Číslo 4/11

Michaela Gübelová 4/11

Vážení a milí čtenáři,

nedávno jsem se šla podívat na Chantal Poullain do Divadla Ungelt, kde v obnovené premiéře inscenace ŠEST TANEČNÍCH HODIN V ŠESTI TÝDNECH hraje s Pavlem Křížem. Oba byli skvělí. Potom jsme zašly k Chantal na skleničku. V kuchyni na stole ležela hromada fotek připravených pro knihu, která se o ní právě chystá.

Prohlížela jsem si ty fotografie z Chantalčiny šťastné minulosti a napadlo mě, že by zaujaly i vás. Několik z nich jsem si vypůjčila a najdete je u velice otevřeného rozhovoru, který pak s Chantal vedla Martina Leierová. Francouzská herečka se po rozpadu manželství s Bolkem Polívkou rozhodla zůstat tady. Žije v Praze se synem Vladimírem a věnuje se mnoha aktivitám. V Čechách se cítí doma.

To já bych často po přečtení politického komentáře Martina Fendrycha nejradši vzala nohy na ramena, bohužel,. Tentokrát mimo jiné píše: „Experti odhadují, že se u nás rozkrade až 300 miliard ročně! Celkové sumy už jdou do bilionů.“ Jsme opravdu takoví, jaké si volíme vlády, jak se říká? Hrůzou mi vstávají vlasy na hlavě. Pravda je, že u nás i při přírodních pohromách, zejména povodních, se v postižených místech kradlo.

Na rozdíl od českého „rabování“ vlastní země, v Japonsku, v zemi zničené zemětřesením a tsunami, navíc pod hrozbou nukleární katastrofy, nic takového nenastává. Přitom obyvatelstvo prožívá největší neštěstí od druhé světové války. Slzy jdou do očí, když ve zpravodajstvích vidíme tu spoušť, a dojímá nás, jak obrovskou solidaritu až na hranici sebeobětování Japonci projevují v pomoci bližním a při záchraně životů. Inu, jiná mentalita, jiná morálka.

Naopak lidský život neznamená zhola nic pro libyjského šílence Muammara Kaddáfího. Bezostyšně vyvražďuje vlastní národ, který se na chvíli vzchopil proti diktátorovi. Jak je možné, že masového vraha nikdo nezastaví? O šířících se arabských revolucích za lidská práva napsal článek Martin Daneš ve své pravidelné rubrice Ze světa.

Od té doby, co vyšla minulá Xantypa, ze světa odešli tři skvělí lidé – spisovatel Arnošt Lustig, kunsthistorička Věra Jirousová, která patřila do široké disidenstké rodiny Němcových (na str. …), a francouzská herečka Annie Girardot, na niž zavzpomínala Zuzana Mináčová. Arnošta Lustiga si připomínáme optimistickou fotografií z archivu Oldřicha Škáchy.

Jistě vás zaujmou fotografie Tibora Huszára, právě oceněného evropskou cenou Trebbia, dobrodružné cesty spisovatele a dokumentaristy Martina Ryšavého, nositele Magnesie Litery, návštěva v ateliéru malířky Jitky Válové, článek o oscarovém Colinu Firthovi i další.

Přeji hezké počtení, užívejte jara a mějte se krásně o Velikonocích.

Michaela Gübelová a celá redakce

Dolní navigace