Herečka Juliette Binoche padesátiletá

Jednou z nejoblíbenějších a nejuznávanějších francouzských hereček v posledních dvou desetiletích je Juliette Binoche, laureátka nejprestižnějších cen – amerického Oscara, evropského Félixe, francouzského Césara, berlínského Stříbrného medvěda a britské ceny BAFTA. Letos 9. března oslaví 50. narozeniny.

Juliette Binoche

Nezůstala jen u herectví, věnuje se malířství, tanci, také charitě a rodině. V letech 1995 až 2000 byla tváří parfému Poème kosmetické značky Lancôme, v roce 2003 propagovala italskou kolekci značky Prêt-à-porter Gentryportofino. A v roce 2007 pózovala pro francouzskou verzi magazínu Playboy. Zejména však září na plátnech kin. V poslední době v psychologickém snímku ŽIVOT TÉ DRUHÉ nebo v dramatu CAMILLE CLAUDEL 1915, který vypráví o životě této sochařky. A hraje v dalších filmech: A THOUSAND TIMES GOOD NIGHT (Tisíckrát dobrou noc), GODZILLA, NOBODY WANTS THE NIGHT (Nikdo nechce noc), WORDS AND PICTURES (Slova a obrázky), CLOUDS OF SILS MARIA (Mraky Sils Maria) a THE 33.
Na svém kontě má více než pět desítek titulů, spolupracovala s režiséry velkých jmen, jakými jsou např. Jacques Doillon, Jean-Luc Godard, André Téchiné nebo Anthony Minghella.

Z rodinné historie
Herečka se narodila v pařížské umělecké rodině. Jak uvádí, matka byla ekologicky angažovaná feministka a otec komunista. Jméno Juliette dostala po své polské babičce Julii Helene Mlynarczykové, která vystupovala v souboru tance a baletu v divadle A. Mickiewizce v Čenstochové a právě v divadle potkala svého manžela, André Stalense, který se sice narodil v Polsku, ale měl francouzské a belgické předky. Pocházel z továrnické rodiny Henryka Stalense. Narodily se jim dvě děti, syn Henryk (1932) a dcera Monique Yvette (1939). Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, rodina se rozhodla opustit Polsko. Jenomže ve Lvově je zajali Sověti, kteří je tam drželi půl roku, než jim dovolili vycestovat do Francie. Ostatní členové rodiny, kteří zůstali v Polsku, byli uvězněni v koncentračním táboře jako představitelé polské inteligence. Rodina Julie a Andrého našla azyl v Paříži, kde dcera Monique Stalensová vystudovala literaturu na Sorbonně. V roce 1969 se vydala ve stopách své matky a začala hrát divadlo (v Paříži, Lyonu, Dijonu). Dnes je uznávanou divadelní herečkou, režisérkou a dramaturgyní. Dlouhodobě organizuje divadelní stáže ve Francii a Polsku a aktivně se angažuje v propagaci polské kultury, za což získala v roce 2010 polskou cenu Stanislava Ignace Witkiewicze. Monique se v roce 1959 vdala za divadelního režiséra a sochaře Jeana-Mariho Binoche. Narodil se ve Francii, vyrůstal v Maroku a po rodičích má v žilách portugalskou a brazilskou krev. V roce 1960 se jim narodila dcera Marion a o čtyři roky později Juliette. Rodiče se v roce 1968 rozvedli, dcery zůstaly s matkou a velký vliv na ně měla právě babička Julie.
Obě dívky okouzlilo umění – starší Marion Stalensová je uznávanou fotografkou a také režisérkou dokumentárních filmů LA RÉCONCILIATION? (krátký dokument z natáčení filmu ZEMĚ MÉ LEBKY, v němž Juliette hrála hlavní roli), HEREČKA A TANEČNICE (záznam z taneční show její sestry Juliette) nebo JULIETTE BINOCHE – ČRTY PORTRÉTŮ, který herečku představuje jako malířku. Marion je manželkou divadelního režiséra Pierra Pradinase. Mladším nevlastním bratrem sester je hudebník Camille Humeau (1978), který vystupuje se skupinou Artichaut Orkestra a v roce 2007 se objevil v londýnské divadelní produkci KABARET režiséra Sama Mendese.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Veronika Pechová

XANTYPA 3/14 - výběr z článků

Herec Roman Zach

Herec Roman Zach

Do rozhovoru se mu moc nechtělo. Roman Zach novináře „nemusí“ a sebe i rodinu drží stranou „společenských akcí“, ze kterých žije bulvár. Xantypa od něj dostala výjimku. A tak když skončila projekce nového českého filmu FAIR PLAY, v němž hraje, mohla jsem se ptát. Chvíli trvalo, než jiskřička důvěry – tak důležité pro zajímavý dialog – přeskočila. Ale pak bylo čemu naslouchat i čemu se zasmát. Má zdravý odstup od toho, čím a v čem žije, ale i nepřehlédnutelný smysl pro humor, což je vzácná kvalita u muže, který má oprávněný důvod podlehnout pocitu vlastní jedinečnosti.

Miloš Forman – 82

Miloš Forman – 82

Kdysi dávno (v květnu tomu bude 50 let) jsem se díky jedné povídce potkal s Ivanem Passerem. A Ivan mě seznámil s Milošem Formanem. Ten tehdy bydlel kousek od řeky v Náplavní ulici, a když jsme přišli, zrovna vařil snad tři kila hovězího a trochu jsme dostali. S křenem. Postupně jsem se seznámil se všemi z oné nové filmařské vlny, díky Ivanu Passerovi vlastně vznikla povídková kniha Štěstí, kterou – jak si Ivan myslel – by bývali chtěli natočit po Perličkách.

Spisovatel Dan Brown, peklo a bohyně

Spisovatel Dan Brown, peklo a bohyně

Dan Brown se podle časopisu Time stal roku 2003 jedním z nejvlivnějších lidí na světě, protože v knize ŠIFRA MISTRA LEONARDA předložil čtenářům otázky, týkající se základních křesťanských dogmat, čímž vyvolal velkou odezvu. Nakladatelství Argo vydalo v roce 2013 další Brownovu knihu: INFERNO. Ani zde autora neopustila záliba v kladení provokativních otázek. Když Dan Brown přijel v lednu 2014 do Prahy, aby osobně podpořil prodej románu, naskytla se možnost vstoupit do jiskrné diskuse. Odpovědi osvěží zamyšlení nad fenoménem bohyní v Brownově tvorbě a nad jeho vztahem k nim.

Marie Nováková – dívka ze stokoruny

Marie Nováková – dívka ze stokoruny

První stokorunová státovka Československé republiky byla vydána 14. ledna 1920 podle zákona ze dne 10. dubna 1919. Slavné panorama Hradčan s Karlovým mostem je na ní ohraničeno dvěma oválnými obrazy dívek v národních krojích.

Rok Karla Kryla

Rok Karla Kryla

Písničkář, jehož songy měly sílu „pohnout dějinami“. Symbol protestu proti okupaci v srpnu 1968, posrpnového exilu i vzdoru. Malý hloubavý muž s křehkou neklidnou duší pod zdánlivě tvrdou skořápkou věčného rebela. Básník s kytarou. Karel Kryl.

Lovci žiraf

Lovci žiraf

Jihoafrická republika, soukromý park Balule. Včera jsme měli velké štěstí. Každý, kdo fotografuje divoká zvířata, ví, že jakmile se po týdenním trápení v rozhrkaném džípu naskytne příležitost, jako nám včera, a neuchopí ji pevně za pačesy, má jít raději fotit mravence. Ti neutečou a jsou všudypřítomní.

Tančící dům žije!

Tančící dům žije!

V Tančícím domě byla otevřena nová Pop Up Gallery. „Mým dlouhodobým cílem je podporovat mladé české umělce. Bylo proto samozřejmým krokem, že část prostoru v Tančícím domě poskytneme právě jim. Přál bych si, aby se Tančící dům stal v budoucnosti místem, kam bude veřejnost chodit obdivovat progresivní české umění a nové trendy v oblasti designu,“ vysvětluje Václav Skala, nový majitel Tančícího domu, a vrací se tak k původní myšlence kulturního domu, kterou koncipoval architekt Vlado Milunič v souznění s Václavem Havlem. Jenže tato představa hned vzala za své, neboť investor v nové reprezentativní budově zřídil kanceláře. Nyní konečně Tančící dům ožil a kromě nádherných pohledů na Prahu si návštěvníci mohou prohlédnout i prostory veřejnosti dosud nepřístupné a v nich umělecká díla Galerie Art salonu S.

Ukrajina rozpolcená mezi Východem a Západem

Když loni 21. listopadu ukrajinský prezident Viktor Janukovyč vyhlásil, že nepodepíše asociační dohodu s Evropskou unií a místo toho přijme nabídku výhodného úvěru z Ruska, vypukly v hlavním městě Kyjevě masové protesty. Navzdory předpokladům, že s nadcházejícími mrazy ustanou, nabíraly protivládní demonstrace na síle a z kyjevského náměstí Nezávislosti (ukrajinsky Majdan Nězaléžnosti) se postupně rozšířily do dalších částí země, zejména na proevropský západ. Takzvaný Euromajdan dnes představuje nejrozsáhlejší protivládní mobilizaci od vzniku nezávislé Ukrajiny v roce 1991.

Politikem proti své vůli (Andrej Babiš)

Než jsme se po volbách dočkali nové vlády vzešlé z voleb, uběhly tři měsíce. Celkem 204 dny zemi spravoval Zemanův nelegitimní kabinet vedený premiérem Jiřím Rusnokem, který neměl důvěru sněmovny. Tuhle ošklivou epizodku máme za sebou. A co na nás číhá, co máme před sebou? Jaká v Česku panuje atmosféra? Co můžeme od nového kabinetu čekat?

Co se děje… v New Yorku

Na molech číslo 92 a 94 se první březnový týden koná největší výtvarná přehlídka New Yorku, která prostřednictvím dvou set vystavujících umělců představí to nejvýznamnější z posledního roku. Jedním z letošních témat je současné umění Číny. A několik malých newyorských veletrhů umění, na nichž lze vidět dosud nespatřené mladé umění, které se díky nim dostává k hladovým newyorským očím těsně po jeho dozrání.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/14

XANTYPA Číslo 3/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne