Himálaj – Ladak – Malý Tibet – Sever Indie

Všechny tyto názvy spojuje krásná krajina, srdeční lidé, zasněžené vrásčité hory budící respekt svými vrcholky, které sahají až do nadmořské výšky 7000 metrů. Indii musíte milovat, nebo nenávidět, nic mezi tím není možné. A pokud ji milujete, tak navždy a věrně.

vúAhg

Ladak je oblast států Džammú a Kašmír nacházející se v pohoří Himálaj. Hlavní město je Leh, a existují pouze dvě cesty, jak se do téměř pět set kilometrů vzdáleného města z metropole Dillí dostat. Letecky nebo rozhrkaným autobusem o průměrné rychlosti 20 km v hodině přes hory a městečko Manali, což je opravdové dvoudenní dobrodružství. Obyvatelé Ladaku jsou většinou buddhisté, mluví ladačtinou, která je velmi podobná slovem i písmem tibetštině. I kulturu mají podobnou té tibetské, proto také název Malý Tibet.
Dostala jsem nabídku, která se neodmítá: odjet na měsíc se skupinou dobrovolníků fotografovat výuku dětí ve škole v Mulbekhu. Patronkou projektu Brontosauři v Himalájích je Světlana Nálepková. A na závěr našeho působení nám organizátor Jirka přislíbil audienci u duchovního vůdce Tibetu – Jeho Svatosti čtrnáctého dalajlámy, který školu v Mulbekhu sponzoruje.
Na cestu do Himálaje je potřeba dobře se připravit. Nejen po stránce fyzické či psychické, ale i prakticky na vysokohorskou turistiku. Ve specializovaných obchodech jsem postupně zjišťovala, co všechno se dá pořídit. Trekový ručník, mýdlo, vložka do spacáku, ponožky, kalhoty, nepromokavá bunda – vše maximálně odlehčené s minimálními rozměry, aby se vše vešlo do batohu. Nezapomněla jsem ani na léky, vitaminy, dárky pro děti, salámy a sušenky na horší časy ani na všechny dostupné hygienické a dezinfekční prostředky včetně moravské slivovice. Nevěděla jsem přesně, co nás čeká, ale že půjde o neobvyklé dobrodružství bylo jasné.
Let z Prahy do Lehu přes Istanbul a Dillí trvá asi šestnáct hodin. Nejkrásnější je pohled na impozantní vrcholky himalájských hor, které z ptačí perspektivy vzbuzují respekt a vhánějí slzy do očí. Nevěřila jsem, že někde tam dole je letiště s přistávací plochou. Z výšky to vypadá, jako by krajina pod námi byla neosídlená, civilizací nedotčená. Hned po příletu na skromné letiště v Lehu některé z nás přepadla nevolnost a točila se nám hlava. Ve výšce 3500 metrů nad mořem je potřeba první den odpočívat, nepodnikat žádné výstupy do okolních klášterů ani nepodlehnout nákupům sošek buddhů či sportovní výbavy. Kdo by čekal zaostalé město s tibetskými babičkami v šátcích z kašmíru, bude zklamaný. Leh je totiž v poslední době vyhledávaným cílem trekových nadšenců. Každý třetí obchod je cestovní kancelář, nabízející výlety po okolí i náročný výstup na šestitisícovku Stok Kangri. Vše potřebné můžete pořídit na místě, původ originálních značek je však nejistý.
Po třídenní aklimatizaci v Lehu následoval dobrodružný přesun.

Mulbekh
Pětihodinová cesta autem do vesničky Mulbekh vyžadovala silné nervy. Nevěděli jsme, jestli na nás z okolních svahů spadne kamení nebo jestli se na druhé straně kostrbaté silnice nezřítíme do hluboké propasti. Naštěstí jsme přežili.
Uvítání ve škole bylo velkolepé. Čekalo na nás celé vedení, polovina vesnice a slavnostní večeře o třech chodech ve společenské hale. Netušili jsme ovšem, že rýže s dahlem, což je vývar z čočky, bude později naše každodenní jídlo. Skromné hygienické podmínky nás zprvu zarazily: tvoří je tzv. turecký záchod, což je díra do země a umyvadlo, do něhož si vodu musíte přinést ze studny. Nikdy nezapomeneme na první noc, kterou jsme strávili v učebně na zemi ve spacáku bez karimatek. Časem nám to ale přestalo vadit, člověk si skutečně zvykne na všechno. Nejdojemnější byly každodenní ranní modlitby dětí, které měly pevně sepjaté dlaně a zpívaly buddhistické písně. Dobrovolníci se rozdělili do skupinek po dvou, aby učili matematiku, fyziku, zeměpis, ale i dramatickou výchovu. Z výuky byli malí žáčci nadšení, hltali nás velkýma hnědýma očima a neustále se na nás smáli. Jako objekt fotografování byli úžasní, neustále pózovali a smáli se do objektivu. Když si pak prohlíželi fotografie, posmívali se jeden druhému a vyžadovali další a další focení.
Nadmořská výška, změna stravy a nezvyklé klima si brzy začaly vybírat svou daň. Byla jsem první, kdo ulehl se zdravotními problémy. Léky nezabíraly, člověk si aklimatizační nevolnost musí zkrátka protrpět od začátku až do konce. Světlana Nálepková mne brzy následovala – krvácení z nosu a dýchací obtíže – a její stav se v podstatě nezměnil po celou dobu našeho pobytu. Podobným postižením si prošli postupně všichni členové naší výpravy.
Velký zážitek byl víkendový piknik s dětmi v přírodě. Kodrcali jsme se na střeše stařičkého autobusu po rozpadlých cestách. Takhle se tu jezdí běžně. Na obrovské prostranství, kde jsme se později utábořili, děti nainstalovaly velké reproduktory, aby nám předvedly hity současné indické hudby. K produkci patřil i jejich originální tanec. Za vrchol výletu považuji dvouhodinový výstup ke klášterům položeným vysoko v horách. Šli jsme strmou cestou přes vodu, pak příkře stoupali a nakonec šplhali po polorozpadlých žebřících. Dětem jsme samozřejmě sotva stačili. Cíl stál za to: úchvatný pohled do údolí buddhistických klášterů, jejichž duchovní sílu musí cítit každý, kdo směrem k nim jen pohlédne.

Celou reportáž si přečtete v tištěné Xantypě..........

Monika Navrátilová

XANTYPA 12/12 - výběr z článků

Chirurg Bohdan Pomahač

Chirurg Bohdan Pomahač

Jedenačtyřicetiletý český chirurg Bohdan Pomahač už šestnáct let pracuje v nemocnici Brigham and Women’s Hospital v Bostonu, kde stačil uskutečnit řadu ojedinělých transplantací. Patří dnes k nejuznávanějším plastickým chirurgům světa. O výkonech jeho týmu se hovoří jako o zázracích. Říká, že strategicky myslet a předvídat ho už v mládí naučily šachy.

Kníže Karel Schwarzenberg

Kníže Karel Schwarzenberg

S knížetem Karlem Schwarzenbergem jsem se poprvé setkal v roce 2002, kdy jsem točil pro Českou televizi dokument s názvem POTOMCI PŘEMYSLOVCŮ ANEB TRADICE ZAVAZUJE. Teď se s ním potkávám podruhé, po deseti letech, na zámečku Dřevíč nad Nižborem v době, kdy kandiduje na prezidenta republiky.

Vánoce

Vánoce

Pro všechny, kdo se o Vánocích chtějí přijít podívat do pražských kostelů na jesličky, připravilo letos Arcibiskupství pražské brožurku, z níž se mohou dozvědět více o jejich historii i o smyslu Vánoc.

PLUMLOV

PLUMLOV

Vyvýšenina nad říčkou Hloučelou u městečka Plumlov na Hané byla již od druhé poloviny třináctého století střežena hradem. Dnes ze stejného místa shlíží na příchozího poněkud přízračně působící torzo nedostavěného zámku, zhmotnělý sen o architektuře sněný šlechticem, který v něm nikdy trvale nebydlel.

Libanon se chce postavit na vlastní nohy

Nepokoje, jež vypukly v Bejrútu po zavraždění šéfa libanonských tajných služeb Visáma Al-Hasana, naznačily, jak křehký je mír v téhle zemi ležící na křižovatce cest i kultur. Generál Hasan byl šéfem ochranky premiéra Rafíka Harírího, který podlehl atentátu v roce 2005. Poté vedl vyšetřování, na jejichž základě ze zosnování premiérovy vraždy veřejně obvinil sousední Sýrii.

Dárky, dárky, dárky…

A už tu máme zase na krku prosinec a s ním Vánoce a s těmi shánění dárků.
Dárek může být živý či neživý a jeho jedinečnost tkví v tom, že jej nekupujeme (případně nekrademe) v samoobsluze, ale dostáváme zdarma většinou s milým úsměvem a očekáváním dárce, že ho zahrneme díky

Sibiřská magistrála aneb jedeme dál

Ani drtivě prohrané krajské a senátní volby nevyhodily Petra Nečase ze sedla. Na kongresu ODS v Brně si udržel post předsedy. Vyhrál hned v prvním kole, dostal 60 procent hlasů delegátů. Setrvačnost modré strany je sebevražedná. Změnila se část místopředsedů. Korunním princem ODS je po prvním listopadovém víkendu Martin Kuba, ministr průmyslu a přítel „kmotra“ Pavla Dlouhého alias knížete z Hluboké. S kmotry či s klientelistickým systémem jsou spojeni všichni muži – místopředsedové. Jediná, která s tímto světem nemá nic společného, je Miroslava Němcová, ta však prošla jen o tři hlasy.

Co se děje… v New Yorku

Den díkuvzdání, slavený čtvrtý čtvrtek v listopadu, patří mezi nejdůležitější americké svátky, protože na rozdíl od křesťanských Vánoc ho slaví většina zdejších obyvatel. Jde o připomínku hostiny, na níž v roce 1621 tři dny posedělo padesát tři osadníků společně s devadesáti domorodými obyvateli a oslavili tak úspěšnou sklizeň. Dnešnímu stolu vévodí obrovský krocan, který by se do našich evropských sporáků nevešel.

Co se děje… v Paříži

Nejslavnější černá kočka? Symbol Paříže? Stokrát omílaná reprodukce? To všechno, ale i mnohem víc je Le Chat Noir (Černá kočka), ikona kabaretu stejného jména, který vznikl v roce 1881. Jeho zakladatel Rodolphe Salis je i autorem známého plakátu – od té doby jednoho z poznávacích znamení Paříže. Salis toužil otevřít literární a hudební kabaret, dlouho ale vymýšlel trefné pojmenování. Jednoho dne šel po Montmartru a našel na ulici černou kočku. A jméno jednoho z neoblíbenějších avantgardních kabaretů bylo na světě. Výstava představí na dvě stě děl, mimo jiné od Henri de Toulouse-Lautreca, Edouarda Vuillarda či díla symbolistů. K vidění od 13. září 2012 do 13. ledna 2013 v muzeu Montmartre.

Co se děje… ve Vídni

Advent Prosinec ve Vídni je proslulý adventním kouzlem. Na zdejší vánoční trhy se sjíždějí lidé nejenom z celého Rakouska, ale i ze všech koutů Evropy.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/12

XANTYPA Číslo 12/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne