Psychiatr MUDr. Martin Jarolímek

Schizofrenie po Matrixu

Může mít kultura, umění, umělecké dílo vliv na chápání psychických poruch nebo dokonce přímo na jejich obsah či vývoj? Film MATRIX je jedním z přelomových podobenství vypovídajících o tom, do jaké míry v moderní době ještě stále žijeme své skutečné životy. Razancí výpovědi, dokonalými triky, rovinou vyprávění, v níž se sugestivně zaměňuje skutečný svět s tím virtuálním, se však stal i „mucholapkou“ pro psychicky narušené současníky, a také schizofreniky.

MUDr. Martin Jarolímek

MUDr. Martin Jarolímek je psychiatr pracující neklasickými metodami, který se léčbou schizofrenie zabývá už kolem třiceti let, patrně nejdéle ze všech svých kolegů. Na rozdíl od mnohých zastává názor, že schizofrenie se dá vyléčit.

Pane doktore, existuje nyní nějaký nový „zázračný“ lék na schizofrenii?
Už v padesátých letech se v podstatě náhodně objevila tzv. neuroleptika, antipsychotika, která tlumila u nemocných jejich bludy. Psychiatři zajásali, ale opět utichli. Potom se před patnácti lety našla nová „zbraň“: atypická antipsychotika. Přišla druhá vlna nadšení. Ale ukázalo se, že nefungují úplně optimálně. Vyvolávají totiž nežádoucí vedlejší příznaky. V současné době není žádný nový hit. A já jsem vlastně rád. Spoléhat se jenom na psychofarmakum, jen na tabletu, je zrádné. Závidím těm kolegům, kteří během pěti minut naordinují Zyprex, Dispedal nebo Avilu a věří, že pacientovi pomohou. Odstraní se akutní příznaky: halucinace, hlasy nebo bludy, to je samozřejmě velká úleva, ale psychiatra by měl víc zajímat člověk, který ty příznaky má.

Proč, když se ztratí největší obtíže?
To ještě neznamená, že se může vrátit do běžného života. Pro společnost jsou schizofrenní poruchy třetím nejdražším onemocněním, které obecně pacienty postihuje. Mezi přímé náklady patří nejen psychofarmaka, která jsou velice drahá a pacient je někdy musí užívat celý život, tedy mnoho desetiletí. K tomu navíc přistupují opakované hospitalizace na psychiatrických lůžkových odděleních. Pacient často od raného věku pobírá plný invalidní důchod, různé sociální dávky, potřebuje i asistenci při hledání zaměstnání.

Už se ví, co vlastně schizofrenii způsobuje?
Schizofrenní porucha je stále ještě záhadná psychická nemoc. Může postihnout člověka jakéhokoliv věku, i když se předpokládá, že nejkritičtějším obdobím je věk mezi třináctým a devatenáctým rokem. Také pokud jeden z rodičů schizofrenii měl, existuje jedenáctiprocentní pravděpodobnost, že ji dostane i potomek. Vnitřní dispozici pak může oživit silný stres nebo třeba i THC, tedy mezi mladými tak populární kouření „trávy“, marihuany. Schizofrenní porucha je nyní obecně definována jako multifaktoriální onemocnění, na jejím vzniku se tedy musí podílet řada různých vlivů.

Napadá mě, že koupání v moři se dá rozdělit na koupání před ČELISTMI a po ČELISTECH. Když jsme ve vodě, vynoří se nám v mysli sugestivní tepající hudební motiv blížícího se žraloka a nevadí, že v těch vodách třeba žraloci vůbec nežijí. Pocit ohrožení získaný z filmu s námi zůstává. Dá se najít podobná paralela i pro psychické nemoci a některá umělecká díla?
Evidentně se v čase proměňuje hlavně obsah schizofrenních bludů a halucinací. V minulých staletích se v nich často objevoval Bůh nebo Ďábel, vycházely z katolického náboženství. Teď potkám Ďábla v myslích pacientů zřídka. I když nedávno jsem zrovna mluvil se dvěma, které navštěvují čerti nebo démoni. Ale všechny ostatní ohrožují jiné věci zcela moderní: infračervené záření, sledovací satelity nebo internet. Filmem, který podobné pocity nejvíce rozpoutal a posílil, se stal MATRIX. Utvrdil určité lidi v přesvědčení, že nemožné je možné a jejich bludná realita může být opravdu tou skutečnou. (Nebo je alespoň znejistil.) Hodně smazal hranici mezi tím, co vnímáme jako realitu, a tím, co se nazývá fantazie. Ani v závěru filmu jsem si nebyl jist, co z toho mám vnímat jako realitu a co jako fantazii. Hranice tam byla výrazně rozmazána. A to je skutečná past pro takto disponované jedince, kteří mají sami co dělat, aby se křečovitě drželi vůbec nějakého reálna. Jejich svět je často znejistěn už od dětství, třeba jen zpochybňujícími přístupy rodičů. Typické je, když máma říká dítěti: Miluji tě, ale přitom mimikou, gestikulací a tónem hlasu signalizuje naprostý opak. Mí pacienti se v tom ztrácejí. Nevědí, co je pravda, jestli ta slova, anebo to, co cítí ze své mámy šestým smyslem.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Jiří Hapala

XANTYPA 11/13 - výběr z článků

Točit Havla se nebojím

Točit Havla se nebojím

Robert Sedláček (1973) patří k nejosobitějším filmařům své generace. Jeho filmy PRAVIDLA LŽI (2006), MUŽI V ŘÍJI (2009) nebo RODINA JE ZÁKLAD STÁTU (2011) jsou nadšeně přijímány zejména náročnými diváky a pravidelně získávají ceny filmových kritiků. V současné době Česká televize premiérově uvádí cyklus hraných filmů ČESKÉ STOLETÍ, které natočil podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka. Tento ojedinělý projekt nabídne v první fázi pět celovečerních filmů týkajících se klíčových okamžiků našich moderních dějin, další čtyři díly budou představeny v příštím roce.

Marie-Antoinetta

Marie-Antoinetta

Letos uplynulo 220 let ode dne, kdy se sesazená francouzská královna Marie-Antoinetta vydala na svou poslední cestu: z pařížské Conciergerie na tehdejší „place de la Révolution“, kde se extrémističtí francouzští revolucionáři podlým způsobem nadobro zbavili persekvovaného symbolu monarchie. Za jasného podzimního poledne 16. října 1793 Marie-Antoinetta s několikaměsíčním odstupem následovala Ludvíka XVI., smířená se zločinem, který se na ní Velká francouzská revoluce chystala spáchat: „Byla jsem právě odsouzena, nikoli však k hanebné smrti, která je hanebnou jenom pro zločince, ale proto, abych šla za vaším bratrem. […] Jsem klidná jako člověk, jehož svědomí si nemá co vyčítat,“ píše Marie-Antoinetta své švagrové madam Élisabeth ve svém posledním dopise brzy ráno za svítání.

Laos

Laos

 Chudý asijský stát zhruba třikrát větší než Česká republika, ovšem s pouhými sedmi miliony obyvatel. Země disponující minimem nerostných zdrojů, těží se tu především cín a dřevo. Kvůli politickým veletočům posledních desetiletí změnila radikálně způsob hospodaření. Tak nějak by mohla znít stručná ekonomická charakteristika Laosu. O tom, jaký skutečně je, to ale příliš nevypovídá.

Od Plastiků k Půlnoci a zase zpět

Od Plastiků k Půlnoci a zase zpět

Zdálo se, že se stane nemožné a na socialistických pódiích uvidíme skutečně živé The Plastic People Of The Universe! Píše se rok 1987 a Plastici – byť tentokráte jen pod „tajemnou“ zkratkou PPU – se chystají konečně vystoupit veřejně…

Bojovníci proti Bruselu

 Impulsem k rozmachu nacionalistických hnutí v Evropě se stal rozpad východního bloku v roce 1989, o tři roky později následovaný přerodem Evropských společenství v úžeji stmelenou Evropskou unii. Strany hájící údajně ohrožené národní hodnoty a více či méně ostře vystupující proti přistěhovalcům pronikly do parlamentů mnoha zemí a brzy se staly trvalou součástí politické mapy kontinentu.

Nejít k volbám je také svobodný postoj

Od pádu premiéra Petra Nečase (ODS) utekly čtyři měsíce. Vládne vláda bez důvěry, ale už se nám to zdá normální. Václav Klaus by řekl: Tramvaje jezdí, voda teče, elektřina svítí. Exprezident sice nikam nekandiduje, ale kampaň dělá nepřetržitě. Před týdnem navrhl, aby Česko vystoupilo z EU. Pravil, že den poté by se nestalo nic hrozného: „Já myslím, že by tramvaje jezdily, voda tekla, elektřina svítila.“ Ta moudrá slova pronesl při uvedení knihy ČESKÁ REPUBLIKA NA ROZCESTÍ. ČAS ROZHODNUTÍ. Napsal ji spolu s dalšími lidmi z jeho Institutu.

Dopis… z Tokia

 Člověk může mít z fantastických či vědeckých filmů pocit, že kolize paralelních světů je značně nepříjemnou záležitostí, která může člověku pokazit i celé nedělní odpoledne. Tokio, kde k něčemu takovému došlo, ale vypovídá o tom, že se nemusí jednat zase o tak dramatickou událost.

Co se děje… v New Yorku

Do Brooklyn Academy of Music zavítala z Londýna opera ANNE NICOLE o striptérce, playmate a oddané dědičce Anne Nicole Smithové. Měla tu nejlepší kariéru, jakou si prostoduchá žena se silikonovými vnady může přát; vyvrcholila svatbou s ropným magnátem, starším o 62 let, a po roce a půl jeho smrtí v jednadevadesáti letech. Smithová se dlouze soudila o dědictví s magnátovou rodinou. Zemřela v roce 2007 po předávkování léky. Hra pojednává lačnou ženu laskavě a s nadhledem. Autorem hudby je Mark-Anthony Turnage, libreta Richard Thomas.

Co se děje… v Paříži

Mexická malířka Frida Kahlo a její manžel Diego Rivera byli jedním z nejzajímavějších uměleckých párů 20. století. Vášnivá láska protkaná nitkami žárlivosti, zloby i nenávisti se promítla zejména do malířčina díla. Jejich společnými tématy pak byly politická angažovanost, revoluce, náboženství, venkov – to vše propojené s mexickým mysticismem. Jejich plátna vystavuje pařížská Orangerie až do 13. ledna 2014.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/13

XANTYPA Číslo 11/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne