Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

niéáp

Gael Garcia Bernal se narodil v roce 1978 v Mexiku do umělecké rodiny. Jeho matka byla modelkou a herečkou, otec hercem a režisérem. Už jako desetiletý s nimi hrál divadlo. Rodiče se rozvedli v době jeho mládí, ale za svého skutečného otce považuje otčíma, význačného mexického režiséra Sergia Yasbeka.
Byla to jistě odvaha, když v roce 1999 odešel studovat herectví do Londýna na Central School of Speech and Drama. Stal se prvním Mexičanem, kterého na tuto prestižní školu přijali. Kromě mateřské španělštiny hovoří Gael dokonale anglicky, francouzsky a italsky.
Po návratu ze studií ho čekal první velký úspěch – v hlavni roli thrilleru LÁSKA JE KURVA (2000). Film měl obrovský divácký ohlas a získal dvě ceny na festivalu v Cannes, cenu BAFTA, nominaci na Oscara a Zlatý glóbus. Bernal s filmem navštívil desítky filmových festivalů. Tehdy zpozorněl i Hollywood.
V dalších letech hrál v mnoha filmech světových produkcí. V roce 2001 dokonce v pěti. Kvůli snímku ŽÁDNÝ BOŽÍ ZPRÁVY (2001) se naučil boxovat. Zvládnout rychlou jízdu na staré motorce vyžadoval zase film MEXICKÁ JÍZDA (2001). Ale přes velké úspěchy u diváků se setkal i s kritikou. Snesla se na něj z křesťanských kruhů za to, že natočil film ZLOČIN PÁTERA AMARA (2002), pojednávající o milostném vzplanutí kněze k šestnáctileté dívce. V letech 2003 – 2004 plnily stránky světového bulváru zprávy o jeho vztahu k herečce Natalii Portmanové.
V roce 2004 ho obsadil režisér Pedro Almodóvar do filmu ŠPATNÁ VÝCHOVA. V témže roce dostal nabídku hrát ve filmu MOTOCYKLOVÉ DENÍKY. Ztvárnil v něm třiadvacetiletého studenta medicíny, který později vstoupil do dějin jako revolucionář Ernesto „Che“ Guevara. Když se připravoval na natáčení, pročetl knihy, které o něm byly napsány, také se setkal s Guevarovými přáteli a procestoval celou Jižní Ameriku. Film získal dvě nominace na Oscara – za scénář a píseň.
Následujícího roku přijel MOTOCYKLOVÉ DENÍKY představit do Karlových Varů. Byla jsem velmi ráda, že hned první večer byl hostem na vernisáži mých fotografii o historii festivalu.
Právě tady jsem měla možnost poznat Gaela Garciu Bernala, který je skutečně krásný „jako filmový herec“ a přitom neobyčejně skromný a cílevědomý.
Viděla jsem výjimečný film BABEL (2006), v němž jsou jeho partnery Brad Pitt a Cate Blanchettová. Film získal Zlatý glóbus a o rok později sedm nominací na Oscara, a to i v kategorii Nejlepší film. V roce 2009 se Bernal objevil v charakterní roli v dramatu MAMUT, kde hraje velmi zaměstnaného muže, který zanedbává svou dceru. Skutečný život a film jsou však dva rozličné příběhy. Zatímco ve filmu hraje povrchního otce, on sám se tehdy stal skutečným otcem syna Lazara, jehož matkou je argentinská herečka Dolores Fonziová. A Bernal je nechce nikdy zanedbávat.
Může herec nepracovat, když má takové nabídky jako v současnosti Gael? V roce 2010 natočil film DOPISY PRO JULII – jeho partnery v něm jsou Franco Nero a Vanessa Redgravová. V další novince se představí jako pětinásobný šampion v boxu Robert Durana. Jeho trenéra hraje Al Pacino a film má název RUCE Z KAMENE.
Je příjemné vidět dobrý film s hercem, kterého jsme měli možnost poznat osobně.

Zuzana Mináčová

XANTYPA 2/11 - výběr z článků

ABECEDA 2/11

ABECEDA 2/11

Dvacet sedm písmen, dvacet sedm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Únor 2011
Slunce vstupuje do znamení Vodnáře 20. ledna v 11.20 SEČ a setrvá v něm do 19. února 01.25 hod. Třeskuté dny nás čekají kolem 20. 1., kdy se lze nadít vyhrocených politických šarvátek a vyplavování tutlané špíny. Vyloučena není ani epidemie nějaké nové mutace chřipky. Zvýšené opatrnosti je třeba 2., 4., 10., 16. – 22. a 25. 2. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad, tentokrát speciálně pro odcházející lékaře:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY KNIHY 2/11

KOKPIT
JERZY KOSINSKI
přeložila Ivana Jílovcová Fieldová
(Dokořán, Praha)
Kosinského americkou prvotinu NABARVENÉ PTÁČE, drastický osud šestiletého polského chlapce, který prožil v Polsku za války neuvěřitelné krutosti, nelze vymazat z paměti. KOKPIT je úplně jiná kniha, už žánrem: sice jinak rafinovaně provedený únik z totalitní země, a to do americké tajné služby, ale příběh zběhlého agenta tajné služby, který před ní musí unikat. Mění identitu, byty, místa, jako by tkvěl v deformaci násilím a zlem, jež zažilo ono nabarvené ptáče. Tarden chtěl absolutní svobodu, ale ocitl se v naprostém osamění. Styk s lidmi proměnil v sérii manipulací. Tardenova svoboda v sobě nese citovou vyprahlost, bezcitnost a otevírá v něm utajované vlastnosti. Tarden je navždy uhranut krutostí, sadismem a perverzí, a sám se jich dopouští. Využívá toho v manipulaci lidmi, podrobuje si je a určuje cesty jejich osudů. Zběhlý agent uniká tajné službě, ale neunikne sobě samému. Příběh nelidský, krutý, hrdina exemplář zla. Jenomže, je tomu opravdu tak? Není tu spíše zobrazena zkaženost světa? 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 2/11

Ivo Kahánek
CD – Supraphon SU 4030-2 novinka
Mladý Ivo Kahánek má jasnou pozici na české hudební scéně. Od roku 2004, kdy suverénně vyhrál klavírní soutěž PRAŽSKÉHO JARA, přesvědčuje o své virtuozitě každým koncertem a každým CD. Nejnověji na nahrávce Supraphonu, která obsahuje Chopinovu SONÁTU Č. 3 H-MOLL OP. 58 a SCHERZA. Ivo Kahánek má pět pianistických „pé“: pohledný, pilný, precizní, poetický, přesvědčivý. Především má ale fantazii a suverenní hráčský um, piano mu zpívá. Jako rozený klavírista k Chopinovi přirozeně inklinuje a předává požitek z jeho geniálních děl: objevně, mladistvě a sugestivně; máte pocit, že jedině tak mají znít, že jedině takhle to Chopin myslel! Přinést do nepřeberného množství chopinovských nahrávek něco osobitého, to je pravý kumšt. Ivo Kahánek je mistr rovnováhy citu a rozumu: „Neustále stojím před problémem, aby hudba byla pořád spontánní, a zároveň abych vždy věděl, proč určitou část hrát právě takto.“
 

TIPY FILMY 2/11

TIPY FILMY 2/11

DĚCKA JSOU V POHODĚ
USA 2010
Režie: Lisa Cholodenko
Nic a Jules jsou navzdory mužským jménům lesbický manželský pár, vychovávající dvě své děti, osmnáctiletou Joni a patnáctiletého Lasera. Hlavou rodiny je energická, racionální a pracovně vytížená lékařka Nic. Jules, která právě rozjíždí nové podnikání jako zahradnice, zastupuje spíše citový, mateřský princip. Relativní poklid ve spořádané domácnosti se prudce změní, když se děcka seznámí se svým otcem ze spermobanky, pohodovým majitelem příjemné zahradní restaurace a pěstitelem vlastní zeleniny Paulem. A nic už není jako dřív… Komorní snímek se opírá o dobře napsaný a dobře realizovaný scénář a špičkové herecké výkony Annette Benningové (Nic), Julianne Mooreové (Jules), Marka Ruffala (Paul) a Mii Wasikowski (titulní představitelky z Burtonovy ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ) v roli Joni. Dominuje mu ovšem specifická vřelost a soucítění. Některé scény sice vhánějí slzy do očí, ale na druhé straně sympatickému dílku, jež podle mne promluví i do výročních filmových klání, rozhodně neschází humor a nadhled.
 

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

Fotograf  Joe Klamar

Fotograf Joe Klamar

CZECH PRESS PHOTO je platforma pro nezávislé obrazové svědectví o životě. Soutěž, kterou hodnotí mezinárodní porota, i následné výstavy, mají fotografy v každodenním stereotypu práce motivovat k osobnímu přístupu, a tak stimulovat rozvoj fotožurnalismu. A veřejnosti umožňuje být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku.
 

MONGOLSKÝ WESTERN

MONGOLSKÝ WESTERN

Monika Břusková poznala svého životního partnera Tomáše Trampotu před dvanácti lety. Oba tehdy cestovali po USA. Od té doby navštívili více než dvacet zemí na třech kontinentech. A ačkoli se potápěli v thajském a karibském moři, obdivovali bájné Machu Picchu, plavili se po Yukonu, autostopem projeli Chile a Argentinu a jejich chodidla se nořila do horkého písku na pláži Copacabana v Rio de Janeiru, jejich největším zážitkem bylo setkání s Mongolskem.
 

Objektiv Zuzany Mináčové - výběr z článků

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

Ennio Morricone

Ennio Morricone

Vybíráme-li si film, který chceme vidět, kromě námětu nás zajímá, kteří herci v něm hrají, případně režisér, jenž film vytvořil. Ve výjimečných případech nás zajímá i hudba, v některých dílech sehrávající důležitou roli. A to je právě případ filmů, na nichž spolupracoval Ennio Morricone. Bez jeho hudebního vkladu si neumíme představit film Sergia Leoneho TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968), který je jedním z nejúspěšnějších westernů.

EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

Ve smutných padesátých letech, kdy se u nás v rozhlase hrály jen častušky a budovatelské pochody, toužili jsme s přáteli poslouchat i jinou hudbu. Pro mě byl ohromným objevem francouzský šanson a samozřejmě úchvatná Edith Piaf. Jakmile se mi podařilo sehnat gramofon, donekonečna jsem poslouchala nahrávky NE, NIČEHO NELITUJI, MILORD, HYMNA LÁSKY, ŽIVOT V RŮŽOVÉM. 

Jak poznat zajímavého muže

Jak poznat zajímavého muže

Ve vzpomínkách mám utříděné festivalové ročníky podle přítomných megahvězd. Je zajímavé potkat herce, kvůli nimž chodíme do kina, a většinou zjistit, že jsou velmi příjemní společníci. Je skoro pravidlem, že ti nejlepší, které nejvíc obdivujeme, jsou ti nejobyčejnější lidé, kteří se umějí těšit z maličkostí.
 

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Nestává se to často, ale při rekapitulaci některých událostí jsem vlastně spokojená, že už nejsem nejmladší. Když jsem v roce 1968 poprvé oficiálně fotografovala na karlovarském festivalu, měla jsem starosti, jestli nové střevíčky s deseticentimetrovými podpatky jsou hezké, šatičky, které jsem velmi těžko sháněla, dost efektní a co udělám, když bude pršet. Ale že mám jen jeden fotoaparát – nespolehlivý Praktisix – a černobílé filmy značky AKO bez udání citlivosti, to mi tak velké vrásky nedělalo. Neměla jsem ani expozimetr a blesk, takže fotografování bylo jako sázka do loterie – a jak to bývá, někdy se i začátečníkovi dílo zázračně podaří.

Pozoruhodný život Julie Ormond

Pozoruhodný život Julie Ormond

Julia Ormond je zvláštní svou křehkou uzavřeností. Její neobyčejnou krásu je nutno objevit. Seznámila jsem se s ní v roce 1996, když byla porotkyní na filmovém festivalu v Karlových Varech. Už tehdy měla za sebou řadu úspěchů, o kterých se mnohým herečkám může jen zdát.

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová (nar. 24. 7. 1979)
Klára ještě dnes, i když už dospělá žena, působí křehce, skoro jako porcelánová panenka. Herectví se věnuje od šesti let. Kromě zajímavých divadelních rolí už jako šestnáctiletá debutovala ve výjimečném filmu Saši Gedeona INDIÁNSKÉ LÉTO. Diváky zaujal originalitou a zejména přesvědčivými, přirozeně působícími výkony mladých hereček. V roce 1997 se objevila v Jakubiskově filmu NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA a za vedlejší ženskou roli v něm dostala ocenění Český lev. Dalšího Českého lva získala za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu ANDĚL EXIT (2000).
 

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Otakar Vávra
Režiséra Otakara Vávru jsem poznala v padesátých letech, když si přišel s celou suitou svých asistentů vybrat do fotooddělení na Kolibě slovenské herce. Tehdy připravoval husitskou trilogii: JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Jeho filmy, vzhled i vystupování jako by vůbec nepatřily do doby, v níž jsme žili. Všimla jsem si jeho hedvábné, ručně šité košile s monogramem, jakou můj otec nosil jen ke svátečním příležitostem.
 

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Setkání s krásou

Některé ženy dostaly do vínku krásu. Neumím posoudit, zda to přináší i štěstí, ale s určitostí vím, že pohled na krásu je příjemný a někdy nelze ani oči odtrhnout. Pokud je krásná žena i skromná a příjemná, je to dar navíc. Díky festivalu v Karlových Varech jsem takové ženy poznala.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/11

XANTYPA Číslo 2/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne