Točit Havla se nebojím

S režisérem ROBERTEM SEDLÁČKEM o televizním projektu České století, zobrazování historie a kouzlu středověkých kronik

Robert Sedláček (1973) patří k nejosobitějším filmařům své generace. Jeho filmy PRAVIDLA LŽI (2006), MUŽI V ŘÍJI (2009) nebo RODINA JE ZÁKLAD STÁTU (2011) jsou nadšeně přijímány zejména náročnými diváky a pravidelně získávají ceny filmových kritiků. V současné době Česká televize premiérově uvádí cyklus hraných filmů ČESKÉ STOLETÍ, které natočil podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka. Tento ojedinělý projekt nabídne v první fázi pět celovečerních filmů týkajících se klíčových okamžiků našich moderních dějin, další čtyři díly budou představeny v příštím roce.

Robert Sedláček

Jelikož jste si dosud pro své hrané filmy vybíral náměty ze současnosti, budou možná fanoušci vašich filmů překvapeni, že režírujete devítidílný cyklus o našich nedávných dějinách. Jaký je váš vztah k historii?
Já bych řekl, že historie je můj dominantní žánr. Historie je nejzábavnější a nejpřitažlivější beletrie, jakou znám. Někdy si říkám, že dějiny jsou vlastně pohádky pro dospělé, je to svět králů, velkých bitev, legendárních příběhů, zatracených padouchů a ušlechtilých postav. To je taková infantilní nebo dětská rovina mého vztahu k historii. A pak je tady druhá rovina, proč mě historie přitahuje, a sice zájem o příběhy mých předků. O nich víme, jak dopadly, a na jejich základě se snažím pochopit přítomnost, hledat paralely. Ty historické příběhy jsou pro mě něco jako pevný bod, který mě drží v určitém napětí k tvorbě a v určitém smíru se společností.

Vy jste se zajímal o historii už jako dítě?
Samozřejmě. Nikdy nezapomenu na komiksovou knihu OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN, to je ikonografická kniha, jednoduchá, zahrnující období od Praotce Čecha až po devatenácté století. Ty obrázky mám pořád v hlavě, protože tam je strašně moc vtipu. Je to výborně udělané, jsou tam zachyceny v několika řádcích statisíce zmarněných životů, ale zároveň to doprovází několik ironických kreseb. Pro mě je to dodnes nepřekonatelný zdroj poznání, jak lze vyprávět historii a zároveň se při tom bavit.

Tato kniha nasměrovala k zájmu o dějiny celou generaci dnešních historiků, vás tedy také ovlivnila?
Historii vlastně točím podobně, stále jsem se nevymanil z vlivu této první iniciační knihy. Dějiny bez humoru, bez jakéhosi mrknutí oka na toho, kdo se dívá – hele, třeba to bylo jinak – si nedovedu představit, a to mám právě z téhle knížky. Měl jsem tu knihu u postele a určitě mě jako filmaře ovlivnila.

Četl jste další historické knihy?
Dneska čtu hlavně středověké kroniky, uklidňuju se tím. Anglické, francouzské, německé a samozřejmě všechny české kroniky. Naposled se mi třeba líbila pasáž, v níž jeden teolog vysvětloval feudální systém na společenství bobrů, že také v něm jsou jedinci, kteří pracují, bojují, a potom ti, kteří nic nedělají. Tak jsem se musel smát, jak se toho za ta staletí příliš nezměnilo, jak nám každá moc podává legitimitu sama sebe a bere si při tom argumenty z přírody, historie a podobně. Uklidňuje mě jazyk kronik a také vědomí, že doba v nich zachycená je už pryč. Je zajímavé, s jakou samozřejmostí je tam popisováno násilí. Třeba následující pokolení budou jednou číst naše dnešní „moudra“ a budou se tomu smát, protože budou vědět, kam naše civilizace dospěje.

Takže čtete také historické romány?
Ty právě nečtu, některé věci, které v tomto žánru vycházejí, mě doslova urážejí. Já mám rád kroniky, protože tam není interpretace. Já sám jsem interpretátor historie, a proto se snažím dostat co nejblíž ke zdrojům, kam moje jazykové schopnosti stačí. Čtu kroniky, deníky, zápisy z cest, i když se to třeba může zdát jako nuda, třeba když šlechtic popisuje, co za den snědl a koho potkal. Ale tam je někdy kouzlo nechtěného, které už v interpretaci není. Samozřejmě mám rád některé historiky, třeba Barbaru Tuchmanovou, Petera Englunda, toho máme s Pavlem Kostíkem velice rádi, to je interpretace na vysoké úrovni. Nebo čeští historici Josef Janáček, Jiří Spěváček, ty mám rád, je tam sice osobní názor autora, ale je to literatura, čte se to dobře. Ale tu radost, když listuješ ZBRASLAVSKOU KRONIKOU, tu ti žádná z jejich knih nikdy nedá. U kronik se na interpretaci syrových faktů vždycky podílíš sám jako čtenář.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě......

Petr Koura

XANTYPA 11/13 - výběr z článků

Psychiatr MUDr. Martin Jarolímek

Psychiatr MUDr. Martin Jarolímek

Může mít kultura, umění, umělecké dílo vliv na chápání psychických poruch nebo dokonce přímo na jejich obsah či vývoj? Film MATRIX je jedním z přelomových podobenství vypovídajících o tom, do jaké míry v moderní době ještě stále žijeme své skutečné životy. Razancí výpovědi, dokonalými triky, rovinou vyprávění, v níž se sugestivně zaměňuje skutečný svět s tím virtuálním, se však stal i „mucholapkou“ pro psychicky narušené současníky, a také schizofreniky.

Marie-Antoinetta

Marie-Antoinetta

Letos uplynulo 220 let ode dne, kdy se sesazená francouzská královna Marie-Antoinetta vydala na svou poslední cestu: z pařížské Conciergerie na tehdejší „place de la Révolution“, kde se extrémističtí francouzští revolucionáři podlým způsobem nadobro zbavili persekvovaného symbolu monarchie. Za jasného podzimního poledne 16. října 1793 Marie-Antoinetta s několikaměsíčním odstupem následovala Ludvíka XVI., smířená se zločinem, který se na ní Velká francouzská revoluce chystala spáchat: „Byla jsem právě odsouzena, nikoli však k hanebné smrti, která je hanebnou jenom pro zločince, ale proto, abych šla za vaším bratrem. […] Jsem klidná jako člověk, jehož svědomí si nemá co vyčítat,“ píše Marie-Antoinetta své švagrové madam Élisabeth ve svém posledním dopise brzy ráno za svítání.

Laos

Laos

 Chudý asijský stát zhruba třikrát větší než Česká republika, ovšem s pouhými sedmi miliony obyvatel. Země disponující minimem nerostných zdrojů, těží se tu především cín a dřevo. Kvůli politickým veletočům posledních desetiletí změnila radikálně způsob hospodaření. Tak nějak by mohla znít stručná ekonomická charakteristika Laosu. O tom, jaký skutečně je, to ale příliš nevypovídá.

Od Plastiků k Půlnoci a zase zpět

Od Plastiků k Půlnoci a zase zpět

Zdálo se, že se stane nemožné a na socialistických pódiích uvidíme skutečně živé The Plastic People Of The Universe! Píše se rok 1987 a Plastici – byť tentokráte jen pod „tajemnou“ zkratkou PPU – se chystají konečně vystoupit veřejně…

Bojovníci proti Bruselu

 Impulsem k rozmachu nacionalistických hnutí v Evropě se stal rozpad východního bloku v roce 1989, o tři roky později následovaný přerodem Evropských společenství v úžeji stmelenou Evropskou unii. Strany hájící údajně ohrožené národní hodnoty a více či méně ostře vystupující proti přistěhovalcům pronikly do parlamentů mnoha zemí a brzy se staly trvalou součástí politické mapy kontinentu.

Nejít k volbám je také svobodný postoj

Od pádu premiéra Petra Nečase (ODS) utekly čtyři měsíce. Vládne vláda bez důvěry, ale už se nám to zdá normální. Václav Klaus by řekl: Tramvaje jezdí, voda teče, elektřina svítí. Exprezident sice nikam nekandiduje, ale kampaň dělá nepřetržitě. Před týdnem navrhl, aby Česko vystoupilo z EU. Pravil, že den poté by se nestalo nic hrozného: „Já myslím, že by tramvaje jezdily, voda tekla, elektřina svítila.“ Ta moudrá slova pronesl při uvedení knihy ČESKÁ REPUBLIKA NA ROZCESTÍ. ČAS ROZHODNUTÍ. Napsal ji spolu s dalšími lidmi z jeho Institutu.

Dopis… z Tokia

 Člověk může mít z fantastických či vědeckých filmů pocit, že kolize paralelních světů je značně nepříjemnou záležitostí, která může člověku pokazit i celé nedělní odpoledne. Tokio, kde k něčemu takovému došlo, ale vypovídá o tom, že se nemusí jednat zase o tak dramatickou událost.

Co se děje… v New Yorku

Do Brooklyn Academy of Music zavítala z Londýna opera ANNE NICOLE o striptérce, playmate a oddané dědičce Anne Nicole Smithové. Měla tu nejlepší kariéru, jakou si prostoduchá žena se silikonovými vnady může přát; vyvrcholila svatbou s ropným magnátem, starším o 62 let, a po roce a půl jeho smrtí v jednadevadesáti letech. Smithová se dlouze soudila o dědictví s magnátovou rodinou. Zemřela v roce 2007 po předávkování léky. Hra pojednává lačnou ženu laskavě a s nadhledem. Autorem hudby je Mark-Anthony Turnage, libreta Richard Thomas.

Co se děje… v Paříži

Mexická malířka Frida Kahlo a její manžel Diego Rivera byli jedním z nejzajímavějších uměleckých párů 20. století. Vášnivá láska protkaná nitkami žárlivosti, zloby i nenávisti se promítla zejména do malířčina díla. Jejich společnými tématy pak byly politická angažovanost, revoluce, náboženství, venkov – to vše propojené s mexickým mysticismem. Jejich plátna vystavuje pařížská Orangerie až do 13. ledna 2014.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/13

XANTYPA Číslo 11/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne