Jaroslav Kmenta

JSME POŘÁD NA ZAČÁTKU

Naši první schůzku Jaroslav Kmenta zrušil. Omlouval se neodkladnou kauzou. Druhý den přinesla MF Dnes jeho článek o policejní lihové mafii. Za týden sedíme za stolem v kavárně v přízemí budovy jeho deníku na Smíchově. Na první pohled se zdá být laskavým člověkem se smyslem pro humor. „To je dobrý,“ říkám si, „tak takhle vypadá skutečný postrach politiků.“
 

Kmenta

Dnes už asi ten svůj dobrácký vzhled nevyužijete, že?
Pořád se hodí pro práci se zdroji, když potřebujete lidi vyzpovídat, když za vámi přijdou se svým příběhem, to je vzájemná empatie nutná. Něco jiného je, když jdete do přímého střetu s politiky. Na ty to neplatí, moc dobře vědí, co píšu. Ale kdysi to byla výhoda.

Jak se z novináře stane investigativec, jaký je to přerod, co za tím je?
Ve mně to bylo asi odmalička, já jsem pořád chtěl všechno vědět. Pocházím z Nymburka a s maminkou jsem chodil na procházku na kraj města k velkému nadjezdu, kde se v mých očích silnice zvedala k nebi a svět zde končil. Maminka se tady vždy otočila a řekla: „Stačí, jdeme zpátky,“ a já jsem řval a vyváděl, protože jsem toužil znát, co je dál. Táta mi řekl, že koleje končí na Masarykově nádraží, a musel se mnou jet do Prahy. Vlak z technických důvodů zastavil ve Vysočanech a já brečel, že je to podvod, i když mi vysvětloval, že jsme na jiném nádraží. I na gymplu jsem jakýkoliv studentský problém zkoumal ze dvou tří úhlů pohledu. Skoro jako policajt. Sice ze mne měl být učitel, vystudoval jsem pedagogickou fakultu, ale hned po škole v roce 1991 jsem se vrhl na novinařinu. Bylo to ve mně, nevím proč, žádná jiná profese nepřipadala v úvahu. Tenkrát jsem našel inzerát, ve kterém hledali v ČTK redaktora. Šel jsem na konkurs, který kvůli mně trval až do večera, protože jsem vůbec neuměl psát na stroji. Ale vzali mě. Tam jsem se naučil řemeslu a po dvou letech jsem přešel do MF Dnes, kde jsem zůstal sedm let. Tenkrát, diplomaticky řečeno, jsem měl pocit, že jsem sežral všechnu moudrost světa, a chtěl jsem poznat něco jiného. Chvíli jsem byl v Zemských novinách, pak jsem kývl na nabídku jít do bulváru. Tehdy vznikal deník Super a jeho nový šéfredaktor Petr Štěpánek, který přišel z Hospodářských novin a byl pro mě zárukou serióznosti, mne přesvědčil, že půjde o politický bulvár a dál budu dělat čistou novinařinu. Já jsem sice seriózně odváděl svoji práci, ale Super byl společenský bulvár se vším všudy a nikdo jej nebral vážně.

Mně se zdá, že se za tuhle epizodu pořád stydíte…
Tehdy jsem se propadl na novinářské dno. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Naučil jsem se tam používat různé zpravodajské techniky, např. skrytou kameru, což v roce 2001 nebylo v novinách běžné. Také jsem se dostal dvakrát do Iráku a pořídil po teroristickém útoku v New Yorku rozhovor s Al Aním, který dříve pracoval jako konzul v Praze, a později byl vyhoštěn za špionáž. Světová média jej tehdy spojovala s Mohamedem Attou, známým teroristou. Nikdo nechápal, jak se mi to podařilo. Já také ne. Měl jsem zkrátka štěstí. Kontaktovali mne z The New York Times a americká televize CBS mne požádala, abych jim v té oblasti pomohl.
Chci tím říci, že i v bulváru jsem dokázal dělat investigativní žurnalistiku. Ale máte pravdu, je to černá kaňka v mém životě. Naštěstí jsem se pak, po pár peripetiích, vrátil zpět do MF Dnes.

MF Dnes přece není od bulváru zase tak vzdálena…
Ať si říká kdo chce, co chce, ve zpravodajštině zaujímá náš deník to nejvyšší místo. Kdo jím projde, je dobrým profesionálem. Za práci v bulváru jsem ostatně „pykal“ i tím, že jsem dlouho nedostal žádnou novinářskou cenu, až v roce 2010 výroční cenu K. H. Borovského. Čili už jsem si ten hřích odpracoval.

Vy jste svými články způsobil tolik vládních pohrom, že by se do tohoto rozhovoru nevtěsnaly. Můžete vyjmenovat alespoň ty zásadní?
Začátek spadá do roku 1993, kdy jsem psal o potížích veteránů z války v Perském zálivu. V USA a Velké Británii onemocněla řada vojáků nevysvětlitelnými chorobami. Zdálo se, že našim veteránům se nemoci vyhnuly. Jenže to nebyla pravda. Nakonec ministerstvo obrany přiznalo, že naše protichemická jednotka naměřila v zálivu v ovzduší otravné látky yperit a sarin, což bylo pravděpodobně příčinou jejich nemoci, které se začalo říkat pouštní horečka. Dokonce sem kvůli tomu dorazila delegace z Pentagonu a pár amerických senátorů.
Další klíčovou kauzou bylo tajné konto ODS, na které jsme upozornili v listopadu 1997. Z ODS tehdy odešla řada významných lidí v čele s Janem Rumlem a za týden padla Klausova vláda. Tady bych chtěl upozornit, že mnozí vykladači dějin tvrdí, že se na konto nikdy nepřišlo. Opak je pravdou. Policie celý případ vyšetřila a zjistila, že ODS vlastnila konto ve švýcarské bance Coutts. Podpisové právo měl tajemník kanceláře Ludvík Otto.
V roce 1999 nám přišlo divné, že se místopředseda Zemanovy vlády Egon Lánský angažuje při vymáhání jakéhosi dluhu od českého státu pro svého kamaráda ze Švédska. Odměna mu přišla na konto v Rakousku, na které v té době muselo být povolení od České národní banky. On ho samozřejmě neměl, a tak po nějaké době rezignoval.
Pak následovala bytová aféra premiéra Grosse, který se tak zamotal do vysvětlování původu peněz, za které si pořídil luxusní byt, že nakonec odstoupil.
Potom se objevila takzvaná kakaová aféra poslance ČSSD Michala Krause, kterého jsme usvědčili z podnikání za hranou zákona v Ghaně.

Neustále říkáte „my jsme“, čímž jistě myslíte svůj deník. Ale je známo, že mnohé kauzy jste skutečně nastartoval vy…
Víte, ono je strašně důležité pracovat v médiu, které vám dá profesionální zázemí, důvěru a možnosti věnovat se různým kauzám. To, když nemáte, jste sám voják v poli a nic nezmůžete. Bez podpory svých šéfů a spolupráce kolegů by řada případů neměla potřebný efekt.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě......
 

Jan Soukup

XANTYPA 2/11 - výběr z článků

ABECEDA 2/11

ABECEDA 2/11

Dvacet sedm písmen, dvacet sedm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Únor 2011
Slunce vstupuje do znamení Vodnáře 20. ledna v 11.20 SEČ a setrvá v něm do 19. února 01.25 hod. Třeskuté dny nás čekají kolem 20. 1., kdy se lze nadít vyhrocených politických šarvátek a vyplavování tutlané špíny. Vyloučena není ani epidemie nějaké nové mutace chřipky. Zvýšené opatrnosti je třeba 2., 4., 10., 16. – 22. a 25. 2. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad, tentokrát speciálně pro odcházející lékaře:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY KNIHY 2/11

KOKPIT
JERZY KOSINSKI
přeložila Ivana Jílovcová Fieldová
(Dokořán, Praha)
Kosinského americkou prvotinu NABARVENÉ PTÁČE, drastický osud šestiletého polského chlapce, který prožil v Polsku za války neuvěřitelné krutosti, nelze vymazat z paměti. KOKPIT je úplně jiná kniha, už žánrem: sice jinak rafinovaně provedený únik z totalitní země, a to do americké tajné služby, ale příběh zběhlého agenta tajné služby, který před ní musí unikat. Mění identitu, byty, místa, jako by tkvěl v deformaci násilím a zlem, jež zažilo ono nabarvené ptáče. Tarden chtěl absolutní svobodu, ale ocitl se v naprostém osamění. Styk s lidmi proměnil v sérii manipulací. Tardenova svoboda v sobě nese citovou vyprahlost, bezcitnost a otevírá v něm utajované vlastnosti. Tarden je navždy uhranut krutostí, sadismem a perverzí, a sám se jich dopouští. Využívá toho v manipulaci lidmi, podrobuje si je a určuje cesty jejich osudů. Zběhlý agent uniká tajné službě, ale neunikne sobě samému. Příběh nelidský, krutý, hrdina exemplář zla. Jenomže, je tomu opravdu tak? Není tu spíše zobrazena zkaženost světa? 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 2/11

Ivo Kahánek
CD – Supraphon SU 4030-2 novinka
Mladý Ivo Kahánek má jasnou pozici na české hudební scéně. Od roku 2004, kdy suverénně vyhrál klavírní soutěž PRAŽSKÉHO JARA, přesvědčuje o své virtuozitě každým koncertem a každým CD. Nejnověji na nahrávce Supraphonu, která obsahuje Chopinovu SONÁTU Č. 3 H-MOLL OP. 58 a SCHERZA. Ivo Kahánek má pět pianistických „pé“: pohledný, pilný, precizní, poetický, přesvědčivý. Především má ale fantazii a suverenní hráčský um, piano mu zpívá. Jako rozený klavírista k Chopinovi přirozeně inklinuje a předává požitek z jeho geniálních děl: objevně, mladistvě a sugestivně; máte pocit, že jedině tak mají znít, že jedině takhle to Chopin myslel! Přinést do nepřeberného množství chopinovských nahrávek něco osobitého, to je pravý kumšt. Ivo Kahánek je mistr rovnováhy citu a rozumu: „Neustále stojím před problémem, aby hudba byla pořád spontánní, a zároveň abych vždy věděl, proč určitou část hrát právě takto.“
 

TIPY FILMY 2/11

TIPY FILMY 2/11

DĚCKA JSOU V POHODĚ
USA 2010
Režie: Lisa Cholodenko
Nic a Jules jsou navzdory mužským jménům lesbický manželský pár, vychovávající dvě své děti, osmnáctiletou Joni a patnáctiletého Lasera. Hlavou rodiny je energická, racionální a pracovně vytížená lékařka Nic. Jules, která právě rozjíždí nové podnikání jako zahradnice, zastupuje spíše citový, mateřský princip. Relativní poklid ve spořádané domácnosti se prudce změní, když se děcka seznámí se svým otcem ze spermobanky, pohodovým majitelem příjemné zahradní restaurace a pěstitelem vlastní zeleniny Paulem. A nic už není jako dřív… Komorní snímek se opírá o dobře napsaný a dobře realizovaný scénář a špičkové herecké výkony Annette Benningové (Nic), Julianne Mooreové (Jules), Marka Ruffala (Paul) a Mii Wasikowski (titulní představitelky z Burtonovy ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ) v roli Joni. Dominuje mu ovšem specifická vřelost a soucítění. Některé scény sice vhánějí slzy do očí, ale na druhé straně sympatickému dílku, jež podle mne promluví i do výročních filmových klání, rozhodně neschází humor a nadhled.
 

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Fotograf  Joe Klamar

Fotograf Joe Klamar

CZECH PRESS PHOTO je platforma pro nezávislé obrazové svědectví o životě. Soutěž, kterou hodnotí mezinárodní porota, i následné výstavy, mají fotografy v každodenním stereotypu práce motivovat k osobnímu přístupu, a tak stimulovat rozvoj fotožurnalismu. A veřejnosti umožňuje být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku.
 

Osobnosti - výběr z článků

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Adele

Adele

Tváří a postavou přímo slovanský typ, hlasem a projevem naopak odkazuje k černým interpretkám rhytm and blues. Zpěvačka a autorka, jejíž alba vycházejí označena číslovkou rovnající se jejímu věku v době nahrávání. Svět populární hudby ji zná jako Adele.

Ivo Plicka

Ivo Plicka

Nechce se tomu ani věřit, ale od vzniku takových hitů jako JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH, POVÍDEJ, NÁHROBNÍ KÁMEN, KLAUNOVA ZPOVĚĎ či POKOJ Č. 26 uplynulo již padesát let! Jsou pod nimi podepsáni zpěvák a skladatel Petr Novák a jeho dvorní textař Ivo Plicka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/11

XANTYPA Číslo 2/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne