Fotograf Joe Klamar

Fotoreportér je tak dobrý, jako jeho poslední fotografie

CZECH PRESS PHOTO je platforma pro nezávislé obrazové svědectví o životě. Soutěž, kterou hodnotí mezinárodní porota, i následné výstavy, mají fotografy v každodenním stereotypu práce motivovat k osobnímu přístupu, a tak stimulovat rozvoj fotožurnalismu. A veřejnosti umožňuje být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku.
 

Joe Klamar
Titul FOTOGRAFIE ROKU CZECH PRESS PHOTO 2009 – KŘIŠŤÁLOVÉ OKO
– získal fotoreportér francouzské agentury AFP Joe Klamar za snímek z pražské návštěvy amerického prezidenta Baracka Obamy. „Symbolizuje setkání mezi nadějemi minulosti – prezidentem Masarykem – a překotnými změnami současnosti – zvolením prvního amerického prezidenta
černošského původu. Je vyjádřením nové naděje pro současný svět,“ zdůvodnila jury své rozhodnutí. Joe Klamar zároveň skončil na druhém místě v kategorii Sport a je držitelem jednoho z čestných uznání. Konkrétně v kategorii Reportáž za sérii fotografií ze Srí Lanky nazvanou Uprchlický tábor a vypleněná krajina okupovaná tamilskými Tygry.

Příběh vítězné fotografie
„Den před událostí jsem si udělal podrobnou obhlídku místa a vymyslel kompozici záběru, v němž by hrál roli Obama, chrám sv. Mikuláše, Praha pod nimi – a dodatečně mě napadlo, že by bylo výmluvné dostat tam i sochu T.G. Masaryka. Dokonce jsem si kvůli tomu záběru koupil další objektiv, baby lens, aby Praha vyšla čistě vykreslená. Na druhý den však bylo všechno jinak. Měl jsem sice možnost jako jeden z mála fotografovat na nádvoří Pražského hradu oba prezidentské páry, ale závistivě jsem pokukoval skrz plot na kolegy mířící k tribuně. Nakonec jsem měl štěstí, risknul to a prorazil i se žebříkem na tribunu na Washington pool. Nedal jsem nikomu možnost mi v tom zabránit, střídal jsem jeden objektiv za druhým a vím, že jsem ty ostatní hodně znervózňoval. Svoji povinnost – udělat fotku řečnícího prezidenta Obamy se sv. Mikulášem – jsem splnil a svůj naplánovaný záběr konfrontující Obamu s Masarykem také. Přiznám se, že někdy své agenturní povinnosti věnuji méně času než realizaci svého nápadu a pak jsem nervózní. Tentokrát ale obojí vyšlo dobře. I ten mlžný opar nad Prahou, který se za jasného počasí z ničeho nic objevil, sehrál v záběru svoji roli,“ popisuje situaci autor.

Světoběžník Joe Klamar

Narodil se v Liptovském Mikuláši, vyrůstal v Jasné-Zahrádkách. V roce 1987 ve svých dvaadvaceti letech emigroval přes Jugoslávii do Rakouska, přičemž hranice přešel pěšky. Pokračoval do Kanady, kde vystřídal různá zaměstnání (roznáška pizzy, novin, v provincii Alberta lakoval potrubí v rafinérii) a oženil se s Kanaďankou polského původu. Vzali si půjčku, aby mohl studovat obor výtvarných umění a grafického designu, neboť ten rok neotvírali obor fotografie. Během studií přispíval do novin Medicine Hat News.
Poprvé na sebe upozornil fotografií v Canadian Press. Jeho snímek, jak dva policisté odvážejí zatoulaného jezevčíka, vzbudila velký ohlas.
To, že se později prosadil v reportážní fotografii, připisuje začátkům v Albertě, kde se podle jeho slov vůbec nic nedělo, a tak bylo zapotřebí hledat a všímat si zvláštností, nebo ty obyčejné věci fotit trochu jinak.
Na Slovensko se vrátil v roce 1993 a po krátkém období cestování mezi Slovenskem a Kanadou se i s rodinou usadil ve svém rodném městě. Do Agence France Presse (AFP), ve které je dnes šéfem pro střední Evropu, přišel z Agentury Reuters. Říká o sobě, že je bohém, a nejraději fotí sport, který prý obsahuje úplně všechno – emoce, akci, týmovou souhru i sex. Získává ocenění doma i v zahraničí. Na Czech Press Photo byl oceněn již několikrát.
(Zdroje: Czech Press Photo, Sport.pravda.sk)

Marie Třešňáková

XANTYPA 2/11 - výběr z článků

ABECEDA 2/11

ABECEDA 2/11

Dvacet sedm písmen, dvacet sedm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Únor 2011
Slunce vstupuje do znamení Vodnáře 20. ledna v 11.20 SEČ a setrvá v něm do 19. února 01.25 hod. Třeskuté dny nás čekají kolem 20. 1., kdy se lze nadít vyhrocených politických šarvátek a vyplavování tutlané špíny. Vyloučena není ani epidemie nějaké nové mutace chřipky. Zvýšené opatrnosti je třeba 2., 4., 10., 16. – 22. a 25. 2. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad, tentokrát speciálně pro odcházející lékaře:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY KNIHY 2/11

KOKPIT
JERZY KOSINSKI
přeložila Ivana Jílovcová Fieldová
(Dokořán, Praha)
Kosinského americkou prvotinu NABARVENÉ PTÁČE, drastický osud šestiletého polského chlapce, který prožil v Polsku za války neuvěřitelné krutosti, nelze vymazat z paměti. KOKPIT je úplně jiná kniha, už žánrem: sice jinak rafinovaně provedený únik z totalitní země, a to do americké tajné služby, ale příběh zběhlého agenta tajné služby, který před ní musí unikat. Mění identitu, byty, místa, jako by tkvěl v deformaci násilím a zlem, jež zažilo ono nabarvené ptáče. Tarden chtěl absolutní svobodu, ale ocitl se v naprostém osamění. Styk s lidmi proměnil v sérii manipulací. Tardenova svoboda v sobě nese citovou vyprahlost, bezcitnost a otevírá v něm utajované vlastnosti. Tarden je navždy uhranut krutostí, sadismem a perverzí, a sám se jich dopouští. Využívá toho v manipulaci lidmi, podrobuje si je a určuje cesty jejich osudů. Zběhlý agent uniká tajné službě, ale neunikne sobě samému. Příběh nelidský, krutý, hrdina exemplář zla. Jenomže, je tomu opravdu tak? Není tu spíše zobrazena zkaženost světa? 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 2/11

Ivo Kahánek
CD – Supraphon SU 4030-2 novinka
Mladý Ivo Kahánek má jasnou pozici na české hudební scéně. Od roku 2004, kdy suverénně vyhrál klavírní soutěž PRAŽSKÉHO JARA, přesvědčuje o své virtuozitě každým koncertem a každým CD. Nejnověji na nahrávce Supraphonu, která obsahuje Chopinovu SONÁTU Č. 3 H-MOLL OP. 58 a SCHERZA. Ivo Kahánek má pět pianistických „pé“: pohledný, pilný, precizní, poetický, přesvědčivý. Především má ale fantazii a suverenní hráčský um, piano mu zpívá. Jako rozený klavírista k Chopinovi přirozeně inklinuje a předává požitek z jeho geniálních děl: objevně, mladistvě a sugestivně; máte pocit, že jedině tak mají znít, že jedině takhle to Chopin myslel! Přinést do nepřeberného množství chopinovských nahrávek něco osobitého, to je pravý kumšt. Ivo Kahánek je mistr rovnováhy citu a rozumu: „Neustále stojím před problémem, aby hudba byla pořád spontánní, a zároveň abych vždy věděl, proč určitou část hrát právě takto.“
 

TIPY FILMY 2/11

TIPY FILMY 2/11

DĚCKA JSOU V POHODĚ
USA 2010
Režie: Lisa Cholodenko
Nic a Jules jsou navzdory mužským jménům lesbický manželský pár, vychovávající dvě své děti, osmnáctiletou Joni a patnáctiletého Lasera. Hlavou rodiny je energická, racionální a pracovně vytížená lékařka Nic. Jules, která právě rozjíždí nové podnikání jako zahradnice, zastupuje spíše citový, mateřský princip. Relativní poklid ve spořádané domácnosti se prudce změní, když se děcka seznámí se svým otcem ze spermobanky, pohodovým majitelem příjemné zahradní restaurace a pěstitelem vlastní zeleniny Paulem. A nic už není jako dřív… Komorní snímek se opírá o dobře napsaný a dobře realizovaný scénář a špičkové herecké výkony Annette Benningové (Nic), Julianne Mooreové (Jules), Marka Ruffala (Paul) a Mii Wasikowski (titulní představitelky z Burtonovy ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ) v roli Joni. Dominuje mu ovšem specifická vřelost a soucítění. Některé scény sice vhánějí slzy do očí, ale na druhé straně sympatickému dílku, jež podle mne promluví i do výročních filmových klání, rozhodně neschází humor a nadhled.
 

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

MONGOLSKÝ WESTERN

MONGOLSKÝ WESTERN

Monika Břusková poznala svého životního partnera Tomáše Trampotu před dvanácti lety. Oba tehdy cestovali po USA. Od té doby navštívili více než dvacet zemí na třech kontinentech. A ačkoli se potápěli v thajském a karibském moři, obdivovali bájné Machu Picchu, plavili se po Yukonu, autostopem projeli Chile a Argentinu a jejich chodidla se nořila do horkého písku na pláži Copacabana v Rio de Janeiru, jejich největším zážitkem bylo setkání s Mongolskem.
 

Světoběžníci - výběr z článků

Výtvarníci  Erika Bornová a Tomáš Císařovský

Výtvarníci Erika Bornová a Tomáš Císařovský

Poznali se už během studií na pražské Akademii výtvarných umění a na výtvarnou scénu vstoupili s první postmoderní generací českých umělců v druhé polovině osmdesátých let. Místo vzpomínek oba zdůrazňují: „To už je všechno dávno… Snažíme se spíš hledět dopředu, než žít z minulosti.“ Smysluplným ohlédnutím se ale partnerská dvojice – sochařka Erika Bornová a malíř Tomáš Císařovský – rozhodně nebrání.

Dokumntaristka Erika Hníková

Od deseti let fotila, ale ve šlépějích svého táty, fotografa, nešla. „Myslím, že jen vizuální přemýšlení mi není vlastní,“ vysvětluje režisérka, proč si nakonec pro studium zvolila Katedru dokumentární tvorby na FAMU. Ceny sbírala už během studií, ale známou se stala svým absolventským snímkem ŽENY PRO MĚNY. Následovaly dokumenty SEJDEME SE V EUROCAMPU a nejnověji NESVATBOV. Zahraniční premiéru si odbyl v únoru na 61. mezinárodním filmovém festivalu Berlinale, kde byl uveden v nesoutěžní sekci Forum.

Sochař  Antonín Kašpar

Sochař Antonín Kašpar

Prvá tři důrazná přikázání může kterýkoli pracovitý, budoucnost uznávající a milující muž s vizí naplnit. Posvětit místo sochou, to už je úkol, jakých se dostávalo snad jen hrdinům z bájí. A jestliže úkol splnili, stali se nesmrtelnými. Když uznávaný kunsthistorik Ivan Neumann zahajoval výstavu akademického sochaře Antonína Kašpara v pražské Galerii české plastiky, potěšil ho konstatováním, a teď volně citujme, že „sochy byly a jsou stavěny na historicky významná a posvátná místa, aby stvrdily jejich neobyčejnost. Antonín Kašpar naopak postavením své sochy na kterékoli místo v krajině nebo lidském sídle učiní ono místo posvátným“.
 

Můj mozek mi chrlí nápady, aniž bych ho žádal

Můj mozek mi chrlí nápady, aniž bych ho žádal

Národní galerie, Veletržní palác. Šípkův Arzenal. Přehlídkové sály designérských studií. Designblok. Nová, ale už prestižní galerie DOX. To jsou pojmy, spojené dnes s pražskými Holešovicemi. Výtvarné umění a design se v této, dříve dělnické čtvrti zabydlují s chutí a úspěšně. A právě poblíž DOXu stojí na nároží rušné křižovatky činžák, který díky výtvarníku-workholikovi metamorfoval do galerie.
 

Designér Ondřej Brunecký

Designér Ondřej Brunecký

Když jsem procházela dvorkem jednoho brněnského činžáku, začalo pršet. Aby ne, vždyť si jdu povídat o Anglii, napadlo mne, když jsem s provlhlými vlasy konečně vyšplhala po starém schodišti k ateliéru interiérového designéra ing. Ondřeje Bruneckého. „To o tom dešti v Anglii je spíš legenda,“ začali jsme konverzaci po anglicku, neutrálním tématem počasí. „Tam sice prší často, ale žádné lijáky. Spíš jen tak ševelí. Dáte si čaj s mlékem?“ nabídl mi šálek, do něhož lil mléko až na konec. Aha, přece se z něj nestal Angličan, ti lijí napřed mléko, uvědomila jsem si a vzpomněla na dávnou válečnou historii, podle níž takto odhalili německého špióna.
 

JAN KŘESADLO A JEHO POTOMCI

JAN KŘESADLO A JEHO POTOMCI

Když 13. srpna 1995 zemřel v anglickém Colchestru klinický psycholog na penzi PhDr. Václav Pinkava, opustilo zároveň s ním pozemský svět i „spisovadlo“ Jan Křesadlo, enfant terrible české literární scény, překladatel J. K. Klement, dosud neznámý akademický malíř Václav Pinkava, skvělý karikaturista a ilustrátor Kamil Troud, hudební skladatel a zpěvák Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole, zároveň filosof, logik, matematik a polyglot. Tím vším byl. 

GLOBALIZACE JE HORŠÍ NEŽ NACISMUS A KOMUNISMUS

GLOBALIZACE JE HORŠÍ NEŽ NACISMUS A KOMUNISMUS

Vlasta Kemr pochází ze starého českého šlechtického rodu. Po absolvování Hollarovy výtvarné školy pracoval v Zemědělských novinách, pak emigroval do Spolkové republiky Německo, kde už žije třicátý rok. Mimo jiné tam působil v grafickém oddělení věhlasného nakladatelství IDG. V dubnu 2010 měl v pražské Galerii Smečky výstavu JAK MĚ NEZNÁTE (KOLÁŽE Z LET 1984 AŽ 2009). 

Zelenkovi aneb Dramaturgií to začíná

Zelenkovi aneb Dramaturgií to začíná

Kdo neví, nakolik se na úspěchu rozhlasového a televizního pořadu, seriálu, divadla nebo filmu podílejí profese spisovatele, dramaturga, scenáristy a režiséra, může se poučit v rodině Zelenkových. Jedno s druhým se u nich prolíná už hezkou řádku let. Stačí připomenout rozhlasového HLUSTVISIHÁKA, televizní seriál SŇATKY Z ROZUMU, filmy JAK SE BUDÍ PRINCEZNY, KNOFLÍKÁŘI nebo divadelní i filmové PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ a každý hned ví, s kým má tu čest.
 

Několik životů Erazima Koháka

Několik životů Erazima Koháka

Profesor Erazim Kohák žije v Praze už dvacet let, předtím strávil dlouhý čas v Americe. Když mu bylo čtrnáct let uprchl s rodiči za dramatických okolností z Československa. Celý život – a nebyl zrovna snadný – ho provázela touha být užitečný. Protože jeho životní cesta několikrát prudce změnila směr, musel jako filosof hledat odpovědi na provokující otázky, aby zůstal věrný sám sobě. 

ARCHITEKTI ŠPAČKOVI

ARCHITEKTI ŠPAČKOVI

První schůzku s architekty, bratry Janem a Jiřím Špačkem, jsem si dala ve Slavii. Kde také jinde, když právě rekonstrukce slavné pražské kavárny je jejich společným dílem. Volit místo dalšího setkávání bylo složitější, protože zajímavých staveb a interiérů, které od osmdesátých let realizovali, je hodně. Není divu, že svou tvorbou ovlivnili i své blízké. Nakonec jsme se sešli ve Lvím dvoře, a to nejen my tři, ale i další rodinní příslušníci obou bratrů.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/11

XANTYPA Číslo 2/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne