Bojovníci proti Bruselu

 Impulsem k rozmachu nacionalistických hnutí v Evropě se stal rozpad východního bloku v roce 1989, o tři roky později následovaný přerodem Evropských společenství v úžeji stmelenou Evropskou unii. Strany hájící údajně ohrožené národní hodnoty a více či méně ostře vystupující proti přistěhovalcům pronikly do parlamentů mnoha zemí a brzy se staly trvalou součástí politické mapy kontinentu.

Mezi historicky nejstarší novodobé nacionalistické strany patří francouzská Národní fronta (Le Front national) či Vlámský blok, v roce 2004 – pod hrozbou zákazu belgickým soudem – přejmenovaný na Vlámský zájem (Vlaams Belang). Kolem přelomu století přestala být účast krajní pravice na exekutivě tabu. Předělem se stal rok 1999, kdy se Svobodní (Freiheitliche Partei Österreichs) charismatického Jörga Haidera na čas stali druhou nejsilnější rakouskou stranou a po boku – ve volbách až třetích – lidovců Wolfganga Schüssela zformovali vládní koalici.

Německá Alternativa
Krize eura i demokratické legitimity připravila v posledních letech terén ke vzniku nového typu „protestních“ stran, zjednodušeně řečeno radikálně euroskeptických. Vinou své obtížné zařaditelnosti na škále levice–pravice jsou noční můrou politologů.
Teprve letos na jaře zrozená Alternativa pro Německo (Alternative für Deutschland, zkratka AfD) se vydává za alternativu k současnému místnímu politickému establishmentu. Důrazně odmítá nálepku krajní pravice a sama se naopak označuje za stranu nestojící ani napravo, ani nalevo. Razí názor, že Německo vydalo už příliš mnoho prostředků na záchranu nemocných členů eurozóny, a prosazuje opuštění eura a opětné zavedení marky. Na rozdíl od Václava Klause je ovšem pro setrvání Německa v Evropské unii. Strana, v jejímž čele stojí hamburský ekonom Bernd Lucke či bývalý redaktor deníku Frankfurte Allgemeine Zeitung Konrad Adam, oslovuje především bohatší, vzdělanější vrstvy.
Podle průzkumu provedeného deníkem Die Welt si krátce po založení AfD plná čtvrtina Němců „dokázala představit“, že by ji volila. Široký potenciál, jaký tato strana měla, zůstal nevyužit: se 4,7 procent hlasů, jež získala v zářijových volbách, jí o vlásek unikl vstup do parlamentu.

Návrat bohatého strýčka z Kanady
Podobnou stranou, tentokrát u našich jižních sousedů, je Stronachův tým pro Rakousko (Team Stronach für Österreich) ještě včera úspěšného kanadského podnikatele, jednaosmdesátiletého Franka Stronacha. Jeho firma na výrobu automobilových součástek, založená v roce 1957, se záhy vypracovala do pozice jedničky na americkém trhu. Loni se Stronach – po šedesáti letech – vrátil do rodného Rakouska, aby se tam věnoval svým zálibám: dostihům a politice.
Se svým Týmem založeným loni v září oslavuje Stronach patriotismus, proklíná Brusel a pranýřuje rakouskou politickou třídu za jednání v zájmu nadnárodních bank a v neprospěch vlastních občanů. Evropská unie se podle něho vyznačuje sklony k totalitarismu. Podobně jako kolegové z německé AfD žádá vystoupení země z eurozóny a návrat k šilinku.
Stronach obdržel v zářijových volbách 5,8 procent procent hlasů, čímž se mu se ziskem jedenácti křesel podařilo proniknout do rakouského parlamentu.

Koho se bojí Cameron
Zatímco ve střední Evropě se euroskepticismu daří až teď, ve Velké Británii má dlouhodobější, neustále sílící podporu. Zostření rétoriky britského konzervativního premiéra Davida Camerona vůči Bruselu není motivováno ani tak jeho přesvědčením, jako spíš prudkým nárůstem obliby Strany pro nezávislost Spojeného království (United Kingdom Independence Party, zkratka UKIP) Nigela Farage. Se ziskem 23 procent hlasů se v květnových dílčích obecních volbách umístila třetí, za Stranou práce a konzervativci. V průzkumech před parlamentními volbami, které se uskuteční za rok a půl, pak osciluje kolem 17 procent.
Není divu, že tenhle konkurent nahání premiérovi strach a že se příslibem vyhlásit referendum o setrvání země v Evropské unii v případě vítězství své strany pokouší rozklížit řady příznivců UKIP.
Důležitá poznámka na závěr: xenofobie nepatří do hodnotového žebříčku zmíněných stran, které tedy vskutku nemají mnoho společného s krajní pravicí. Nová česká formace Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru s nimi souzní v názorech na Brusel, zatímco se od nich odlišuje latentním rasismem obsaženým ve výpadech proti „nepřizpůsobivým“ (etnikům). Pokus o stavbu mostů mezi krajní pravici a protibruselskými liberály si pochvalu nezaslouží; velké štěstí, že po předčasných parlamentních volbách v Česku se hrdě vztyčené hlavy opět pokorně sklopí…

Martin Daneš

XANTYPA 11/13 - výběr z článků

Točit Havla se nebojím

Točit Havla se nebojím

Robert Sedláček (1973) patří k nejosobitějším filmařům své generace. Jeho filmy PRAVIDLA LŽI (2006), MUŽI V ŘÍJI (2009) nebo RODINA JE ZÁKLAD STÁTU (2011) jsou nadšeně přijímány zejména náročnými diváky a pravidelně získávají ceny filmových kritiků. V současné době Česká televize premiérově uvádí cyklus hraných filmů ČESKÉ STOLETÍ, které natočil podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka. Tento ojedinělý projekt nabídne v první fázi pět celovečerních filmů týkajících se klíčových okamžiků našich moderních dějin, další čtyři díly budou představeny v příštím roce.

Psychiatr MUDr. Martin Jarolímek

Psychiatr MUDr. Martin Jarolímek

Může mít kultura, umění, umělecké dílo vliv na chápání psychických poruch nebo dokonce přímo na jejich obsah či vývoj? Film MATRIX je jedním z přelomových podobenství vypovídajících o tom, do jaké míry v moderní době ještě stále žijeme své skutečné životy. Razancí výpovědi, dokonalými triky, rovinou vyprávění, v níž se sugestivně zaměňuje skutečný svět s tím virtuálním, se však stal i „mucholapkou“ pro psychicky narušené současníky, a také schizofreniky.

Marie-Antoinetta

Marie-Antoinetta

Letos uplynulo 220 let ode dne, kdy se sesazená francouzská královna Marie-Antoinetta vydala na svou poslední cestu: z pařížské Conciergerie na tehdejší „place de la Révolution“, kde se extrémističtí francouzští revolucionáři podlým způsobem nadobro zbavili persekvovaného symbolu monarchie. Za jasného podzimního poledne 16. října 1793 Marie-Antoinetta s několikaměsíčním odstupem následovala Ludvíka XVI., smířená se zločinem, který se na ní Velká francouzská revoluce chystala spáchat: „Byla jsem právě odsouzena, nikoli však k hanebné smrti, která je hanebnou jenom pro zločince, ale proto, abych šla za vaším bratrem. […] Jsem klidná jako člověk, jehož svědomí si nemá co vyčítat,“ píše Marie-Antoinetta své švagrové madam Élisabeth ve svém posledním dopise brzy ráno za svítání.

Laos

Laos

 Chudý asijský stát zhruba třikrát větší než Česká republika, ovšem s pouhými sedmi miliony obyvatel. Země disponující minimem nerostných zdrojů, těží se tu především cín a dřevo. Kvůli politickým veletočům posledních desetiletí změnila radikálně způsob hospodaření. Tak nějak by mohla znít stručná ekonomická charakteristika Laosu. O tom, jaký skutečně je, to ale příliš nevypovídá.

Od Plastiků k Půlnoci a zase zpět

Od Plastiků k Půlnoci a zase zpět

Zdálo se, že se stane nemožné a na socialistických pódiích uvidíme skutečně živé The Plastic People Of The Universe! Píše se rok 1987 a Plastici – byť tentokráte jen pod „tajemnou“ zkratkou PPU – se chystají konečně vystoupit veřejně…

Nejít k volbám je také svobodný postoj

Od pádu premiéra Petra Nečase (ODS) utekly čtyři měsíce. Vládne vláda bez důvěry, ale už se nám to zdá normální. Václav Klaus by řekl: Tramvaje jezdí, voda teče, elektřina svítí. Exprezident sice nikam nekandiduje, ale kampaň dělá nepřetržitě. Před týdnem navrhl, aby Česko vystoupilo z EU. Pravil, že den poté by se nestalo nic hrozného: „Já myslím, že by tramvaje jezdily, voda tekla, elektřina svítila.“ Ta moudrá slova pronesl při uvedení knihy ČESKÁ REPUBLIKA NA ROZCESTÍ. ČAS ROZHODNUTÍ. Napsal ji spolu s dalšími lidmi z jeho Institutu.

Dopis… z Tokia

 Člověk může mít z fantastických či vědeckých filmů pocit, že kolize paralelních světů je značně nepříjemnou záležitostí, která může člověku pokazit i celé nedělní odpoledne. Tokio, kde k něčemu takovému došlo, ale vypovídá o tom, že se nemusí jednat zase o tak dramatickou událost.

Co se děje… v New Yorku

Do Brooklyn Academy of Music zavítala z Londýna opera ANNE NICOLE o striptérce, playmate a oddané dědičce Anne Nicole Smithové. Měla tu nejlepší kariéru, jakou si prostoduchá žena se silikonovými vnady může přát; vyvrcholila svatbou s ropným magnátem, starším o 62 let, a po roce a půl jeho smrtí v jednadevadesáti letech. Smithová se dlouze soudila o dědictví s magnátovou rodinou. Zemřela v roce 2007 po předávkování léky. Hra pojednává lačnou ženu laskavě a s nadhledem. Autorem hudby je Mark-Anthony Turnage, libreta Richard Thomas.

Co se děje… v Paříži

Mexická malířka Frida Kahlo a její manžel Diego Rivera byli jedním z nejzajímavějších uměleckých párů 20. století. Vášnivá láska protkaná nitkami žárlivosti, zloby i nenávisti se promítla zejména do malířčina díla. Jejich společnými tématy pak byly politická angažovanost, revoluce, náboženství, venkov – to vše propojené s mexickým mysticismem. Jejich plátna vystavuje pařížská Orangerie až do 13. ledna 2014.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/13

XANTYPA Číslo 11/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne