Ze světa

Cristina Kirchner v Argentině pohřbívá neoliberalismus

Koncem října byla Cristina Fernández de Kirchner triumfálně znovuzvolena argentinskou prezidentkou, hned v prvním kole poměrem takřka 54 procent hlasů. Původ jejího úspěchu může zaskočit obyvatele kontinentu, kde dnes určují tón mezinárodní banky a ratingové agentury. Cristina Kirchner a již před ní její muž Néstor – prezident v letech 2003 až 2007 – se pustili do něčeho, co nás v příštích dekádách možná rovněž čeká: postupná demontáž neoliberálního hospodářsko-sociálního modelu.

Argentina předtím prošla mimořádně dramatickým hospodářským vývojem. V situaci nikoli nepodobné dnešnímu Řecku byla před deseti lety nucena vyhlásit bankrot. Drastické omezení výběrů a jiných bankovních operací, jimiž se vláda pokusila zamezit dalším únikům kapitálu, vedlo ke stávkám a masovým pouličním protestům. Tehdejší prezident Fernando de la Rúa se rozhodl řešit situaci silou. Ani tři desítky zabitých demonstrantů však nezastavily protesty. Prezidentovi nezbylo než podat demisi a po něm se v nejvyšším úřadu v rozmezí dvou týdnů vystřídali čtyři další…
Definitivní tečku za tímto obdobím učinilo až manželské duo Kirchnerových, představující středolevý proud dominantní argentinské Justicialistické (původně Perónistické) strany. Kirchnerovi ruší jednu neoliberální reformu za druhou – přičítají jim zodpovědnost za krach země na prahu tisíciletí.

Neviditelná ruka trhu a viditelný bankrot
V roce 1989 zvolený prezident (taktéž perónista) Carlos Menem se pod taktovkou Mezinárodního měnového fondu jal řešit místní hospodářské problémy – recesi a hyperinflaci – rozsáhlou liberalizací. Zprivatizoval státní sektor a místní měnu pevně svázal s americkým dolarem. V roce 1993 mimo jiné prosadil privatizaci tamního důchodového systému. Hospodářský růst a zkrocení inflace byly vykoupeny výrazným nárůstem sociálních nerovností (více než polovina Argentinců se ocitla pod hranici chudoby) a zvýšenou citlivostí ekonomiky vůči výkyvům na finančních trzích. Předluženost domácností i masivní zadlužení státu se staly doutnající rozbuškou, již zažehl náhlý odliv investorů v roce 2001. Bez přísunu čerstvých peněz stát zbankrotoval.
Argentina tehdy zastavila splácení dluhů a prudce devalvovala měnu. Po svém nástupu v roce 2003 si prezident Néstor Kirchner na zahraničních věřitelích vymohl odpuštění rozhodující části těchto dluhů a v prosinci 2005 pak vyhlásil „konečné vyrovnání“ s Mezinárodním měnovým fondem formou jakési jednorázové splátky. Vláda v Buenos Aires si to na jedné straně rozházela se světovými finančníky, na straně druhé si uvolnila ruce k hospodářské obnově země.
A ono to, zdá se, funguje: za poslední léta prodělalo argentinské hospodářství nebývalý rozmach s růstem dlouho se pohybujícím kolem devíti procent a paralelním nárůstem mezd; tento úspěch je zčásti vykoupen inflací, nejvyšší v celém regionu. Nezaměstnanost donedávna přesahující dvacet procent zato klesla na jednociferné číslo a zásluhou nových sociálních programů se dramatickou hranici chudoby podařilo stlačit na 22 procent. Země se pyšní kladnou zahraniční platební bilancí a v současnosti patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející světové ekonomiky.

Latinská Amerika jde svou cestou
Ve volbách v roce 2007 Néstora Kirchnera v prezidentském křesle vystřídala manželka Cristina, která navázala na jeho politický odkaz. Provádí četná opatření ve prospěch spotřeby. Znovu znárodňuje podniky zprivatizované prezidentem Carlosem Menemem, většinou do zahraničních rukou: aerolinky Aerolíneas Argentinas a Austral Líneas Aéreas nebo výrobce vojenských letounů FMA, jehož vlastníkem se mezitím stal americký gigant Lockheed Martin. V roce 2008 převedla zpět pod stát systém důchodového pojištění, zprivatizovaný o patnáct let dřív.
Latinské Americe dnes udává tón generace politických vůdců, kteří účtují s vyhraněným liberalismem zaváděným už vojenskými diktaturami sedmdesátých a osmdesátých let. V porovnání s Venezuelcem Hugem Chávezem či Bolivijcem Evo Moralesem je většina tamních lídrů umírněnějších, navenek méně teatrálních, a přece podobně rozhodnutých nenechat si diktovat pravidla zvenčí. K nim – vedle Cristiny Kirchner – patří Brazilec Lula da Silva (vystřídaný nedávno v prezidentském křesle Dilmou Roussef), paraguayský prezident Fernando Lugo či Uruguayec José Mujica, bývalý příslušník odboje proti tamní vojenské juntě přezdívaný El Pepe. Na rozdíl od spršky slovních excesů sebestředného Cháveze však ohlasy politické praxe téhle vlny jihoamerických lídrů k uším a očím řadového Evropana nedolehnou.

Martin Daneš

XANTYPA 12/11 - výběr z článků

Na nejromantičtějším místě světa

Zamilovaná dvojice mladých lidí se prochází zasněně ve svitu zapadajícího slunce romantickými uličkami lemovanými starými barevnými domy. Mladík něžně hladí dívku po vlasech, v dáli šumí moře a oba se cítí nádherně. Jsou totiž na nejromantičtějším místě světa, v Cinque Terre.

Náš otec George Voskovec byl jedinečný

V pražském kině Lucerna měl premiéru dokumentární film MŮJ OTEC GEORGE VOSKOVEC o životě Jiřího Voskovce v Americe od roku 1950 až do jeho smrti v roce 1981. Při této příležitosti vznikl tento rozhovor s adoptivními dcerami Jiřího Voskovce Gigi a Vicki, které na premiéru přijely i se svými rodinami.

Cesta pan Broučka do roku 2011

Pan Brouček (ten, co ho vymyslel Svatopluk Čech), se nečekaně dne osmnáctého října ve čtrnáct hodin osmnáct minut letošního roku ocitl na kraji výpadovky z Prahy směr Brno. Kupodivu nepadl za hodinu k zemi přiotráven výfukovými plyny, zato mu vytanula řada otázek. Co to je za podivné krabice, které sviští podél něho?

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Štěpána PÁCLA vídám často, ale poprvé jsem ho vzala opravdu na vědomí jako asistenta režie při inscenaci Havlova ODCHÁZENÍ v režii Davida Radoka. Dvakrát za sebou získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku 2008 a 2010.

Výročí Freddie Merkury

Před 20 lety, 24. listopadu 1991, zemřel v Londýně zpěvák legendární skupiny Queen Freddie Mercury. Podlehl zápalu plic v důsledku oslabené imunity způsobené virem HIV. V hudební branži zůstává dodnes nejslavnější a pro vyznavače božích bičů asi i „nejsprávnější“ obětí AIDS. Nebyl jen slavný a bohatý. Byl gay a holdoval prostopášnému životu.

Nečasův valčík

Vždycky znovu jde o to, nakolik je společnost svobodná. Nakolik je země, v níž žijeme, zemí práva. O další věci jde až potom. Ke svobodné společnosti patří taky zásada, že dodržuje závazky. Na nevolebním kongresu ODS předseda „modrých“ Petr Nečas prosadil, že o případném přijetí eura u nás musí proběhnout referendum.

Co se děje…v Hollywoodu

Držitel Pulitzerovy ceny Paul Conrad vytvořil v roce 1991 sochu představující atomový hřib. Ta je trnem v oku mozkovému trustu RAND (je jedním z center, kde se řeší světová politika) v Santa Monice, protože je umístěna před jeho budovou. Možná i proto si úřednice na radnici povšimla, že se hřib naklání a doporučuje jeho likvidaci.

Co se děje… v New Yorku

Do více než pěti set newyorských galerií se lze ponořit, týdny jimi proplouvat a jen příležitostně se zorientovat vynořením na hladinu. Ačkoliv se i ta nejzapadlejší zákoutí města, která svými levnými prostory dosud přála umění, postupně proměňují na nové nablýskané a reklamními tabulemi nasvícené čtvrti, kde galerie nahrazují obchody a restaurace, ještě stále lze zajít do Gallery District, vzít si průvodce a jít od jedné výstavy k druhé. V Lesley Heller Workspace představil Tom Kotík díla, která stejně jako jeho život kombinují výtvarné umění s působením v rockové kapele.

Co se děje… v Londýně...

Hned tři události z rozhraní října a listopadu naznačují, že letní olympijské hry v Londýně jsou zase už o měsíc blíž – až budete mít před sebou prosincové číslo Xantypy bude zbývat do zahájení nějakých 270 dní.

Co se děje… v Berlíně...

Světoznámé berlínské Pergamonské muzeum se rozhodlo vystavit své skryté poklady a dopřát jejich obdivovatelům nevšední zážitek – prožít den v antickém městě. Ojedinělý projekt „Pergamon – panorama antické metropole“ je pro veřejnost přístupný až do konce září 2012.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/11

XANTYPA Číslo 12/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne