A ještě častěji jsem fascinovaně sledoval tlakoměr a jeho nepokojnou ručičku, která měřila torry a milibary, navíc hned zhodnotila, jestli bude krásně, proměnlivo anebo deštivo.
Různé zákonitosti jsem odpozoroval; například, že dešťové mraky obvykle táhnou od západu a naopak sucho a pěkně (případně mrazivo) přichází od východu. (V té době se ještě světovým stranám nepřisuzoval žádný vedlejší, tedy politický význam.) Tenhle úvod jen na vysvětlenou, proč máme doma za oknem bezmála každého pokoje venkovní teploměr. Ze všech nejdůležitější je pochopitelně teploměr hned u vchodových dveří, ten nás totiž ve chvíli, kdy opouštíme domov, ještě naposledy upozorní, jakému rozmaru počasí se vydáváme vstříc.
Teploměr, o němž budu mluvit, byl úplně normální, skleněný, líh v kapiláře byl zbarvený do modra a dovedl ukázat teplotu v rozmezí sibiřské zimy v nočních a saharského léta v poledních hodinách. Číslice byly čitelné i ze vzdálenosti několika kroků, prostě dokonalý teploměr, který dobře sloužil zhruba deset let. Byl spolehlivě zavěšený na dvou umělohmotných háčcích, a ty zase malým hřebíčkem přichyceny k dveřnímu rámu.
Jenže… Jednoho dne, když jsem opouštěl domov, zaznamenal jsem, že pokud člověk vychází ze dveří v pozici doleva zlomeného střelce, číslice na teploměru se nedají rozeznat. Toto pozorování mě znepokojilo, ještě jednou jsem se vrátil a znovu vyšel, abych se ujistil o skutečném stavu věci. Bylo to tak. Číslice z tohoto úhlu znečitelněly, bylo třeba teploměrem o několik málo stupňů pootočit a tím vše napravit. Velmi opatrně a citlivě jsem sáhl po teploměru a pokusil jsem se ho nahoře maličko odklonit a tak ho vyvést z jeho nečitelné polohy. Zareagoval okamžitě. Závěsný pant praskl a teploměr okamžitě zaujal postavení hlavou dolů. Pokusil jsem se ho vrátit do původní polohy, ale neměl jsem, čím bych ho nahoře přichytil, z hřebíčku trčel jen pahýl ulomeného pantu. Běžel jsem pro lepidlo. Lepidlo bylo sice kvalitní, ale nikoliv rychleschnoucí. Když jsem asi deset minut marně tlačil odlomené části k sobě, vzdal jsem lepení a zkusil to s lepicí páskou. Opravdu, když jsem teploměr celý omotal páskou, zůstal ve správném postavení, ale vypadal zmrzačeně, navíc číslice pod několika vrstvami pásek téměř zmizely. Uvědomil jsem si, že kousek horního pahýlu by vlastně bylo možno znovu přibít k veřeji. Okamžitě jsem běžel pro kladivo a zásobu hřebíčků. Hřebíček stačil jeden, když jsem do něj uhodil, zbytek pantu se odštípl a teploměr už byl zase v poloze hlavou dolů. Napadlo mě, že vlastně postačí, když teploměr obebiji ze stran a on pak namísto visení bude stát na spodním pantu. Dobře se mi podařilo znehybnět teploměr zprava, když jsem se zkoušel udělat totéž zleva, uvědomil jsem si, že pravděpodobně aspoň jednou ranou skleněný skvost zasáhnu. Odstranil jsem tedy teploměr, pak provedl operaci s hřebíčky. Vše proběhlo podle plánu. Když jsem teploměr vsazoval do jeho hřebíčkového rámu, spodní hřebíček se uvolnil a teploměr spadl tentokráte obličejem dolů. Naštěstí, jak jsem zmínil, byl lihový, stačilo smést střepy, nebylo třeba po chodníku honit kuličky rtuti.