadová ve svém živlu

Barbora Závadová ve svém živlu

 Do Ostravy jsem přijel jedno časné odpoledne. Přesto to vypadalo, jako by se už mělo šeřit, město jemně hladily třásně nízko zavěšených mraků a drobně mžilo. Zachmuřené světlo zalilo i plavecký bazén, kde jsem se snažil zachytit ladné mistrovství, s nímž se Barbora Závadová pohybuje v jiném živlu. Zdráhám se říci, že plave jako ryba ve vodě, protože pod hladinou to vypadá, že bazén prořízlo torpédo.

Scénárista Štěpán Hulík

Scénárista Štěpán Hulík

 Je mu sedmadvacet a podle jeho scénáře natáčí světově proslulá polská režisérka Agnieszka Hollandová film HOŘÍCÍ KEŘ o sebeobětování se Jana Palacha a postupující „normalizaci“ naší společnosti.

Arcibiskupský palác v Olomouci

Arcibiskupský palác v Olomouci

 Rezidence olomouckých arcibiskupů se přesně před rokem, poté, co byla velkoryse zrekonstruována, poprvé v historii otevřela veřejnosti.

Martin Kameník

Martin Kameník

 Martin Kameník je nepřehlédnutelná postava. Hubeného třicátníka prodlužují navíc dredy do výšky skoro dvou metrů.

Démoni Namibie

Démoni Namibie

O této rudé zemi bylo už napsáno tolik, že se jen stěží hledá nový příběh. Není snad člověka, který by navštívil tuto krajinu a nezamiloval si ji. I když znám dva, kteří ji bytostně nenávidí – prvnímu ukradli fotoaparát, druhý dostal nejtěžší formu malárie.
Já zatím procházím bez velké újmy. Myslel jsem, že budu jen fotografovat, náhoda však narýsovala vše jinak. Najednou tu bylo tolik slz, smutku a pláče, prolínajících se se smíchem, že mi nestačilo pomyslné pero, abych vše zaznamenal.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

Klaussystém naboural

 Všichni odposlouchávají všechny. Šílený svět. Můžeme ho nazvat ABL SVĚT. Nebo VV SVĚT. Nebo BÁRTA SVĚT. Ne, že by tvůrce dnešních Věcí veřejných Vít Bárta vymyslel odposlouchávání. To je tu dávno.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/12

XANTYPA Číslo 5/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne