Zemanozem

První přímou volbu na Hrad Karel Schwarzenberg čestně a důstojně prohrál

Zvolili jsme si prezidenta. Sami. Politici nám „dovolili“, ne-li podstrčili, přímou volbu a my jsme si vybrali. Přesně řečeno většina z volících si vybrala Miloše Zemana, čestného předsedu zemanovců. Je to prezident se silným mandátem – získal zhruba 55 procent účastníků volby. Přesně 2 717 405 mužů a žen. Druhý Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09, dostal zhruba 45 procent hlasů, o 476 234 méně než vítěz.

Byl to zajímavý souboj, který veřejnost přitáhl k politice. Na jedné straně stál kníže, 75 let, první místopředseda vlády Petra Nečase. Karel (je rád, že se mu říká Karel) přitahuje mladé, vzdělané voliče. Na druhé straně stál jeden ze tří nejvýraznějších polistopadových politiků, 68 let, který silně přitahuje nespokojené, protivládní voliče.
Nikdo nečekal, že se Schwarzenberg dostane do druhého kola. To bylo překvapení, ba zázrak. A z expertů asi nikdo nečekal, že by v druhém kole Miloše Zemana porazil. Přesto je 45 procent hlasů pro člena Nečasovy vlády, pro šlechtice, antikomunistu, člověka, který nemluví docela srozumitelně, má také švýcarský pas a manželku, která se sice naučila svahilsky, ale neumí „po našem“, obrovský úspěch.
Dopadl dobře „test národa“, jak volbu na Hrad nazval jeden politický analytik? Uspěla přímá volba? – Miloš Zeman je oproti Schwarzenbergovi naprosto nevyzpytatelný muž. Je mimořádně inteligentní a mimořádně soustředěný na sebe. Když mluví, vidíte, jak se má rád, jak si sám sebe nesmírně váží. Má klady i zápory, není žádný ďábel. Jeho strašlivou slabinou je pevné spojenectví, porozumění si, naladění s Václavem Klausem. A taky pevné spojenectví s lidmi vysoce nedůvěryhodnými (Miroslav Šlouf, Zdeněk Zbytek a další). – Národ, jeho většina, si v testu vybrala politika, který v kampani opakovaně a zřejmě promyšleně lhal. Kterého podporovali bývalí komunističtí funkcionáři i současná KSČM, kterému ve finále pomohl bývalý důstojník StB Vladimír Zavadil.

Prezidentova estébácko-bolševická parta
Exdůstojník StB a nyní advokát Zavadil si objednal celostránkový inzerát v Blesku: Nevolte Karla Schwarzenberga. Vyšel v první den druhého kola volby bez jména zadavatele. Tím Blesk porušil zákon o volbě prezidenta. Česká televize již dříve odvysílala, že Zavadil byl natočen při protikomunistických nepokojích během Palachova týdne v lednu 1989. Spolu s dalšími chytal v davu demonstranty a tahal je k policejním antonům. Do StB byl přijat podle záznamů v roce 1987. Po revoluci působil v několika advokátních kancelářích, též s právníkem Miroslavem Janstou, který míval značný vliv na ČSSD.

Celý názor Martina Fendrych si přečtete v tištěné Xantypě.......

Martin Fendrych

XANTYPA 3/13 - výběr z článků

Herec Tomáš Holý

Herec Tomáš Holý

Loni na Štědrý večer to bylo přesně pětatřicet let, co diváci na televizních obrazovkách poprvé zhlédli film Marie Poledňákové JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU. Příběh malého Vaška, který hledá mamince ženicha a sobě tatínka, je pobavil i dojal. Stal se milovaným filmem, stejně jako jeho pokračování JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY, které televize uvedla přesně rok poté. Je to k nevíře, ale Tomáš Holý, který Vaška tak nezapomenutelně zahrál, by 17. března, nebýt tragické dopravní nehody, oslavil už pětačtyřicáté narozeniny.

Mathilda Nostitzová

Mathilda Nostitzová

Jméno hraběnky Mathildy Nostitzové jsem poprvé zaznamenal v dokumentu Víta Olmera LIDÉ S ERBEM (2001), v němž se režisér pokusil zachytit příběhy několika potomků české šlechty a ukázat, jak žijí dnes. Mathilda Nostitzová odešla z Československa po únoru 1948, do své rodné země se mohla vrátit až po pádu komunistického režimu. Jejím hlavním posláním se stala pomoc slabozrakým a nevidomým lidem. Založila Nadační fond Mathilda, který podporuje projekty přispívající ke zlepšení kvality života zrakově postižených.

Záhadný král Tutanchamon

Záhadný král Tutanchamon

Faraon Tutanchamon vládl ve starověkém Egyptě asi v rozmezí let 1333–1323 př. n. l. Jeho existenci provází řada nejasností: není jisté, kdo byli jeho rodiče, záhadou je i mladíkova náhlá smrt, na portrétech se více podobá ženě než muži… Tutanchamonovu hrobku objevil v egyptském Údolí králů archeolog a egyptolog Howard Carter, a to 3270 let po králově pohřbu.

Filipíny

Filipíny

Hned na úvod je třeba říci, že návštěva Filipín znamená z mnoha důvodů skvělou volbu. Nemačkají se tu davy exotiky lačných turistů a až na některé jasně vymezené lokality je v zemi bezpečno. Místní lidé jsou vesměs přívětiví, ceny zhruba na úrovni Thajska. A pokud vám vyhovuje aktivní dovolená, najdete právě tady, i díky skvělým příležitostem ke šnorchlování, případně ke zdolávání sopečných kopců, svou vysněnou krajinu.

Spisovatelka  Charlotte Roganová

Spisovatelka Charlotte Roganová

Píše se rok 1914. Přepychový parník Císařovna Alexandra opouští Londýn. Na jeho palubě cestují zámožní Američané narychlo prchající z válkou zachvácené Evropy. Katastrofa na moři je ovšem vrhá do nemilosrdného boje o přežití. Je zřejmé, že záchranný člun nepojme všechny ztroskotance. Příběh zachráněných a jejich zápas o život během téměř třítýdenní plavby se rozkrývá při posuzování vražd některých cestujících.

Co se děje… v New Yorku

 Metropolitní muzeum o rozloze 190 tisíc metrů čtverečních je obklopeno klidem Centrálního parku. Jeho hlavní schodiště směřuje na Pátou avenue, která se jen o pár bloků dál mění v nákupní třídu s obchody těch nejznámějších značek. Své brány otevřelo muzeum před 140 lety, 20. února 1872, jen pár ulic od své současné adresy. Vedle sbírek čítajících dva miliony děl, které si prohlédne každý rok přes šest milionů návštěvníků, lze vidět pozoruhodné výstavy zahrnující výpůjčky ze soukromých sbírek.

Na co se vzpomíná… ve Švédsku

 Švédsko nezasáhla žádná ze světových válek. Má však svého Spravedlivého mezi národy, Raoula Wallenberga, diplomata, který v Maďarsku zachránil tisíce Židů, sám byl však odvlečen do Sovětského svazu a zavražděn. Snad i proto si Švédové připomínají Den památky obětí holocaustu (27. 1.) se silným zaujetím a opravdovou úctou. A ukazují, že i v temném severském lednu se lidská srdce dokážou rozehřát. Dvojnásob potěší, že letos vydatně pomohla i zdravá česká touha přispět svým podílem.

Co se děje… v Londýně

 Když přijeli zakladatelé elektronického popu, němečtí Kraftwerk, koncem sedmdesátých let poprvé na turné do Velké Británie, přivítali je ostrovní kritici zdrcujícími recenzemi. Týdeník New Musical Express psal pod titulkem PŘESNĚ PŘED TÍM SE VÁS VAŠI OTCOVÉ SNAŽILI ZACHRÁNIT o hudebních „splaškách plavících se po Rýnu“. Když se o pětatřicet let později zabydlel původně düsseldorfský kvartet v obří vstupní hale galerie Tate Modern, vyprodal bez problémů osm koncertů po sobě. A kritici se zalykali chválou. „O kvalitě hudby není pochyb a jejich vystoupení jsou opravdu velkolepou podívanou.

Co se děje… ve Vídni

 Když Karel Čapek použil ve své hře R.U.R. v roce 1920 slovo robot, ještě netušil, že se tehdejší fikce stane v budoucnu součástí každodenního života. Naši rakouští sousedé zaměřili na fascinující vztah mezi člověkem a strojem svou pozornost. Technické muzeum ve Vídni nabízí interaktivní výstavu nazvanou ROBOTI ANEB STROJ A ČLOVĚK?

Co se děje… na Slovensku

 Špičkový balet v podání sólistů předních světových divadel uvidí návštěvníci Slovenského národního divadla 2. března během představení OPEN BALET GALA. V jeho rámci vystoupí v sálu opery a baletu nové budovy SND baletní hvězdy z Petrohradu, Moskvy, Paříže, Berlína a Mnichova, které předvedou program složený z fragmentů neznámějších představení klasického baletu i současné světové choreografie. Součástí programu bude například Pas de deux z baletu TALISMAN v podání Jekatěriny Osmolkiny a Maxima Zjuzina, Adagio ze SPARTAKA se Sabinou Japparovou a Maratem Shemiunovem nebo fragment z ROMEA A JULIE či Pas de deux z LABUTÍHO JEZERA, které předvedou Anna Tsyganková a Jozef Varga.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/13

XANTYPA Číslo 3/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne