Herec Boleslav Polívka

Xantypa prý byla moudrá…

V létě oslavil dvaašedesátiny a jako dárek si nadělil nejen dobudování své farmy v Olšanech u Vyškova, ale také nové divadlo U 22 v Praze-Uhříněvsi. Svému divadlu, jež má od roku 1993 v Brně, tím prý pořídil bratrance.

B.Polívka

Povedl se vám pěkný precedens. Jste principálem prvního brněnské divadla, jež otevřelo svou pobočku také v Praze…
V Praze jsme se stali nájemci divadla, kteří vyhráli konkurs, i když jsem si myslel, že to bude jednodušší. Naznačovali nám, že nikdo lepší není, a najednou se zjistilo, že to není tak úplně pravda, a bylo to napínavé. Měli jsme kliku, že jsme se mezi těma klikama prosadili.
Když jsem viděl, jak je to divadlo krásné, uvědomil jsem si, že jsem vlastně udělal velkou věc. Divadlo je nové a vzniklo rekonstrukcí bývalé sokolovny. Kdysi jsem začal hrát divadlo jako ochotník za Sokol Vizovice a teď končím tady, za Sokol Uhříněves.

Vy už končíte?
Končení může být dlouhé. Říká se, že v nejlepším je třeba přestat, jenže někdy je problém uvědomit si, co je nejlepší. Ale ještě k divadlu. Dnes je tady tělocvična už jen v jedné půlce, zatímco divadlo je v té druhé. Jeviště, šatny, všechno je tu krásné a nové, až mě z toho polilo mrazivé horko odpovědnosti. Budu se proto snažit, aby to tu stálo za to. A jsem rád, že na to nejsem sám, že je tady Ladislav Krapek, manažer divadla v Brně. Když to tu povede aspoň z poloviny tak dobře jako v Brně, nemáme se čeho obávat. S myšlenkou na divadlo v Praze přišel právě on, jinak bych se do toho nepouštěl. Mimochodem, na této scéně jsem hrál už dvakrát jako host a vždycky se to povedlo. Spontánně se teď sbližujeme s celou Uhříněvsí a jejím okolím. Dokonce jsem odhalil, že soused, co má vedle divadla zahradu, se kdysi učil u koní ve Vizovicích, takže kruh se jakýmsi způsobem uzavírá.

Do této okrajové části vás to evidentně táhne. Ve vedlejších Průhonicích trávíte už mnoho let poměrně hodně času, když v Praze třeba natáčíte. Jak k tomu došlo?
Moje milovaná žena Marcelka pochází z Prahy-východ čili právě odtud. Jeden můj kamarád říkal, že Praha-východ je skoro to samé, jako Morava-západ. Já to tak nevidím, ale přeci jen bychom tímhle k sobě mohli mít zase o kousek blíž.

Koupil jste si tedy v Průhonicích dům?
Mám ho pořád pronajatý, už asi sedmnáct let. Marcelce by se líbilo, kdybychom si tu koupili dům, ale má asi úplně jiné představy a informace o mé prkenici. Vždycky říkám: Jak vidím Marcelku, už se mi otevírá peněženka v kapse. V Průhonicích máme vlastně takové mobilní Olšany. Umím si to zařídit. Jednak je tu se mnou často i moje rodina, a taky jsem měl třeba u Velkých Popovic ustájeného koníčka, kterého jsem pak vezl na Moravu. To si nemyslete, že já tady strádám jako Havlíček v Brixenu. Mám to tady už jako doma a i děti už mají dublované kartáčky na zuby v Olšanech i v Průhonicích. A také Bibli máme jednu tady a druhou tam. Abychom ušetřili, Starý zákon máme v Olšanech a Nový zákon v Průhonicích. Pak se dá cestovat a přemisťovat celkem jednoduše. Naše babička s sebou ale stejně vždycky bere tolik věcí, jako kdybychom se stěhovali na druhý konec světa. Východní okraj Prahy se mi líbí. V Průhonicích jsou vinotéky, dobré restaurace, tvrz, nádherný park, v blízkosti je aquapark, poníci… Když tu se mnou je rodina, samozřejmě že dětem ukazujeme krásy celé Prahy a ze základny v Průhonicích podnikáme různé exkurze.

Celý článek si přečtetev tištěné Xantypě......

Adéla Klínová

XANTYPA 12/11 - výběr z článků

Na nejromantičtějším místě světa

Zamilovaná dvojice mladých lidí se prochází zasněně ve svitu zapadajícího slunce romantickými uličkami lemovanými starými barevnými domy. Mladík něžně hladí dívku po vlasech, v dáli šumí moře a oba se cítí nádherně. Jsou totiž na nejromantičtějším místě světa, v Cinque Terre.

Náš otec George Voskovec byl jedinečný

V pražském kině Lucerna měl premiéru dokumentární film MŮJ OTEC GEORGE VOSKOVEC o životě Jiřího Voskovce v Americe od roku 1950 až do jeho smrti v roce 1981. Při této příležitosti vznikl tento rozhovor s adoptivními dcerami Jiřího Voskovce Gigi a Vicki, které na premiéru přijely i se svými rodinami.

Cesta pan Broučka do roku 2011

Pan Brouček (ten, co ho vymyslel Svatopluk Čech), se nečekaně dne osmnáctého října ve čtrnáct hodin osmnáct minut letošního roku ocitl na kraji výpadovky z Prahy směr Brno. Kupodivu nepadl za hodinu k zemi přiotráven výfukovými plyny, zato mu vytanula řada otázek. Co to je za podivné krabice, které sviští podél něho?

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Štěpána PÁCLA vídám často, ale poprvé jsem ho vzala opravdu na vědomí jako asistenta režie při inscenaci Havlova ODCHÁZENÍ v režii Davida Radoka. Dvakrát za sebou získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku 2008 a 2010.

Výročí Freddie Merkury

Před 20 lety, 24. listopadu 1991, zemřel v Londýně zpěvák legendární skupiny Queen Freddie Mercury. Podlehl zápalu plic v důsledku oslabené imunity způsobené virem HIV. V hudební branži zůstává dodnes nejslavnější a pro vyznavače božích bičů asi i „nejsprávnější“ obětí AIDS. Nebyl jen slavný a bohatý. Byl gay a holdoval prostopášnému životu.

Ze světa

Koncem října byla Cristina Fernández de Kirchner triumfálně znovuzvolena argentinskou prezidentkou, hned v prvním kole poměrem takřka 54 procent hlasů. Původ jejího úspěchu může zaskočit obyvatele kontinentu, kde dnes určují tón mezinárodní banky a ratingové agentury. Cristina Kirchner a již před ní její muž Néstor – prezident v letech 2003 až 2007 – se pustili do něčeho, co nás v příštích dekádách možná rovněž čeká: postupná demontáž neoliberálního hospodářsko-sociálního modelu.

Nečasův valčík

Vždycky znovu jde o to, nakolik je společnost svobodná. Nakolik je země, v níž žijeme, zemí práva. O další věci jde až potom. Ke svobodné společnosti patří taky zásada, že dodržuje závazky. Na nevolebním kongresu ODS předseda „modrých“ Petr Nečas prosadil, že o případném přijetí eura u nás musí proběhnout referendum.

Co se děje…v Hollywoodu

Držitel Pulitzerovy ceny Paul Conrad vytvořil v roce 1991 sochu představující atomový hřib. Ta je trnem v oku mozkovému trustu RAND (je jedním z center, kde se řeší světová politika) v Santa Monice, protože je umístěna před jeho budovou. Možná i proto si úřednice na radnici povšimla, že se hřib naklání a doporučuje jeho likvidaci.

Co se děje… v New Yorku

Do více než pěti set newyorských galerií se lze ponořit, týdny jimi proplouvat a jen příležitostně se zorientovat vynořením na hladinu. Ačkoliv se i ta nejzapadlejší zákoutí města, která svými levnými prostory dosud přála umění, postupně proměňují na nové nablýskané a reklamními tabulemi nasvícené čtvrti, kde galerie nahrazují obchody a restaurace, ještě stále lze zajít do Gallery District, vzít si průvodce a jít od jedné výstavy k druhé. V Lesley Heller Workspace představil Tom Kotík díla, která stejně jako jeho život kombinují výtvarné umění s působením v rockové kapele.

Co se děje… v Londýně...

Hned tři události z rozhraní října a listopadu naznačují, že letní olympijské hry v Londýně jsou zase už o měsíc blíž – až budete mít před sebou prosincové číslo Xantypy bude zbývat do zahájení nějakých 270 dní.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/11

XANTYPA Číslo 12/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne