Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Bydlím jen kousek od základní školy. Když končí vyučování, žáci se vyhrnou ven z budovy (kde je povoleno kouřit leda ve sborovně), a někteří čekávají u blízké zastávky autobusu na svůj spoj. Sleduji, jak jeden z nich vytahuje krabičku s cigaretami, slušně nabídne ostatním, a někteří si opravdu sáhnou a nedočkavě si zapalují. Kluci se natřásají před holkami a holky dávají najevo, že mají nejen stejná práva, ale i stejné zlozvyky.
Na celé scénce mě nejvíc zajímá ta celá krabička. Krabička cigaret není zase tak levná – koupil si ji desetiletý mládenec ze svého kapesného anebo ji prostě doma šlohl rodičům kuřákům? To druhé by pro něj možná bylo riskantní, je pravděpodobnější, že si ji tedy koupil. Ale jak si ji mohl koupit, když dětem se tabákové výrobky nesmějí prodávat?
To jistě nebylo tak obtížné – stačilo, aby řekl staršímu kamarádovi či sourozenci anebo to zkusil v trafice sám. Když ne v první, tak v některé z dalších uspěje.
Ale nejde mi o technický problém, jak kuřivo získal, spíš o fakt, který potvrdí mnozí kuřáci, že s kouřením začínali v dětském věku, kdy, jak je známo, jen několik málo cigaret stačí ke vzniku závislosti.
Dětští kuřáci mi připadají jako příznak přežrané doby. Na světě jsou miliony hladovějících dětí, které si, pokud se dostanou k nějaké minci, za ni pravděpodobně koupí něco k jídlu, a pokud doma něco potají uzmou, bude to nejspíš zase to, co se dá sníst anebo za jídlo aspoň vyměnit. Český dorostenec či dorostenka, dostanou-li minci, si zajdou s kamarády na pivo a při něm si zapálí.
Neříkám nic objevného, když tvrdím, že kouření v každém věku škodí zdraví, ale v dětství ještě o něco víc než v dospělosti. Mám zato, že dětskému kuřáctví by se mělo věnovat více pozornosti – nemyslím tím více je trestat, ale daleko více vytvářet ovzduší, v němž kouření není projevem dospělosti, ale projevem slabosti. Upozornit mladého kuřáka na to, že bude nelibě páchnout po kouři a na přitažlivosti (zvláště pro druhé pohlaví) spíše ztratí, nežli získá. (Strašení budoucí rakovinou plic se míjí účinkem, vesměs se týká až doby, která v tomhle věku mizí v nedozírné dálavě.)
Přijměme, že holdování nikotinu, stejně jako alkoholu, je pouze druhem tolerované narkomanie, rozumný a zdravý člověk se oběma drogám (jakož i všem ostatním) vyhne.
Mladí kuřáci – staří ležáci, rozumějme: ležáci v nemocnici, případně v hrobě.

Ivan Klíma

XANTYPA 2/13 - výběr z článků

České egyptoložky

České egyptoložky

Česká egyptologie má vynikající renomé. Starý Egypt však nepoutá jen zájem vědců. Již stopadesát let přitahuje i širokou veřejnost. Do země na Nilu se už od druhé poloviny 19. století vydávají čeští cestovatelé, ať už jako členové skupinových výprav či takzvaně na vlastní pěst. Starý Egypt našel svůj odraz v českém výtvarném umění, architektuře, literatuře, módě, dokonce i v reklamě.

Bretaňský koncert

Bretaňský koncert

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Na obzoru se objevují první lodě. Zatímco se blíží k majáku, v dálce se vynořují další a další. Ty první už přistávají u betonového mola, kde na ně čekají muži s vozíky. A pak nastává hotový koncert. Rybáři z lodí vykládají přepravky s úlovky. Většinou jsou plné langustin, které připomínají malé humry nebo krevety s klepítky. V jiných jsou ryby. Zatímco muži s vozíky, většinou jde o bývalé rybáře, kteří už na práci na moři nestačí, mizí v blízké hale, lodě se odrážejí od mola, aby opodál zakotvily. Musejí, protože připlouvají další, a molo není příliš velké.

Architekt Adam Gebrian

Architekt Adam Gebrian

Za poslední čtyři roky napsal stovky článků o současné architektuře. Publikoval je nejprve na svém webu ag-ent.blogspot.cz, nyní v Lidových novinách, deníku Metro a časopisu Era21. Má pravidelný pořad BOURÁNÍ na veřejnoprávním Radiu Wave, jeho facebookový profil dnes sleduje k šesti tisícům lidí a každý týden se na internetovém portálu Stream.cz objevuje nový díl jeho pořadu GEBRIAN VERSUS.

Muzikant Miroslav Vitouš

Muzikant Miroslav Vitouš

Nejvýraznějšího českého jazzového kontrabasistu, renomovanými hudebními časopisy mnohokrát jmenovaného nejlepším na světě, jsem potkala v jižním Thajsku. Na ostrově, ve francouzsko-thajské hospůdce. U stolu seděl sám. Někdo mi řekl, že mluví česky. Tak jsem se zeptala, jestli je to pravda.

Amnesty Klausonational

Ještě šílenější, než jsme čekali. Česká politika připomíná epileptika, který z ničeho nic padne na zem, má pěnu u úst a křeče. Rozdíl je v tom, že epilepsie se dnes dá léčit, kdežto česká politika léčení usilovně vzdoruje. Události jdou po sobě tak rychle, nečekaně a hekticky, že to, co se stalo před měsícem, jako by už ani neexistovalo.

Co se děje… v New Yorku

JAKO JABLEČNÝ KOLÁČ (AS APPLEPIE) se jmenuje výstava v muzeu současného amerického umění Whitney, která pomocí obrazů zprostředkovává vše, co evokuje Spojené státy. Ať už to je zmíněný koláč, nebo majestátný orel. Do dubna je zde k vidění projekt BLUES FOR SMOKE, který se prostřednictvím blues dívá na současné umění a zabývá se otázkou, jak nám blues může pomoci porozumět místům, performancím a indentitě v současném umění.

Co se děje… v Paříži

Výstava s názvem FASHIONING FASHION v muzeu Arts Décoratifs uvádí kolekci Martina Kamera a Wolfganga Rufa, známých sběratelů oblečení a doplňků. Sto šatů z let 1700 až 1915 umožňuje jedinečnou výpravou do historie módy a společenských konvencí. Šaty jsou prezentovány na figurínách – s nezbytnými doplňky a s důrazem na detail. Jedinečné kousky pocházejí z Francie, Anglie a Itálie. Výstava (trvající až do 14. dubna) do Paříže doputovala z Los Angeles, kde byla prezentovaná v County museum of art a následně zavítá do berlínského Deutsch historisches museum. Vstupné 9,50 eur.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní vídeňská galerie Belveder nabízí během zimních měsíců v Dolním Belvederu a v přilehlé Orangerii výstavu NOC ZA SOUMRAKU mapující umění od romantismu přes symbolismus po moderní abstrakci.

Co se děje… na Slovensku

Slovenská národní galerie připravila pro své návštěvníky výstavu zaměřenou na zobrazování krve v umění v průběhu různých kulturních období. Umělecká díla prezentovaná na této výstavě pojmenované KREV pocházejí z 12. století i ze současnosti.

O čem se mluví… na Moravě

Martin Walser: SMRTIHLAV. Hru jednoho z nejuznávanějších a nejkontroverznějších německých autorů o tom, jak utajovaná temná minulost rodičů dopadne na hlavy jejich dětí, uvádí Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. V jedné z hlavních rolí Igor Orozovič. Dům umění města Brna – Galerie Jaroslava Krále zve na výstavu prací mladé autorky Terezy Velíkové, která studovala konceptuální a intermediální tvorbu na VŠUP v Praze. Využívá obraz, zvuk i objekty a akcentuje intenzitu a jasnost vyjádření. (6. 2. – 10. 3.)

SLOUPEK Ivana Klímy - výběr z článků

Tašky

Cíl cesty není v tomto případě rozhodující, ale proč ho nezmínit. Jel jsem do města, které někteří historici označují za místo spojenecké zrady, tedy do Mnichova. Jel jsem jen na tři dny a nebylo tedy nutné, abych si bral s sebou kufr, měl jsem jen takovou malou brašnu přes rameno, v níž více méně denně nosím nějaká lejstra a knížku do tramvaje (v tomto případě do vlaku), a potom příruční tašku, v ní svetr, kdyby uprostřed dubna uhodily mrazy, rezervní tričko, pyžamo, dva kapesníky a podobné nezbytnosti (jak se ukázalo zbytnosti). Z obsahu závorky je zřejmé, že taška nedojela tam, kam jsem dojel já.

Evropa

 Evropská unie byla poctěna udělením Nobelovy ceny míru.
Co vlastně je Evropa? Z hlediska zeměpisného: stačí pohlédnout na mapu a podle jednoho pojetí je odpověď zřejmá. Evropa je místní název pro celkem nerozsáhlý, zato členitý výběžek Euroasie.

Dárky, dárky, dárky…

A už tu máme zase na krku prosinec a s ním Vánoce a s těmi shánění dárků.
Dárek může být živý či neživý a jeho jedinečnost tkví v tom, že jej nekupujeme (případně nekrademe) v samoobsluze, ale dostáváme zdarma většinou s milým úsměvem a očekáváním dárce, že ho zahrneme díky

Na koho jsme nejvíc hrdí

Lidové noviny otiskly výsledky takového malého průzkumu na toto téma a vyšly jim tři osobnosti: Havel, Jágr, Gott, k nim se prý vzpíná naše hrdost. Pokud se týká kultury v anketě mezi studenty (převážně vysokoškolskými) bylo pořadí následující: Gott, Forman, Svěrák, Roden, Karel Čapek, Antonín Dvořák.

Malá prezidentská inventura II.

Klement Gottwald byl prvním dělnickým prezidentem – možná bychom mohli nazývat prvním dělnickým prezidentem i Masaryka, jenže ten si svůj původ pokazil univerzitním vzděláním.

Malá prezidentská inventura

 Blíží se nám prezidentská volba a ještě před ní termín, dokdy se o prezidentský úřad můžou ucházet všichni občané ČR starší čtyřiceti let, ženy i muži bez ohledu na svoji profesi, svoje náboženství, sexuální orientaci nebo příslušnost k nějaké menšině. Prezident bude zvolen na pětileté období. Letos prvně ho nebudou volit společně poslanci a senátoři, ale přímo občané. Snad by bylo před volbami, kterých se máme všichni zúčastnit, rozumné oživit vzpomínku na naše bývalé prezidenty.

O tichu

 Už jsem o tom tady psal. Na letišti cosi opravují a kdosi rozhodne, že nad námi a nad statisícovými sídlišti se budou denně prohánět desítky tryskových letadel. Nedávno jsem cosi zařizoval v Ruzyni, ne na letišti, ale v obci, a uvědomil jsem si, že pár tisíc lidí anebo spíš desítek tisíc je odsouzeno k tomu, že v podstatě na letišti žije – tedy pokud se týká rámusu, který neodlučně (aspoň prozatím) patří k vzlétávání a přistávání letadel.

Maturity

 Zpívával jsem taky.
Matura se blíží, / čtrnáct dní do ní, / má hlava však prázdná, / až to v ní duní…
Byla to trochu póza, udělal jsem maturitu včetně její matematické části. Ta patřila mezi volitelné, tedy jednička z ní byla téměř povinná.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

O dnešních dětech

Děti se chovají daleko vyspěleji než v době mého mládí. Na příklad v době mého dětství, tedy asi tak v první třídě, jsem byl jeden z mála, kdo aspoň zhruba věděl, co předcházelo jeho zrození (měl jsem moderně uvažující rodiče.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/13

XANTYPA Číslo 2/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne