Kaskadér Petr Horák

Za splnění svého snu vděčím Kanaďanům

Český emigrant Petr Horák se stal americkým kaskadérem, a to přímo v Hollywoodu. Podle jeho života by mohl vzniknout scénář k filmu o snu malého kluka, o bláznivě nebezpečném hazardu dospívajícího chlapce i o dramatu muže, který opustil svoji rodinu. Svědectví o jednom neobyčejném příběhu těch odvážných lidí, kteří v emigraci uspěli.

kaskadér

Kdy vám Amerika uhranula?
Tak nějak postupně. Odmalička jsem rád četl o americkém kontinentu, kovbojky, od deseti romány a cestopisné knihy. K tomu přispěly filmy s Johnem Waynem, třeba DOSTAVNÍK.

Kdy poprvé jste pomyslel na útěk do takové dálky, která by vás definitivně odtrhla od rodiny?

Bude to znít směšně, ale v těch deseti. Plánoval jsem útěk s bratrem Pavlem a kamarádem Bohoušem. Mohli jsme ale utéct jen přes polské hranice, které byly našemu bydlišti nejblíže, a to byla také komunistická země. Tak z toho sešlo. Podruhé v patnácti.

To jste tedy byl velmi mladý…
V roce 1958 jsem dostal občanku, navštěvoval desátou třídu jedenáctiletky v Teplicích, chodil do tanečních, trénoval judo, začal chodit se svou první dívkou Alenkou – a opět plánoval útěk. Domluvil jsem se s kamarádem Vaškem, že spolu utečeme do Rakouska. Byl začátek jara, zabalil jsem do batohu několik konzerv s jídlem, teplákovou soupravu a v nepromokavém kabátu se dostavil na teplické nádraží. Vašek nikde. Na poslední chvíli si to rozmyslel. Já svá rozhodnutí zpátky neberu, a tak jsem se vydal přes Prahu do Českých Budějovic, motoráčkem do Třeboně a pak do Českých Velenic. Nocí pěšky k hranicím. Najednou jsem uslyšel štěkot psa, zalehl jsem za keř a koukal do tmy. Měsíc svítil, ale já viděl jen stíny. Přemýšlel jsem, jestli mám pokračovat. Měl jsem obavy, zda terén není zaminovaný. Také jsem nevěděl, jak se dostanu přes elektrické dráty a vysoký drátěný plot. Zvedl jsem se a pochodoval k tomu plotu. Najednou proti mně pes a s ním dva pohraničníci… Tak skončil můj útěk do Rakouska. Nedokončil jsem školu, po tomhle pokusu o útěk mě vyhodili. Vyučil jsem se strojním zámečníkem a svářečem. Později v Americe se mi to hodilo, když jsem si vyráběl kaskadérské pomůcky, rampy a jiné technické vybavení.

Vím, že jste se snažil opustit zemi ještě dvakrát…
V sedmnácti jsem plánoval další útěk, znovu do Rakouska. Zmínil jsem se o tom Alence, byla báječná, neprozradila mě. V létě roku 1960 jsem odjel vlakem do Bratislavy. Kolem jedné v noci jsem došel na nábřeží Dunaje. Bylo chladno, chvíli jsem přemýšlel, jestli tam skočit. Najednou se nějaký ožrala přimotal k zábradlí a já jsem ho v poslední chvíli zachytil za cíp kabátu. V tu chvíli šla okolo vojenská hlídka, která mi ho pomohla přehoupnout zpět přes zábradlí. Musel jsem se legitimovat. A protože táta po mě vyhlásil celostátní pátrání, hned mě odvezli do vojenského vězení. Celou noc jsem přemýšlel o tom, jak je to nespravedlivé a kolik jich od táty schytám. Druhý den se dveře mé cely otevřely a v nich naštvaná tvář mého otce. Táta se rozpřáhl a najednou spustil ruku dolů se slovy: „Prosím tě, co mi to zase vyvádíš?“ Ten večer jsme spolu odjeli z Bratislavy do Prahy a v jídelním voze mi poprvé koupil pomerančovou šťávu.

Co vás tak táhlo za hranice?

Nebyla to snad ani nenávist ke komunistům. Spíš zvědavost, touha po dobrodružství, strach, že budu navždy zavřený v malé zemi obehnané drátem. Chtěl jsem vidět svět, prožít něco výjimečného, něco dokázat.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě .....

Simona Limbergová

XANTYPA 5/11 - výběr z článků

Vila jistého pana Bauera

Vila jistého pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si po svém prožívala druhou polovinu devatenáctého století, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

VÁLEČNÝ VETERÁN

VÁLEČNÝ VETERÁN

Dějiny, ty takzvané velké, vstupují do učebnic. Malé, soukromé, osobní dějiny každého z nás se s nimi protínají. Své o tom ví třiadevadesátiletý veterán Stephen R. Mason, jeden z amerických vojáků, kteří v roce 1945 osvobodili západní Čechy a Plzeň.

Překladatel Jiří Josek

Překladatel Jiří Josek

Čím je vlastně Jiří Josek? Docentem v Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, překladatelem, nakladatelem, redaktorem a také divadelním režisérem. Jeho směřování k divadlu jistě ovlivnili rodiče. Tatínek byl divadelní a rozhlasový režisér, maminka patřila k zakladatelům moderního dětského divadla u nás a mnoho let byla dramaturgyní vysílání pro děti a mládež v Československé televizi. Na konci šedesátých let se podílela na publicistickém pořadu JIZVY, JISKRY, JISTOTY, který byl zakázán, a ona musela nedobrovolně odejít z televize.

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

První čtvrtina letošního roku začala na jižní polokouli velice bouřlivě. Příroda ukázala, že si od nikoho nenechá diktovat pravidla, a jaká síla v ní dřímá. Opět se potvrdilo, že větru a dešti neporučíme. Záplavy, cyklon a zemětřesení způsobily mnohabilionové škody na majetku, stovky lidských životů byly ztraceny, tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou a místní, národní i nadnárodní podniky utrpěly obrovské ztráty, které se projeví v australské ekonomice.

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Pražské Quadriennale (PQ), mezinárodní soutěžní přehlídka scénografie a divadelního prostoru, je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější akcí svého druhu na světě. Letos se bude konat od 16. do 26. června. Renomovaná česká kostýmní výtvarnice Simona Rybáková představí v rámci PQ ve Veletržním paláci projekt EXTRÉMNÍ KOSTÝM.

Spitfire, má láska

 Když se ptali generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele expedičních sil v Evropě, čemu vděčí svobodný svět za vítězství ve druhé světové válce, odpověděl: „Strůjcem našeho úspěchu byly tři věci: pěšáci, jeepy a spitfiry.“ Poklona skvělé stíhačce, která pomohla spojencům v souboji s Göringovou Luftwaffe ovládnout nebe nad okupovanou Evropou, nebyla náhodná. Spitfiry se díky svým kvalitám staly legendou druhé světové války.

Benátky

 Na Piazzale Roma, onom nevlídném předpolí Benátek, kde končí veškerá doprava, jste nepotkali živou duši. Hodina mezi psem a vlkem, než po kanálech zase vyplují parníčky, se dala přežít jen v malém pustém baru, kde právě otvírali. Za pultem mladičká blondýna, která zřejmě tu noc vůbec nezahmouřila oka. Uvolněný pramen z drdolu jí spadal přes znavený obličej, který vyzařoval slastné vyčerpání právě končící noci. Chvílemi vrávorala únavou, chvílemi sebrala síly, zpívala a houpala se v tanci. Jmenovala se Gabriela. V rohu lokálu srkal jakýsi pobuda pálenku z kávového hrnku. Na benátské laguně se probouzel den.

Atentát na vládu

Jaro patří Věcem veřejným. Stěny jejich poslaneckého klubu nevydržely tlak, kterému byly vystaveny a který poslance nutil k absolutní poslušnosti Vítu Bártovi. On sám, donucen, rezignoval na post ministra. Vládu postihla destrukce. Je méně stabilní, než zvenčí donedávna vyhlížela. Válčí se v ní. Miroslav Kalousek, skutečný vůdce TOP 09, se rozhodl, že z vlády vypráská ministra obrany Sašu Vondru, místopředsedu ODS a Nečasovu pravou ruku.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

Češi a Němci

Hodně se poslední dobou psalo o tom, že syn Reinharda Heydricha Heider chce opatřit peníze na opravu chátrajícího zámku v Panenských Břežanech, kde jako malý chlapec se svým neblahým tatínkem po nějakou dobu žil.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/11

XANTYPA Číslo 5/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne