Vizionář Karel Janeček

Chce lidem zvednout sebevědomí

Karel Janeček je matematik s racionálním myšlením a je přesvědčen, že lidé jsou ve své podstatě dobří. Je přesvědčen, že apatii, která panuje ve společnosti, se dá zabránit jen tím, že se otevřeně bude mluvit o skutečné hrozbě – pokud totiž ke změně nedojde, dopadne to špatně. Ty, kteří ze společnosti na její úkor tyjí, jasně nazývá zlojedy a zjedy.

Janeček

Sešli jsme se v době, kdy byl Karel Janeček plně zaujat svou novou iniciativou zaměřenou na změnu myšlení v naší společnosti. Nazývá ji Pozitivní evoluce. Částí toho plánu je zásadní změna volebního systému u nás, ale to již v médiích vysvětloval. Povídali jsme si tedy o této jeho vizi obecněji, má ji rozpracovanou do deseti vln. Jedna z nich nabádá k pravdě: „Na prezidentské vlajce máme ‚Pravda vítězí‘, přesto je v naší společnosti stále spousta lži. Politici často lžou, aby byli zvoleni. Lidé si občas vzájemně lžou, aby vydělali více peněz. I někteří novináři někdy lžou. Nejhorší jsou však lži, které nalháváme sami sobě. Nebojme se pravdy. Pravda je čistota, průzračnost a úleva. Je to jistota a základní startovací čára. Na pravdě se dá stavět. Zkuste to. Pravda má obrovskou sílu, opravdu“.
Jsem o generaci starší než on a dobře pamatuji dobu, kdy „pravdoláskař“ nebylo slovo znějící málem hanlivě. A v tom, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ byla naše naděje… že se vláda věcí tvých se k tobě navrátí, ó lide, navrátí…

Jak chcete lidi přesvědčit?
Člověk, který myslí, mě těžko může srovnávat s lidmi, kteří sází na populismus. Lidé už jsou unavení i nedůvěřiví, ale nejsou blbí. A přesvědčit je a vybudit z dnešní letargie a zklamání nebude snadné. Vím, že jsou zde rizika, věřím však, že se to podaří. Zlojedi vždy vyhráli kampaně tím, že upozorňovali na negativismy. My chceme upozorňovat na hodnoty. Probudit v lidech znovu zájem, že aktivitu mohou vložit do dobré věci navzdory zklamáním ze současné doby a všech těch podvodníků.

Jaký očekáváte výsledek?
Nechci předjímat, ale myslím, že když najednou velká část veřejnosti vycítí možnost, že zde rozhodně nová šance je, lidé začnou vnitřně jednat jinak, pokusí se odhodit negativitu a uvědomí si, že těch zlojedů je mizivá menšina. Akorát že momentálně ovládají mocenské struktury. A změnou volebního systému se k moci mohou dostat slušní lidé a změna může být skoková. Jakmile začneme jednat pozitivně a zbavíme se strachu, který máme, abychom si zachovali své jistoty, pak může mít změna velký úspěch. Jistě, tato vize může znít až utopisticky, budiž, ale uvidíme. Chceme lidi nadchnout a přejeme si, abychom se vzpřímili a uvědomili si hodnotu svého bytí.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné Xantypě.....

Karolina Bayerová

XANTYPA 11/11 - výběr z článků

Lví bratři v Khwar

Lví bratři v Khwar

Slunce už zvolna, ale nezadržitelně končilo svou denní pouť napříč oblohou afrického nebe.

Maroko

Maroko

Kdo si myslí, že dnešní Maroko je čistě turistickou zemí, kde se dějí pouze věci očekávané a cestovními kancelářemi pečlivě naplánované, může být hodně překvapen. Stačí vyrazit sem na vlastní pěst s batohem na zádech, a dobrodružství se určitě jen pohrnou. Maroko totiž reprezentují nejen věhlasná královská města s jejich pohádkovou architekturou či nablýskané fasády hotelových komplexů rozesetých podél pobřeží. Marocké království je, a vždy bylo, jakýmsi přirozeným předpokojem Afriky – a kdo jednou tuhle kouzelnou zemi navštívil, bude se sem vždycky rád vracet.

Režisér Radovan Lipus

O šestnácti letech ŠUMNÝCH MĚST, o skryté hodnotě věcí, o nichž člověk neví, o nebezpečí dobře vyšlápnuté boty a o tom, že sport zkresluje národu jeho sebehodnocení. S Radkem Lipusem, divadelním režisérem a spoluautorem a zároveň režisérem televizních ŠUMNÝCH MĚST.

Spisovatel Pavel Bušta

O proniknutí na literární výsluní sní mnoho lidí, od patnácti do pětaosmdesáti. Jak na to – jsou-li mé informace přesné – však žádná chytrá příručka neexistuje. Vedle nezbytného talentu a píle je k dosažení úspěchu třeba i notné dávky štěstí; ať mu nadbíháme jakkoli, onen nevypočitatelný dobrodinec se usměje, na koho se mu zamane. S volbou studenta PAVLA BUŠTY, který se vydáním knižní prvotiny v předním pražském nakladatelství stal nejmladším českým literátem, tedy vskutku neotálel.

Galerista Zdeněk Sklenář

Galerie Zdeněk Sklenář na pražském Smetanově nábřeží je ojedinělá. A to nejen geniem loci, kde se potkávají múzy ze sousedního Hollaru, FAMU, kavárny Slavia či z Národního divadla. Ve výstavním prostoru, k němuž nedávno přibyla v těsné blízkosti velkorysá Galerie S, se člověk setkává s moderním uměním ve zvláštní intimitě. Je to dané jednak osobním přístupem k návštěvníkům a jednak vztahem Zdeňka Sklenáře k vystavovaným a prodávaným dílům.

Herečka  Pavlína Štorková

Herečka Pavlína Štorková

K Pavlíně Štorkové mě přivedla postava Silence v inscenaci hry Moiry Buffiny KRÁL JE PANNA, kterou s herci Klicperova divadla v Hradci Králové nastudovala režisérka Lída Engelová. Vedle Silence, která je ztělesněním nevinnosti, ztvárnila tato mladá herečka v Lermontovově MAŠKARÁDĚ Ninu jakožto okouzlující stvoření rozdávající důvěru a lásku. Její Zuzana z Havlova ODCHÁZENÍ byla naopak rázná, emancipovaná dívka, od níž by se citu nikdo nedočkal.

Fero Fenič

Fero Fenič

Člověk, který resuscitoval před dvaceti lety český dokument, a ač je dnes těžké si to představit, plnil během devadesátých let veřejnoprávní televizi smysluplným obsahem (vznikajícím v jeho firmě za minimálních nákladů), kandidoval na ředitele České televize. V ideálním světě by člověk s vizí, pragmatickou i romantickou představou o tom, jak má fungovat veřejnoprávní médium, byl ideálním kandidátem na místo v instituci, která je v současné době spíše skomírající mediální zombie. Žijeme však v realitě, která je obhroublá a příkrá, a tak Fero Fenič ideálním kandidátem pouze zůstal.

Ostatky

Na internetu lze najít hezký citát z dopisu křesťanů ze Smyrny, který se týká ostatků jejich umučeného biskupa: „Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“

Palestina není, a přece chce žít

Dne 23. září podal palestinský prezident Mahmúd Abbás v Organizaci spojených národů oficiální žádost o uznání nezávislosti své země. Navzdory mizivé šanci na úspěch – neprojde přes veto Spojených států v Radě bezpečnosti – má tento krok význam především symbolický. Palestinští zástupci jím chtěli přilákat pozornost světa k dění v oblasti zmítané vleklým konfliktem už takřka století.

Zběsilost v korupční zemi

Jak je? Zběsile. Místní politika připomíná provoz na dálnici někde v okolí Frankfurtu: husto, zácpy, nepřehledno, velká rizika.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/11

XANTYPA Číslo 11/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne