Nečasův valčík

V ODS a TOP 09 se nic nemění. Policie ale po letech začíná znovu fungovat

Vždycky znovu jde o to, nakolik je společnost svobodná. Nakolik je země, v níž žijeme, zemí práva. O další věci jde až potom. Ke svobodné společnosti patří taky zásada, že dodržuje závazky. Na nevolebním kongresu ODS předseda „modrých“ Petr Nečas prosadil, že o případném přijetí eura u nás musí proběhnout referendum.

To je ukázka toho, jak se u nás dodržují sliby na státní úrovni. Nečas vyšel z kongresu silný. Mění se. Taky TOP 09 jednala na sjezdu, ale tam to podstatné zůstává: kníže jako předseda a Miroslav Kalousek jako jeho první zástupce, který stranu řídí. „Topka“ drží pevně pohromadě, kdežto ODS je nepevná a rozháraná. A přece jí začaly narůstat preference.
Česká policie by si ráda vydobyla zpět aspoň trochu úcty. Snaží se. Nemá to lehké, po léta byla promyšleně, shora, stranami decimována. Teď se osamostatňuje. Ministr vnitra Kubice ji nikam netlačí. Výsledek je cítit. Policie si dovolila dokonce vyšetřovat i vážné podezření, že jedna prezidentská milost byla uplacena. – Ještě jedna zpráva: Ladislav Bátora opustil post vicekancléře ministra školství, aby se stal na menší úvazek jeho poradcem. A aby si uvolnil ruce.

Hvězda Bátora a nemakačenkové
V polovině října svolal Ladislav Bátora tiskovou konferenci na ministerstvo školství. Přečetl na ní esej o pronásledování své osoby a oznámil, že rezignuje na místo zástupce vrchního ředitele kabinetu ministra školství Josefa Dobeše (VV). Mluvil o nefér kampani proti sobě. Přítomné přesvědčoval, že není neonacista. Popsal, jak byla jeho trestní oznámení smetena. Zřejmě nepřeháněl. Státní zástupci Bátoru neberou. Pokud však byl nařčen z podporování genocidy, a nepodporuje ji, měl právo se bránit a měl v obraně uspět. On však tvrdí, že jeho podání nikdo nebral vážně. To je chyba.
Co znamená Bátorova rezignace? Těžko věřit, že by odešel z dobře placeného postu sám od sebe. Podle věrohodných zpráv na Hradu nabyli dojmu, že začíná škodit. Bylo mu údajně řečeno, ať „něco dělá se svou image“. Což je těžké, když vám jak ministr, tak premiér zakážou veřejně vystupovat.
Jeho další úkol? Zjevně udržovat antibruselskou iniciativu D.O.S.T. Možná se časem bude smět podílet na vzniku nějaké Klausovy strany. Pokud nějaká vznikne. Ale těžko z něj udělají ministra nebo místopředsedu.
Přesto Bátora coby populista uspěl. Slýchám často v tramvaji či hospodě, jak lidé říkají: „Bátoru bych volil, ten by tu udělal pořádek. Všecky ty nemakačenky by vyhnal.“ Samo sebou by nemakačenky nevyhnal, ale zjevně dost lidí ho chápe jako protipól establishmentu. Jsou nespokojení a on taky. Navíc se Bátora stal vděčným objektem médií. Po jeho odchodu z ministerstva je najednou všude. Hvězda.

Vystrčená česká prdel
Během jednoho víkendu (22. – 23. října) proběhl sněm „topky“ a kongres ODS. – Dvě vládní strany měly sjezd týž víkend. Je to ukázka nesnášenlivosti. Jestli se kdysi dohadoval Mirek Topolánek s Mirkem Kalouskem, že vznikne jakási druhá divize ODS a časem se obě strany zase spojí, pak to tak dnes nevypadá. Jenže zároveň jsou obě ve vládě a prosazují reformy. Takže „plán Topol“ de facto funguje. „Topka“ vyluxovala nespokojené voliče ODS a s modrou stranou dělá to, co ODS sama nedokáže. To ale zároveň nic nemění na tom, že obě strany jsou živé organismy, které spolu v poměrně těsném prostoru soupeří. „Topka“ staví na antipopulismu, má to těžké a populistickou ODS jen tak nepřekoná.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě......

Martin Fendrych

XANTYPA 12/11 - výběr z článků

Na nejromantičtějším místě světa

Zamilovaná dvojice mladých lidí se prochází zasněně ve svitu zapadajícího slunce romantickými uličkami lemovanými starými barevnými domy. Mladík něžně hladí dívku po vlasech, v dáli šumí moře a oba se cítí nádherně. Jsou totiž na nejromantičtějším místě světa, v Cinque Terre.

Náš otec George Voskovec byl jedinečný

V pražském kině Lucerna měl premiéru dokumentární film MŮJ OTEC GEORGE VOSKOVEC o životě Jiřího Voskovce v Americe od roku 1950 až do jeho smrti v roce 1981. Při této příležitosti vznikl tento rozhovor s adoptivními dcerami Jiřího Voskovce Gigi a Vicki, které na premiéru přijely i se svými rodinami.

Cesta pan Broučka do roku 2011

Pan Brouček (ten, co ho vymyslel Svatopluk Čech), se nečekaně dne osmnáctého října ve čtrnáct hodin osmnáct minut letošního roku ocitl na kraji výpadovky z Prahy směr Brno. Kupodivu nepadl za hodinu k zemi přiotráven výfukovými plyny, zato mu vytanula řada otázek. Co to je za podivné krabice, které sviští podél něho?

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Štěpána PÁCLA vídám často, ale poprvé jsem ho vzala opravdu na vědomí jako asistenta režie při inscenaci Havlova ODCHÁZENÍ v režii Davida Radoka. Dvakrát za sebou získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku 2008 a 2010.

Výročí Freddie Merkury

Před 20 lety, 24. listopadu 1991, zemřel v Londýně zpěvák legendární skupiny Queen Freddie Mercury. Podlehl zápalu plic v důsledku oslabené imunity způsobené virem HIV. V hudební branži zůstává dodnes nejslavnější a pro vyznavače božích bičů asi i „nejsprávnější“ obětí AIDS. Nebyl jen slavný a bohatý. Byl gay a holdoval prostopášnému životu.

Ze světa

Koncem října byla Cristina Fernández de Kirchner triumfálně znovuzvolena argentinskou prezidentkou, hned v prvním kole poměrem takřka 54 procent hlasů. Původ jejího úspěchu může zaskočit obyvatele kontinentu, kde dnes určují tón mezinárodní banky a ratingové agentury. Cristina Kirchner a již před ní její muž Néstor – prezident v letech 2003 až 2007 – se pustili do něčeho, co nás v příštích dekádách možná rovněž čeká: postupná demontáž neoliberálního hospodářsko-sociálního modelu.

Co se děje…v Hollywoodu

Držitel Pulitzerovy ceny Paul Conrad vytvořil v roce 1991 sochu představující atomový hřib. Ta je trnem v oku mozkovému trustu RAND (je jedním z center, kde se řeší světová politika) v Santa Monice, protože je umístěna před jeho budovou. Možná i proto si úřednice na radnici povšimla, že se hřib naklání a doporučuje jeho likvidaci.

Co se děje… v New Yorku

Do více než pěti set newyorských galerií se lze ponořit, týdny jimi proplouvat a jen příležitostně se zorientovat vynořením na hladinu. Ačkoliv se i ta nejzapadlejší zákoutí města, která svými levnými prostory dosud přála umění, postupně proměňují na nové nablýskané a reklamními tabulemi nasvícené čtvrti, kde galerie nahrazují obchody a restaurace, ještě stále lze zajít do Gallery District, vzít si průvodce a jít od jedné výstavy k druhé. V Lesley Heller Workspace představil Tom Kotík díla, která stejně jako jeho život kombinují výtvarné umění s působením v rockové kapele.

Co se děje… v Londýně...

Hned tři události z rozhraní října a listopadu naznačují, že letní olympijské hry v Londýně jsou zase už o měsíc blíž – až budete mít před sebou prosincové číslo Xantypy bude zbývat do zahájení nějakých 270 dní.

Co se děje… v Berlíně...

Světoznámé berlínské Pergamonské muzeum se rozhodlo vystavit své skryté poklady a dopřát jejich obdivovatelům nevšední zážitek – prožít den v antickém městě. Ojedinělý projekt „Pergamon – panorama antické metropole“ je pro veřejnost přístupný až do konce září 2012.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/11

XANTYPA Číslo 12/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne