EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

Ve smutných padesátých letech, kdy se u nás v rozhlase hrály jen častušky a budovatelské pochody, toužili jsme s přáteli poslouchat i jinou hudbu. Pro mě byl ohromným objevem francouzský šanson a samozřejmě úchvatná Edith Piaf. Jakmile se mi podařilo sehnat gramofon, donekonečna jsem poslouchala nahrávky NE, NIČEHO NELITUJI, MILORD, HYMNA LÁSKY, ŽIVOT V RŮŽOVÉM. 

gvbm fdk

Edith uměla svou neuvěřitelnou intuicí vycítit, který z mužů, jenž ji obklopovali, má skutečné nadání, a také jim pomoci. Když jsem s obdivem poslouchala písně jejích přátel, netušila jsem, že budu mít to štěstí tři z nich slyšet zpívat „naživo“ a osobně je poznat.

Gilbert Bécaud (1927 – 2001)
Hudbě se věnoval od dětství. Už v devíti letech studoval klavír na konzervatoři, a ještě ani neodmaturoval a už měl na svém kontě mnoho hudebních kompozic pro filmy. Jako třiadvacetiletý přijal místo klavíristy a začal spolupracovat s uznávaným šansoniérem Jacquesem Pillsem. Ten mu na svém americkém turné otevřel dveře k Edith Piaf, která byla v té době na vrcholu slávy.
Bécaudovi se splnil sen – dostal se do její blízkosti. Nevadilo mu, že pro ni většinu času pracoval jako nosič kufrů a šofér. Střídal se v téhle roli s dalším budoucím skvělým šansoniérem – Charlesem Aznavourem. Spolupráce měla šťastný konec: Edith přijala do repertoáru Bécaudův šanson MÁM TĚ POD KŮŽÍ. A ten mu otevřel dveře k vydání prvního singlu a umožnil mu vstoupit na prkna Olympie. V roce 1956 zaznamenal velký úspěch jako herec, ve filmu Marcela Carného: ZEMĚ, ODKUD PŘICHÁZÍM.
Jeho vitalita při vystoupeních mu zajistila přezdívku „Muž 100 000 voltů“. V následujících sezonách byl celkem dvaatřicetkrát pozván, aby zpíval v Olympii, a to vždy na několik týdnů, což je rekord, který nikdo nepřekonal.
V roce 1977 jsem byla na jeho koncertě v bratislavské Redutě. Slyšela jsem ho zpívat jeho nezapomenutelnou NATALIE, ale hlavně jsem měla možnost ho o přestávce fotografovat při výměně jeho pověstné puntíkované kravaty. Těch měl v šatně několik desítek. Byl sice úplně vyčerpaný, ale v domluveném rozhovoru s maďarským reportérem odpovídal s vtipem a šarmem, jako kdyby seděl v kavárně při kávě. Vůbec nepůsobil jako někdo, koho čeká ještě další dynamická, závěrečná část koncertu. Získal si mou nesmírnou úctu.
Gilbert Bécaud hovořil plynně šesti jazyky a při svých zájezdech procestoval celý svět. Napsal hudební komedii PANÍ ROZA, která měla premiéru v roce 1986 v New Yorku. Těsně před smrtí vydal poslední album. Zemřel 18. prosince 2001 ve svém domě poblíž Paříže.

Charles Aznavour (1924)
Jak sám říká, narodil se na konci cesty z pekla, tam, kde začíná ráj nazvaný emigrace.
Jeho rodičům se podařilo uprchnout před genocidou Arménů. Bohatá Američanka arménského původu navrhla, že zaplatí cestu všem arménským uprchlíkům, kteří měli to štěstí, že se dostali na palubu lodi. Byla to strastiplná cesta, než přistáli v Soluni. Když se po roce jeho rodiče naučili řecky a narodila se jim dcera Aida, dostali tzv. Nansenův pas. S ním se dostali do Paříže a doufali, že se jim podaří získat americké vízum, což znamenalo cestu do „země zaslíbené“. Následovaly roky čekání. Když vysněné vízum konečně přišlo, narodil se jim Charles, otec už zpíval v emigrantských barech, a tak se  rodina nechtěla nikam stěhovat.
V devíti letech Charlese napadlo, aniž by se svěřil rodičům, že nabídne svoje služby řediteli divadla Petit Monde, kde pořádali také představení pro děti. Dopis, který odeslal, byl sice plný pravopisných chyb, ale pozvání dostal. Když v konkurzu přišel na řadu, dal klavíristovi noty a vysvětlil, co předvede. Byl to kavkazský tanec. Odpověď přišla do týdne od samotného ředitele: „Milý malý Kavkazane…“; bylo v ní uvedeno i datum vystoupení a – jak se zdálo celé rodině – pohádkový honorář. Rodiče sehnali kavkazský oblek, vysoké boty i kindžál. A tak týden před Vánoci roku 1933 Charles Aznavour nastoupil dráhu profesionálního umělce, neboť dostal peníze za vykonanou práci.
Nezapomenutelné bylo jeho rozhlasové vystoupení v roce 1946, kde seděla v první řadě Edith Piaf. Na konci písně RŮŽOVÝ SVĚT mu pokynula, aby za ní po vysílání přišel. To byl den jejich seznámení. Až do její smrti s ní sdílel láskyplné přátelství, ale nikdy společnou postel. Vstoupil do jejího zvláštního světa, mnohé ho naučila, a běh jeho života se změnil.
V roce 1978 vystoupil v estrádní hale Parku kultury v Bratislavě. Podařilo se nám sehnat tak dobré lístky, že jsem ho mohla fotografovat ze svého sedadla a přitom poslouchat jeho nádherné písně: NEVĚDĚL JSEM, JAK PLYNE ČAS; SAMETOVÝ KLOBOUK; O MÉM ŽIVOTĚ; VČERA, KDYŽ JSEM BYL MLÁD.
Jeho filmotéka obsahuje 59 filmů. Na některé se nedá zapomenout: ORFEOVA ZÁVĚŤ (1959), STŘÍLEJTE NA PIANISTU (1960), DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ (1974), MĚŠŤÁCKÁ BLÁZNOVSTVÍ (1976), AŤ ŽIJE ŽIVOT (1983).
 
Eddie Constantine (1917 – 1993)
Jaké bylo moje překvapení, když k nám domů vtrhla bez ohlášení parta lidí ze štábu koprodukčního filmu PIHOVATÝ MAX A STRAŠIDLA, který v roce 1987 natáčel v Bratislavě Juraj Jakubisko a pomocného režiséra mu dělal můj syn Matej. Natáčení skončilo večer, takže – v socialistickém pohostinství – byly všechny hospody už zavřené. A tak jsem narychlo připravila pohoštění z domácích zásob, nějaká ta láhev se též našla. Mezi nepozvanými milými hosty byl také Eddie Constantine. Pustili jsme gramofon, Edith zpívala – a on vzpomínal. Ten večer byl vskutku kouzelný. Eddie nám vyprávěl staré historky, jak Edith vystupovala v Baccare. Mezi jejími obdivovateli, kteří ji po představení čekali u východu, stál i on. 
Jeho vyprávění si pamatuju doslova: „Mával jsem na ni papírem. Když si mě všimla, stihl jsem jí říct, že jsem pro ni napsal anglickou verzi písně HYMNA LÁSKY, protože překlad, který tehdy zpívala, je špatný. Věděl jsem, že jí na této písni velmi záleží, problém byl v tom, že jsme si rozuměli jen asi každé třetí slovo. Řekla mi, abych jí zavolal. Já jsem odpověděl: „Dobře, zítra.“ Když jsem druhý den zavolal, už si na mě nevzpomněla. Přesto jsem se tam vypravil. Otevřel Charles Aznavour, který na ni zavolal: „Máš tady toho Američana s HYMNOU LÁSKY.“ Takhle jsem vstoupil do Edithina života. Když zjistila, že si tajně v noci peru svou jedinou silonovou košili, zahrnula mě dary. Najednou jsem měl nejen tucty košil, ale i manžetové knoflíčky od Cartiera a samozřejmě krásné tmavomodré obleky. Do té doby jsem zpíval jen v reklamách. Edith se mi věnovala. Učila mě zpívat, vyslovovat a vkládat do toho srdce. Dodávala mi sebedůvěru, která mi chyběla, i sílu bojovat. Měla geniální schopnost upevnit mou osobnost. Proti vůli všech mě obsadila do role gangstera v muzikálu MALÁ LILY. Kritiky jsme měli výborné a LILY byla vyprodaná sedm měsíců. Když jsem ji při zpěvu držel v náručí, mělo to takový úspěch, že jsem tuhle scénu musel každý večer opakovat. Tehdy jsem pochopil, že jsem vyhrál.“
Eddieho popularita byla tak velká, že se uplatnil i jako herec. Hrál celkem v devadesáti filmech! Zemřel v roce 1993 ve Wiesbadenu, kam se přestěhoval ke konci svého života.
 

XANTYPA 11/10 - výběr z článků

Vánoční dárky z Národního divadla

Vánoční dárky z Národního divadla

Letos už nemusíte hrát divadýlko u stromečku s nechtěnými dárky. Darujte každému jen to, co má rád – mladým alternativní divadlo, rodičům operu, manželce balet, přátelům činohru, dětem a vnoučatům víkendová odpolední představení.  

ABECEDA 11/10

ABECEDA 11/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Listopad 2010
Slunce vstupuje do znamení Štíra 23. října ve 14.36 SELČ a setrvá v něm do 22. 11. 11.15 opět SEČ. Neptun je první polovinu měsíce stacionární a může způsobit mnoho zmatků a ideologických rozepří. V polovině listopadu ho vystřídá současné stacionarita Venuše a Jupitera, a to už je lepší konstelace pro nápravu věcí veřejných i soukromých. Zvýšené opatrnosti je třeba kolem 7. a dále 20. a 29. 11. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Jak se žilo za socíku

Jak se žilo za socíku

Svaz českých fotografů (SČF) otevřel v rámci projektu Minulost a současnost SČF ve své galerii v pražském Karlíně výstavu s názvem JAK SE ŽILO ZA SOCÍKU.

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 11/10

Evžen Šimera, Zero gravity
Galerie Kressling, Bratislava

04. 10. 2010 – 30. 11. 2010
Malíř Evžen Šimera, který byl v minulosti rovněž mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje v bratislavské galerii svůj projekt obrazů vzniklých ve stavu beztíže. Své malby už v minulosti vytvářel bez zásahu štětce různými fyzikálními metodami na základě předem daného konceptu. Tak vznikaly stékané obrazy, kdy autor nechal po plátně téct barvu podle gravitace. To ho inspirovalo k realizaci obrazů v prostoru beztíže, kde se nedá pohyb barvy příliš ovlivnit. Výsledkem je série abstraktních maleb, na nichž je opět potlačen záměrný umělecký projev a jejichž původ divák bez návodu v podobě videa natáčení tvorby nepozná.

TIPY ROCK & POP 11/10

Eric Clapton: Clapton
Album s lakonickým názvem je sice první Erikova deska po víc než pěti letech, ale rozhodně to neznamená, že by ty roky Clapton prolenošil. Řekněme, že se tak trochu vracel do minulosti – to muži ve věku občas dělají. V roce 2007 dokončil velezajímavou knihu, rovněž s názvem Clapton – znamenité vzpomínky. Taky se účastnil nepříliš zdařilého opětného setkání slavných Cream (s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem), začal znovu spolupracovat se Stevem Winwoodem, parťákem z Blind Faith a natočil album duetů s JJ Calem. Ačkoli – tak trochu vzpomínková je i tato deska, doklad toho, jak Clapton lpí na starých a ještě starších písních, které formovaly jeho hudební začátky. A není to jen blues či country, co na novém albu najdeme.

TIPY KNIHY 11/10

TIPY KNIHY 11/10

BYLY JSME TAM TAKY
V holešovickém Centru moderního umění DOX byla pokřtěna kniha Dagmar Šimkové BYLY JSME TAM TAKY. Jejím prvním kmotrem se stal spisovatel Jáchym Topol, jenž z ní přečetl úryvek, druhým básník Ivan Martin Jirous, který ji políbil. Kniha Dagmar Šimkové je jednou z nejsilnějších výpovědí o tom, co se v padesátých a šedesátých letech odehrávalo v československých komunistických věznicích. Ona sama v nich strávila čtrnáct let. Zemřela před patnácti lety v Austrálii.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 11/10

Festival Janáček Brno 2010, 16. – 28. 11. 2010
Mezinárodní hudební festival JANÁČEK BRNO 2010 se otevírá podruhé. Letos je jeho tématem Janáček a expresionismus. In memoriam je věnován siru Charlesi Mackerrasovi.
Napěchovaný program klade přirozeně důraz na operu: VĚC MAKROPULOS v podání Helikon-Opera Moskva a v režii impresária souboru, dynamického Dmitry Bertmana – nabídne zajímavé srovnání s původním dramatem Čapkovým. Činohru VĚC MAKROPULOS s hudbou Vladimíra Franze uvede Klicperovo divadlo z Hradce Králové. Pražské Národní divadlo hostuje se skvěle expresivní KÁŤOU KABANOVOU v režii Roberta Wilsona, divadlo z Essenu přiveze operu LULU Albana Berga. Tento „krvák“ nevídáme často. Bergova hudba kreslí sytě psychologizující drama o magickém kouzlu ženy, o zvláštním rozkmitu morálky: Lulu klesne až k prostituci, kterou živí své nejbližší. Dva klienti jsou pro ni osudoví: jeden zabije jejího přítele a Jack Rozparovač Lulu i její lesbickou přítelkyni.

TIPY FILMY 11/10

HABERMANNŮV MLÝN
Česká republika, Německo, Rakousko – 2010
Režie: Juraj Herz
Spisovatel Josef Urban vydal v roce 2001 stejnojmennou knihu, v níž zpracoval skutečný případ z vesnice na severní Moravě, kdy byl těsně po válce brutálně zavražděn zámožný německý podnikatel. S předčasně zemřelým dokumentaristou Milanem Maryškou látku převedli do scénáře, za nějž získali 2. místo v Ceně Sazky. Jak už to tak v kinematografii bývá, realizace náročného koprodukčního projektu se posléze ujal německý scenárista a režisér Juraj Herz.

TIPY DIVADLO 11/10

TIPY DIVADLO 11/10

18. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU
DIVADLO
PLZEŇ 15. – 23. ZÁŘÍ 2010
JE V ČESKU PŘEFESTIVALOVÁNO?Mezinárodní přehlídka v intencích ročníků předcházejících: Z domova, až na nepřítomné výjimky (PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA brněnského Divadla U stolu, HAMLET ostravské Arény), to nejlepší, co se pozvat dá, ze zahraničí – jen na co jsou peníze. Takže účastníků čím dál méně, a v kvalitě mírně kolísavé.

Objektiv Zuzany Mináčové - výběr z článků

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Ennio Morricone

Ennio Morricone

Vybíráme-li si film, který chceme vidět, kromě námětu nás zajímá, kteří herci v něm hrají, případně režisér, jenž film vytvořil. Ve výjimečných případech nás zajímá i hudba, v některých dílech sehrávající důležitou roli. A to je právě případ filmů, na nichž spolupracoval Ennio Morricone. Bez jeho hudebního vkladu si neumíme představit film Sergia Leoneho TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968), který je jedním z nejúspěšnějších westernů.

Jak poznat zajímavého muže

Jak poznat zajímavého muže

Ve vzpomínkách mám utříděné festivalové ročníky podle přítomných megahvězd. Je zajímavé potkat herce, kvůli nimž chodíme do kina, a většinou zjistit, že jsou velmi příjemní společníci. Je skoro pravidlem, že ti nejlepší, které nejvíc obdivujeme, jsou ti nejobyčejnější lidé, kteří se umějí těšit z maličkostí.
 

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Nestává se to často, ale při rekapitulaci některých událostí jsem vlastně spokojená, že už nejsem nejmladší. Když jsem v roce 1968 poprvé oficiálně fotografovala na karlovarském festivalu, měla jsem starosti, jestli nové střevíčky s deseticentimetrovými podpatky jsou hezké, šatičky, které jsem velmi těžko sháněla, dost efektní a co udělám, když bude pršet. Ale že mám jen jeden fotoaparát – nespolehlivý Praktisix – a černobílé filmy značky AKO bez udání citlivosti, to mi tak velké vrásky nedělalo. Neměla jsem ani expozimetr a blesk, takže fotografování bylo jako sázka do loterie – a jak to bývá, někdy se i začátečníkovi dílo zázračně podaří.

Pozoruhodný život Julie Ormond

Pozoruhodný život Julie Ormond

Julia Ormond je zvláštní svou křehkou uzavřeností. Její neobyčejnou krásu je nutno objevit. Seznámila jsem se s ní v roce 1996, když byla porotkyní na filmovém festivalu v Karlových Varech. Už tehdy měla za sebou řadu úspěchů, o kterých se mnohým herečkám může jen zdát.

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová (nar. 24. 7. 1979)
Klára ještě dnes, i když už dospělá žena, působí křehce, skoro jako porcelánová panenka. Herectví se věnuje od šesti let. Kromě zajímavých divadelních rolí už jako šestnáctiletá debutovala ve výjimečném filmu Saši Gedeona INDIÁNSKÉ LÉTO. Diváky zaujal originalitou a zejména přesvědčivými, přirozeně působícími výkony mladých hereček. V roce 1997 se objevila v Jakubiskově filmu NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA a za vedlejší ženskou roli v něm dostala ocenění Český lev. Dalšího Českého lva získala za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu ANDĚL EXIT (2000).
 

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Otakar Vávra
Režiséra Otakara Vávru jsem poznala v padesátých letech, když si přišel s celou suitou svých asistentů vybrat do fotooddělení na Kolibě slovenské herce. Tehdy připravoval husitskou trilogii: JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Jeho filmy, vzhled i vystupování jako by vůbec nepatřily do doby, v níž jsme žili. Všimla jsem si jeho hedvábné, ručně šité košile s monogramem, jakou můj otec nosil jen ke svátečním příležitostem.
 

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Setkání s krásou

Některé ženy dostaly do vínku krásu. Neumím posoudit, zda to přináší i štěstí, ale s určitostí vím, že pohled na krásu je příjemný a někdy nelze ani oči odtrhnout. Pokud je krásná žena i skromná a příjemná, je to dar navíc. Díky festivalu v Karlových Varech jsem takové ženy poznala.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/10

XANTYPA Číslo 11/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne