Jaroslav Kmenta

JSME POŘÁD NA ZAČÁTKU

Naši první schůzku Jaroslav Kmenta zrušil. Omlouval se neodkladnou kauzou. Druhý den přinesla MF Dnes jeho článek o policejní lihové mafii. Za týden sedíme za stolem v kavárně v přízemí budovy jeho deníku na Smíchově. Na první pohled se zdá být laskavým člověkem se smyslem pro humor. „To je dobrý,“ říkám si, „tak takhle vypadá skutečný postrach politiků.“
 

Kmenta

Dnes už asi ten svůj dobrácký vzhled nevyužijete, že?
Pořád se hodí pro práci se zdroji, když potřebujete lidi vyzpovídat, když za vámi přijdou se svým příběhem, to je vzájemná empatie nutná. Něco jiného je, když jdete do přímého střetu s politiky. Na ty to neplatí, moc dobře vědí, co píšu. Ale kdysi to byla výhoda.

Jak se z novináře stane investigativec, jaký je to přerod, co za tím je?
Ve mně to bylo asi odmalička, já jsem pořád chtěl všechno vědět. Pocházím z Nymburka a s maminkou jsem chodil na procházku na kraj města k velkému nadjezdu, kde se v mých očích silnice zvedala k nebi a svět zde končil. Maminka se tady vždy otočila a řekla: „Stačí, jdeme zpátky,“ a já jsem řval a vyváděl, protože jsem toužil znát, co je dál. Táta mi řekl, že koleje končí na Masarykově nádraží, a musel se mnou jet do Prahy. Vlak z technických důvodů zastavil ve Vysočanech a já brečel, že je to podvod, i když mi vysvětloval, že jsme na jiném nádraží. I na gymplu jsem jakýkoliv studentský problém zkoumal ze dvou tří úhlů pohledu. Skoro jako policajt. Sice ze mne měl být učitel, vystudoval jsem pedagogickou fakultu, ale hned po škole v roce 1991 jsem se vrhl na novinařinu. Bylo to ve mně, nevím proč, žádná jiná profese nepřipadala v úvahu. Tenkrát jsem našel inzerát, ve kterém hledali v ČTK redaktora. Šel jsem na konkurs, který kvůli mně trval až do večera, protože jsem vůbec neuměl psát na stroji. Ale vzali mě. Tam jsem se naučil řemeslu a po dvou letech jsem přešel do MF Dnes, kde jsem zůstal sedm let. Tenkrát, diplomaticky řečeno, jsem měl pocit, že jsem sežral všechnu moudrost světa, a chtěl jsem poznat něco jiného. Chvíli jsem byl v Zemských novinách, pak jsem kývl na nabídku jít do bulváru. Tehdy vznikal deník Super a jeho nový šéfredaktor Petr Štěpánek, který přišel z Hospodářských novin a byl pro mě zárukou serióznosti, mne přesvědčil, že půjde o politický bulvár a dál budu dělat čistou novinařinu. Já jsem sice seriózně odváděl svoji práci, ale Super byl společenský bulvár se vším všudy a nikdo jej nebral vážně.

Mně se zdá, že se za tuhle epizodu pořád stydíte…
Tehdy jsem se propadl na novinářské dno. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Naučil jsem se tam používat různé zpravodajské techniky, např. skrytou kameru, což v roce 2001 nebylo v novinách běžné. Také jsem se dostal dvakrát do Iráku a pořídil po teroristickém útoku v New Yorku rozhovor s Al Aním, který dříve pracoval jako konzul v Praze, a později byl vyhoštěn za špionáž. Světová média jej tehdy spojovala s Mohamedem Attou, známým teroristou. Nikdo nechápal, jak se mi to podařilo. Já také ne. Měl jsem zkrátka štěstí. Kontaktovali mne z The New York Times a americká televize CBS mne požádala, abych jim v té oblasti pomohl.
Chci tím říci, že i v bulváru jsem dokázal dělat investigativní žurnalistiku. Ale máte pravdu, je to černá kaňka v mém životě. Naštěstí jsem se pak, po pár peripetiích, vrátil zpět do MF Dnes.

MF Dnes přece není od bulváru zase tak vzdálena…
Ať si říká kdo chce, co chce, ve zpravodajštině zaujímá náš deník to nejvyšší místo. Kdo jím projde, je dobrým profesionálem. Za práci v bulváru jsem ostatně „pykal“ i tím, že jsem dlouho nedostal žádnou novinářskou cenu, až v roce 2010 výroční cenu K. H. Borovského. Čili už jsem si ten hřích odpracoval.

Vy jste svými články způsobil tolik vládních pohrom, že by se do tohoto rozhovoru nevtěsnaly. Můžete vyjmenovat alespoň ty zásadní?
Začátek spadá do roku 1993, kdy jsem psal o potížích veteránů z války v Perském zálivu. V USA a Velké Británii onemocněla řada vojáků nevysvětlitelnými chorobami. Zdálo se, že našim veteránům se nemoci vyhnuly. Jenže to nebyla pravda. Nakonec ministerstvo obrany přiznalo, že naše protichemická jednotka naměřila v zálivu v ovzduší otravné látky yperit a sarin, což bylo pravděpodobně příčinou jejich nemoci, které se začalo říkat pouštní horečka. Dokonce sem kvůli tomu dorazila delegace z Pentagonu a pár amerických senátorů.
Další klíčovou kauzou bylo tajné konto ODS, na které jsme upozornili v listopadu 1997. Z ODS tehdy odešla řada významných lidí v čele s Janem Rumlem a za týden padla Klausova vláda. Tady bych chtěl upozornit, že mnozí vykladači dějin tvrdí, že se na konto nikdy nepřišlo. Opak je pravdou. Policie celý případ vyšetřila a zjistila, že ODS vlastnila konto ve švýcarské bance Coutts. Podpisové právo měl tajemník kanceláře Ludvík Otto.
V roce 1999 nám přišlo divné, že se místopředseda Zemanovy vlády Egon Lánský angažuje při vymáhání jakéhosi dluhu od českého státu pro svého kamaráda ze Švédska. Odměna mu přišla na konto v Rakousku, na které v té době muselo být povolení od České národní banky. On ho samozřejmě neměl, a tak po nějaké době rezignoval.
Pak následovala bytová aféra premiéra Grosse, který se tak zamotal do vysvětlování původu peněz, za které si pořídil luxusní byt, že nakonec odstoupil.
Potom se objevila takzvaná kakaová aféra poslance ČSSD Michala Krause, kterého jsme usvědčili z podnikání za hranou zákona v Ghaně.

Neustále říkáte „my jsme“, čímž jistě myslíte svůj deník. Ale je známo, že mnohé kauzy jste skutečně nastartoval vy…
Víte, ono je strašně důležité pracovat v médiu, které vám dá profesionální zázemí, důvěru a možnosti věnovat se různým kauzám. To, když nemáte, jste sám voják v poli a nic nezmůžete. Bez podpory svých šéfů a spolupráce kolegů by řada případů neměla potřebný efekt.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě......
 

Jan Soukup

XANTYPA 2/11 - výběr z článků

ABECEDA 2/11

ABECEDA 2/11

Dvacet sedm písmen, dvacet sedm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Únor 2011
Slunce vstupuje do znamení Vodnáře 20. ledna v 11.20 SEČ a setrvá v něm do 19. února 01.25 hod. Třeskuté dny nás čekají kolem 20. 1., kdy se lze nadít vyhrocených politických šarvátek a vyplavování tutlané špíny. Vyloučena není ani epidemie nějaké nové mutace chřipky. Zvýšené opatrnosti je třeba 2., 4., 10., 16. – 22. a 25. 2. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad, tentokrát speciálně pro odcházející lékaře:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY KNIHY 2/11

KOKPIT
JERZY KOSINSKI
přeložila Ivana Jílovcová Fieldová
(Dokořán, Praha)
Kosinského americkou prvotinu NABARVENÉ PTÁČE, drastický osud šestiletého polského chlapce, který prožil v Polsku za války neuvěřitelné krutosti, nelze vymazat z paměti. KOKPIT je úplně jiná kniha, už žánrem: sice jinak rafinovaně provedený únik z totalitní země, a to do americké tajné služby, ale příběh zběhlého agenta tajné služby, který před ní musí unikat. Mění identitu, byty, místa, jako by tkvěl v deformaci násilím a zlem, jež zažilo ono nabarvené ptáče. Tarden chtěl absolutní svobodu, ale ocitl se v naprostém osamění. Styk s lidmi proměnil v sérii manipulací. Tardenova svoboda v sobě nese citovou vyprahlost, bezcitnost a otevírá v něm utajované vlastnosti. Tarden je navždy uhranut krutostí, sadismem a perverzí, a sám se jich dopouští. Využívá toho v manipulaci lidmi, podrobuje si je a určuje cesty jejich osudů. Zběhlý agent uniká tajné službě, ale neunikne sobě samému. Příběh nelidský, krutý, hrdina exemplář zla. Jenomže, je tomu opravdu tak? Není tu spíše zobrazena zkaženost světa? 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 2/11

Ivo Kahánek
CD – Supraphon SU 4030-2 novinka
Mladý Ivo Kahánek má jasnou pozici na české hudební scéně. Od roku 2004, kdy suverénně vyhrál klavírní soutěž PRAŽSKÉHO JARA, přesvědčuje o své virtuozitě každým koncertem a každým CD. Nejnověji na nahrávce Supraphonu, která obsahuje Chopinovu SONÁTU Č. 3 H-MOLL OP. 58 a SCHERZA. Ivo Kahánek má pět pianistických „pé“: pohledný, pilný, precizní, poetický, přesvědčivý. Především má ale fantazii a suverenní hráčský um, piano mu zpívá. Jako rozený klavírista k Chopinovi přirozeně inklinuje a předává požitek z jeho geniálních děl: objevně, mladistvě a sugestivně; máte pocit, že jedině tak mají znít, že jedině takhle to Chopin myslel! Přinést do nepřeberného množství chopinovských nahrávek něco osobitého, to je pravý kumšt. Ivo Kahánek je mistr rovnováhy citu a rozumu: „Neustále stojím před problémem, aby hudba byla pořád spontánní, a zároveň abych vždy věděl, proč určitou část hrát právě takto.“
 

TIPY FILMY 2/11

TIPY FILMY 2/11

DĚCKA JSOU V POHODĚ
USA 2010
Režie: Lisa Cholodenko
Nic a Jules jsou navzdory mužským jménům lesbický manželský pár, vychovávající dvě své děti, osmnáctiletou Joni a patnáctiletého Lasera. Hlavou rodiny je energická, racionální a pracovně vytížená lékařka Nic. Jules, která právě rozjíždí nové podnikání jako zahradnice, zastupuje spíše citový, mateřský princip. Relativní poklid ve spořádané domácnosti se prudce změní, když se děcka seznámí se svým otcem ze spermobanky, pohodovým majitelem příjemné zahradní restaurace a pěstitelem vlastní zeleniny Paulem. A nic už není jako dřív… Komorní snímek se opírá o dobře napsaný a dobře realizovaný scénář a špičkové herecké výkony Annette Benningové (Nic), Julianne Mooreové (Jules), Marka Ruffala (Paul) a Mii Wasikowski (titulní představitelky z Burtonovy ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ) v roli Joni. Dominuje mu ovšem specifická vřelost a soucítění. Některé scény sice vhánějí slzy do očí, ale na druhé straně sympatickému dílku, jež podle mne promluví i do výročních filmových klání, rozhodně neschází humor a nadhled.
 

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Fotograf  Joe Klamar

Fotograf Joe Klamar

CZECH PRESS PHOTO je platforma pro nezávislé obrazové svědectví o životě. Soutěž, kterou hodnotí mezinárodní porota, i následné výstavy, mají fotografy v každodenním stereotypu práce motivovat k osobnímu přístupu, a tak stimulovat rozvoj fotožurnalismu. A veřejnosti umožňuje být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku.
 

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/11

XANTYPA Číslo 2/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne