Ve svatovítském pokladu dokonce mají hřeb z Kristova kříže zasazený do zlata. Karel IV. sbíral ostatky a jiné relikvie náruživě. V každém větším chrámu kdekoliv na světě vystavují k našemu radostnému jásotu aspoň kousek nějakého světce, ve vzácnějších případech dokonce jeho celou lebku. Působení ostatků se přičítala často čarovná moc uzdravovat či vyplňovat přání.
Ale tam, kde se jedná o hřeb z kříže anebo o kousek kosti, kdo zaručí jejich pravost? Vždyť různí světci se stali svatými až staletí po své smrti, a kdo z apoštolů natož z římských vojínů mohl mít nápad vytahovat hřeby z kříže, na němž skončil svůj život Ježíš?
Byla to především skvělá příležitost pro podvodníky. Kolik dostali za hřeb z Kristova kříže už asi nezjistíme, ale můžeme předpokládat, že taková vzácná relikvie nebyla levná.
Ale konec konců, jak tvrdí současná věda, pokud něco na ostatcích uzdravovalo, byla to víra v jejich moc, nikoliv ostatky samy, takže peníze nebyly vynaloženy nadarmo.
Ve ctění ostatků bylo cosi předvěkého, víra v totemy, v moc předků ochránit své potomky, pomoci jim, pokud se o pomoc obrátí.

Celý sloupek si přečtete v tištěné Xantypě..........