VÁLEČNÝ VETERÁN

„Z rádia mluvil Churchill a ve dveřích stála ona“

Dějiny, ty takzvané velké, vstupují do učebnic. Malé, soukromé, osobní dějiny každého z nás se s nimi protínají. Své o tom ví třiadevadesátiletý veterán Stephen R. Mason, jeden z amerických vojáků, kteří v roce 1945 osvobodili západní Čechy a Plzeň.

mason

Když se tehdy sedmadvacetiletý seržant 56. signálního batalionu V. armádního sboru blížil se svou jednotkou k Plzni, myslel na jediné: aby se mohl, až tahle válka skončí, co nejrychleji vrátit domů do USA. Měl za sebou nejdrsnější zkušenost dosavadního života – jedenáct měsíců těžkých bojů při osvobozování Evropy, postupně ve Francii, Belgii, Ardenách svíraných zimní protiofenzívou nacistů, v Německu… „Byl jsem tehdy rád, že vůbec žiji, a cítil se strašně unavený,“ sahá do vzpomínek.

Přes Omaha Beach do Plzně
Na Němci okupovaný starý kontinent vstoupil při vylodění spojenců v Normandii v legendární Den D, 6. června 1944. Pomyslnou branou do podle Hitlera „nedobytné pevnosti Evropa“ se pro Stephena stala nejkrvavější z invazních pláží – Omaha. „Z Anglie jsme vypluli k francouzským břehům kolem půl čtvrté ráno. Byla ještě tma. Moře bouřlivé. Jen málokomu z nás nebylo při tehdejším vlnobití zle. Vybavuje se mi zvláštní směs pocitů: obyčejný lidský strach z toho, co nás čeká, i zdání síly, které jsme byli součástí.


Celý článek si přečtete v příštím čísle Xantypy......

JINDŘICH ROSENDORF

XANTYPA 5/11 - výběr z článků

Vila jistého pana Bauera

Vila jistého pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si po svém prožívala druhou polovinu devatenáctého století, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

Překladatel Jiří Josek

Překladatel Jiří Josek

Čím je vlastně Jiří Josek? Docentem v Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, překladatelem, nakladatelem, redaktorem a také divadelním režisérem. Jeho směřování k divadlu jistě ovlivnili rodiče. Tatínek byl divadelní a rozhlasový režisér, maminka patřila k zakladatelům moderního dětského divadla u nás a mnoho let byla dramaturgyní vysílání pro děti a mládež v Československé televizi. Na konci šedesátých let se podílela na publicistickém pořadu JIZVY, JISKRY, JISTOTY, který byl zakázán, a ona musela nedobrovolně odejít z televize.

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

První čtvrtina letošního roku začala na jižní polokouli velice bouřlivě. Příroda ukázala, že si od nikoho nenechá diktovat pravidla, a jaká síla v ní dřímá. Opět se potvrdilo, že větru a dešti neporučíme. Záplavy, cyklon a zemětřesení způsobily mnohabilionové škody na majetku, stovky lidských životů byly ztraceny, tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou a místní, národní i nadnárodní podniky utrpěly obrovské ztráty, které se projeví v australské ekonomice.

Kaskadér  Petr Horák

Kaskadér Petr Horák

Český emigrant Petr Horák se stal americkým kaskadérem, a to přímo v Hollywoodu. Podle jeho života by mohl vzniknout scénář k filmu o snu malého kluka, o bláznivě nebezpečném hazardu dospívajícího chlapce i o dramatu muže, který opustil svoji rodinu. Svědectví o jednom neobyčejném příběhu těch odvážných lidí, kteří v emigraci uspěli.

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Pražské Quadriennale (PQ), mezinárodní soutěžní přehlídka scénografie a divadelního prostoru, je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější akcí svého druhu na světě. Letos se bude konat od 16. do 26. června. Renomovaná česká kostýmní výtvarnice Simona Rybáková představí v rámci PQ ve Veletržním paláci projekt EXTRÉMNÍ KOSTÝM.

Spitfire, má láska

 Když se ptali generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele expedičních sil v Evropě, čemu vděčí svobodný svět za vítězství ve druhé světové válce, odpověděl: „Strůjcem našeho úspěchu byly tři věci: pěšáci, jeepy a spitfiry.“ Poklona skvělé stíhačce, která pomohla spojencům v souboji s Göringovou Luftwaffe ovládnout nebe nad okupovanou Evropou, nebyla náhodná. Spitfiry se díky svým kvalitám staly legendou druhé světové války.

Benátky

 Na Piazzale Roma, onom nevlídném předpolí Benátek, kde končí veškerá doprava, jste nepotkali živou duši. Hodina mezi psem a vlkem, než po kanálech zase vyplují parníčky, se dala přežít jen v malém pustém baru, kde právě otvírali. Za pultem mladičká blondýna, která zřejmě tu noc vůbec nezahmouřila oka. Uvolněný pramen z drdolu jí spadal přes znavený obličej, který vyzařoval slastné vyčerpání právě končící noci. Chvílemi vrávorala únavou, chvílemi sebrala síly, zpívala a houpala se v tanci. Jmenovala se Gabriela. V rohu lokálu srkal jakýsi pobuda pálenku z kávového hrnku. Na benátské laguně se probouzel den.

Atentát na vládu

Jaro patří Věcem veřejným. Stěny jejich poslaneckého klubu nevydržely tlak, kterému byly vystaveny a který poslance nutil k absolutní poslušnosti Vítu Bártovi. On sám, donucen, rezignoval na post ministra. Vládu postihla destrukce. Je méně stabilní, než zvenčí donedávna vyhlížela. Válčí se v ní. Miroslav Kalousek, skutečný vůdce TOP 09, se rozhodl, že z vlády vypráská ministra obrany Sašu Vondru, místopředsedu ODS a Nečasovu pravou ruku.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

Češi a Němci

Hodně se poslední dobou psalo o tom, že syn Reinharda Heydricha Heider chce opatřit peníze na opravu chátrajícího zámku v Panenských Břežanech, kde jako malý chlapec se svým neblahým tatínkem po nějakou dobu žil.

Historie - výběr z článků

Zrození filmové Afriky

Zrození filmové Afriky

Digitální fotoaparát je dnes v exotických končinách nepostradatelnou výbavou všech cestovatelů. Vydat se na počátku minulého století s fotoaparátem nebo kamerou do nitra Afriky znamenalo ale mnohem víc, než jen mačkat spoušť. Znamenalo to riskovat: v lepším případě neúspěch, v horším svůj život.

Příliš vzdálený most

Byl počátek září 1944. Spojenci za sebou měli úspěšné vylodění v Normandii, byla osvobozena Paříž a anglo-americké jednotky nezadržitelně postupovaly na východ. V opojení dosavadními úspěchy dal polní maršál Bernard Law Montgomery rozkaz k přípravě ambiciózní operace, během níž měli spojenci bleskově proniknout přes okupované nizozemské území, koordinovaným úderem výsadkových a pozemních jednotek se zmocnit mostů přes Rýn a otevřít si tak cestu do nitra nacistického Německa.

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina nedaleko Hlinska v Čechách začal vznikat začátkem sedmdesátých let minulého století především díky péči a zájmu nadšenců, kteří mu zdarma věnovali stovky hodin práce.

PRAŽSKÉ PODSKALÍ

PRAŽSKÉ PODSKALÍ

Podskalí, oblast mezi dnešním Palackého mostem a železničním mostem na Výtoni, je v povědomí Pražanů stále spojeno „s lidmi od vody“, s voraři (plavci) a pískaři, statnými a tvrdými chlapy, kteří si na svůj chléb vydělávali v létě těžkou prací se dřevem a pískem a v zimě ledováním. Voraři sváželi na vorech dřevo a pískaři ručně těžili písek ze dna řeky. Ledaři lámali z Vltavy led, který se v době neexistence lednic rozvážel po hospodách i domácnostech.

O historii světových výstav

O historii světových výstav

Touha předvádět (a dobře prodat) plody své šikovnosti a umu je v nás odedávna. Příležitostí se pro ni staly ve středověku trhy. Ty pak přerostly v hanzovních městech ve výroční veletrhy, z nich se zrodily výstavy a v 19. století i první světová přehlídka vývoje lidské společnosti v Londýně. 

Hrdinové z poštovních známek

Hrdinové z poštovních známek

Toho hloučku chlapců jsem si všiml okamžitě. Seděli na lavičce u zastávky autobusu a hlasitě se dohadovali nad něčím, co jsem jako každý, kdo kdysi sbíral poštovní známky, neomylně identifikoval jako album. Album známek. Normálně bych pravděpodobně kolem nich prošel, ale pokračoval v chůzi, protože si jako místo svého rozhovoru vybrali právě autobusovou zastávku, dopadlo to jinak

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

Gizela Bavorská

Císařské dítě, u kterého se předpokládalo, že se narodí jako chlapec. Dcera ženy, se kterou si nikdy nerozuměla. Manželka muže, u kterého hledala celoživotní jistotu. Matka dětí, kterým se snažila nahradit to, o co byla sama ochuzena.Opět se nenarodil dědic
Psal se červenec roku 1856 a zraky obyvatel rakouského mocnářství se obracely k Vídni, kde se právě očekával příchod druhého císařova dítěte na svět. Po prvorozené dceři Žofii (1855) se všichni těšili na zprávu o narození císařského prince a dědice trůnu. Pro mnohé bylo proto velkým zklamáním, že se na zámku Laxenburg na předměstí Vídně narodila „pouze“ další dcera. Císař František Josef I. však působil spokojeně, žertoval, a dokonce popichoval svou porodem znavenou manželku, že měla přeci jenom poslechnout rady pešťského rabína a před porodem přibít na dveře pokoje hebrejskou báseň, která měla být zaručeným receptem na tolik očekávaného prince.

Richard Belcredi

Potomek Přemyslovců Richard Belcredi vyrůstal na zámku v Brně-Líšni a snil o tom, že bude právníkem. Zabránil mu v tom komunistický puč v únoru 1948. Nezbylo než emigrovat. Na svoji vlast ale nezapomněl. Třicet let pracoval jako redaktor rádia Svobodná Evropa, později organizoval s Pavlem Tigridem pomoc disidentům a vedl sdružení emigrantů Opus bonum, kde mimo jiné vydával knihy v ČSSR zakázaných autorů. V roce 1997 byl za to oceněn Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Dnes žije Richard Belcredi na zámku v Brodku u Prostějova, který v roce 1992 restituoval.

Východočeské muzeum v Hradci Králové

Ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové je pověstný svým charismatickým vystupováním, které v sobě nezapře stopy bývalého divadelníka. Řada lidí chodí do muzea zejména kvůli jeho vtipným výkladům. Není proto divu, že se mi stal tím nejpovolanějším průvodcem po budově, která patří k nejkrásnějším v Hradci Králové.PŘÍBĚH STAVBY, KTERÁ PŘEDEŠLA SVOU DOBU
Když se ptám, které místo má Zdeněk Zahradník v muzeu nejraději, zjišťuji, že mu nejvíc učaroval samotný příběh vzniku nevšední budovy, která byla v roce 1995 prohlášena za národní kulturní památku. Koncem 19. století bylo v českých zemích postaveno hned několik muzejních budov – pro Národní muzeum v Praze, pro Uměleckoprůmyslová muzea v Brně a Praze, pro muzea v Chrudimi, Liberci a Plzni. Tyto budovy jsou si velmi podobné svým vnějším vzhledem, byly navrženy v historizujícím stylu. „Korespondovalo to s dobovým názorem, že muzeum je takový pohled zpátky,“ vysvětluje Zdeněk Zahradník. „Pro Hradec Králové v té době vytvořil architekt Jan Koula první návrh muzejní budovy v podobném duchu. Shodou okolností se ale nerealizoval. Pak nastala úžasná souhra několika náhod. V roce 1895 přišel do Hradce starosta doktor Ulrich, který zastával moderní názory. V Hradci se začaly bourat pevnostní hradby, starosta přivedl do města mladého architekta, sotva třicetiletého Jana Kotěru, který tady nedaleko postavil Okresní dům, potom v Prostějově Národní dům, oba byly secesní,“ vypráví ředitel muzea. Starosta Ulrich zadal Kotěrovi stavbu muzea. Vybral místo na okraji pevnosti, bylo obklopeno loukami, na kterých se pásl dobytek. Kotěra si byl vědom toho, co muzeum jako instituce potřebuje, ale svoji stavbu oprostil od historismu, dal jí tvář moderní architektury 20. století. „Samozřejmě při tom použil některé tradiční hradecké prvky jako režné zdivo a kamenné bloky,“ doplňuje Zdeněk Zahradník. Na projektové přípravě se podílel i Josef Gočár, navrhoval některé detaily. K realizaci stavby přivedl Jan Kotěra i Jana Preislera, Stanislava Suchardu, Františka Kyselu.
Jan Kotěra byl velký perfekcionista a dbal na každý detail. Přál si, aby i ryze praktické věci byly hezké, navrhl proto pro muzeum všechny mříže, mřížky na topení, okenní kličky, vitríny i speciální nábytek pro ředitele. „Řemeslníky v Hradci to popouzelo, protože si na tuto práci přivedl špičkové řemeslníky odjinud. Došlo k mnoha střetům, Kotěra nakonec nebyl ani pozván na kolaudaci, ale ta unikátní budova tady zůstala a čas prokázal její kvalitu,“ shrnuje Zdeněk Zahradník.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/11

XANTYPA Číslo 5/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne