Fero Fenič

O České televizi

Člověk, který resuscitoval před dvaceti lety český dokument, a ač je dnes těžké si to představit, plnil během devadesátých let veřejnoprávní televizi smysluplným obsahem (vznikajícím v jeho firmě za minimálních nákladů), kandidoval na ředitele České televize. V ideálním světě by člověk s vizí, pragmatickou i romantickou představou o tom, jak má fungovat veřejnoprávní médium, byl ideálním kandidátem na místo v instituci, která je v současné době spíše skomírající mediální zombie. Žijeme však v realitě, která je obhroublá a příkrá, a tak Fero Fenič ideálním kandidátem pouze zůstal.

Fero Fenič
Proč se člověk rozhodne kandidovat na ředitele České televize?

Jsem nezávislý, nehledám práci, nemám ekonomické ani politické důvody. Nepotřebuji ani další společenské uznání. Dlouho jsem hledal motiv, proč to udělat, a nakonec se nechal přemluvit a přijal ten nejpatetičtější důvod, jaký si člověk v této zemi může najít – výzvu ke službě vlasti.

Nebylo to trochu idealistické?
V Radě ČT, vládě i politice se objevily nové tváře a s nimi naděje na změnu. ČT ji potřebuje jako sůl, jinak nepřežije. Znovu by jí měl vládnout obsah. Nemáme moc lidí, kteří s ním mají zkušenost a nějaké výsledky. Já jsem ČT často kritizoval a přišlo mi čestné tuhle výzvu přijmout. Zvláště s ohledem na veřejnoprávní charakter pořadů Febia a mé manažerské a dramaturgické zkušenosti. Nakonec jsem vypadl hned v prvním kole s dalšími slušnými lidmi. Jeden z vybraných kandidátů pak prohlásil, že, kdo se nesetkal s politiky, neměl osobní schůzky s členy rady a nelobboval, ten lže. Já se nesetkal, neznám se s nikým a nelžu. Z toho hlediska jsem tedy právem z této hry vypadl.

Lži bylo v té volbě nějak moc. O vás lhala jedna z radních, nový ředitel ČT lhal o svém členství v KSČ. A vy jste se nedostal ani mezi finalisty, tak to jste asi nelhal…
Paní místopředsedkyně Eklová řekla členům rady před volbou, že pořady Febia pro ČT byly předražené a já jsem si vydělal 150 milionů. Stejně zpochybnit se mne předtím snažil Jiří Janeček, protože jsem byl signatářem petice proti němu. Jenže existuje zápis z jednání rady 8. 2. 2011, kde i přítomná paní Eklová bere na vědomí, že tato informace je nepravdivá. Přesto ji šířila dál. Uvedená suma je součtem rozpočtů všech více než tisíce pořadů, které jsme pro ČT udělali za dvanáct let! Třeba rozpočet na GEN byl 125 tisíc a ten pořad (s desítkami repríz) je jednou z nejefektivnějších investic ČT za posledních dvacet let! Proto se mě to tak dotklo. Odpor ke lhaní je ve mě hluboce zakořeněn. Vedli mne k tomu rodiče. Jednou jsem otci zalhal a on, jak se zrovna vracel na koni z pole a měl v ruce bič, mne poprvé a naposledy udeřil, „abych si to pamatoval celý život“. A já dodnes ten bič cítím.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Marcel Sauer

XANTYPA 11/11 - výběr z článků

Lví bratři v Khwar

Lví bratři v Khwar

Slunce už zvolna, ale nezadržitelně končilo svou denní pouť napříč oblohou afrického nebe.

Vizionář Karel Janeček

Vizionář Karel Janeček

Karel Janeček je matematik s racionálním myšlením a je přesvědčen, že lidé jsou ve své podstatě dobří. Je přesvědčen, že apatii, která panuje ve společnosti, se dá zabránit jen tím, že se otevřeně bude mluvit o skutečné hrozbě – pokud totiž ke změně nedojde, dopadne to špatně. Ty, kteří ze společnosti na její úkor tyjí, jasně nazývá zlojedy a zjedy.

Maroko

Maroko

Kdo si myslí, že dnešní Maroko je čistě turistickou zemí, kde se dějí pouze věci očekávané a cestovními kancelářemi pečlivě naplánované, může být hodně překvapen. Stačí vyrazit sem na vlastní pěst s batohem na zádech, a dobrodružství se určitě jen pohrnou. Maroko totiž reprezentují nejen věhlasná královská města s jejich pohádkovou architekturou či nablýskané fasády hotelových komplexů rozesetých podél pobřeží. Marocké království je, a vždy bylo, jakýmsi přirozeným předpokojem Afriky – a kdo jednou tuhle kouzelnou zemi navštívil, bude se sem vždycky rád vracet.

Režisér Radovan Lipus

O šestnácti letech ŠUMNÝCH MĚST, o skryté hodnotě věcí, o nichž člověk neví, o nebezpečí dobře vyšlápnuté boty a o tom, že sport zkresluje národu jeho sebehodnocení. S Radkem Lipusem, divadelním režisérem a spoluautorem a zároveň režisérem televizních ŠUMNÝCH MĚST.

Spisovatel Pavel Bušta

O proniknutí na literární výsluní sní mnoho lidí, od patnácti do pětaosmdesáti. Jak na to – jsou-li mé informace přesné – však žádná chytrá příručka neexistuje. Vedle nezbytného talentu a píle je k dosažení úspěchu třeba i notné dávky štěstí; ať mu nadbíháme jakkoli, onen nevypočitatelný dobrodinec se usměje, na koho se mu zamane. S volbou studenta PAVLA BUŠTY, který se vydáním knižní prvotiny v předním pražském nakladatelství stal nejmladším českým literátem, tedy vskutku neotálel.

Galerista Zdeněk Sklenář

Galerie Zdeněk Sklenář na pražském Smetanově nábřeží je ojedinělá. A to nejen geniem loci, kde se potkávají múzy ze sousedního Hollaru, FAMU, kavárny Slavia či z Národního divadla. Ve výstavním prostoru, k němuž nedávno přibyla v těsné blízkosti velkorysá Galerie S, se člověk setkává s moderním uměním ve zvláštní intimitě. Je to dané jednak osobním přístupem k návštěvníkům a jednak vztahem Zdeňka Sklenáře k vystavovaným a prodávaným dílům.

Herečka  Pavlína Štorková

Herečka Pavlína Štorková

K Pavlíně Štorkové mě přivedla postava Silence v inscenaci hry Moiry Buffiny KRÁL JE PANNA, kterou s herci Klicperova divadla v Hradci Králové nastudovala režisérka Lída Engelová. Vedle Silence, která je ztělesněním nevinnosti, ztvárnila tato mladá herečka v Lermontovově MAŠKARÁDĚ Ninu jakožto okouzlující stvoření rozdávající důvěru a lásku. Její Zuzana z Havlova ODCHÁZENÍ byla naopak rázná, emancipovaná dívka, od níž by se citu nikdo nedočkal.

Ostatky

Na internetu lze najít hezký citát z dopisu křesťanů ze Smyrny, který se týká ostatků jejich umučeného biskupa: „Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“

Palestina není, a přece chce žít

Dne 23. září podal palestinský prezident Mahmúd Abbás v Organizaci spojených národů oficiální žádost o uznání nezávislosti své země. Navzdory mizivé šanci na úspěch – neprojde přes veto Spojených států v Radě bezpečnosti – má tento krok význam především symbolický. Palestinští zástupci jím chtěli přilákat pozornost světa k dění v oblasti zmítané vleklým konfliktem už takřka století.

Zběsilost v korupční zemi

Jak je? Zběsile. Místní politika připomíná provoz na dálnici někde v okolí Frankfurtu: husto, zácpy, nepřehledno, velká rizika.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/11

XANTYPA Číslo 11/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne