Scénárista Štěpán Hulík

O Janu Palachovi a normalizaci

 Je mu sedmadvacet a podle jeho scénáře natáčí světově proslulá polská režisérka Agnieszka Hollandová film HOŘÍCÍ KEŘ o sebeobětování se Jana Palacha a postupující „normalizaci“ naší společnosti.

O tom, jak tato doba poznamenala československý film, napsal knihu KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ, která právě získala cenu Magnesia Litera. Štěpán Hulík zažívá své hvězdné chvíle. Přesto okouzlí pokorou a něčím, co se v současném světě dravého individualismu moc nenosí – nezapomíná poděkovat lidem, od nichž se něco naučil a kteří mu pomohli.

Hulík

Chtěl jste původně napsat scénář o Janu Palachovi nebo vás od počátku více zajímalo, co se s naší společností stalo poté, co se upálil?
Mě Janův příběh fascinoval a hledal jsem způsob, jak ho vyprávět. Zdálo se mi, že nejde jít cestou klasické biografie. Nevíme, jak Jan přemýšlel, co se v něm přesně odehrávalo, musel bych si vymýšlet, a to jsem nechtěl. Snažil jsem se najít úhel pohledu, který by mi umožnil zachytit to podstatné, respektive pro mě to podstatné, na jeho činu. Zvažoval jsem spoustu možností. Pak jsem při listování dobovými novinami narazil na zprávu, že v České Lípě vystoupil krátce po Janově smrti poslanec Vilém Nový s teorií tzv. studeného ohně (viz článek o Dagmar Burešové – pozn. aut.). Zašel jsem do Archivu hlavního města Prahy a pročítal si tam záznamy ze soudu mezi ním a paní Palachovou, Janovou maminkou. A začal jsem tušit, že jsem klíč k odvyprávění příběhu našel. Volal jsem doktorce Dagmar Burešové, která tehdy Libuši Palachovou zastupovala, abych se od ní dozvěděl co nejvíce, a pak jsem jí posílal jednotlivé verze scénáře. Četla je nejen ona, ale i její manžel a dcery. I oni se stali předobrazy filmových postav. Jsem moc rád, že se jim scénář líbil.

Konzultoval jste scénář také s Jiřím Palachem, Janovým bratrem, a Kamilou Moučkovou, dcerou Viléma Nového?
Povídal jsem si s oběma. A jsem jim za to, že mě přijali, velmi vděčný. Jiří Palach žije stále v Kamenickém Šenově stejně jako tenkrát v roce šedesát devět. Bydlí v roubence, která vypadá jako chaloupka z pohádky, ovšem s tím, že v průběhu let okolo ní vyrostly paneláky. Je to jako v nějaké Kafkově povídce. Když si s panem Palachem povídáte, nemůžete nemyslet na to, že Jan na jednu stranu provedl hrdinský čin, ale na druhé straně svoje nejbližší odsoudil k složitému osudu. Pro mě je Jiří Palach taky obrovský hrdina, minimálně stejný jako Jan. Protože on zůstal a ti, co jsou pod křížem, mají osud možná ještě mnohem složitější než ti, co jsou na něm přibiti.
S Kamilou Moučkovou jsme se také sešli. Vyprávěla nám o svém otci. Byl to velmi zvláštní člověk. Komunista, který válku prožil v Anglii, vysílal přes BBC do protektorátu. Všichni lidé, kteří tam odešli a působili v rozhlase, používali pseudonymy, aby neohrozili rodiny doma. Nový byl ale šíleně ješitný a vystupoval pod svým vlastním jménem, což vedlo k tomu, že jeho ženu, maminku Kamily Moučkové, nacisté v protektorátu uvěznili. Šla na několik let do koncentráku. Díky Bohu se dočkala konce války. Nový se tehdy také vrátil z Anglie, ale nepřiletěl sám. Měl s sebou svoji novou partnerku, kterou manželce, jež kvůli jeho hlouposti a ješitnosti strávila několik let v koncentráku, představil jako by se nechumelilo. Pak přišel Vítězný únor a hned v devětačtyřicátém byl Nový zatčen a odsouzen jako „agent Západu“. Ve vězení strávil čtyři roky. Navázal tam čilý kontakt se Státní bezpečností, donášel na některé své spoluvězně, mimochodem byl na cele s Josefem Smrkovským, na kterého také „prášil“. A zároveň v tom kriminále psal nádherné básně o lásce a o přírodě. V tom je ta nečernobílost. I když je někdo svině, může psát krásné verše… Nový měl velké charisma, líbil se ženám, byla v něm jakási vznešenost. V roce 1964 byl rehabilitován, soudruzi mu ale do kádrového hodnocení napsali, že jeho morální profil není úplně v pořádku a že nemá být pověřován vyššími funkcemi. To se pak na počátku normalizace stalo tím nejlepším doporučením a soudruh Nový šel nahoru (o jeho spolupráci se sovětským velvyslanectvím po srpnové invazi vypovídá loni vydaná edice dokumentů MEZINÁRODNÍ SOUVISLOSTI ČESKOSLOVENSKÉ KRIZE 1967–1970, kterou uspořádala Jitka Vondrová – pozn. red.).

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.......

Pavlína Kourová

XANTYPA 5/12 - výběr z článků

Režisér Viliam Poltikovič

Režisér Viliam Poltikovič

 Znojemský rodák, dokumentarista Viliam Poltikovič, točí převážně filmy s duchovní tématikou.

Výročí Karel May

Kdo tak intenzivně pronikl do duší čtenářů i čtenářek?

Herečka Helena Dvořáková

Herečka Helena Dvořáková

 Helena Dvořáková bojuje na obrazovce proti zločincům v seriálu KRIMINÁLKA ANDĚL se střídavým úspěchem, avšak na celé čáře zvítězila divadelní rolí Ysé, za kterou letos dostala Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka i Thálii.

Barbora Závadová ve svém živlu

Barbora Závadová ve svém živlu

 Do Ostravy jsem přijel jedno časné odpoledne. Přesto to vypadalo, jako by se už mělo šeřit, město jemně hladily třásně nízko zavěšených mraků a drobně mžilo. Zachmuřené světlo zalilo i plavecký bazén, kde jsem se snažil zachytit ladné mistrovství, s nímž se Barbora Závadová pohybuje v jiném živlu. Zdráhám se říci, že plave jako ryba ve vodě, protože pod hladinou to vypadá, že bazén prořízlo torpédo.

Ženy a čaj

Ženy a čaj

 Kalpana Rai sedí tiše v malé místnosti v továrně na čaj Jun Chiyabari a připravuje čaj k testování. Jak nalévá horkou vodu do hrnečku, sluneční paprsky dopadají na její tvář. Rai hlasitě usrkne a usměje se, zatímco její šéf přihlíží a trpělivě čeká na její názor.
„Je dobrý,“ říká Rai a hledí na šálek čerstvě vyluhovaného černého čaje. Znovu se napije a dodá: „Ano, chutná mi, povedl se.“ Její šéf přitaká a s úsměvem ji popichuje: „Nestyď se, mluv nahlas.“

Arcibiskupský palác v Olomouci

Arcibiskupský palác v Olomouci

 Rezidence olomouckých arcibiskupů se přesně před rokem, poté, co byla velkoryse zrekonstruována, poprvé v historii otevřela veřejnosti.

Martin Kameník

Martin Kameník

 Martin Kameník je nepřehlédnutelná postava. Hubeného třicátníka prodlužují navíc dredy do výšky skoro dvou metrů.

Démoni Namibie

Démoni Namibie

O této rudé zemi bylo už napsáno tolik, že se jen stěží hledá nový příběh. Není snad člověka, který by navštívil tuto krajinu a nezamiloval si ji. I když znám dva, kteří ji bytostně nenávidí – prvnímu ukradli fotoaparát, druhý dostal nejtěžší formu malárie.
Já zatím procházím bez velké újmy. Myslel jsem, že budu jen fotografovat, náhoda však narýsovala vše jinak. Najednou tu bylo tolik slz, smutku a pláče, prolínajících se se smíchem, že mi nestačilo pomyslné pero, abych vše zaznamenal.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

Klaussystém naboural

 Všichni odposlouchávají všechny. Šílený svět. Můžeme ho nazvat ABL SVĚT. Nebo VV SVĚT. Nebo BÁRTA SVĚT. Ne, že by tvůrce dnešních Věcí veřejných Vít Bárta vymyslel odposlouchávání. To je tu dávno.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/12

XANTYPA Číslo 5/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne