Dvacet pět po: Intelektuálové všech kaváren, spojte se

Lumpenprezident Zeman se přestal kontrolovat, urval se ze řetězu

Za pár dní oslavíme 25. výročí sametové revoluce. Oslavíme? Kolik lidí bude pád komunistického režimu opravdu slavit? Kolik lidí po čtvrtstoletí pocítí vděčnost za život ve svobodě? Protože nesporně platí, že dnešní stát je stále v maximální míře svobodný, to se nezměnilo. Komunistická minulost se vzdaluje, část lidí zapomíná, část je nespokojena s dneškem, část je moc mladá. To je normální.

Co normální není? Napětí ve společnosti. Je hmatatelné jak silné, kovové, napjaté lano, vibrující v poryvech větru. Jen prasknout. Česká společnost je rozdělená, rozseknutá na dvě nestejně velké, antagonistické skupiny. Přitom si nežijeme špatně, nezaměstnanost není vysoká, rozhodně neživoříme, nejsme ve válce, neokupuje nás cizí mocnost. Ale napětí hraničící s nenávistí tu cítíme. Politici zlobu ještě podněcují, přilévají olej do ohně. Nejvíc prezident Miloš Zeman.
Ostudně „oslavil“ výročí vzniku Československa: těsně předtím se lísal k čínským komunistům a začal veřejně mluvit neskutečně vulgárně. Používá slovník, jaký snad nikdy žádný tuzemský prezident veřejně neužil. Suma sumárum má člověk „25 let po“ dost divný pocit. Jako by se země vydala špatným směrem, nebo spíš jako by žádným směrem ani nešla. Ale ono to není tak docela pravda. Média logicky akcentují ty největší maléry, od toho jsou. Méně místa se dostává opačné straně, tedy lidem, kteří reagují přirozeně, vědí, že „svoboda je jediné rozumné, ale drahé řešení“, a pořád pro ni hodně dělají.

Fäkalsprache pana Vulgára
Na Dušičky vysílal Radiožurnál, veřejnoprávní rozhlas, Hovory z Lán. Ty, jak známo, připomínají Masaryka (vysílány jsou z Masarykovy pracovny lánského zámku) a navazují na tradici pravidelných rozhlasových rozhovorů s Václavem Havlem. Jeden či dva redaktoři mluví s Milošem Zemanem. Tentokrát to padlo na dušičkový večer. A byl to nářez.
Zeman jako by se urval ze řetězu, jako by nechal propuknout něčemu, co se v něm dlouho kumulovalo. Ale zároveň, jak potvrzuje novinář a šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný, který s ním rozhovor vedl, Zeman měl zřejmě sprosťárny předem připravené. Zdá se, že je užil úmyslně, se záměrem. Řekl, že vláda „zkurvila“ služební zákon. Poté objasnil svou sprostomluvu: „Já jsem se inspiroval panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká hovno. A vzhledem k tomu, že pražská kavárna má ráda pana Schwarzenberga, tak jsem se snažil vlísat.“ Použil sousloví „běsnící pražská lumpenkavárna“ (kterou zajímá nikoli to, čeho dosáhl v Číně, ale že se vracel zpět letadlem pronajatým společnosti PPF a J&T).

Celý názor Martina Fendrycha si přečtete v tištěné Xantypě....

Martin Fendrych

XANTYPA 12/14 - výběr z článků

Herečka Sophia Lorenová

Herečka Sophia Lorenová

Stala se první Italkou, která získala Oscara za hlavní roli v neanglicky mluveném snímku HORALKA. Jejími filmovými partnery byli Cary Grant, Marcello Mastroiani, Paul Neumann, Marlon Brando, Clark Gable, Richard Buton, Anthony Quinn, Peter Sellers, Jean-Paul Belmondo, Peter O’Toole nebo Gregory Peck. Jedna z nejlepších italských hereček, Sophia Lorenová, oslavila letos osmdesátiny.

Hudebník Ivan Kral

Hudebník Ivan Kral

Ivan Kral patří k nemnoha našim rockovým muzikantům, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. Jeho autorská i interpretační spolupráce s Patti Smithovou nebo Iggy Popem se snad přetřásá v každém rozhovoru, který s ním u nás vyjde. Proto jsem se v tomto interview pokusil skladatele, multinstrumentalistu a zpěváka Ivana Krale představit i trochu jinak – především z jeho lidské stránky. Hudbě jsme se však tak úplně vyhnout nemohli, protože letos na podzim zavítal do své rodné země, nejen aby představil své nové album ALWAYS, které vydal po téměř desetileté pauze (jeho premiérová prezentace proběhla 19. září), ale aby zde odehrál i několik koncertů s doprovodnou skupinou Všichni svatí.

Alfréd Radok

Alfréd Radok

„V životě jsem nepotkal mnoho géniů. Jazyk dnes spíš formují obchodníci než poetové, takže slovo ‚génius‘ nadužíváním zdevalvovalo, ale podle mě byl Radok jedním z mála skutečných géniů, i když řada dokladů pro toto tvrzení je při prchavém charakteru divadelní práce nenávratně pryč. Radokovi dovolili udělat jen pár filmů, ale jeho DALEKÁ CESTA je jedním z dosud neobjevených klasických děl světové kinematografie.“

Dublin

Dublin

Datum 16. června jsem měla v kalendáři zaškrtnuté tlustou fixou dlouho dopředu, a tak když nastal předvečer tohoto významného dne, oslavujícího nejen tu „zvrácenou a obscénní“ knihu s šílenou pověstí, ale i jejího neméně kontroverzního tvůrce s cylindrem na hlavě Jamese Joyce a všechny podivné Joycemilce z celého světa, s rozechvěním jsem si sbalila objemné zavazadlo, tím těžší, čím více knižních svazků jsem přidávala. Na cestu do kreativního města literatury pod patronací UNESCO jsem byla připravena.

CAMINO DE SANTIAGO

CAMINO DE SANTIAGO

Španělsky se cesta řekne el camino. Camino de Santiago, Svatojakubská cesta, je bezesporu tou nejznámější ve Španělsku. Vlastně je jednou z nejznámějších na světě. V roce 1987 byla vyhlášena evropskou kulturní cestou a v roce 1993 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešní době, kdy moderní poutní hnutí zažívá nebývalý rozmach, ji ročně absolvuje přes dvě stě tisíc lidí z celého světa, a počet poutníků nadále roste.

„Limonádník“ slaví padesátiny

„Limonádník“ slaví padesátiny

Tedy ten filmový. Jeho premiéra v říjnu 1964 v pražské Alfě se protáhla na deset týdnů, během nichž se promítal! Velice by se však mýlil každý, kdo by se celkem logicky domníval, že film, který je pasován i ve světě na klasika mezi parodiemi, byl okamžitě zahrnut chválou domácích kritiků. Chyba!

Ichtyolog Petr Spurný

Ichtyolog Petr Spurný

Ještě dnes cítím, jak mne studily rukávky domácí flanelové košile promočené až k lokům, když jsem se snažila hladit ve vaně kapra. Na Štědrý den jsem vždycky ráno předstírala, že ještě spím, abych se vyhnula přípravám na završení jeho rybího osudu. Jak šla léta, tatínek už pak kapříka nezabíjel. S krácením vlastního životního času ho opouštěla schopnost připravit o život jakéhokoli tvora.

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

„Havel byl jedním z nejdůležitějších intelektuálně-buřičských státníků své doby – nekonformní, odhodlaný žít v pravdě, zpytoval systém, spoluobčany i sám sebe. Není nikdo povolanější než Michael Žantovský, aby popsal, interpretoval a analyzoval tohoto morálního giganta. Žantovského biografie Havla je napsaná s obrovským pochopením, upřímností a láskou a poskytuje nám expertní rozbor nejen politiky, ale také Havlových her.“ Takto popisuje knihu Michaela Žantovského, nazvanou prostě HAVEL, slavná americká politička českého původu, Madeleine Albrightová.

Betlémy pražských kostelů 2014

Betlémy pražských kostelů 2014

Od 24. prosince po celé vánoční období jsou v mnoha kostelech vystavovány betlémy. V Praze budou letos rodinné procházky za jesličkami ještě zajímavější, protože Arcibiskupství pražské vydalo brožurku s historií jednotlivých betlémů, v níž se také dozvíte časy bohoslužeb.

Zavádění demokracie v Hongkongu je krajně nejistým podnikem

Ulice Hongkongu zaplavily v září desetitisíce demontrantů požadujících demokratické volby. Ač dle předchozích ujednání měl být od roku 2017 předseda vlády tohoto zvláštního administrativního celku Číny volen všeobecným lidovým hlasováním, v létě pekingská vláda rozhodla, že kandidovat v něm bude smět jen ten, koho předtím doporučí zvláštní výbor posuzující soulad uchazečových názorů s oficiální linií. Svérázné představy komunistické věrchušky o demokracii se příliš nezamlouvají hongkongským občanům.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/14

XANTYPA Číslo 12/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne