Arcibiskupský palác v Olomouci

 Rezidence olomouckých arcibiskupů se přesně před rokem, poté, co byla velkoryse zrekonstruována, poprvé v historii otevřela veřejnosti.

dbsyn

Rozkvěty a požáry
Původní renesanční palác v místě dnešní rezidence začal stavět olomoucký biskup Stanislav Thurzo na počátku 16. století. Stavba pokračovala i za jeho nástupců, jenže v době třicetileté války došlo k drancování a vážnému poškození objektu. Další zkázu přinesl požár v roce 1661. Nový rozkvět zaznamenal palác o několik let později, kdy ho biskup Karel II. Lichtenstein-Castelcorn nechal rozšířit a přestavět v barokním slohu.
V roce 1904 palác opět vyhořel. Rekonstrukci, která trvala do roku 1915, řídil arcibiskup František Bauer, proslulý stavebník. Nechal přistavět ještě arcibiskupský kněžský seminář a kapli Jana Sarkandra. Podoba paláce z této doby se v podstatě zachovala až do současnosti. Je třeba zmínit, že v socialistické éře se palác stal doživotním domácím vězením pro arcibiskupa Josefa Karla Matochu. Tohoto profesora křesťanské filosofie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci jmenoval papež Pius XII. arcibiskupem 23. března 1948, tedy krátce po komunistickém převratu. Neuplynuly ani dva roky a Matocha byl bez obvinění i bez soudu internován ve své rezidenci. Měl zakázán veškerý styk s veřejností i s církevními hodnostáři, nesměl číst ani noviny, poslouchat rozhlas. Dožil pod dohledem příslušníků StB; zemřel v roce 1961.

Škodolibá schválnost?
Palác s hlavním portálem do Wurmovy ulice se odtud nedá pozorovat v celé své velkolepé kráse a šíři. Může za to vyčnívající protilehlý objekt Tereziánské zbrojnice, postavený v 18. století. Podle jedné verze je umístění zbrojnice přímo proti hlavnímu vjezdu do paláce škodolibou schválností habsburského arcivévody svému bratru biskupovi. Podle jiné verze dala zbrojnici postavit Marie Terezie. Proč na tak nevhodném místě, o tom historické prameny nehovoří.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

VĚNCESLAVA DEZORTOVÁ

XANTYPA 5/12 - výběr z článků

Režisér Viliam Poltikovič

Režisér Viliam Poltikovič

 Znojemský rodák, dokumentarista Viliam Poltikovič, točí převážně filmy s duchovní tématikou.

Výročí Karel May

Kdo tak intenzivně pronikl do duší čtenářů i čtenářek?

Herečka Helena Dvořáková

Herečka Helena Dvořáková

 Helena Dvořáková bojuje na obrazovce proti zločincům v seriálu KRIMINÁLKA ANDĚL se střídavým úspěchem, avšak na celé čáře zvítězila divadelní rolí Ysé, za kterou letos dostala Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka i Thálii.

Barbora Závadová ve svém živlu

Barbora Závadová ve svém živlu

 Do Ostravy jsem přijel jedno časné odpoledne. Přesto to vypadalo, jako by se už mělo šeřit, město jemně hladily třásně nízko zavěšených mraků a drobně mžilo. Zachmuřené světlo zalilo i plavecký bazén, kde jsem se snažil zachytit ladné mistrovství, s nímž se Barbora Závadová pohybuje v jiném živlu. Zdráhám se říci, že plave jako ryba ve vodě, protože pod hladinou to vypadá, že bazén prořízlo torpédo.

Ženy a čaj

Ženy a čaj

 Kalpana Rai sedí tiše v malé místnosti v továrně na čaj Jun Chiyabari a připravuje čaj k testování. Jak nalévá horkou vodu do hrnečku, sluneční paprsky dopadají na její tvář. Rai hlasitě usrkne a usměje se, zatímco její šéf přihlíží a trpělivě čeká na její názor.
„Je dobrý,“ říká Rai a hledí na šálek čerstvě vyluhovaného černého čaje. Znovu se napije a dodá: „Ano, chutná mi, povedl se.“ Její šéf přitaká a s úsměvem ji popichuje: „Nestyď se, mluv nahlas.“

Scénárista Štěpán Hulík

Scénárista Štěpán Hulík

 Je mu sedmadvacet a podle jeho scénáře natáčí světově proslulá polská režisérka Agnieszka Hollandová film HOŘÍCÍ KEŘ o sebeobětování se Jana Palacha a postupující „normalizaci“ naší společnosti.

Martin Kameník

Martin Kameník

 Martin Kameník je nepřehlédnutelná postava. Hubeného třicátníka prodlužují navíc dredy do výšky skoro dvou metrů.

Démoni Namibie

Démoni Namibie

O této rudé zemi bylo už napsáno tolik, že se jen stěží hledá nový příběh. Není snad člověka, který by navštívil tuto krajinu a nezamiloval si ji. I když znám dva, kteří ji bytostně nenávidí – prvnímu ukradli fotoaparát, druhý dostal nejtěžší formu malárie.
Já zatím procházím bez velké újmy. Myslel jsem, že budu jen fotografovat, náhoda však narýsovala vše jinak. Najednou tu bylo tolik slz, smutku a pláče, prolínajících se se smíchem, že mi nestačilo pomyslné pero, abych vše zaznamenal.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

Klaussystém naboural

 Všichni odposlouchávají všechny. Šílený svět. Můžeme ho nazvat ABL SVĚT. Nebo VV SVĚT. Nebo BÁRTA SVĚT. Ne, že by tvůrce dnešních Věcí veřejných Vít Bárta vymyslel odposlouchávání. To je tu dávno.

Architektura - výběr z článků

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Trojský zámek

Trojský zámek

Přestože má většina Pražanů Troju spojenou především s tamní zoologickou zahradou, získala tato městská čtvrť svůj název podle dominantního zámku. Až do konce 17. století se totiž nevelká viniční a rybářská osada na pravém vltavském břehu nazývala Zadní Bubeneč nebo též Zadní Ovenec. Na počátku 17. století zde pro Albrechta z Valdštejna vznikl manýristický letohrádek se zahradou, jehož pozdější ruiny sečtělým pozorovatelům zřejmě připomínaly antickou Troju. Je však též možné, že toto nové pojmenování vzniklo až v souvislosti s okázalou zámeckou novostavbou hraběte Šternberka z let 1679–1703, náležící dnes k nejvýznamnějším českým barokním památkám.

Když Praha za noci zářila neonem…

Když Praha za noci zářila neonem…

Nakladatelství Paseka vydává již řadu let pozoruhodnou edici ZMIZELÁ PRAHA, v níž nás prostřednictvím historických fotografií a zasvěcených komentářů seznamuje s tím, jak vypadala Praha v minulosti, s tím, co nenávratně zmizelo. Svazky této záslužné edice jsou zaměřeny jednak na jednotlivé čtvrti, jednak také tematicky, například na továrny, sportoviště, letohrádky, výletní místa, nevěstince, nádraží, tramvajové tratě. Nejnovější díl je věnován pražským neonům a světelným reklamám.

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Neratov

Neratov

„V Neratově jsou hvězdy hodně blízko. Když je noční nebe jasné, zažívám pocit blízkosti nekonečna a všeho, čeho mohu být součástí, harmonie a krásy, všeho, co mě přesahuje. Pociťuji obrovskou vděčnost za to, že to mohu vidět a sdílet,“ říká Mons. JOSEF SUCHÁR (60), který s tímto místem spojil svůj život.

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Na pravém břehu řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem na vás zpoza kopců vykoukne obec Velké Březno. Místo plné spletitých silniček, nových i starých domů, slepých ulic, ale i paralelních cest. Kdo by řekl, že v téhle změti dopravních komunikací stojí hned dva zámky?

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Je dubnové odpoledne roku 1978, tramvaj číslo 20 sjíždějící z Vinohrad na Václavské náměstí přibrzďuje v zatáčce u Národního muzea. V tu chvíli se napěchovanou dvacítkou rozezní pětiletý hlásek: „Maminko, to je ale velká továrna!“ A mladá matka odpoví se zřetelnou ironií: „Kdepak, Michálku, to je Federální shromáždění ČSSR.“ Ale chlapeček se nedá: „Ne, ne, je to velká továrna!“ Pasažéři se hlasitě smějí, budova není u veřejnosti oblíbená – pro svůj aktuální obsah normalizačních poslanců a také pro svůj vzhled. Všeobecně je tahle nástavba nad prvorepublikovou Peněžní burzou považována za příliš těžkou, temnou, brutální.

Zámek Děčín

Zámek Děčín

Tři sta let byl děčínský zámek spjat s rodem Thun-Hohenstein, jedním z nejvýznamnějších v habsburské monarchii. Thunové mu dali jeho současnou podobu. Za jejich držení sem přijížděla na návštěvu nejen aristokracie, ale také vědci a umělci, za všechny jmenujme jazykovědce Josefa Dobrovského, historika Františka Palackého nebo hudebního skladatele Fryderyka Chopina, který zde zkomponoval Děčínský valčík. Po sarajevském atentátu našly na děčínském zámku útočiště děti Františka Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové, nejstarší z nich, dcera Žofie, se zde dokonce vdávala. Thunové dbali na tradice, ale nebáli se modernizace. Podporovali stavbu sasko-české dráhy, železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, používali inovativní metody v hospodářství a experimentovali – v zámeckých sklenících se pěstovaly stovky druhů orchidejí a kamélií, ananasy a jako na vůbec prvním místě v Čechách také banány.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/12

XANTYPA Číslo 5/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne