Petr Horký

Století Miroslava Zikmunda

„Všichni znají dvojici slavných cestovatelů – Hanzelku a Zikmunda. Všichni znají jejich expedice a knihy. Nikdo ale neví, jaký žili život,“ řekl si Petr Horký a rozhodl se právě o tom natočit film STOLETÍ MIROSLAVA ZIKMUNDA. Pracoval na něm tři a půl roku a podařilo se mu vytvořit jeden z nejsilnějších dokumentů, jaké jsme mohli v posledních letech vidět.

Zikmund

Vyrůstal jste za normalizace, kdy knihy H+Z nemohly vycházet a z veřejných knihoven byly vyřazeny, ale v těch rodičovských měly své čestné místo. Vzpomenete si, kolik vám bylo, když jste je objevil? A zaujala vás stejně jako řadu jiných kluků v té prudérní době nejprve především fotografie nahé černošky na obálce jedné z nich, na AFRICE SNŮ A SKUTEČNOSTI?
Přesně tak, a bylo mi asi šest. A tím, že jsem tuhle fotografii černošky s odhalenýma prsama použil do jednoho z úvodních záběrů filmu, tak jsem zjistil, že jsem nebyl zdaleka sám, koho zaujala. Píše mi spousta chlapů, že ji okukovali taky. Ale co mě překvapilo, píšou mi i holky, že se na ni dívaly a prohlížely si pak svoje prsa a přemýšlely, jestli jednou budou vypadat stejně. Pro mě, a jak je vidět, tak nejen pro mě, byli Zikmund a Hanzelka nejdřív propagátoři erotismu v českých zemích.

Co vás zaujalo tak říkajíc v druhém plánu?
Fotka ze starého Světa motorů. Velmi podobnou (protože identickou se nám v dobré kvalitě nepodařilo najít) jsme pak dali na plakát k filmu. Byli na ní dva chlapíci, kteří vypadali velmi exoticky, a za nimi stálo podivné auto, které připomínalo spíš nějaké kosmické zařízení. Ptal jsem se maminky, kdo to je, a ona mi vysvětlila, že to byli slavní cestovatelé. Tu fotku mám zafixovanou v paměti jako jeden z dětských prazážitků.

Za jakých okolností jste je pak poznal osobně?
V devadesátých letech, kdy se nám otevřel svět, jsme se s kamarádem Mirkem Náplavou vydali na expedici do mongolské pouště Gobi. Chtěli jsme najít Olgoje Chorchoje, bájného červa. Bylo mi třiadvacet a myslím, že nikdy mi svět neležel víc u nohou. Natáhli jsme se s Mirkem na písku, dívali se na nebe – mimochodem v Gobi je jedno z nejkrásnějších nebí, vidíte tam zcela zřetelně Mléčnou dráhu – vedli řeči a malovali si, co ještě uskutečníme. A Mirek povídá: „Seznámíme se Hanzelkou a Zikmundem, ne?“ – „Oni ještě žijou?“ reagoval jsem překvapeně? – „Človeče, já myslím, že oba,“ odpověděl mi. „Tak v tom případě bychom to neměli odkládat,“ shodli jsme se. To bylo v šestadevadesátem. Na další rok připadlo padesáté výročí od startu jejich první expedice a my jsme se rozhodli, že uspořádáme ve Zlíně velké oslavy. S tímhle plánem jsme nejprve přišli do zlínského Muzea jihovýchodní Moravy za Karlem Pavlištíkem, letitým přítelem Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky, pak i za tehdejším primátorem. A ti dva řekli, nám se to líbí, ale uvidíme, co na to řeknou páni cestovatelé.

Jak reagovali?
Pobaveně, s nadhledem. Vyslechli nás, poradili se a pak nám řekli, že u nás vidí podobné nadšení, jako měli na počátku oni dva, že nám fandí, a ať se předvedeme. A tak jsme v roce 1997 ve Zlíně uspořádali první ročník cestovatelského festivalu Neznámá země, který od té doby pořádáme každý rok. Promítali jsme cestovatelské filmy, připravili jsme velký cestovatelský večer v místním divadle, kde Z + H vzpomínali na svoje expedice, v divadle pro osm set lidí bylo narváno. A podařilo se nám do Zlína přivézt i tatry, v kterých H + Z jezdili po světě.

Vy jste pak společně cestovali. Jaké to bylo cestovat s takovou legendou?
V roce 2000 jsme s Miroslavem Zikmundem společně jeli na Srí Lanku a Maledivy. To měl trojnásobek mého věku. Mně bylo sedmadvacet, jemu jednaosmdesát. Držel se skvěle a my jsme s Mirkem Náplavou dostávali vysokou školu cestovatelskou. Bylo to takové cestování časem, protože jsme srovnávali Srí Lanku v době jejich cesty v šedesátých letech s tou současnou. Ještě tam žili lidé, s kterými se tam s Jiřím Hanzelkou setkali před čtyřiceti lety, a dokonce i dva sloni, které před čtyřiceti lety filmovali.

Postupně jste si získával jeho důvěru, až vám věřil tak, že vás dokonce nechal číst si v jeho denících, které si vede nepřetržitě od dětství…
To přišlo současně s tím, když mi dal v roce 2011 souhlas, abych o něm natáčel. Tehdy řekl: „Pusťte se do toho, Petře. A když už se to má dělat, tak ať je to pořádně. Tady máte moje deníky, které si vedu celý život. Ty ještě nikdo nečetl.“ Nesmírně si té důvěry vážím.

Jak vidíme ve filmu, Miroslav Zikmund je doslova pedant na pořádek. Systematicky jako profesionální archivář si vede archiv veškerých písemností, má kartotéku, číselně označené složky, řeknete rok, měsíc nebo téma a on okamžitě ví, kam sáhnout…
Mít tohle k dispozici jako dokumentarista, to je dar.

I na vás už má složku?
Na mě má složku s pořadovým číslem, na film má složku s pořadovým číslem… My si pořád píšeme klasické dopisy, protože on nepoužívá internet. Ve složce je má vzestupně očíslované – kopii jeho dopisu, můj originál, takhle to jde po sobě.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Pavlína Kourová, foto Jindřich Böhm

XANTYPA 11/14 - výběr z článků

Herečka Naomi Wattsová

Jedna z nejerotičtějších scén v dějinách kinematografie se odehrává v Lynchově přízračném mystériu MULHOLLAND DRIVE (2001). Neprobíhá v posteli, ale během filmového konkursu. Z blondýnky Betty, jež se ve skutečnosti jmenuje Diane, v ní při svádění postaršího partnera sálá koncentrovaná smyslnost. NAOMI WATTSOVÁ, která dnes patří k nejuznávanějším hollywoodským hvězdám, zahrála hrdinku tohoto spletitě zašifrovaného dramatu naprosto jedinečně. Možná i proto, že osud naivky, která sní o kariéře filmové star, se vzdáleně podobal osudu jí samotné.

Milovník zvířat Václav Chaloupek

Milovník zvířat Václav Chaloupek

Možná by se poněkud nadneseně dalo říci, že práci Václava Chaloupka ovlivnil případ jeho otce odsouzeného za protistátní činnost nejprve k trestu smrti, později „jen“ na doživotí. Zbytek rodiny, prarodiče a tehdy teprve těhotnou maminku pozdějšího autora oblíbených pořadů o přírodě, vystěhovali z města na samotu v přírodě, kde nebyly žádné děti, zato bylo možné pozorovat z okna srnky, lišky nebo divočáky. Kdyby Václav vyrůstal ve městě a v rodině nepoznamenané komunistickým režimem, byl by z něj možná lékař, hajný, učitel nebo malíř. Třem posledně jmenovaným profesím se dnes stejně věnuje – ačkoliv je má jako koníčka.

Underground

Underground

Český underground patří ke kulturním fenoménům, které bychom v jiné zemi našli těžko. Měl své kapely, které se rozhodly hrát hudbu, jež se nevešla do žádných cenzorských škatulek a rozhodně se vymykala všem rozměrům socialistického estetiky. Za všechny jmenujme The Plastic People of the Universe, o níž se traduje že „kytarami porazila komunismus“, nebo Dg 307, jejichž hudba překračovala hranice nejen rockové, ale i soudobé vážné hudby s důrazem na poezii Pavla Zajíčka.

Tiskař a litograf  Martin Bouda

Tiskař a litograf Martin Bouda

Pokud byste hledali místo v Praze, kde se snoubí tradice výtvarného rodu s tradicí jedné, osmdesát let nepřetržitě fungující dílny, vezměte za kliku v Říční ulici číslo 11. Kdysi tu za ni bral nejslavnější obyvatel domu – Karel Čapek.

Vzpomínka NYDRLE a Petr Nýdrle

Vzpomínka NYDRLE a Petr Nýdrle

Režisér, kameraman, fotograf a producent Petr Nýdrle jako málokterý český exulant uspěl i v mimořádné konkurenci v USA. Po revoluci pomáhal českým přátelům, především filmařům, a při jejich návštěvách Los Angeles jim poskytoval svůj dům v Beverlly Hills. Myslím, že žádný jiný z českých emigrantů nevpustil do svého soukromí tolik návštěv. A Petr je zahrnoval velkorysou pohostinností, svou laskavou společností i specifickým humorem. Pátého července však v Los Angeles podlehl zákeřné nemoci. S některými jeho přáteli jsme si na Petra zavzpomínali… Šestnáctého listopadu by totiž oslavil šedesátku.

Kameraman  Miroslav Ondříček

Kameraman Miroslav Ondříček

Jaký je a jaký byl nejslavnější český kameraman minulých desetiletí Miroslav Ondříček? To, že byl spolupracovníkem Miloše Formana, Ivana Passera anebo Linsaye Andersona a že natočil snímky jako INTIMNÍ OSVĚTLENÍ, LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO, JATKA Č. 5, VLASY, BOŽSKÁ EMA, RAGTIME, SVĚT PODLE GARPA, AMADEUS anebo VALMONT, to ví každý. Jaký ale byl jako člověk? Jak prožíval svůj na výrazné události bohatý život? A nakolik se na něm, jeho blízkých a jeho tvorbě podepsala někdejší komunistická moc?

EMMA AUGIER DE MOUSSAC

EMMA AUGIER DE MOUSSAC

Čtyřiadvacetiletá parkurová jezdkyně Emma Augier de Moussac má na svém kontě mimo jiné dvojnásobné vítězství na Toscana Tour 2014 v Arezzu, kde ono druhé první místo vybojovala přímo ve finálové neděli na Grand Prix Silver Tour. A počátkem července 2014 si s klisnou Danthe odvezly z Poháru národů v Budapešti rovněž první cenu. V pouhých sedmnácti letech se v sedle Gibsona umístila na devátém místě Světového poháru v parkurovém skákání 2007 v Lipsku. Ve své kategorii byla jedinou jezdkyní, která závodila na tak obtížném kolbišti, kde za soupeře měla nejlepší jezdce z celého světa.

Skotové si spočítali, že bude výhodnější zůstat Brity

Britský premiér David Cameron si to při návštěvě New Yorku zavařil. Při neformálním rozhovoru s tamním exstarostou Michaelem Bloombergem se pochlubil, že když královně telefonicky oznamoval výsledek skotského referenda o nezávislosti, spokojeně „předla“. Bohužel pro něho výrok zachytily citlivé mikrofony a za faux pas (o počínání britské panovnice se nehovoří, natož aby ji někdo srovnával s kočkou!) se premiér musel Alžbětě II. omluvit.

Republika Babiš. Češi chtějí ANO

Máme za sebou komunální volby a první kolo voleb do Senátu. Andrej Babiš jede, valí se jak povodeň. Jeho hnutí je stále voleno. Trend z loňského roku pokračuje i v komunálních volbách. Babiš slušně uspěl také v prvním kole voleb do třetiny Senátu. Shrnuto volebním heslem: Češi chtějí Babiše. Konat se v dohledné době přímá volba prezidenta, Miloš Zeman by nejspíš neměl šanci.

Co se děje… v New Yorku

Metropolitní opera připravila pro podzimní sezonu představení KLINGHOFFEROVA SMRT, čímž vyvolala vášnivé reakce, které přivedly před operní budovu protestující skupinky dožadující se vyřazení díla z programu. Důvodem je, že pojednává o skutečné události, kdy v roce 1985 palestinští ozbrojenci unesli výletní loď a zabili invalidního židovského Američana Leona Klinghoffera. Rozjitřená politická atmosféra a téma, které je nejen v Americe vnímáno se zvýšenou citlivostí, přimělo k protestům i ty, již operu, zkomponovanou v roce 1991 Johnem Adamsem, neviděli, ani jinak blíže nepoznali, ale nabyli dojmu, že už o ní slyšeli dost na to, aby mohli pozvednout hlas. Režisér představení Tom Morris oproti tomu konstatuje, že opera sice pojednává o terorismu, ale dle jeho mínění nenavádí k zabíjení o nic víc, než uvádění OTHELLA vybízí k vraždění manželek.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/14

XANTYPA Číslo 11/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne