Česko: Nejistá sezona

Po volbách jako po výprasku. Ale komunisté zůstávají mimo

Volby jsme přežili. Dá se na ně hledět všelijak. Třeba jestli v nich uspěli ti „moji“. Nebo jestli házení papírků do uren projeli. Základní otázka však zní: Ohrožuje výsledek voleb naši svobodu? Ohrožuje moji svobodu? Z toho pohledu volby nedopadly nijak zle. Žádná strana nevyhrála s velkou převahou, nebude mít v rukou nezdravě velký díl moci. Nevyhrála ovšem ani levice, ani pravice. Vyhrálo něco jiného, těžko se to pojmenovává. Strany se budou vyčerpávat souboji mezi sebou a na to, aby nás omezovaly a dusily, jim nezbude síla. Vypadá to jako poněkud absurdní hledisko, ale ono tak absurdní není.

„Po volbách jako po výprasku,“ řekl mi jeden známý. Volí sociální demokracii. Nemyslel tím, že by byl nešťastný z výsledku, nýbrž z toho, co se dál po volbě odehrává. A dodal: „Bolševici zůstali zase mimo. To mě uspokojuje.“
Volby tedy z více pohledů dopadly dobře, ale někteří politologové tvrdí, že „nic nevyřešily“. To je pravda. Na druhou stranu v roce 1946 něco vyřešily a následky jsme nesli do roku 1989. Letos nejvíc uspěla „nestrana“, hnutí Andreje Babiše ANO 2011. Pro Česko je zároveň klíčový fakt, že nejvíc neuspěli zemanovci (Strana práv občanů – zemanovci). Jejich krach – získali jen 1,5 procenta hlasů – je naprosto pozoruhodný a zasloužený. Abychom si rozuměli: prohra zemanovců je tvrdou prohrou prezidenta Zemana. Ovšem prohrou jen částečnou. V jiném smyslu Zeman uspěl – čeká nás velmi nejistá sezona.

Čím větší chaos, tím důležitější prezident
Nejvíc poslanců dostala ČSSD: 50. Necelých 21 procent hlasů. Předseda Bohuslav Sobotka chtěl 30 procent, představoval si, že složí menšinovou vládu, kterou tiše, ze sněmovny, podpoří komunisté. Paradoxem dnešní doby je, že Sobotka, který chtěl kooperovat s KSČM Vojtěcha Filipa, obhajuje po volbách demokracii. Spojení s komunisty chtěl proto, že se mu zřejmě zdají málo závislí či nezávislí na prezidentu Miloši Zemanovi. Jeho vnímá jako riziko, ohrožení demokracie, postupné nastolování autokracie.
Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě.....

XANTYPA 12/13 - výběr z článků

Zrozen pro lásku

Zrozen pro lásku

Romantický rytíř, krasavec a svůdce podmanivého vzhledu, jeden z nejatraktivnějších francouzských herců všech dob. Muž klasických rysů s orlím nosem a plavými zvlněnými vlasy se stal jedinečným představitelem romantických hrdinů v příbězích se šťastným koncem, jaké si doba žádala. Když roku 1998 zemřel, francouzský prezident Jacques Chirac prohlásil: „Mnoho Francouzů dnes ztratilo něco ze svých snů a svého mládí.“ Zdá se to neuvěřitelné, ale letos uběhne už sto let od chvíle, kdy se Jean Marais narodil.

Česká premiéra Iva Bittová

Česká premiéra Iva Bittová

Houslistka a zpěvačka Iva Bittová momentálně žije a pracuje v USA. Domů teď zavítá s novým hudebním projektem EVIYAN, vytvořeným společně s americkými muzikanty kytaristou Gyanem Rileyem a klarinetistou Evanem Ziporynem. Tato trojice dnes patří mezi nejzvučnější jména newyorské hudební scény.

Léta s Fellinim

Léta s Fellinim

Juraj Jakubisko je k nezastavení. V pětasedmdesáti letech stojí na prahu velkého filmového projektu o osudu Slovanů. Dosud svého největšího. Napsal už scénář a nyní horečně připravuje natáčení; první klapku plánuje na jaro příštího roku. Jestliže Jakubiskův zatím poslední snímek BATHORY se před pěti lety zařadil k nejnákladnějším ve střední Evropě, nový velkofilm vykazuje rozpočet ještě dvaapůlkrát vyšší. Vedle Česka a Slovenska se o něj v koprodukci podělí další významní evropští partneři i USA.

Industriální stavby

Industriální stavby

Vznikly v době rakouské monarchie a prvních letech Československé republiky . Nádraží, textilky, sklárny, porcelánky, pivovary, mlýny, papírny... Kdysi svědčily o umu českých a německých rukou, dnes chátrají, desítky z nich již zmizely navždy, na místě, kde stály, vyrostly supermarkety s parkovišti a skladovací haly. K zamyšlení nad nenahraditelnou ztrátou kdysi krásných průmyslových staveb vybízí kniha O SMUTNÉ TOVÁRNĚ, která je určena dětem i jejich rodičům.

Newfoundland 2013

Newfoundland 2013

I pro nás Kanaďany je Newfoundland dost exotický. Je to jedna ze dvou ostrovních provincií. Ale snad nejzajímavějším na Newfoundlandu (který se oficiálně nazývá Newfoundland-Labrador) je fakt, že je tou poslední provincii, která se ke Kanadě připojila. Stalo se tak v roce 1949. Až do té doby byl britským dominiem.

Vzpomínka

Vzpomínka

Václava Havla a Loua Reeda pojilo letité přátelství. Newyorský hudebník a zakladatel legendární kapely The Velvet Underground navštívil Českou republiku několikrát.

Za Monetem do Giverny

Za Monetem do Giverny

Máte rádi obrazy Clauda Moneta? Plánujete cestu do Paříže? Pak by měla být samozřejmostí návštěva muzea d´Orsay, méně známého muzea Marmottan-Monet s téměř stovkou obrazů a nepochybně Orangerie s osmi rozměrnými plátny Monetových leknínů. V Paříži se malíř roku 1840 narodil, léta ve městě nad Seinou žil, ale do dějin impresionismu vešel především jeho pobyt v Giverny v letech 1883-1926. Tam také Monet stvořil další mimořádné dílo – slavnou květinovou a vodní zahradu s lekníny.

Historik, básník a spisovatel Petr Placák

Historik, básník a spisovatel Petr Placák

Se jménem Petra Placáka jsem se poprvé setkal v roce 1985, kdy v samizdatu vyšla jeho autobiografická novela MEDOREK. Později o jeho aktivitách, zadržení či zatčení přicházely informace z Hlasu Ameriky či Rádia Svobodná Evropa. Placák byl všude a u všeho a Státní bezpečnost z něj evidentně šílela. Běžné formy estébácké represe, od výhrůžek, šikanování po ztlučení, na něj nezabíraly. Byl jako pitbull, jenž – vybaven sníženým prahem vnímání bolesti – s chutí útočí na rozjetý tank. Placák komunistický režim vytrvale a leckdy i se vtipem štval. A především se choval statečně. Čtenářům, které rozhovor osloví, vřele doporučuji jeho knihu FÍZL, kde se dozvědí o Petru Placákovi daleko víc.

Vánoce

Vánoce

Všem, kdo se o Vánocích chtějí přijít podívat do pražských kostelů na jesličky, je určena brožurka, kterou již podruhé připravilo Arcibiskupství pražské. Obsahuje informace o třiceti betlémech, jejich historii i rozpis, kdy si je možné je prohlédnout. Brožurka bude od poloviny prosince k dispozici v kostelích, v Pražské informační službě a turistických informačních centrech. Stejně jako loni se děti mohou zapojit do sběratelské hry Sestav si svůj betlém. V každém z třiceti kostelů získají zdarma jednu figurku do betlému.

Aféra amerických odposlechů narušuje transatlantické vztahy

Bývalý pracovník amerických tajných služeb Edward Snowden, jenž ze svého úkrytu kdesi na území Ruska vypouští po kapkách informace o odposleších organizovaných Washingtonem, už leží v žaludku nejen vládě své vlasti. Zděšení či rozpaky vyvolává rovněž u zástupců řady evropských států. Národní bezpečnostní agentura (NSA), jejímž zaměstnancem Snowden byl, měla sledovat elektronické komunikace milionů Evropanů včetně předních politiků. Představitelé Francie, Německa i dalších zemí hlasitě protestují proti široce medializovaným odhalením, která zůstávají v rovině spekulací. Zapeklitá situace mezi blízkými přáteli…

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/13

XANTYPA Číslo 12/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne