Spisovatel Jaroslav Rudiš a nakladatel Joachim Dvořák

Loterie vícestrunných hráčů

Pokud by měli Jaroslav s Joachimem společnou domácnost, chtěla bych u nich strávit alespoň několik neděl. Jarda by hledal příběhy, Joa by se staral o domácnost a já bych byla v pozici poloneviditelného diváka-kronikáře, který by to všechno zaznamenával. Přes uši, oči a ruku, která by ten několikatýdenní pobyt přepsala do povídek nebo komiksu s dobrým začátkem i koncem…

ldmbvyd


Jak jste se vlastně dali dohromady?
Joachim: Já jsem jméno Rudiš před deseti lety vůbec neznal. Seděl jsem v pražském Karlíně, kde tehdy sídlilo mé nakladatelství Labyrint, a on byl na stipendiu v Berlíně. Mailem posílal kamarádům krátké postřehy a fejetony. Netuším jak, ale dostal jsem se do jeho mailing listu…
Jaroslav: No, já taky nevím, jak se to stalo…
Joachim: …takže náhoda. Přečetl jsem si pár textů, líbil se mi jeho styl, a tak jsem mu jednoduše napsal.
Jaroslav: Chtěl jsi ode mě průvodce po Berlíně…
Joachim: Jarda nechtěl být spisovatelem. On tehdy působil jako novinář, psal o aktuální kultuře a hlavně hudbě.
Jaroslav: V Berlíně jsem byl na novinářském stipendiu, oficiálně jsem měl pracovat na antologii současné německé literatury. Nechtěl jsem psát knížky. Vždycky jsem chtěl mít kapelu. Proto je také ve všech mých románech přítomna hudba a hlavní hrdina má nějakou kapelu.
Joachim: Já jsem jako malý kluk hrál na housle a violoncello a mám v sobě zakódovaný cit pro rytmus. V těch Jardových textech byl skvělý rytmus, a také se velmi dobře četly. Řekl jsem si: Tenhle kluk má talent.
Jaroslav: Joa mě vlastně donutil dát těm povídkám nějaký formát. Přijel za mnou do Berlína a podepsali jsme smlouvu na neexistující knihu.
Joachim: Pak jsem tam vyrazil ještě jednou s mladým slovenským grafikem Jurajem Horváthem. Zrovna probíhala Love Parade, barevné gejzíry na ulicích, a my mezi tančícími lidmi. Juraj snímal topografii města, aby pak z fotek vytvořil působivě temné ilustrace. NEBE POD BERLÍNEM později vyhrálo titul Nejkrásnější kniha roku.

A Jardův debut zároveň získal Ortenovu cenu a místo původního průvodce vznikl román…

Jaroslav: On to tak trochu průvodce po Berlíně je pořád. Ta místa, kde se děj odehrává, se dají snadno najít. Jsem překvapený, kolik lidí si NEBE vzalo s sebou do batohu, když jeli do Berlína na výlet nebo na studia.
Je to příběh ztraceného třicátníka, který neví, co se svým životem, má rozbitý vztahy a myslí si, že v cizím městě najde něco nového. Jednu holku má v Praze, druhou v Berlíně, dvojnásobek problémů, pořád se v tom plácá. Propadá se sám do sebe a smysl života hledá pod městem, v jeho vnitřnostech, které linky metra křižují jako tepny a žíly. Knížka má pořád asi nějaké kouzlo. Třeba nedávno mi napsala jedna dvacetiletá holka – když jsem tu knížku psal, bylo jí dvanáct –, že v těch postavách poznala sebe…

Proč tě tak fascinuje právě Německo?
Jaroslav: To máme společný oba, uvědomujeme si kulturní kontinuitu Střední Evropy. Je to něco zcela přirozeného, co k nám patří. Já jsem vyrostl v Lomnici nad Popelkou, dlouho jsem žil v Liberci a pravidelně jezdil do Drážďan. Kdybych žil na Šumavě, tak by mě to možná táhlo někam k Mnichovu, ale mě vždycky víc „rajcovalo“ východní Německo. Začal jsem se učit německy, když mi bylo deset, aniž bych tušil, že se němčina vedle češtiny jednou stane mým pracovním nástrojem.

A kde se cítíš více doma? V Německu nebo tady v Čechách?
Jaroslav: Asi někde na cestě. Tuhle otázku si kladu často, protože pořád vandruju se sbaleným kufrem po Česku i celém Německu. Říkám, že mým domovem je Střední Evropa. Pro mě není moc velký rozdíl žít v Praze, v Lipsku nebo v Berlíně. Spíše vnímám spojitosti. Ty rozdíly jsou obohacující a jsou menší, než si pořád hodně lidi myslí. Předsudků moc není a Němci si o nás nemyslí skoro nic. Je zajímavé, že o Češích nejsou skoro žádné vtipy. Za nás všechno odnášejí Poláci – o těch mají Němci vtipů stovky.


Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě....

Natalie A. Rollko

XANTYPA 5/11 - výběr z článků

Vila jistého pana Bauera

Vila jistého pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si po svém prožívala druhou polovinu devatenáctého století, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

VÁLEČNÝ VETERÁN

VÁLEČNÝ VETERÁN

Dějiny, ty takzvané velké, vstupují do učebnic. Malé, soukromé, osobní dějiny každého z nás se s nimi protínají. Své o tom ví třiadevadesátiletý veterán Stephen R. Mason, jeden z amerických vojáků, kteří v roce 1945 osvobodili západní Čechy a Plzeň.

Překladatel Jiří Josek

Překladatel Jiří Josek

Čím je vlastně Jiří Josek? Docentem v Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, překladatelem, nakladatelem, redaktorem a také divadelním režisérem. Jeho směřování k divadlu jistě ovlivnili rodiče. Tatínek byl divadelní a rozhlasový režisér, maminka patřila k zakladatelům moderního dětského divadla u nás a mnoho let byla dramaturgyní vysílání pro děti a mládež v Československé televizi. Na konci šedesátých let se podílela na publicistickém pořadu JIZVY, JISKRY, JISTOTY, který byl zakázán, a ona musela nedobrovolně odejít z televize.

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

WILLIAMOVA PŘEDSVATEBNÍ CESTA DO TĚŽCE ZKOUŠENÉ AUSTRÁLIE

První čtvrtina letošního roku začala na jižní polokouli velice bouřlivě. Příroda ukázala, že si od nikoho nenechá diktovat pravidla, a jaká síla v ní dřímá. Opět se potvrdilo, že větru a dešti neporučíme. Záplavy, cyklon a zemětřesení způsobily mnohabilionové škody na majetku, stovky lidských životů byly ztraceny, tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou a místní, národní i nadnárodní podniky utrpěly obrovské ztráty, které se projeví v australské ekonomice.

Kaskadér  Petr Horák

Kaskadér Petr Horák

Český emigrant Petr Horák se stal americkým kaskadérem, a to přímo v Hollywoodu. Podle jeho života by mohl vzniknout scénář k filmu o snu malého kluka, o bláznivě nebezpečném hazardu dospívajícího chlapce i o dramatu muže, který opustil svoji rodinu. Svědectví o jednom neobyčejném příběhu těch odvážných lidí, kteří v emigraci uspěli.

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Simona Rybáková kostýmní výtvarnice

Pražské Quadriennale (PQ), mezinárodní soutěžní přehlídka scénografie a divadelního prostoru, je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější akcí svého druhu na světě. Letos se bude konat od 16. do 26. června. Renomovaná česká kostýmní výtvarnice Simona Rybáková představí v rámci PQ ve Veletržním paláci projekt EXTRÉMNÍ KOSTÝM.

Spitfire, má láska

 Když se ptali generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele expedičních sil v Evropě, čemu vděčí svobodný svět za vítězství ve druhé světové válce, odpověděl: „Strůjcem našeho úspěchu byly tři věci: pěšáci, jeepy a spitfiry.“ Poklona skvělé stíhačce, která pomohla spojencům v souboji s Göringovou Luftwaffe ovládnout nebe nad okupovanou Evropou, nebyla náhodná. Spitfiry se díky svým kvalitám staly legendou druhé světové války.

Benátky

 Na Piazzale Roma, onom nevlídném předpolí Benátek, kde končí veškerá doprava, jste nepotkali živou duši. Hodina mezi psem a vlkem, než po kanálech zase vyplují parníčky, se dala přežít jen v malém pustém baru, kde právě otvírali. Za pultem mladičká blondýna, která zřejmě tu noc vůbec nezahmouřila oka. Uvolněný pramen z drdolu jí spadal přes znavený obličej, který vyzařoval slastné vyčerpání právě končící noci. Chvílemi vrávorala únavou, chvílemi sebrala síly, zpívala a houpala se v tanci. Jmenovala se Gabriela. V rohu lokálu srkal jakýsi pobuda pálenku z kávového hrnku. Na benátské laguně se probouzel den.

Atentát na vládu

Jaro patří Věcem veřejným. Stěny jejich poslaneckého klubu nevydržely tlak, kterému byly vystaveny a který poslance nutil k absolutní poslušnosti Vítu Bártovi. On sám, donucen, rezignoval na post ministra. Vládu postihla destrukce. Je méně stabilní, než zvenčí donedávna vyhlížela. Válčí se v ní. Miroslav Kalousek, skutečný vůdce TOP 09, se rozhodl, že z vlády vypráská ministra obrany Sašu Vondru, místopředsedu ODS a Nečasovu pravou ruku.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/11

XANTYPA Číslo 5/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne