SPISOVATELKA Ann Radcliffová

Ženský hlas v literatuře je věru mladinký. Zní totiž teprve nějakých tři sta let. Sboru, který dnes nabyl síly mohutného chorálu, předcházely ojedinělé hlásky, hlásící se mezi armádami vzdělaných mužů nesměle o pozornost. Ann Radcliffová byla jedním z nich.

dyž Virginia Woolfová ve svém slavném eseji VLASTNÍ POKOJ uvažuje nad možností, že by měl Shakespeare sestru, není v tom touha přispět k fantastickým spekulacím ohledně autorství klasikova díla, ale jde o dokonalý příklad postavení žen v literatuře. O pokus demonstrovat, proč je nemožné, aby byla žena v 16. století (o dobách dávnějších ani nemluvě) spisovatelkou. Vzdělání, majetek, společenské postavení a konvence vedou ve svém součtu k jednoznačnému soudu, že ona hypotetická sestra by nejspíš ukončila svůj život v hanbě a šílenství. Co nám zachovaly věky jako důkaz ženské schopnosti tvořit fikci, věnoval se próze či poezii? S výjimkou osobní korespondence, soukromé básnické tvorby, dochované jen tu a tam dílem šťastné náhody, či ojedinělých osobností klášterního života je křesťanské písemnictví až do sedmnáctého století doménou mužů. Ti ve svých dílech ženy sice opěvovali pro krásu těla i ducha a velebili jejich rozhodnost i důvtip, ve skutečném životě jim však vykazovali místo málo důstojné a veskrze pasivní a možnosti ženského ducha pohrdavě přehlíželi a odmítali.
Která z žen v 17. či 18. století mohla psát? Především ta, která měla prostředky, tedy nemusela si vydělávat na chleba a měla čas a možnost se psaní vůbec věnovat. Protože ale ženy v oné době podle zákona majetek vlastnit nesměly, muselo jít o dámy vdané, zámožné vdovy anebo ženy vybavené velkorysým mužským příbuzenstvem. Dále pak samozřejmě vzdělané, a to především vlastní pílí, protože vedle základního vzdělání byl další intelektuální rozvoj dílem buď domácího učitele (většinou ale vyučujícího bratry) či samostudia. Samozřejmě za předpokladu, že rodina dotyčné dámy takové kratochvíli jako je čtení a studium vůbec přála. A pokud všechny tyto podmínky došly naplnění, byla třeba ještě notná dávka odvahy vyjít s vlastním dílem na veřejnost, která pro literární činnost žen stále neměla větší pochopení.
Říká se, že první ženou, která si psaním (po jistou dobu) vydělávala, byla Aphra Behnová (1640 – 1689), a byť její osudy byly podstatně zajímavější než její tvorba, byl to precedens. Jak 18. století postupovalo, začala se ženská jména na obálkách knih objevovat častěji, málokteré z nich ale dosáhlo takového věhlasu jako jméno Ann Radcliffové, snad nejznámější autorky tzv. gotického románu.
Představme si půvabnou mladou dámu, sedící v pohodlném blahobytu svého salonu a se zasněnou vnímavostí hledící na pitoreskní malby Salvatora Rosy a Clauda Lorraina. Dlouhé chvíle, které ji dělí od manželova návratu z práce v časopise The English Chronicle, si krátí představami, které v její mysli rozněcují obrazy italské krajiny. Má štěstí, protože vyrostla v zámožné rodině s dobrými styky a známostmi v kulturních kruzích, nemá děti a její muž má pro její zájmy neobyčejné pochopení. A tak začne psát. Za svého života (1764 – 1823) napíše šest románů, a přestože se nepohybuje v literárním prostředí a nikdy nevystupuje na veřejnosti, její knihy se stanou dobovými bestsellery. V pouhých třiatřiceti letech se ale odmlčí a opona za jejím soukromím se spouští navždy. Někteří říkají, že ji její představy dovedly až na práh šílenství...
Život Ann Radcliffové nabízí neomezený prostor k fantastickým dohadům a její dílo k zaujatým interpretacím. Ať už ale dokonala v jakémsi ústavu, či se v klidném ústraní věnovala po boku milovaného manžela svým láskám – cestování a hudbě, jedno je nesporné. Její romány nejen bavily soudobé čtenáře, resp. čtenářky, ale žánr, k jehož nejvýraznějším představitelům patří, ovlivnil jak romantickou literaturu 19. století – Byrona, Shelleyho, Keatse, tak se de facto stal základem moderního hororu.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

IVA HELÍČKOVÁ

XANTYPA 3/11 - výběr z článků

Abeceda 3/11

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.
 

03. 11

Slunce vstupuje do znamení Ryb 19. února v 01.26 SEČ a setrvá v něm do 21. března 00.21 hod. Uran přechází do Berana a rozhodí geopolitickou rovnováhu. Na konci měsíce zapůsobí opozice Jupitera se Saturnem a bude mít na svědomí vyhrocené spory a překotné snahy něco zachraňovat. Politická scéna se tak může proměnit v rejdiště falešných mesiášů. Zvýšené opatrnosti je třeba 13., 21. a 26. – 30. 3. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Tipy výtvarné umění 3/11

Milena Dopitová, Kde mám první konec?
Galerie města Blanska
26. 2. – 23. 3. 2011
Milena Dopitová se výrazně prosadila na české i zahraniční výtvarné scéně již v 90. letech. Její instalace, videa či fotografie se vztahují k nekončícímu konfliktu ducha a těla s akcentem na ženský pohled na svět. Její ženské sociální cítění se všemi emocemi slabšího pohlaví se objevuje ve všech jejích projektech. V tom nejnovějším nazvaném KDE MÁM PRVNÍ KONEC? se umělkyně zabývá nejrůznějšími každodenními náladami a pocity, pohrává si s metaforickými významy konců a začátků. Instalaci v Blansku tvoří například objekt VČEREJŠEK I ZÍTŘEK NA JEDNOM MÍSTĚ, video KOUZLEM TVÝM ZMĚNIT SE SMÍM a fotografický projekt DUŠE RŮŽE akcentující dojemnou prchavost chvíle. Součástí je rovněž objekt z plátna bez barvy a vůně, který má rozměr, tvar a možná i příběh. Výstava má především vyvolávat v divákovi dnes tak podceňované emoce.

TIPY ROCK & POP 3/11

Arcade Fire: The Suburbs
Třetí album montrealských rockových eklektiků se stalo událostí loňského roku. Chytrá a talentem posvěcená směs v žánrovém záběru ne nepodobná beatlesáckému Bílému dvojalbu či koncepčním deskám Kinks opravdu patří k tomu nejpodivuhodnějšímu v seznamu „nej-nej“ desek 2010. Régine Chassagne, Richard Parry, Tim Kingsbury a především bratři William a Win s příjmením Butler založili Arcade Fire už v roce 2003. Jejich znamenitý debut FUNERÁL nabídl velmi svérázný mix bossa-novy, punku, francouzského šansonu a chytlavých melodií (Arcade Fire byli tehdy pasováni na pokračovatele U2 či Davida Bowieho a Queen). Druhé album NEON BIBLE bylo mnohem rokovější a ve výsledku až příliš apokalyptické. Šestnáct písniček nového alba je jakýmsi prolnutím obou předchozích, navíc jsou sevřeny v příběh, jehož reálie pocházejí z předměstí texaského Houstonu. Lahůdka pro všecky hudební dobrodruhy.

Tipy knihy 3/11

TISÍC A JEDNA NOC
přeložil, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Felix Tauer
(Euromedia Group, Praha)
Po Bibli snad nejčtenější kniha, jež vznikala od třetího století na dávných cestách z Indie přes Persii až po Egypt, kde jí v průběhu času, od 12. do 18. století anonymní literáti dali dnešní podobu. Stále znovu čtená a pořád jedinečná, myslím, že ani DEKAMERON oblibu tohoto pestrého sledu vyprávění nejrůznějších žánrů nepřekonal, protože zachycuje téměř nekonečné množství pověstí, legend, bajek, příběhů ze života, často frivolně lechtivých, a také vyprávěných bez pruderie. Král dvakrát podlehl ženské lsti: první byla manželčina nevěra, druhou byla inteligence, fantazie a invence vezírovy dcery Šahrazád, jež rafinovaně prodlužovaným vyprávěním zachránila život sobě a tisíci pannám, jež se měly stát každodenní obětí královy msty. Kompoziční mistrovství prosté – a geniální. V době, kdy stránky novin zaplňují ortodoxní islámští fundamentalisté a teroristé a Evropa s Amerikou jsou udržovány ve strachu před Araby, četba nadmíru potřebná, poutavá a veskrze lidská. Z Tauerova podrobného poznámkového aparátu si osvojíme téměř celý dějinný kontext, z něhož kniha, vlastně knihy vycházejí. Do konce roku máme mít v ruce poslední, osmý díl. Všechny skvostně vydané.

TIPY KLASICKÁ HUDBA 3/11

PARSIFAL
Praha, Národní divadlo, 19. 3. 2011 – premiéra
Operu Richarda Wagnera PARSIFAL nastudoval v Národním divadle dirigent John Fiore, který zde uvedl už celý PRSTEN NIBELUNGŮ. Režii má Jiří Heřman, jenž má pro mystické a symbolistní náměty porozumění, lze tedy čekat událost. V době Wagnerova života měla Praha agilní křídlo wagneriánů, dnes se s jeho dílem seznamujeme spíš vzácně. Parsifal, jinoch vyvolený, dokáže posvátným kopím zachránit očarovaného strážce svatého Grálu a stane se v říši Grálu králem. Parsifala zpívá Alfons Eberz (wagnerovský pěvec mnoha významných scén, včetně Bayreuthu), roli Kundry nastudovala Eva Urbanová.
 

Tipy film 3 /11

CIZINEC
USA 2010
Režie: Florian Henckel von Donnersmarck
Krásná Elise Wardová dobře ví, že má v patách policii, jmenovitě inspektora Achesona ze Scotland Yardu, který řídí velkou evropskou akci na polapení jejího zmizelého milence Alexe Pearce, hledaného kvůli loupeži peněz gangstera Shawa. Proto mladá žena odjede z Paříže do Benátek, přičemž se ve vlaku se seznámí s americkým středoškolským profesorem matematiky Frankem Tupelem, aby pronásledovatele zmátla.

TIPY DIVADLO 3/11

RODINNÁ SLAVNOST
THOMAS VINTERBERG, MOGENS RUKOV
REŽIE: MARTIN FRANTIŠÁK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Do roku 2011 ostravská divadla skočila doslova po hlavě. Už v polovině ledna uvedlo Divadlo loutek Andersenovo OŠKLIVÉ KAČÁTKO.

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

Dáša Zázvůrková

Herečka a zpěvačka Dáša Zázvůrková o sobě s potěšením říká, že je klaunka. Nemohla by být nejen bez divadla, ale taky bez humoru. Na rozhovor přijela na kole a po něm jela na hodinu tance.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/11

XANTYPA Číslo 3/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne