ANEŽSKÝ KLÁŠTER

Snad se proroctví o šťastném období pro český národ naplní

Až do 25. března je možné v Anežském klášteře navštívit výstavu SV. ANEŽKA ČESKÁ – PRINCEZNA A ŘEHOLNICE. Svatyně, které měly původně sloužit jako oficiální pohřebiště přemyslovské dynastie, a přilehlé prostory hostí výstavu, reflektující jak život sv. Anežky, tak historii kláštera. Přibližuje Anežku jako vznešenou princeznu a příbuznou celé řady dalších významných žen a světic své doby.

,, nc.ůs

Dnes se Anežský klášter nachází uprostřed města, obklopen historickou zástavbou. Jak ale Praha vypadala v době, kdy Anežka Česká dvojklášter Na Františku zakládala? Po smrti Přemysla Otakara I. začal jeho syn Václav I. intenzivně modernizovat doposud zanedbávaná města, včetně Prahy. Ta tehdy ještě nebyla městem v dnešním slova smyslu. Pravobřežní část neměla až do třicátých let 13. století opevnění. Václavem I. zbudovaná staroměstská hradba, která měla osm bran a byla dlouhá 3,5 km, vtiskla centru Prahy jeho dnešní půdorysnou podobu. Domy uvnitř hradeb nebyly ještě propojeny do uliční sítě a zhusta se ani nejednalo o domy, jak je známe dnes. Často šlo o dřevěné příbytky vymazané hlínou. Místy mohl chodec narazit i na výstavní zděné obydlí s vysokou věží s obytnou místností v prvním patře, ale nějakou dobu ještě trvalo, než tyto stavby vytvořily jednolitou frontu a daly tak tvar blátivým uzoučkým uličkám. Hnůj a odpad se vyvážely přímo před domy, stav ulic byl někdy tak špatný, že zabraňoval provozu.
Nová pražská kamenná patricijská čtvrť – Havelské město, situována ve směru od Poříčí k Újezdu sv. Martina byla jiná. Na rozdíl od blátivých uliček Starého města ulice v novém Havelském městě byly dlážděné. Při urbanizaci svatohavelského města sehrály důležitou roli církevní komunity, zejména žebravé řády. Nově vznikající kláštery již nebyly situovány do pustiny, kde by se mniši mohli v poklidu věnovat modlení a řeholní práci, ale orientovaly se na službu bližním, zejména na provozování špitálů.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

ANNA HULICIUSOVÁ

XANTYPA 2/12 - výběr z článků

KAMBODŽSKÝ DENÍK

KAMBODŽSKÝ DENÍK

Porovnávat Thajsko a sousední Kambodžské království je jako porovnávat osvětlenou asfaltku s prašnou polní cestou bez krajnic. Doslova lze tenhle zdánlivě podivný příměr pochopit již malou chvíli poté, co se rozhodnete překročit thajsko-kambodžskou hranici v jednom ze šesti možných přechodů – v Poipetu.

Olympijské zprávy

Olympijské zprávy

Inspirací pro veškeré oblečení českých sportovců, kteří nás letos budou reprezentovat na letních olympijských hrách v Londýně, se stal obraz Františka Kupky AMORFA neboli DVOUBAREVNÁ FUGA. Toto plátno abstraktního malíře je uznáváno jako jedno z nejhodnotnějších a nejdražších děl v České republice.

Policejní vyšetřovatelka  Nikola Davidová

Policejní vyšetřovatelka Nikola Davidová

Měl jsem opravdu radost, když mě paní šéfredaktorka požádala, abych si zajel na sever Čech popovídat se svou mladší sestrou o tom, jaké to je být jako žena vyšetřovatelem násilné trestné činnosti v jednom z okresů naší republiky kriminalitou nejzatíženějších. Vzal jsem telefon, zavolal ségře, že se brácha staví na kus řeči, a vyrazil do Teplic promluvit si s poručíkem Bc. Nikolou Davidovou.

Architekt  Luis Longhi

Architekt Luis Longhi

Architekt Luis Longhi navazuje na původní architekturu dávného impéria Inků. S místy, kde staví, navazuje vztah a naslouchá jim. Pro své stavby vybírá pozoruhodné lokality, protože „když chcete krásné děti, musíte si najít krásnou partnerku“.

Legenda  Marilyn Monroe

Legenda Marilyn Monroe

V létě tomu bude 50 let, co za doposud nevyjasněných okolností zemřela v noci ze 4. na 5. srpna 1962 ve svém domě hollywoodská filmová hvězda, legendární blonďatý sexsymbol Marilyn Monroe. Její nevlastní sestra Berniece o ní napsala knížku, letos přijde do distribuce film BLONDÝNA, samozřejmě o Merilyn.

Zpěvačka  Dianne Reeves

Zpěvačka Dianne Reeves

Když Dianne hovoří, její hlas zní stejně, jako když zpívá. Příjemný, klidný, samet, patřící ženě, která má výjimečné postavení v hudebním světě, která jako by si každou chvíli užívala pocit, že může v životě dělat to, co ji mimořádně těší a naplňuje. Na některé otázky odpovídala už jistě nespočetněkrát, některými se zcela otevřeně nechává překvapit. Konverzace s Dianne Reeves plyne stejně samozřejmě a mile jako její hudba. V Praze zahájí 14. března Jarní gala večer letošního festivalu Struny podzimu.

Ohlédnutí

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Dramatik Eduardo Rovner

Eduardo Rovner, profesí dramatik a vzděláním elektrotechnik, přijel z Argentiny do Prahy na pozvání Institutu Cervantes, aby přednášel o tvůrčím procesu v umění a vědě. Autor čtyřiceti divadelních her, držitel cen a argentinský patriot přijíždí do Prahy často a rád. Jeho hry lze vidět na jevištích v Praze, Ostravě a Brně. Mezi nimi je i VRÁTILA SE JEDNOU V NOCI, za niž získal prestižní latinsko-americkou cenu Casa de la Americas. Povídali jsme si o zkušenostech s diktaturou, o historii na prodej, znovuobjevování zapomenutých iluzí a o tom, že Argentinci nepocházejí z opic, nýbrž z lodí.

Teploměr

V dětství jsem si přál být meteorologem. Neměl jsem samozřejmě ani ponětí o meteorologických mapách či meteorologických modelech, dost možná, že před pětasedmdesáti lety ani neexistovaly nebo byly značně jednodušší. Nicméně jako budoucí meteorolog jsem věnoval značnou pozornost směru větrů, barvě a tvaru mraků, také poslouchal předpovědi počasí (které byly každému pro smích) a nejméně jednou za hodinu kontroloval venkovní teplotu (teploměr jsme měli krásný a běhala v něm stříbřitá rtuť).

2012: první rok bez Václava Havla

Loni 18. prosince zemřel Václav Havel. Oplakávali ho i političtí nepřátelé. (S výjimkou zarputilých komunistů.) I když už se v politice přímo neangažoval, ztráta muže jeho formátu je krutá. Jeden výrazný, občanský, euroatlantický postoj bude v postkomunistickém Česku citelně chybět. Typické bylo, že ruští potentáti k jeho skonu nekondolovali. A to přesto, že krátce před Havlovou smrtí přijel do Prahy ruský prezident Dmitrij Medveděv na státní návštěvu. Hostil ho Václav Klaus. Český prezident ruského prezidenta na tiskovce chránil před otázkami nezávislých novinářů. Dojemná péče.

Architektura - výběr z článků

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Trojský zámek

Trojský zámek

Přestože má většina Pražanů Troju spojenou především s tamní zoologickou zahradou, získala tato městská čtvrť svůj název podle dominantního zámku. Až do konce 17. století se totiž nevelká viniční a rybářská osada na pravém vltavském břehu nazývala Zadní Bubeneč nebo též Zadní Ovenec. Na počátku 17. století zde pro Albrechta z Valdštejna vznikl manýristický letohrádek se zahradou, jehož pozdější ruiny sečtělým pozorovatelům zřejmě připomínaly antickou Troju. Je však též možné, že toto nové pojmenování vzniklo až v souvislosti s okázalou zámeckou novostavbou hraběte Šternberka z let 1679–1703, náležící dnes k nejvýznamnějším českým barokním památkám.

Když Praha za noci zářila neonem…

Když Praha za noci zářila neonem…

Nakladatelství Paseka vydává již řadu let pozoruhodnou edici ZMIZELÁ PRAHA, v níž nás prostřednictvím historických fotografií a zasvěcených komentářů seznamuje s tím, jak vypadala Praha v minulosti, s tím, co nenávratně zmizelo. Svazky této záslužné edice jsou zaměřeny jednak na jednotlivé čtvrti, jednak také tematicky, například na továrny, sportoviště, letohrádky, výletní místa, nevěstince, nádraží, tramvajové tratě. Nejnovější díl je věnován pražským neonům a světelným reklamám.

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Neratov

Neratov

„V Neratově jsou hvězdy hodně blízko. Když je noční nebe jasné, zažívám pocit blízkosti nekonečna a všeho, čeho mohu být součástí, harmonie a krásy, všeho, co mě přesahuje. Pociťuji obrovskou vděčnost za to, že to mohu vidět a sdílet,“ říká Mons. JOSEF SUCHÁR (60), který s tímto místem spojil svůj život.

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Na pravém břehu řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem na vás zpoza kopců vykoukne obec Velké Březno. Místo plné spletitých silniček, nových i starých domů, slepých ulic, ale i paralelních cest. Kdo by řekl, že v téhle změti dopravních komunikací stojí hned dva zámky?

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Je dubnové odpoledne roku 1978, tramvaj číslo 20 sjíždějící z Vinohrad na Václavské náměstí přibrzďuje v zatáčce u Národního muzea. V tu chvíli se napěchovanou dvacítkou rozezní pětiletý hlásek: „Maminko, to je ale velká továrna!“ A mladá matka odpoví se zřetelnou ironií: „Kdepak, Michálku, to je Federální shromáždění ČSSR.“ Ale chlapeček se nedá: „Ne, ne, je to velká továrna!“ Pasažéři se hlasitě smějí, budova není u veřejnosti oblíbená – pro svůj aktuální obsah normalizačních poslanců a také pro svůj vzhled. Všeobecně je tahle nástavba nad prvorepublikovou Peněžní burzou považována za příliš těžkou, temnou, brutální.

Zámek Děčín

Zámek Děčín

Tři sta let byl děčínský zámek spjat s rodem Thun-Hohenstein, jedním z nejvýznamnějších v habsburské monarchii. Thunové mu dali jeho současnou podobu. Za jejich držení sem přijížděla na návštěvu nejen aristokracie, ale také vědci a umělci, za všechny jmenujme jazykovědce Josefa Dobrovského, historika Františka Palackého nebo hudebního skladatele Fryderyka Chopina, který zde zkomponoval Děčínský valčík. Po sarajevském atentátu našly na děčínském zámku útočiště děti Františka Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové, nejstarší z nich, dcera Žofie, se zde dokonce vdávala. Thunové dbali na tradice, ale nebáli se modernizace. Podporovali stavbu sasko-české dráhy, železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, používali inovativní metody v hospodářství a experimentovali – v zámeckých sklenících se pěstovaly stovky druhů orchidejí a kamélií, ananasy a jako na vůbec prvním místě v Čechách také banány.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/12

XANTYPA Číslo 2/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne