TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

Obsahovaly posměch (což není humor) a chybělo jim to přešaltování z očekávaného na neočekávané (což je základem humoru). Mnohdy bývaly celé postavené jen na slovenských slovech Čechovi komicky znějících. Podobně jako Angličanovi zněl komicky irský akcent.
Bývaly doby, kdy se Češi smávali takovýmto česko-slovenským slovním hříčkám:
Hlásí se Slovák o zaměstnání ve Vítkovických železárnách.
„Jak jste kvalifikovaný?“
„Čože to?“
„Jste třeba inženýr?“
„Nie.“
„Tak průmyslovák?“
„Nie, já som len taký obyčajný Slovák.“
Tohle Češi vážně kdysi pokládali za humor. Taky třeba toto:
„Whisky bysom prosil, pán hlavný,“ objednává Slovák v českém baru.
„Skotskou?“
„Nie, bez kocky.“
Když jsem tento vtip, který mně kdosi z Česka poslal dopisem, na zkoušku vyprávěl jednomu slovenskému kamarádovi v Londýně, pousmál se a řekl: „No vidíš, vole, a zas je Slovák blbec.“
Kdysi v šedesátých letech jsem s několika slovenskými kamarády v pražské restauraci zažil pražského číšníka, jak na jejich objednávku ve slovenštině odpověděl čímsi, co se tehdy pokládalo za břitký pražský humor: „Pánové jsou Bulhaři?“
Slováci na rozdíl od Irů nevedli velký protiútok palbou vtipů antičeských, ale spíš si to vynahrazovali vtipy slovensko-cikánskými, v nichž Cikán (tehdy ještě nebyli Romové) vypráví mizernou slovenštinou (a opět jsme u slovních hříček) třeba něco jako toto:
„Robím od vidím do nevidím, prídem domov, podpálim televíziu a čo nevidím: Hrá menštruentálna skupina Gejzu Dusímsa, spieva Onánia Meláry.“ (Instrumentální skupinu Gejzy Dusíka a zpěvačku Melánii Oláryovou už pamatují jen šedesátníci).

Celý fejeton si přečtet v tištěné Xantypě.....

Benjamin Kuras

XANTYPA 5/11 - výběr z článků

Vila jistého pana Bauera

Vila jistého pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si po svém prožívala druhou polovinu devatenáctého století, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

VÁLEČNÝ VETERÁN

VÁLEČNÝ VETERÁN

Dějiny, ty takzvané velké, vstupují do učebnic. Malé, soukromé, osobní dějiny každého z nás se s nimi protínají. Své o tom ví třiadevadesátiletý veterán Stephen R. Mason, jeden z amerických vojáků, kteří v roce 1945 osvobodili západní Čechy a Plzeň.

Překladatel Jiří Josek

Překladatel Jiří Josek

Čím je vlastně Jiří Josek? Docentem v Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, překladatelem, nakladatelem, redaktorem a také divadelním režisérem. Jeho směřování k divadlu jistě ovlivnili rodiče. Tatínek byl divadelní a rozhlasový režisér, maminka patřila k zakladatelům moderního dětského divadla u nás a mnoho let byla dramaturgyní vysílání pro děti a mládež v Československé televizi. Na konci šedesátých let se podílela na publicistickém pořadu JIZVY, JISKRY, JISTOTY, který byl zakázán, a ona musela nedobrovolně odejít z televize.

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

První čtvrtina letošního roku začala na jižní polokouli velice bouřlivě. Příroda ukázala, že si od nikoho nenechá diktovat pravidla, a jaká síla v ní dřímá. Opět se potvrdilo, že větru a dešti neporučíme. Záplavy, cyklon a zemětřesení způsobily mnohabilionové škody na majetku, stovky lidských životů byly ztraceny, tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou a místní, národní i nadnárodní podniky utrpěly obrovské ztráty, které se projeví v australské ekonomice.

Kaskadér  Petr Horák

Kaskadér Petr Horák

Český emigrant Petr Horák se stal americkým kaskadérem, a to přímo v Hollywoodu. Podle jeho života by mohl vzniknout scénář k filmu o snu malého kluka, o bláznivě nebezpečném hazardu dospívajícího chlapce i o dramatu muže, který opustil svoji rodinu. Svědectví o jednom neobyčejném příběhu těch odvážných lidí, kteří v emigraci uspěli.

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Pražské Quadriennale (PQ), mezinárodní soutěžní přehlídka scénografie a divadelního prostoru, je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější akcí svého druhu na světě. Letos se bude konat od 16. do 26. června. Renomovaná česká kostýmní výtvarnice Simona Rybáková představí v rámci PQ ve Veletržním paláci projekt EXTRÉMNÍ KOSTÝM.

Spitfire, má láska

 Když se ptali generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele expedičních sil v Evropě, čemu vděčí svobodný svět za vítězství ve druhé světové válce, odpověděl: „Strůjcem našeho úspěchu byly tři věci: pěšáci, jeepy a spitfiry.“ Poklona skvělé stíhačce, která pomohla spojencům v souboji s Göringovou Luftwaffe ovládnout nebe nad okupovanou Evropou, nebyla náhodná. Spitfiry se díky svým kvalitám staly legendou druhé světové války.

Benátky

 Na Piazzale Roma, onom nevlídném předpolí Benátek, kde končí veškerá doprava, jste nepotkali živou duši. Hodina mezi psem a vlkem, než po kanálech zase vyplují parníčky, se dala přežít jen v malém pustém baru, kde právě otvírali. Za pultem mladičká blondýna, která zřejmě tu noc vůbec nezahmouřila oka. Uvolněný pramen z drdolu jí spadal přes znavený obličej, který vyzařoval slastné vyčerpání právě končící noci. Chvílemi vrávorala únavou, chvílemi sebrala síly, zpívala a houpala se v tanci. Jmenovala se Gabriela. V rohu lokálu srkal jakýsi pobuda pálenku z kávového hrnku. Na benátské laguně se probouzel den.

Atentát na vládu

Jaro patří Věcem veřejným. Stěny jejich poslaneckého klubu nevydržely tlak, kterému byly vystaveny a který poslance nutil k absolutní poslušnosti Vítu Bártovi. On sám, donucen, rezignoval na post ministra. Vládu postihla destrukce. Je méně stabilní, než zvenčí donedávna vyhlížela. Válčí se v ní. Miroslav Kalousek, skutečný vůdce TOP 09, se rozhodl, že z vlády vypráská ministra obrany Sašu Vondru, místopředsedu ODS a Nečasovu pravou ruku.

Češi a Němci

Hodně se poslední dobou psalo o tom, že syn Reinharda Heydricha Heider chce opatřit peníze na opravu chátrajícího zámku v Panenských Břežanech, kde jako malý chlapec se svým neblahým tatínkem po nějakou dobu žil.

FEJETON Benjamina Kurase - výběr z článků

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 30

Koncentráčnického veterána Simona Wiesenthala zná kdekdo jako neúnavného lovce nacistických zločinců. Málokdo však o něm ví, že byl taky náruživým sběratelem komunistických vtipů. Tedy vtipů z komunistických zemí. Čili vtipů antikomunistických. Sbíral je od svých spolupracovníků za železnou oponou, nejspíš z vděku za Boží vnuknutí usadit se po válce v Rakousku místo rodného Polska nebo adoptivního Československa, kde před válkou vystudoval na pražské technice a proslul u spolužáků jako znamenitý vtipálek a vypravěč v několika jazycích.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 29

„Goldberg se tak chechtal svému vlastnímu vtipu, že z toho umřel. Byl to asi jediný člověk, který umřel smíchem v Osvětimi.“
Těmito dvěma nezapomenutelnými větami začíná román, jehož titul jsem zapomněl, od francouzského autora, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, který jsem četl před nějakými pětatřiceti roky

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 28

V anglickém etnickém humoru si vysloužili čestné místo Maďaři. Bylo to částečně díky laskavému humoru George Mikese, jehož útlé knížečky na téma „jak být cizincem“ jim přirostly k srdci a zdomácněl jim tak, že si ho vyslovovali „majks“ a povýšili ho na klasika anglické literatury, dodnes v Penguinu v paperbacku dotiskovaného.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 26

p { margin-bottom: 0.21cm; } Dánové, jak jsme si řekli minule, jsou (alespoň podle jednoho dánského psychologa) největší gelotofilové, čili mají ze všech národů největší radost (nebo nejmenší vztek), když si z nich někdo dělá srandu. Dokazují to už třeba tím, jak mluví.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 25

Nauka o smíchu se jmenuje gelotologie (gelos je řecky smích). Pojmenoval ji tak někdy v 80. letech minulého století, už jako vědu (do té doby to byla jen zábava), německý psycholog a psychoterapeut Michael Titze. Nápad a základní poznatky dostal od rakouského psychologa Viktora Frankla, který díky humoru a udržování smyslu života přežil nacistický koncentrák.
Když Titze začal experimentovat s humorovou terapií, zjistil, že mnozí pacienti a klienti nemají rádi, když se jim někdo směje.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 24

Definovat humor se pokoušela spousta mudrců. Prvním, o němž víme, byl Aristoteles, jehož spis o humoru a komedii – druhý díl POETIKY – se nám bohužel nedochoval. Jeden její rukopis určitě shořel v požáru obrovské alexandrijské knihovny, která od založení v roce 300 př. n. l. nashromáždila 700 tisíc rukopisů z Evropy, Asie a Afriky, obsahujících všechnu do té doby známou moudrost světa. Požár se udál někdy v 7. století po invazi Arabů za kalifa Omara. Podle legendy dal knihovnu spálit generál Amr, s humornými slovy: „Buď ty všechny knížky odporují koránu a pak jsou kacířské, nebo s koránem souhlasí a pak jsou zbytečné.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 22

Mezi psychoanalytiky a psychoterapeuty se vypráví tento vtip: „Jaký je rozdíl mezi Freudem a Jungem? Freud byl přesvědčen, že vtip je vážná věc, a Jung se domníval, že humor je mýtus.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 21

Jak se tedy může humoru naučit člověk, který smysl pro humor stoprocentně nemá? Že nemůže? Může. Takto: Jestliže z nedostatku humoru nedokáže s humorem brát nic, nezbývá mu než začít s humorem brát to, že nedokáže nic brát s humorem. Chce-li člověk odněkud začít, musí holt odněkud začít. A tam, kde právě jsme, je k tomu místo nejen nejlepší, nýbrž jediné.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 20

Jedním z nejúspěšnějších „humorových“ instruktorů či koučů je bývalý právník Malcolm Kushner. Píše pro listy Time, Wall Street Journal a New York Times, vyučuje humor v rozhlase a televizi, pravidelně rozhání nudu v amerických korporacích, např. IBM a Lockheed, a ve federálním daňovém úřadě IRS. Že si zrovna berňák vyžádal výuku humoru je samo o sobě dobrý fór. Asi tak dobrý, jako když mě si jednou na lekci humoru objednalo jako součást svých vánočních oslav české ministerstvo vnitra, jen pro sekční šéfy. Byla jich asi třicítka a já jsem se musel přiznat, že jsem netušil, kolik těch sekcí ministerstvo má a na co. Pokusil jsem se je rozesmát tímto uvítáním: „Nesmírně mě těší, že ministerstvo vnitra chce svoje šéfy naučit humoru, protože já si ještě pamatuji dobu, kdy se humor v přítomnosti pracovníka tohoto ministerstva trestal vězením.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/11

XANTYPA Číslo 5/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne