Amnesty Klausonational

První kolo volby prezidenta: Zeman kontra Schwarzenberg. Želé nepostoupilo

Ještě šílenější, než jsme čekali. Česká politika připomíná epileptika, který z ničeho nic padne na zem, má pěnu u úst a křeče. Rozdíl je v tom, že epilepsie se dnes dá léčit, kdežto česká politika léčení usilovně vzdoruje. Události jdou po sobě tak rychle, nečekaně a hekticky, že to, co se stalo před měsícem, jako by už ani neexistovalo.

Nejnovější tuzemské hity jsou rozsáhlá amnestie, kterou při novoročním projevu (jako obvykle slaboučkém, dutém jak peň staré vrby) oznámil Václav Klaus. A volba příštího hradního pána. I ta lidmi hýbe, upínají se k ní. Máme za sebou první kolo té události a dva postupující. Jeden z nich je velké překvapení. Podle průzkumů (nevěřit průzkumům!) měl postoupit Miloš Zeman a muž, který si na sociálních sítích vysloužil přezdívku Želé, tedy Jan Fischer. Místo Želé však postoupil kníže z „topky“ Karel Schwarzenberg.

7 dní = week, 8 dní = Peake
Vraťme se ještě do loňského prosince. Měnila se vláda. Nešlo o to, aby byl horší ministr střídán lepším. Ve hře bylo jediné: aby se vláda nerozpadla. Ministrem dopravy se stal věrný premiérův zastánce Zbyněk Stanjura (ODS). Ministryní obrany se po Sašovi Vondrovi stala Karolína Peake (LIDEM) a Petr Mlsna, bývalý náměstek Peake, byl jmenován ministrem bez portfeje a šéfem legislativní rady vlády.
Na první pohled mazec. Překvapení: nevzniklo superministerstvo složené z dopravy a průmyslu – to měl vést nový tygr ODS Martin Kuba. Nečas se asi zalekl, že by Kuba příliš posílil. Nebo zafungovala média, která psala o rizicích takového molocha právě pod Kubou, přítelem tzv. knížete z Hluboké, tj. kmotra Dlouhého. – Jako nikoli nejhorší se jeví jmenování Petra Mlsny, to je nepochybně expert.
Zbytek byl kšeft. Stanjura ví o dopravě asi tolik, že po republice vedou dálnice. A Peake na obraně? Po Vondrovi ta dáma představovala střemhlavý pád dolů. Tento resort se podobá ministerstvu zahraničí, účastní se jednání NATO, navrhuje, do jaké mise čeští vojáci vstoupí, atd. Pseudostrana dostala klíčové ministerstvo. Důvod? Nejen udržet vládu, ale taky získat dopravu (ODS ji chtěla zpět, nebo přesněji Kuba ji chtěl zpět). Je tam cca 70 miliard pro firmy, které stavějí a renovují české dopravní sítě. Tučné sousto.
Peake od první vteřiny na obraně řádila. Bleskově odvolala armádního generála Vlastimila Picka z pozice prvního náměstka. S ním vyhodila šéfa sekce vyzbrojování, generála Pavla Bulanta. Pěkný hukot. Peake vadilo, že Picek byl donedávna v armádě: „Obsazení této politické funkce bývalým náčelníkem generálního štábu bezprostředně po skončení jeho aktivní služby je v příkrém rozporu s principem civilní kontroly armády,“ řekla. V podstatě měla pravdu, ale odvolání Picka vyvolalo bouři. Zuřil Klaus i Nečas, ale nadávali mnozí další. Důvod: Picek byl jediný, kdo armádě na obraně dokonale rozuměl.

Celý názor Martina Fendrycha si přečtete v tištěné Xantypě.....

Martin Fendrych autor je komentátor Týdne

XANTYPA 2/13 - výběr z článků

České egyptoložky

České egyptoložky

Česká egyptologie má vynikající renomé. Starý Egypt však nepoutá jen zájem vědců. Již stopadesát let přitahuje i širokou veřejnost. Do země na Nilu se už od druhé poloviny 19. století vydávají čeští cestovatelé, ať už jako členové skupinových výprav či takzvaně na vlastní pěst. Starý Egypt našel svůj odraz v českém výtvarném umění, architektuře, literatuře, módě, dokonce i v reklamě.

Bretaňský koncert

Bretaňský koncert

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Na obzoru se objevují první lodě. Zatímco se blíží k majáku, v dálce se vynořují další a další. Ty první už přistávají u betonového mola, kde na ně čekají muži s vozíky. A pak nastává hotový koncert. Rybáři z lodí vykládají přepravky s úlovky. Většinou jsou plné langustin, které připomínají malé humry nebo krevety s klepítky. V jiných jsou ryby. Zatímco muži s vozíky, většinou jde o bývalé rybáře, kteří už na práci na moři nestačí, mizí v blízké hale, lodě se odrážejí od mola, aby opodál zakotvily. Musejí, protože připlouvají další, a molo není příliš velké.

Architekt Adam Gebrian

Architekt Adam Gebrian

Za poslední čtyři roky napsal stovky článků o současné architektuře. Publikoval je nejprve na svém webu ag-ent.blogspot.cz, nyní v Lidových novinách, deníku Metro a časopisu Era21. Má pravidelný pořad BOURÁNÍ na veřejnoprávním Radiu Wave, jeho facebookový profil dnes sleduje k šesti tisícům lidí a každý týden se na internetovém portálu Stream.cz objevuje nový díl jeho pořadu GEBRIAN VERSUS.

Muzikant Miroslav Vitouš

Muzikant Miroslav Vitouš

Nejvýraznějšího českého jazzového kontrabasistu, renomovanými hudebními časopisy mnohokrát jmenovaného nejlepším na světě, jsem potkala v jižním Thajsku. Na ostrově, ve francouzsko-thajské hospůdce. U stolu seděl sám. Někdo mi řekl, že mluví česky. Tak jsem se zeptala, jestli je to pravda.

Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Co se děje… v New Yorku

JAKO JABLEČNÝ KOLÁČ (AS APPLEPIE) se jmenuje výstava v muzeu současného amerického umění Whitney, která pomocí obrazů zprostředkovává vše, co evokuje Spojené státy. Ať už to je zmíněný koláč, nebo majestátný orel. Do dubna je zde k vidění projekt BLUES FOR SMOKE, který se prostřednictvím blues dívá na současné umění a zabývá se otázkou, jak nám blues může pomoci porozumět místům, performancím a indentitě v současném umění.

Co se děje… v Paříži

Výstava s názvem FASHIONING FASHION v muzeu Arts Décoratifs uvádí kolekci Martina Kamera a Wolfganga Rufa, známých sběratelů oblečení a doplňků. Sto šatů z let 1700 až 1915 umožňuje jedinečnou výpravou do historie módy a společenských konvencí. Šaty jsou prezentovány na figurínách – s nezbytnými doplňky a s důrazem na detail. Jedinečné kousky pocházejí z Francie, Anglie a Itálie. Výstava (trvající až do 14. dubna) do Paříže doputovala z Los Angeles, kde byla prezentovaná v County museum of art a následně zavítá do berlínského Deutsch historisches museum. Vstupné 9,50 eur.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní vídeňská galerie Belveder nabízí během zimních měsíců v Dolním Belvederu a v přilehlé Orangerii výstavu NOC ZA SOUMRAKU mapující umění od romantismu přes symbolismus po moderní abstrakci.

Co se děje… na Slovensku

Slovenská národní galerie připravila pro své návštěvníky výstavu zaměřenou na zobrazování krve v umění v průběhu různých kulturních období. Umělecká díla prezentovaná na této výstavě pojmenované KREV pocházejí z 12. století i ze současnosti.

O čem se mluví… na Moravě

Martin Walser: SMRTIHLAV. Hru jednoho z nejuznávanějších a nejkontroverznějších německých autorů o tom, jak utajovaná temná minulost rodičů dopadne na hlavy jejich dětí, uvádí Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. V jedné z hlavních rolí Igor Orozovič. Dům umění města Brna – Galerie Jaroslava Krále zve na výstavu prací mladé autorky Terezy Velíkové, která studovala konceptuální a intermediální tvorbu na VŠUP v Praze. Využívá obraz, zvuk i objekty a akcentuje intenzitu a jasnost vyjádření. (6. 2. – 10. 3.)

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/13

XANTYPA Číslo 2/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne