Na koho jsme nejvíc hrdí

Lidové noviny otiskly výsledky takového malého průzkumu na toto téma a vyšly jim tři osobnosti: Havel, Jágr, Gott, k nim se prý vzpíná naše hrdost. Pokud se týká kultury v anketě mezi studenty (převážně vysokoškolskými) bylo pořadí následující: Gott, Forman, Svěrák, Roden, Karel Čapek, Antonín Dvořák.

Nebudu se k tomuto pořadí vyjadřovat především proto, že kultura není srovnatelná s lehkou atletikou anebo s ligovou tabulkou v kolektivních sportech. Sestavovat tabulku v kultuře je projevem nekulturnosti a průnikem sportovních manýr do této oblasti.
Pamatuji se, jak v době panování „rudého dědka“ Nejedlého, který rozepsal (a nedopsal, jako nikdy nic) velkoryse plánovanou monografii o Smetanovi, se vedl spor, kdo byl větší skladatel, zda Dvořák anebo Smetana. To je stejně pošetilá otázka, jako se ptát, zda byl větší umělec Mozart nebo Beethoven, Mácha nebo Němcová, Neruda nebo Karel Čapek. Velikost v umění je neměřitelná, lze mluvit o popularitě, o obtížnosti, o originalitě, snad ještě o míře srozumitelnosti, ale o velikosti?
Navíc kultura je velmi široký pojem. Dokonce i do oblasti samotné tvorby spadá práce skladatelů, básníků, výtvarných umělců, architektů i filmařů či uměleckých fotografů. A máme měřit velikost oborovou anebo mezioborovou? Byl Lada větší než Hašek anebo Hašek než Lada?
V důsledku působení masových sdělovacích prostředků i filmové tvorby na vnímání publika došlo k jakémusi obrácenému pořadí vzniku tvorby. Nejdřív jsou zmíněni zpěváci či filmové hvězdy, potom režisér a nakonec jaksi nenutně může být uveden i tvůrce hudby, scénáře, případně námětu (je zmíněn zejména tehdy, pokud námětem byl nějaký bestseller). Tak je vlastně znevážen první článek tvorby, bez něhož by ty další zdánlivě důležitější nevznikly.
Ve výše uvedeném žebříčku Havel, Jágr, Gott zaznamenáváme průnik slavného sportovce mezi osobnosti kultury nebo politiky. (A to ještě kulturu reprezentuje zpěvák populárních písní.) Je to průnik pro naši dobu příznačný (kdybychom neměli naprosto ojedinělou osobnost Václava Havla, v žebříčku by nějaký sportovec skoro určitě stanul na prvním místě), sport totiž už dávno odstrčil kulturu (především tu, která se dosti nepřesně nazývá vážnou) do svého stínu. Na tomto posunu se samozřejmě podílejí i masové sdělovací prostředky.

Celý sloupek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Ivan Klíma

XANTYPA 11/12 - výběr z článků

Primabalerina Sylvie Guillem

Primabalerina Sylvie Guillem

Netoužila jako mnoho jiných malých holčiček zatančit si v LOUSKÁČKOVI. Chtěla se stát sportovkyní. Říká o sobě, že je „garçon manqué“ – „polokluk“. Když se tedy objeví na setkání v Bělehradě, kde v Opeře Madlenianum zahajovala s Russelem Maliphantem letošní festival tance, nejsem příliš udiven, že má na sobě tepláky a sportovní boty a její pohyby připomínají místo éterické bytosti ze světa baletu výrostka z francouzských předměstí.

Herečka Petra Hřebíčková

Herečka Petra Hřebíčková

Křehký zjev štíhlé blondýnky sotva dává tušit ženu rozhodnou a energickou. Petra Hřebíčková po svém úspěchu, získání Ceny Thálie 2008 za roli Maryši, skončila svůj šestiletý vztah s milovanou scénou Městského divadla ve Zlíně a přešla do Prahy. To chtělo pěknou dávku odvahy.

Výročí Josip Plečnik

Výročí Josip Plečnik

Rok 2012 byl vyhlášen Rokem Jože Plečnika a Pavla Janáka. Připomínáme si 140 let od Plečnikova narození a 55 let od jeho úmrtí.

Lví bratři v Khwar

Lví bratři v Khwar

Slunce už zvolna, ale nezadržitelně končilo svou denní pouť napříč oblohou afrického nebe.

Rudý říjen

Máme za sebou krajské volby a první kolo senátních voleb. Výsledek děsivý: 23 let po revoluci slaví suverénně největší úspěch komunisti.

Co se děje… v New Yorku

Do New Yorku míří rozsáhlý archiv jednoho z nejpozoruhodnějších amerických architektů dvacátého století, Franka Loyda Wrighta.

Co se děje.... v Londýně

Kurátoři Royal Academy of Arts mají pověst enfant terrible svého povolání, často jdou zcela proti proudu výtvarného umění i jeho interpretace.

Co se děje… ve Vídni

Sisimanie U našich rakouských sousedů se bude koncem roku oslavovat. Stále oblíbená císařovna Sisi by letos na Štědrý den oslavila 175. narozeniny. A tak se roztáčí zejména ve Vídni opravdová Sisimanie.

Co se děje… na Slovensku

Čtrnáctý ročník Mezinárodního filmového festivalu Bratislava uvede ve dnech 9. – 15. listopadu nejlepší evropské snímky tohoto roku vytvořené začínajícími i renomovanými režiséry.

O čem se mluví… na Moravě

Kabaret Kafka bude mít v rámci festivalu malých činoher REDFEST premiéru v brněnské Redutě. Inscenace v režii Daniela Špinara zpracovává Kafkův nejslavnější dopis – DOPIS OTCI, v němž otevírá nejintimnější témata a pojmenovává svůj postoj k životu. Premiéra 2. 11.

SLOUPEK Ivana Klímy - výběr z článků

Tašky

Cíl cesty není v tomto případě rozhodující, ale proč ho nezmínit. Jel jsem do města, které někteří historici označují za místo spojenecké zrady, tedy do Mnichova. Jel jsem jen na tři dny a nebylo tedy nutné, abych si bral s sebou kufr, měl jsem jen takovou malou brašnu přes rameno, v níž více méně denně nosím nějaká lejstra a knížku do tramvaje (v tomto případě do vlaku), a potom příruční tašku, v ní svetr, kdyby uprostřed dubna uhodily mrazy, rezervní tričko, pyžamo, dva kapesníky a podobné nezbytnosti (jak se ukázalo zbytnosti). Z obsahu závorky je zřejmé, že taška nedojela tam, kam jsem dojel já.

Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Evropa

 Evropská unie byla poctěna udělením Nobelovy ceny míru.
Co vlastně je Evropa? Z hlediska zeměpisného: stačí pohlédnout na mapu a podle jednoho pojetí je odpověď zřejmá. Evropa je místní název pro celkem nerozsáhlý, zato členitý výběžek Euroasie.

Dárky, dárky, dárky…

A už tu máme zase na krku prosinec a s ním Vánoce a s těmi shánění dárků.
Dárek může být živý či neživý a jeho jedinečnost tkví v tom, že jej nekupujeme (případně nekrademe) v samoobsluze, ale dostáváme zdarma většinou s milým úsměvem a očekáváním dárce, že ho zahrneme díky

Malá prezidentská inventura II.

Klement Gottwald byl prvním dělnickým prezidentem – možná bychom mohli nazývat prvním dělnickým prezidentem i Masaryka, jenže ten si svůj původ pokazil univerzitním vzděláním.

Malá prezidentská inventura

 Blíží se nám prezidentská volba a ještě před ní termín, dokdy se o prezidentský úřad můžou ucházet všichni občané ČR starší čtyřiceti let, ženy i muži bez ohledu na svoji profesi, svoje náboženství, sexuální orientaci nebo příslušnost k nějaké menšině. Prezident bude zvolen na pětileté období. Letos prvně ho nebudou volit společně poslanci a senátoři, ale přímo občané. Snad by bylo před volbami, kterých se máme všichni zúčastnit, rozumné oživit vzpomínku na naše bývalé prezidenty.

O tichu

 Už jsem o tom tady psal. Na letišti cosi opravují a kdosi rozhodne, že nad námi a nad statisícovými sídlišti se budou denně prohánět desítky tryskových letadel. Nedávno jsem cosi zařizoval v Ruzyni, ne na letišti, ale v obci, a uvědomil jsem si, že pár tisíc lidí anebo spíš desítek tisíc je odsouzeno k tomu, že v podstatě na letišti žije – tedy pokud se týká rámusu, který neodlučně (aspoň prozatím) patří k vzlétávání a přistávání letadel.

Maturity

 Zpívával jsem taky.
Matura se blíží, / čtrnáct dní do ní, / má hlava však prázdná, / až to v ní duní…
Byla to trochu póza, udělal jsem maturitu včetně její matematické části. Ta patřila mezi volitelné, tedy jednička z ní byla téměř povinná.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

O dnešních dětech

Děti se chovají daleko vyspěleji než v době mého mládí. Na příklad v době mého dětství, tedy asi tak v první třídě, jsem byl jeden z mála, kdo aspoň zhruba věděl, co předcházelo jeho zrození (měl jsem moderně uvažující rodiče.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/12

XANTYPA Číslo 11/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne