Herec Roman Zach

Herectví mu (asi) spadlo do klína

Do rozhovoru se mu moc nechtělo. Roman Zach novináře „nemusí“ a sebe i rodinu drží stranou „společenských akcí“, ze kterých žije bulvár. Xantypa od něj dostala výjimku. A tak když skončila projekce nového českého filmu FAIR PLAY, v němž hraje, mohla jsem se ptát. Chvíli trvalo, než jiskřička důvěry – tak důležité pro zajímavý dialog – přeskočila. Ale pak bylo čemu naslouchat i čemu se zasmát. Má zdravý odstup od toho, čím a v čem žije, ale i nepřehlédnutelný smysl pro humor, což je vzácná kvalita u muže, který má oprávněný důvod podlehnout pocitu vlastní jedinečnosti.

Roman Zach

Jak za vámi „přišla“ role ve FAIR PLAY a co tomu filmu říkáte?
Začnu od konce. Byla to správná volba. Viděl jsem ho poprvé a ledacos mi připomněl. Já tenhle druh filmů mám rád. A jsem rád, že se točí. Režisérka Andrea Sedláčková si mě našla v Divadle Komedie, oslovila a chvilku jsme se nemohli dohnat. Mám ruplej vaz v koleně a to mi tenkrát nateklo. Odvolal jsem schůzku na poslední chvíli a ona si možná myslela, že se jí vyhýbám, protože nabízená role nebyla velká. Pozval jsem ji do divadla, a když přišla, pozorovala mě, jestli to kulhání nehraju. Byl tam zpočátku odtažitý vztah. Začal se prolamovat ve chvíli, kdy jsme se dostali ke scénáři. Řekl jsem, že téma je perfektní a je dobře, že nejde o další film pro zpestření všedního dne. Takové ty zábavné a pohodlné. Mluvili jsme o bolševikovi. Vyprávěla mi, jak to „upekla“ ve Francii, kde žije, a pak dlouho připravovala, no a to už mi bylo jasný, že pokud chce ona mě, chci já ji a znamená to, že vezmu cokoliv. Takže takhle jednoduše.

Jaký je podle vás Marek Kříž v příběhu mladé atletky, která se v roce 1984 připravuje na olympiádu?
Do poloviny filmu jsem byl rád, že hraju kladnou postavu, vlastně jako jeden z mála. Jenže pak jsem pochopil, že já, tedy jako Marek, jsem rozbuškou maléru. Spousta menších postav je velice důležitá pro rozkreslování příběhu o svědomí a právě on svým charakterem příběh strašlivě zamotá.

Byl jste v době, kdy se film odehrává, ještě kluk. Doléhala nějak na život vaší rodiny?
Do mého studentského a sportovního života moc nezasahovala. Spíš jen v relacích Rádia Svobodná Evropa, které se u nás v rodině, kde nikdo neměl „rudou knížku“, poslouchalo, a v každodenních komentářích mého otce, který režim nešetřil. 17. listopad ’89 jsem prožil na průmyslovce v Děčíně. Vyrazili jsme dveře, šli ven a druhý den nás přijeli takzvaní zástupci studentů přesvědčovat, že to, co slyšíme z rádia, není pravda. Nikdo, nikde a proti ničemu neprotestuje. Snažili se to nějak urovnat. Úplný blázinec. Drželi nás vlastně na infuzi docela hnusnýho, ale idylickýho života v socialismu, který jsme neměli s čím konfrontovat. Takže jsem ani neměl šanci zachovat se jako srab a nebo jako hrdina, abych pak mohl být na sebe naštvanej nebo třeba pyšnej.

Maturoval jste po revoluci na stavební průmyslovce, mířil na architekturu a ocitl se, nečekaně a na první pokus, na DAMU. Zní to jako pohádka…
Dostal jsem se až na druhej, ale pravda je, byl jsem divadlem nedotčený. Jít ze „stavárny“ na vejšku, s tím, že se budu i nadále věnovat vrcholovému sportu (to už jsem neplaval, ale hrál vodní pólo), mi připadalo jako logické vyústění. Myslel jsem, že to mám takhle nalajnovaný a že mě to bude bavit. Na průmyslovce jsme měli takový „časák“, jmenoval se Literouš, psali jsme do něj příběhy, povídky a občas něco z toho i inscenovali. To bylo všechno. Pak jsem se nějak dozvěděl, ani už nevím jak, o možnosti jít na divadelní fakultu. Drze a na poslední chvíli jsem kontaktoval Činoherní studio v Ústí, kde se mě ujal herec Jaroslav Achab Heidler, pozdější ředitel. Narychlo mě připravoval, zasvěcoval a vzpomínám si na moment, kdy jsem stál poprvé na jevišti. Přišlo mi, že je to neuvěřitelně přitažlivé. Tehdy jsem také objevil, jak úžasné je přemýšlet o napsaném textu úplně jinak a pokusit se ho po svém někomu zprostředkovat. Přihlásil jsem se, dostal do druhého kola a Boris Rösner navrhl, abych si dal rok pauzu a zkusil to určitě znova. Pracoval jsem a připravoval se. Psal jsem si i monology, které jsem tam pak předved, a ono to dopadlo.

Takže život vzhůru nohama?
Úplně. Všechno se to otočilo. I vztah, který jsem doma měl. Navíc první rok to se mnou strašidelně houpalo, protože jsem sice dojížděl na všechny hodiny, ale nezúčastňoval se pařeb, kde se všechno řešilo. Vracel jsem se denně do Ústí na tréninky, v sobotu a v neděli hrál ligu a neustále měl pocit, že mi něco strašně uniká, že poctivě nestuduju. Na sport jsem se po roce vykašlal a začal všechno dohánět. DAMU byla obrovská mentální změna. Začal jsem vnímat úplně jiný světy. Byly to roky totálního vichru. Vzpomínku na školu mám spojenou i s tím, jak jsem o svém herectví, v době, kdy už jsem postupně hostoval v Činoherním klubu, v Národním a v Dejvicích, začal pochybovat a pochybnosti mě provází vlastně pořád.

Hostování a angažmá v Národním zprostředkoval váš pedagog Jan Kačer. Dlouho jste se nezdržel…
Nabídku do Činoherního studia v Ústí jsem dostal už předtím. Znal jsem ty lidi z DAMU. Byli o tři roky starší a naplnili to, co si přeje každý damácký ročník, odejít někam společně. Oni šli do Ústí. Když jsem jezdil domů, viděl jsem jejich inscenace a moc mě to bavilo. V té době jsem ale chtěl být v Praze, nechtělo se mi vracet. Národní byla taková klička a taky výzva. Vyzkoušel jsem si to, nabídka do Ústí trvala a já ji přijal i za cenu, že o Prahu možná přijdu. Nepřišel, a dobře jsem udělal, protože v té době byl Činoherák opravdu progresivní divadlo se silnou energií a jedinečným zázemím diváků, především studentů pedagogické fakulty. Úžasný čas hlavně těch prvních pět let. Činoherák tu sílu má pořád, ale bohužel magistrát jim háže klacky pod nohy a chce je zlikvidovat. Nechápu a držím jim palce. Vlastně nám všem divákům, aby přežili ty nechutně drzé úřednické manýry…

Vy jste se do Ústí vrátil i pro manželku…
To teda ne. Andrea si tam pro mne přijela. Já už byl v Ústí v angažmá. Dělala tehdy kostýmy k inscenaci SMOKIE. Pracuje jako výtvarnice na volné noze, dělá kostýmy i scénu, v divadle i ve filmu. Spolupracovala třeba na filmech PROTEKTOR, POUTA, MODRÝ TYGR, teď třeba na Tycově JAKO NIKDY, a dělá to dobře.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné Xantypě.......

Milica Pechánková

XANTYPA 3/14 - výběr z článků

Miloš Forman – 82

Miloš Forman – 82

Kdysi dávno (v květnu tomu bude 50 let) jsem se díky jedné povídce potkal s Ivanem Passerem. A Ivan mě seznámil s Milošem Formanem. Ten tehdy bydlel kousek od řeky v Náplavní ulici, a když jsme přišli, zrovna vařil snad tři kila hovězího a trochu jsme dostali. S křenem. Postupně jsem se seznámil se všemi z oné nové filmařské vlny, díky Ivanu Passerovi vlastně vznikla povídková kniha Štěstí, kterou – jak si Ivan myslel – by bývali chtěli natočit po Perličkách.

Spisovatel Dan Brown, peklo a bohyně

Spisovatel Dan Brown, peklo a bohyně

Dan Brown se podle časopisu Time stal roku 2003 jedním z nejvlivnějších lidí na světě, protože v knize ŠIFRA MISTRA LEONARDA předložil čtenářům otázky, týkající se základních křesťanských dogmat, čímž vyvolal velkou odezvu. Nakladatelství Argo vydalo v roce 2013 další Brownovu knihu: INFERNO. Ani zde autora neopustila záliba v kladení provokativních otázek. Když Dan Brown přijel v lednu 2014 do Prahy, aby osobně podpořil prodej románu, naskytla se možnost vstoupit do jiskrné diskuse. Odpovědi osvěží zamyšlení nad fenoménem bohyní v Brownově tvorbě a nad jeho vztahem k nim.

Marie Nováková – dívka ze stokoruny

Marie Nováková – dívka ze stokoruny

První stokorunová státovka Československé republiky byla vydána 14. ledna 1920 podle zákona ze dne 10. dubna 1919. Slavné panorama Hradčan s Karlovým mostem je na ní ohraničeno dvěma oválnými obrazy dívek v národních krojích.

Rok Karla Kryla

Rok Karla Kryla

Písničkář, jehož songy měly sílu „pohnout dějinami“. Symbol protestu proti okupaci v srpnu 1968, posrpnového exilu i vzdoru. Malý hloubavý muž s křehkou neklidnou duší pod zdánlivě tvrdou skořápkou věčného rebela. Básník s kytarou. Karel Kryl.

Lovci žiraf

Lovci žiraf

Jihoafrická republika, soukromý park Balule. Včera jsme měli velké štěstí. Každý, kdo fotografuje divoká zvířata, ví, že jakmile se po týdenním trápení v rozhrkaném džípu naskytne příležitost, jako nám včera, a neuchopí ji pevně za pačesy, má jít raději fotit mravence. Ti neutečou a jsou všudypřítomní.

Herečka Juliette Binoche padesátiletá

Herečka Juliette Binoche padesátiletá

Jednou z nejoblíbenějších a nejuznávanějších francouzských hereček v posledních dvou desetiletích je Juliette Binoche, laureátka nejprestižnějších cen – amerického Oscara, evropského Félixe, francouzského Césara, berlínského Stříbrného medvěda a britské ceny BAFTA. Letos 9. března oslaví 50. narozeniny.

Tančící dům žije!

Tančící dům žije!

V Tančícím domě byla otevřena nová Pop Up Gallery. „Mým dlouhodobým cílem je podporovat mladé české umělce. Bylo proto samozřejmým krokem, že část prostoru v Tančícím domě poskytneme právě jim. Přál bych si, aby se Tančící dům stal v budoucnosti místem, kam bude veřejnost chodit obdivovat progresivní české umění a nové trendy v oblasti designu,“ vysvětluje Václav Skala, nový majitel Tančícího domu, a vrací se tak k původní myšlence kulturního domu, kterou koncipoval architekt Vlado Milunič v souznění s Václavem Havlem. Jenže tato představa hned vzala za své, neboť investor v nové reprezentativní budově zřídil kanceláře. Nyní konečně Tančící dům ožil a kromě nádherných pohledů na Prahu si návštěvníci mohou prohlédnout i prostory veřejnosti dosud nepřístupné a v nich umělecká díla Galerie Art salonu S.

Ukrajina rozpolcená mezi Východem a Západem

Když loni 21. listopadu ukrajinský prezident Viktor Janukovyč vyhlásil, že nepodepíše asociační dohodu s Evropskou unií a místo toho přijme nabídku výhodného úvěru z Ruska, vypukly v hlavním městě Kyjevě masové protesty. Navzdory předpokladům, že s nadcházejícími mrazy ustanou, nabíraly protivládní demonstrace na síle a z kyjevského náměstí Nezávislosti (ukrajinsky Majdan Nězaléžnosti) se postupně rozšířily do dalších částí země, zejména na proevropský západ. Takzvaný Euromajdan dnes představuje nejrozsáhlejší protivládní mobilizaci od vzniku nezávislé Ukrajiny v roce 1991.

Politikem proti své vůli (Andrej Babiš)

Než jsme se po volbách dočkali nové vlády vzešlé z voleb, uběhly tři měsíce. Celkem 204 dny zemi spravoval Zemanův nelegitimní kabinet vedený premiérem Jiřím Rusnokem, který neměl důvěru sněmovny. Tuhle ošklivou epizodku máme za sebou. A co na nás číhá, co máme před sebou? Jaká v Česku panuje atmosféra? Co můžeme od nového kabinetu čekat?

Co se děje… v New Yorku

Na molech číslo 92 a 94 se první březnový týden koná největší výtvarná přehlídka New Yorku, která prostřednictvím dvou set vystavujících umělců představí to nejvýznamnější z posledního roku. Jedním z letošních témat je současné umění Číny. A několik malých newyorských veletrhů umění, na nichž lze vidět dosud nespatřené mladé umění, které se díky nim dostává k hladovým newyorským očím těsně po jeho dozrání.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/14

XANTYPA Číslo 3/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne