Inspirací pro veškeré oblečení českých sportovců, kteří nás letos budou reprezentovat na letních olympijských hrách v Londýně, se stal obraz Františka Kupky AMORFA neboli DVOUBAREVNÁ FUGA. Toto plátno abstraktního malíře je uznáváno jako jedno z nejhodnotnějších a nejdražších děl v České republice.

Měl jsem opravdu radost, když mě paní šéfredaktorka požádala, abych si zajel na sever Čech popovídat se svou mladší sestrou o tom, jaké to je být jako žena vyšetřovatelem násilné trestné činnosti v jednom z okresů naší republiky kriminalitou nejzatíženějších. Vzal jsem telefon, zavolal ségře, že se brácha staví na kus řeči, a vyrazil do Teplic promluvit si s poručíkem Bc. Nikolou Davidovou.

Architekt Luis Longhi navazuje na původní architekturu dávného impéria Inků. S místy, kde staví, navazuje vztah a naslouchá jim. Pro své stavby vybírá pozoruhodné lokality, protože „když chcete krásné děti, musíte si najít krásnou partnerku“.

V létě tomu bude 50 let, co za doposud nevyjasněných okolností zemřela v noci ze 4. na 5. srpna 1962 ve svém domě hollywoodská filmová hvězda, legendární blonďatý sexsymbol Marilyn Monroe. Její nevlastní sestra Berniece o ní napsala knížku, letos přijde do distribuce film BLONDÝNA, samozřejmě o Merilyn.

Až do 25. března je možné v Anežském klášteře navštívit výstavu SV. ANEŽKA ČESKÁ – PRINCEZNA A ŘEHOLNICE. Svatyně, které měly původně sloužit jako oficiální pohřebiště přemyslovské dynastie, a přilehlé prostory hostí výstavu, reflektující jak život sv. Anežky, tak historii kláštera. Přibližuje Anežku jako vznešenou princeznu a příbuznou celé řady dalších významných žen a světic své doby.

Když Dianne hovoří, její hlas zní stejně, jako když zpívá. Příjemný, klidný, samet, patřící ženě, která má výjimečné postavení v hudebním světě, která jako by si každou chvíli užívala pocit, že může v životě dělat to, co ji mimořádně těší a naplňuje. Na některé otázky odpovídala už jistě nespočetněkrát, některými se zcela otevřeně nechává překvapit. Konverzace s Dianne Reeves plyne stejně samozřejmě a mile jako její hudba. V Praze zahájí 14. března Jarní gala večer letošního festivalu Struny podzimu.

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Eduardo Rovner, profesí dramatik a vzděláním elektrotechnik, přijel z Argentiny do Prahy na pozvání Institutu Cervantes, aby přednášel o tvůrčím procesu v umění a vědě. Autor čtyřiceti divadelních her, držitel cen a argentinský patriot přijíždí do Prahy často a rád. Jeho hry lze vidět na jevištích v Praze, Ostravě a Brně. Mezi nimi je i VRÁTILA SE JEDNOU V NOCI, za niž získal prestižní latinsko-americkou cenu Casa de la Americas. Povídali jsme si o zkušenostech s diktaturou, o historii na prodej, znovuobjevování zapomenutých iluzí a o tom, že Argentinci nepocházejí z opic, nýbrž z lodí.

V dětství jsem si přál být meteorologem. Neměl jsem samozřejmě ani ponětí o meteorologických mapách či meteorologických modelech, dost možná, že před pětasedmdesáti lety ani neexistovaly nebo byly značně jednodušší. Nicméně jako budoucí meteorolog jsem věnoval značnou pozornost směru větrů, barvě a tvaru mraků, také poslouchal předpovědi počasí (které byly každému pro smích) a nejméně jednou za hodinu kontroloval venkovní teplotu (teploměr jsme měli krásný a běhala v něm stříbřitá rtuť).