Režisér Radovan Lipus

Nejcennější je často to, o čem nevíme

O šestnácti letech ŠUMNÝCH MĚST, o skryté hodnotě věcí, o nichž člověk neví, o nebezpečí dobře vyšlápnuté boty a o tom, že sport zkresluje národu jeho sebehodnocení. S Radkem Lipusem, divadelním režisérem a spoluautorem a zároveň režisérem televizních ŠUMNÝCH MĚST.

Co znamená „šumná“?
To je slovo, se kterým jsem na Těšínsku odmala vyrůstal. Říkalo se, že se urodilo šumně brambor nebo že je šumná pogoda, to znamená pěkné počasí. Ale hlavně se to používá ve spojení se šumnou děvuchou – tedy, že je holka krásná, má jiskru, živost, plnost a ještě něco navíc.

Jak vznikla ŠUMNÁ MĚSTA?
Od dětství jsem chtěl studovat architekturu, ale moje známky z matematiky tomu poněkud neodpovídaly. Nakonec jsem absolvoval divadelní režii na DAMU. Když jsem po jejím absolvování přišel do Ostravy, bylo mi líto, že je taková odstrkovaná a přehlížená, přestože tam je spousta skvělé architektury, zejména z 19. a 20. století. Mluvil jsem o tom s Kateřinou Ondřejkovou, která tehdy dělala dramaturgyni v České televizi, a ta říkala: „Tak neskuhrej, napiš scénář a natočíme to.“ Když jsme pak hledali vhodného průvodce, navrhla Kateřina Davida Vávru. Pojí se v něm dovednosti klauna i znalosti architekta. Je múzický, autentický a důvěryhodný.

Proč jste odešel z Ostravy do Prahy?
Žil jsem tam s rodinou šestnáct krásných let a bylo nám v tom skvělém městě až nebezpečně dobře. Byla to po čase taková příjemně vyšlápnutá bota, jenže najednou jsem měl zvláštní pocit, jako bych to tam už nějak moc dobře znal. Potřeboval jsem tím vším trochu zatřást.

Napadlo vás při první ŠUMNÉ OSTRAVĚ, že vznikne řada o šedesáti šesti dílech a s pochodní v ruce bude vrhat zasloužené světlo na zapomenuté poklady?
Taková věc člověka na začátku nikdy nenapadne. Vždycky si vzpomenu na starou pohádku, kdy král zabloudí v lese a je mu nabídnuta pomoc, pokud obětuje to, co má doma a neví o tom. Král s lehkým srdcem souhlasí a po návratu domů zjistí, že se mu narodil syn. Velmi často to, o čem nevíme, nebo o čem si myslíme, že nemá žádnou hodnotu, je to nejcennější.
To, na čem by nám mělo nejvíc záležet.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Marcel Sauer

XANTYPA 11/11 - výběr z článků

Lví bratři v Khwar

Lví bratři v Khwar

Slunce už zvolna, ale nezadržitelně končilo svou denní pouť napříč oblohou afrického nebe.

Vizionář Karel Janeček

Vizionář Karel Janeček

Karel Janeček je matematik s racionálním myšlením a je přesvědčen, že lidé jsou ve své podstatě dobří. Je přesvědčen, že apatii, která panuje ve společnosti, se dá zabránit jen tím, že se otevřeně bude mluvit o skutečné hrozbě – pokud totiž ke změně nedojde, dopadne to špatně. Ty, kteří ze společnosti na její úkor tyjí, jasně nazývá zlojedy a zjedy.

Maroko

Maroko

Kdo si myslí, že dnešní Maroko je čistě turistickou zemí, kde se dějí pouze věci očekávané a cestovními kancelářemi pečlivě naplánované, může být hodně překvapen. Stačí vyrazit sem na vlastní pěst s batohem na zádech, a dobrodružství se určitě jen pohrnou. Maroko totiž reprezentují nejen věhlasná královská města s jejich pohádkovou architekturou či nablýskané fasády hotelových komplexů rozesetých podél pobřeží. Marocké království je, a vždy bylo, jakýmsi přirozeným předpokojem Afriky – a kdo jednou tuhle kouzelnou zemi navštívil, bude se sem vždycky rád vracet.

Spisovatel Pavel Bušta

O proniknutí na literární výsluní sní mnoho lidí, od patnácti do pětaosmdesáti. Jak na to – jsou-li mé informace přesné – však žádná chytrá příručka neexistuje. Vedle nezbytného talentu a píle je k dosažení úspěchu třeba i notné dávky štěstí; ať mu nadbíháme jakkoli, onen nevypočitatelný dobrodinec se usměje, na koho se mu zamane. S volbou studenta PAVLA BUŠTY, který se vydáním knižní prvotiny v předním pražském nakladatelství stal nejmladším českým literátem, tedy vskutku neotálel.

Galerista Zdeněk Sklenář

Galerie Zdeněk Sklenář na pražském Smetanově nábřeží je ojedinělá. A to nejen geniem loci, kde se potkávají múzy ze sousedního Hollaru, FAMU, kavárny Slavia či z Národního divadla. Ve výstavním prostoru, k němuž nedávno přibyla v těsné blízkosti velkorysá Galerie S, se člověk setkává s moderním uměním ve zvláštní intimitě. Je to dané jednak osobním přístupem k návštěvníkům a jednak vztahem Zdeňka Sklenáře k vystavovaným a prodávaným dílům.

Herečka  Pavlína Štorková

Herečka Pavlína Štorková

K Pavlíně Štorkové mě přivedla postava Silence v inscenaci hry Moiry Buffiny KRÁL JE PANNA, kterou s herci Klicperova divadla v Hradci Králové nastudovala režisérka Lída Engelová. Vedle Silence, která je ztělesněním nevinnosti, ztvárnila tato mladá herečka v Lermontovově MAŠKARÁDĚ Ninu jakožto okouzlující stvoření rozdávající důvěru a lásku. Její Zuzana z Havlova ODCHÁZENÍ byla naopak rázná, emancipovaná dívka, od níž by se citu nikdo nedočkal.

Fero Fenič

Fero Fenič

Člověk, který resuscitoval před dvaceti lety český dokument, a ač je dnes těžké si to představit, plnil během devadesátých let veřejnoprávní televizi smysluplným obsahem (vznikajícím v jeho firmě za minimálních nákladů), kandidoval na ředitele České televize. V ideálním světě by člověk s vizí, pragmatickou i romantickou představou o tom, jak má fungovat veřejnoprávní médium, byl ideálním kandidátem na místo v instituci, která je v současné době spíše skomírající mediální zombie. Žijeme však v realitě, která je obhroublá a příkrá, a tak Fero Fenič ideálním kandidátem pouze zůstal.

Ostatky

Na internetu lze najít hezký citát z dopisu křesťanů ze Smyrny, který se týká ostatků jejich umučeného biskupa: „Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“

Palestina není, a přece chce žít

Dne 23. září podal palestinský prezident Mahmúd Abbás v Organizaci spojených národů oficiální žádost o uznání nezávislosti své země. Navzdory mizivé šanci na úspěch – neprojde přes veto Spojených států v Radě bezpečnosti – má tento krok význam především symbolický. Palestinští zástupci jím chtěli přilákat pozornost světa k dění v oblasti zmítané vleklým konfliktem už takřka století.

Zběsilost v korupční zemi

Jak je? Zběsile. Místní politika připomíná provoz na dálnici někde v okolí Frankfurtu: husto, zácpy, nepřehledno, velká rizika.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/11

XANTYPA Číslo 11/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne