Herečka Pavlína Štorková

Takový čistý, nepopsaný list

K Pavlíně Štorkové mě přivedla postava Silence v inscenaci hry Moiry Buffiny KRÁL JE PANNA, kterou s herci Klicperova divadla v Hradci Králové nastudovala režisérka Lída Engelová. Vedle Silence, která je ztělesněním nevinnosti, ztvárnila tato mladá herečka v Lermontovově MAŠKARÁDĚ Ninu jakožto okouzlující stvoření rozdávající důvěru a lásku. Její Zuzana z Havlova ODCHÁZENÍ byla naopak rázná, emancipovaná dívka, od níž by se citu nikdo nedočkal.

v rgf

Jak jste se vlastně do Klicperova divadla dostala?
V Hradci Králové jsem začala hostovat v roce 2005 převzetím role Mařenky v již nastudované inscenaci PRODANÁ NEVĚSTA, kterou režíroval Vladimír Morávek. O dva roky později mne oslovil dramaturg Daniel Přibyl, který s námi spolupracoval ve škole, a po dohodě s ředitelem Zemanem mi nabídl angažmá na poloviční úvazek. Nabídku jsem přijala, a když v roce 2009 nastoupil jako umělecký šéf David Drábek, dohodli jsme se, že tam budu naplno.

Vaše jméno je spojeno s nezávislým divadelním souborem Divadlo Letí. Namátkou vyjmenuji inscenace, na nichž jste se jako herečka podílela – NÁŠ MALÝ SVĚT, BAZÉN (BEZ VODY), TERMINUS, ZAZDĚNÁ, LETÍ NA LETIŠTI ANEB NEBE NEPŘIJÍMÁ…
Divadlo Letí jsme založili před ukončením studia na DAMU. V současnosti si žije svým životem pod vedením tří žen: režisérky Martiny Schlegelové, dramaturgyně Marie Špalové a produkční Madly Zelenkové. Existujeme už pět sezon, což je veliký úspěch, za kterým stojí obrovská práce všech jmenovaných.

Divadlo Letí nemá stálé působiště?
Bohužel ne. Začínali jsme v Dejvickém divadle a v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí, ale hráli jsme také v Divadle v Řeznické, v Divadle Pod Palmovkou a naposledy jsme zakotvili ve Studiu Švandova divadla. Tam jsme působili od roku 2009 a uvedli BAZÉN (BEZ VODY) Marka Ravenhilla, AUPAIRKY Viliama Klimáčka, ZAZDĚNOU Báry Vaculové a TERMINA Marka O’Rowea. Nedávno jsme s Divadlem Na zábradlí otevřeli Centrum současného dramatu, a to projektem LETÍ NA LETIŠTI ANEB NEBE NEPŘIJÍMÁ.

U zrodu Divadla Letí stál Miroslav Krobot?
Ano. Na DAMU jsem studovala Katedru alternativního a loutkového divadla a on byl naším hlavním pedagogem. Byli jsme silný ročník a neuvěřitelně dobře jsme si „sedli“, a tak jsme se během sezony v Disku rozhodli, že založíme divadlo. Pan Krobot nás podpořil všemi možnými prostředky. Nejen tím, že se o nás staral po celých pět let ve škole, ale i tím, že nám nabídl, abychom v Dejvickém divadle uvedli naši první profesionální inscenaci. Byla to hra Olgy Muchinové LETÍ a inspirovala nás při výběru názvu našeho divadla.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě...........

Marie Valtrová

XANTYPA 11/11 - výběr z článků

Lví bratři v Khwar

Lví bratři v Khwar

Slunce už zvolna, ale nezadržitelně končilo svou denní pouť napříč oblohou afrického nebe.

Vizionář Karel Janeček

Vizionář Karel Janeček

Karel Janeček je matematik s racionálním myšlením a je přesvědčen, že lidé jsou ve své podstatě dobří. Je přesvědčen, že apatii, která panuje ve společnosti, se dá zabránit jen tím, že se otevřeně bude mluvit o skutečné hrozbě – pokud totiž ke změně nedojde, dopadne to špatně. Ty, kteří ze společnosti na její úkor tyjí, jasně nazývá zlojedy a zjedy.

Maroko

Maroko

Kdo si myslí, že dnešní Maroko je čistě turistickou zemí, kde se dějí pouze věci očekávané a cestovními kancelářemi pečlivě naplánované, může být hodně překvapen. Stačí vyrazit sem na vlastní pěst s batohem na zádech, a dobrodružství se určitě jen pohrnou. Maroko totiž reprezentují nejen věhlasná královská města s jejich pohádkovou architekturou či nablýskané fasády hotelových komplexů rozesetých podél pobřeží. Marocké království je, a vždy bylo, jakýmsi přirozeným předpokojem Afriky – a kdo jednou tuhle kouzelnou zemi navštívil, bude se sem vždycky rád vracet.

Režisér Radovan Lipus

O šestnácti letech ŠUMNÝCH MĚST, o skryté hodnotě věcí, o nichž člověk neví, o nebezpečí dobře vyšlápnuté boty a o tom, že sport zkresluje národu jeho sebehodnocení. S Radkem Lipusem, divadelním režisérem a spoluautorem a zároveň režisérem televizních ŠUMNÝCH MĚST.

Spisovatel Pavel Bušta

O proniknutí na literární výsluní sní mnoho lidí, od patnácti do pětaosmdesáti. Jak na to – jsou-li mé informace přesné – však žádná chytrá příručka neexistuje. Vedle nezbytného talentu a píle je k dosažení úspěchu třeba i notné dávky štěstí; ať mu nadbíháme jakkoli, onen nevypočitatelný dobrodinec se usměje, na koho se mu zamane. S volbou studenta PAVLA BUŠTY, který se vydáním knižní prvotiny v předním pražském nakladatelství stal nejmladším českým literátem, tedy vskutku neotálel.

Galerista Zdeněk Sklenář

Galerie Zdeněk Sklenář na pražském Smetanově nábřeží je ojedinělá. A to nejen geniem loci, kde se potkávají múzy ze sousedního Hollaru, FAMU, kavárny Slavia či z Národního divadla. Ve výstavním prostoru, k němuž nedávno přibyla v těsné blízkosti velkorysá Galerie S, se člověk setkává s moderním uměním ve zvláštní intimitě. Je to dané jednak osobním přístupem k návštěvníkům a jednak vztahem Zdeňka Sklenáře k vystavovaným a prodávaným dílům.

Fero Fenič

Fero Fenič

Člověk, který resuscitoval před dvaceti lety český dokument, a ač je dnes těžké si to představit, plnil během devadesátých let veřejnoprávní televizi smysluplným obsahem (vznikajícím v jeho firmě za minimálních nákladů), kandidoval na ředitele České televize. V ideálním světě by člověk s vizí, pragmatickou i romantickou představou o tom, jak má fungovat veřejnoprávní médium, byl ideálním kandidátem na místo v instituci, která je v současné době spíše skomírající mediální zombie. Žijeme však v realitě, která je obhroublá a příkrá, a tak Fero Fenič ideálním kandidátem pouze zůstal.

Ostatky

Na internetu lze najít hezký citát z dopisu křesťanů ze Smyrny, který se týká ostatků jejich umučeného biskupa: „Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“

Palestina není, a přece chce žít

Dne 23. září podal palestinský prezident Mahmúd Abbás v Organizaci spojených národů oficiální žádost o uznání nezávislosti své země. Navzdory mizivé šanci na úspěch – neprojde přes veto Spojených států v Radě bezpečnosti – má tento krok význam především symbolický. Palestinští zástupci jím chtěli přilákat pozornost světa k dění v oblasti zmítané vleklým konfliktem už takřka století.

Zběsilost v korupční zemi

Jak je? Zběsile. Místní politika připomíná provoz na dálnici někde v okolí Frankfurtu: husto, zácpy, nepřehledno, velká rizika.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/11

XANTYPA Číslo 11/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne