2012: první rok bez Václava Havla

Braňme se tomu, aby nás politici nestrkali zpátky směrem k Moskvě. Nepatříme tam

Loni 18. prosince zemřel Václav Havel. Oplakávali ho i političtí nepřátelé. (S výjimkou zarputilých komunistů.) I když už se v politice přímo neangažoval, ztráta muže jeho formátu je krutá. Jeden výrazný, občanský, euroatlantický postoj bude v postkomunistickém Česku citelně chybět. Typické bylo, že ruští potentáti k jeho skonu nekondolovali. A to přesto, že krátce před Havlovou smrtí přijel do Prahy ruský prezident Dmitrij Medveděv na státní návštěvu. Hostil ho Václav Klaus. Český prezident ruského prezidenta na tiskovce chránil před otázkami nezávislých novinářů. Dojemná péče.

Ekonomové prorokují: rok 2012 bude těžký. Mluví o ekonomice. My však doufejme, že i letos se bude český občan osamostatňovat a osvobozovat.

Nehavlovský pohřeb
Havel je spojen s odporem proti totalitě. Vzdoroval jí, za komunistů byl vězněn a pronásledován. Ale i v roli prezidenta dál kritizoval režimy, v nichž lidé žijí v nesvobodě. V tom se zásadně lišil nejen od Václava Klause.
Havlův pohřeb předcházel několikadenní, vládou vyhlášený státní smutek. Ke konci svého života Havel nebyl značnou částí politiků ctěn. Spíš vysmíván. Fandil zeleným, ale jeho výzvy, ať lidé volí „ekologii“, nebyly vyslyšeny. Opravdu nebyl ve své vlasti prorokem. Po smrti se to bleskem (na chvíli) změnilo. Zrodil se kult Václava Havla. Jeho jméno zaplavilo zemi, bylo těžce „přehavlováno“. Kdo ho znal, cítil, jak je to neadekvátní, absurdní. Havel už se nemohl bránit. Těžko si dovedu představit, že by souhlasil se všemi ceremoniemi, které následovaly po jeho smrti. Možná ano, stejně jako souhlasil s tím, že se stane prezidentem a vydrží v úřadu nikoli jen nejnutnější dobu. Ale zvenčí to vypadalo, že s Havlem nakládají nehavlovsky, svévolně.
Na Hrad byl vezen z Pražské křižovatky Královskou cestou. Lidé ho doprovázeli, tleskali, cinkali klíči. To bylo krásné a jiné, jako on byl jiný. Jen, alespoň na mě, působilo divně, když celoživotního zastánce občanské společnosti, zastánce aktivního, nepoddaného občanství, vezli Královskou cestou jako panovníka. Tou trasou se ubírali nastávající čeští králové ke korunovaci – a Havel nebyl král.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě......

Martin Fendrych

XANTYPA 2/12 - výběr z článků

KAMBODŽSKÝ DENÍK

KAMBODŽSKÝ DENÍK

Porovnávat Thajsko a sousední Kambodžské království je jako porovnávat osvětlenou asfaltku s prašnou polní cestou bez krajnic. Doslova lze tenhle zdánlivě podivný příměr pochopit již malou chvíli poté, co se rozhodnete překročit thajsko-kambodžskou hranici v jednom ze šesti možných přechodů – v Poipetu.

Olympijské zprávy

Olympijské zprávy

Inspirací pro veškeré oblečení českých sportovců, kteří nás letos budou reprezentovat na letních olympijských hrách v Londýně, se stal obraz Františka Kupky AMORFA neboli DVOUBAREVNÁ FUGA. Toto plátno abstraktního malíře je uznáváno jako jedno z nejhodnotnějších a nejdražších děl v České republice.

Policejní vyšetřovatelka  Nikola Davidová

Policejní vyšetřovatelka Nikola Davidová

Měl jsem opravdu radost, když mě paní šéfredaktorka požádala, abych si zajel na sever Čech popovídat se svou mladší sestrou o tom, jaké to je být jako žena vyšetřovatelem násilné trestné činnosti v jednom z okresů naší republiky kriminalitou nejzatíženějších. Vzal jsem telefon, zavolal ségře, že se brácha staví na kus řeči, a vyrazil do Teplic promluvit si s poručíkem Bc. Nikolou Davidovou.

Architekt  Luis Longhi

Architekt Luis Longhi

Architekt Luis Longhi navazuje na původní architekturu dávného impéria Inků. S místy, kde staví, navazuje vztah a naslouchá jim. Pro své stavby vybírá pozoruhodné lokality, protože „když chcete krásné děti, musíte si najít krásnou partnerku“.

Legenda  Marilyn Monroe

Legenda Marilyn Monroe

V létě tomu bude 50 let, co za doposud nevyjasněných okolností zemřela v noci ze 4. na 5. srpna 1962 ve svém domě hollywoodská filmová hvězda, legendární blonďatý sexsymbol Marilyn Monroe. Její nevlastní sestra Berniece o ní napsala knížku, letos přijde do distribuce film BLONDÝNA, samozřejmě o Merilyn.

ANEŽSKÝ KLÁŠTER

ANEŽSKÝ KLÁŠTER

Až do 25. března je možné v Anežském klášteře navštívit výstavu SV. ANEŽKA ČESKÁ – PRINCEZNA A ŘEHOLNICE. Svatyně, které měly původně sloužit jako oficiální pohřebiště přemyslovské dynastie, a přilehlé prostory hostí výstavu, reflektující jak život sv. Anežky, tak historii kláštera. Přibližuje Anežku jako vznešenou princeznu a příbuznou celé řady dalších významných žen a světic své doby.

Zpěvačka  Dianne Reeves

Zpěvačka Dianne Reeves

Když Dianne hovoří, její hlas zní stejně, jako když zpívá. Příjemný, klidný, samet, patřící ženě, která má výjimečné postavení v hudebním světě, která jako by si každou chvíli užívala pocit, že může v životě dělat to, co ji mimořádně těší a naplňuje. Na některé otázky odpovídala už jistě nespočetněkrát, některými se zcela otevřeně nechává překvapit. Konverzace s Dianne Reeves plyne stejně samozřejmě a mile jako její hudba. V Praze zahájí 14. března Jarní gala večer letošního festivalu Struny podzimu.

Ohlédnutí

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Dramatik Eduardo Rovner

Eduardo Rovner, profesí dramatik a vzděláním elektrotechnik, přijel z Argentiny do Prahy na pozvání Institutu Cervantes, aby přednášel o tvůrčím procesu v umění a vědě. Autor čtyřiceti divadelních her, držitel cen a argentinský patriot přijíždí do Prahy často a rád. Jeho hry lze vidět na jevištích v Praze, Ostravě a Brně. Mezi nimi je i VRÁTILA SE JEDNOU V NOCI, za niž získal prestižní latinsko-americkou cenu Casa de la Americas. Povídali jsme si o zkušenostech s diktaturou, o historii na prodej, znovuobjevování zapomenutých iluzí a o tom, že Argentinci nepocházejí z opic, nýbrž z lodí.

Teploměr

V dětství jsem si přál být meteorologem. Neměl jsem samozřejmě ani ponětí o meteorologických mapách či meteorologických modelech, dost možná, že před pětasedmdesáti lety ani neexistovaly nebo byly značně jednodušší. Nicméně jako budoucí meteorolog jsem věnoval značnou pozornost směru větrů, barvě a tvaru mraků, také poslouchal předpovědi počasí (které byly každému pro smích) a nejméně jednou za hodinu kontroloval venkovní teplotu (teploměr jsme měli krásný a běhala v něm stříbřitá rtuť).

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/12

XANTYPA Číslo 2/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne