Příliš vzdálený most

Byl počátek září 1944. Spojenci za sebou měli úspěšné vylodění v Normandii, byla osvobozena Paříž a anglo-americké jednotky nezadržitelně postupovaly na východ. V opojení dosavadními úspěchy dal polní maršál Bernard Law Montgomery rozkaz k přípravě ambiciózní operace, během níž měli spojenci bleskově proniknout přes okupované nizozemské území, koordinovaným úderem výsadkových a pozemních jednotek se zmocnit mostů přes Rýn a otevřít si tak cestu do nitra nacistického Německa.

V případě úspěchu tohoto smělého plánu se dalo očekávat, že druhá světová válka v Evropě skončí ještě v roce 1944 a Montgomery se již již viděl být tím, kdo po strhujících vítězstvích v severní Africe vítězně vstoupí do Berlína. Vše vypadalo velice lákavě, problémy si nikdo nepřipouštěl. Vždyť třetí říše je již na kolenou – nebo snad ne?
Plán vznikal ve spěchu, jeho autoři vědomě ignorovali řadu varovných zpravodajských informací a v neposlední řadě naprosto podcenili morálku a bojové schopnosti údajně demoralizovaného protivníka. Bohužel. Operace, která dostala krycí název Market-Garden, byla zahájena 17. září 1944 a za nepřátelskými liniemi bylo během ní vysazeno (kluzáky i na padácích) na 34 tisíc amerických, britských a polských parašutistů. V oblasti Eindhovenu přistála americká 101. výsadková divize, americká 82. výsadková divize seskočila v okolí města Grave (v angličtině toto slovo znamená hrob, což mezi parašutisty vyvolalo řadu ironických narážek) a 1. britská výsadková divize měla dobýt most přes dolní tok Rýna u Arnhemu. Zároveň s vysazením parašutistů zahájily usilovný postup na sever jednotky britského XXX. armádního sboru, který měl spojením se s parašutisty naplnit cíle operace. Vlastní provedení akce se však od samého počátku potýkalo s velkými problémy. Především desetikilometrová vzdálenost, v níž byli od arnhemského mostu vysazeni britští parašutisté, se ukázala být příliš velká. Němcům umožnila zkonsolidovat obranu a způsobit protivníkovi citelné ztráty. Ani postup pozemních jednotek na sever nebyl tak rychlý, jak se původně předpokládalo.
Situace v okolí Arnhemu se stávala kritickou. Britští parašutisté, posíleni dodatečně brigádou polských parašutistů, zde sváděli zoufalý boj s mnohonásobnou přesilou elitních jednotek SS. Britský oddíl podplukovníka Johna Frosta sice nakonec obsadil severní část silničního mostu (ten dnes nese jeho jméno) a po dlouhé čtyři dny ho bránil před opakovanými nepřátelskými útoky, ale na příjezd britských tanků čekal marně. Po devíti dnech krutých bojů se ze smrtícího sevření podařilo uniknout jen zdecimovaným zbytkům spojeneckých jednotek, celkem asi třem tisícům mužů.
Ztráty spojenců u Arnhemu byly obrovské: z 10 200 příslušníků 1. britské výsadkové divize a 1. polské samostatné parašutistické brigády jich 1500 padlo a přes 6500 bylo zajato. Velkému utrpení byli však vystaveni nejen spojenečtí vojáci, ale i místní obyvatelstvo, o němž se vojenská hlášení většinou nezmiňují. Přitom jen v Arnhemu a jeho bezprostředním okolí přišlo během bombardování a následných pouličních bojů o život na 450 nizozemských civilistů. To nejhorší však mělo teprve přijít. V rámci odvetných opatření nacistů proti místnímu obyvatelstvu, které z jejich pohledu významným způsobem pomáhalo nepříteli, bylo téměř 100 tisíc obyvatel vyhnáno ze svých domovů. Z nich v zimě 1944/1945 následkem přestálých útrap, nedostatečné zdravotní péče a zoufalého nedostatku potravin osmnáct tisíc (!) zemřelo. Ti šťastnější se mohli vrátit až na jaře následujícího roku. Arnhem a jeho okolí byl totiž nakonec osvobozen v dubnu 1945. Lákavý zářijový sen o ukončení války do konce roku 1944 tak zmizel v nenávratnu…
 

Eduard Stehlík

XANTYPA 11/10 - výběr z článků

Vánoční dárky z Národního divadla

Vánoční dárky z Národního divadla

Letos už nemusíte hrát divadýlko u stromečku s nechtěnými dárky. Darujte každému jen to, co má rád – mladým alternativní divadlo, rodičům operu, manželce balet, přátelům činohru, dětem a vnoučatům víkendová odpolední představení.  

ABECEDA 11/10

ABECEDA 11/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Listopad 2010
Slunce vstupuje do znamení Štíra 23. října ve 14.36 SELČ a setrvá v něm do 22. 11. 11.15 opět SEČ. Neptun je první polovinu měsíce stacionární a může způsobit mnoho zmatků a ideologických rozepří. V polovině listopadu ho vystřídá současné stacionarita Venuše a Jupitera, a to už je lepší konstelace pro nápravu věcí veřejných i soukromých. Zvýšené opatrnosti je třeba kolem 7. a dále 20. a 29. 11. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Jak se žilo za socíku

Jak se žilo za socíku

Svaz českých fotografů (SČF) otevřel v rámci projektu Minulost a současnost SČF ve své galerii v pražském Karlíně výstavu s názvem JAK SE ŽILO ZA SOCÍKU.

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 11/10

Evžen Šimera, Zero gravity
Galerie Kressling, Bratislava

04. 10. 2010 – 30. 11. 2010
Malíř Evžen Šimera, který byl v minulosti rovněž mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje v bratislavské galerii svůj projekt obrazů vzniklých ve stavu beztíže. Své malby už v minulosti vytvářel bez zásahu štětce různými fyzikálními metodami na základě předem daného konceptu. Tak vznikaly stékané obrazy, kdy autor nechal po plátně téct barvu podle gravitace. To ho inspirovalo k realizaci obrazů v prostoru beztíže, kde se nedá pohyb barvy příliš ovlivnit. Výsledkem je série abstraktních maleb, na nichž je opět potlačen záměrný umělecký projev a jejichž původ divák bez návodu v podobě videa natáčení tvorby nepozná.

TIPY ROCK & POP 11/10

Eric Clapton: Clapton
Album s lakonickým názvem je sice první Erikova deska po víc než pěti letech, ale rozhodně to neznamená, že by ty roky Clapton prolenošil. Řekněme, že se tak trochu vracel do minulosti – to muži ve věku občas dělají. V roce 2007 dokončil velezajímavou knihu, rovněž s názvem Clapton – znamenité vzpomínky. Taky se účastnil nepříliš zdařilého opětného setkání slavných Cream (s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem), začal znovu spolupracovat se Stevem Winwoodem, parťákem z Blind Faith a natočil album duetů s JJ Calem. Ačkoli – tak trochu vzpomínková je i tato deska, doklad toho, jak Clapton lpí na starých a ještě starších písních, které formovaly jeho hudební začátky. A není to jen blues či country, co na novém albu najdeme.

TIPY KNIHY 11/10

TIPY KNIHY 11/10

BYLY JSME TAM TAKY
V holešovickém Centru moderního umění DOX byla pokřtěna kniha Dagmar Šimkové BYLY JSME TAM TAKY. Jejím prvním kmotrem se stal spisovatel Jáchym Topol, jenž z ní přečetl úryvek, druhým básník Ivan Martin Jirous, který ji políbil. Kniha Dagmar Šimkové je jednou z nejsilnějších výpovědí o tom, co se v padesátých a šedesátých letech odehrávalo v československých komunistických věznicích. Ona sama v nich strávila čtrnáct let. Zemřela před patnácti lety v Austrálii.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 11/10

Festival Janáček Brno 2010, 16. – 28. 11. 2010
Mezinárodní hudební festival JANÁČEK BRNO 2010 se otevírá podruhé. Letos je jeho tématem Janáček a expresionismus. In memoriam je věnován siru Charlesi Mackerrasovi.
Napěchovaný program klade přirozeně důraz na operu: VĚC MAKROPULOS v podání Helikon-Opera Moskva a v režii impresária souboru, dynamického Dmitry Bertmana – nabídne zajímavé srovnání s původním dramatem Čapkovým. Činohru VĚC MAKROPULOS s hudbou Vladimíra Franze uvede Klicperovo divadlo z Hradce Králové. Pražské Národní divadlo hostuje se skvěle expresivní KÁŤOU KABANOVOU v režii Roberta Wilsona, divadlo z Essenu přiveze operu LULU Albana Berga. Tento „krvák“ nevídáme často. Bergova hudba kreslí sytě psychologizující drama o magickém kouzlu ženy, o zvláštním rozkmitu morálky: Lulu klesne až k prostituci, kterou živí své nejbližší. Dva klienti jsou pro ni osudoví: jeden zabije jejího přítele a Jack Rozparovač Lulu i její lesbickou přítelkyni.

TIPY FILMY 11/10

HABERMANNŮV MLÝN
Česká republika, Německo, Rakousko – 2010
Režie: Juraj Herz
Spisovatel Josef Urban vydal v roce 2001 stejnojmennou knihu, v níž zpracoval skutečný případ z vesnice na severní Moravě, kdy byl těsně po válce brutálně zavražděn zámožný německý podnikatel. S předčasně zemřelým dokumentaristou Milanem Maryškou látku převedli do scénáře, za nějž získali 2. místo v Ceně Sazky. Jak už to tak v kinematografii bývá, realizace náročného koprodukčního projektu se posléze ujal německý scenárista a režisér Juraj Herz.

TIPY DIVADLO 11/10

TIPY DIVADLO 11/10

18. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU
DIVADLO
PLZEŇ 15. – 23. ZÁŘÍ 2010
JE V ČESKU PŘEFESTIVALOVÁNO?Mezinárodní přehlídka v intencích ročníků předcházejících: Z domova, až na nepřítomné výjimky (PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA brněnského Divadla U stolu, HAMLET ostravské Arény), to nejlepší, co se pozvat dá, ze zahraničí – jen na co jsou peníze. Takže účastníků čím dál méně, a v kvalitě mírně kolísavé.

Historie - výběr z článků

Zrození filmové Afriky

Zrození filmové Afriky

Digitální fotoaparát je dnes v exotických končinách nepostradatelnou výbavou všech cestovatelů. Vydat se na počátku minulého století s fotoaparátem nebo kamerou do nitra Afriky znamenalo ale mnohem víc, než jen mačkat spoušť. Znamenalo to riskovat: v lepším případě neúspěch, v horším svůj život.

VÁLEČNÝ VETERÁN

VÁLEČNÝ VETERÁN

Dějiny, ty takzvané velké, vstupují do učebnic. Malé, soukromé, osobní dějiny každého z nás se s nimi protínají. Své o tom ví třiadevadesátiletý veterán Stephen R. Mason, jeden z amerických vojáků, kteří v roce 1945 osvobodili západní Čechy a Plzeň.

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina nedaleko Hlinska v Čechách začal vznikat začátkem sedmdesátých let minulého století především díky péči a zájmu nadšenců, kteří mu zdarma věnovali stovky hodin práce.

PRAŽSKÉ PODSKALÍ

PRAŽSKÉ PODSKALÍ

Podskalí, oblast mezi dnešním Palackého mostem a železničním mostem na Výtoni, je v povědomí Pražanů stále spojeno „s lidmi od vody“, s voraři (plavci) a pískaři, statnými a tvrdými chlapy, kteří si na svůj chléb vydělávali v létě těžkou prací se dřevem a pískem a v zimě ledováním. Voraři sváželi na vorech dřevo a pískaři ručně těžili písek ze dna řeky. Ledaři lámali z Vltavy led, který se v době neexistence lednic rozvážel po hospodách i domácnostech.

O historii světových výstav

O historii světových výstav

Touha předvádět (a dobře prodat) plody své šikovnosti a umu je v nás odedávna. Příležitostí se pro ni staly ve středověku trhy. Ty pak přerostly v hanzovních městech ve výroční veletrhy, z nich se zrodily výstavy a v 19. století i první světová přehlídka vývoje lidské společnosti v Londýně. 

Hrdinové z poštovních známek

Hrdinové z poštovních známek

Toho hloučku chlapců jsem si všiml okamžitě. Seděli na lavičce u zastávky autobusu a hlasitě se dohadovali nad něčím, co jsem jako každý, kdo kdysi sbíral poštovní známky, neomylně identifikoval jako album. Album známek. Normálně bych pravděpodobně kolem nich prošel, ale pokračoval v chůzi, protože si jako místo svého rozhovoru vybrali právě autobusovou zastávku, dopadlo to jinak

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

Gizela Bavorská

Císařské dítě, u kterého se předpokládalo, že se narodí jako chlapec. Dcera ženy, se kterou si nikdy nerozuměla. Manželka muže, u kterého hledala celoživotní jistotu. Matka dětí, kterým se snažila nahradit to, o co byla sama ochuzena.Opět se nenarodil dědic
Psal se červenec roku 1856 a zraky obyvatel rakouského mocnářství se obracely k Vídni, kde se právě očekával příchod druhého císařova dítěte na svět. Po prvorozené dceři Žofii (1855) se všichni těšili na zprávu o narození císařského prince a dědice trůnu. Pro mnohé bylo proto velkým zklamáním, že se na zámku Laxenburg na předměstí Vídně narodila „pouze“ další dcera. Císař František Josef I. však působil spokojeně, žertoval, a dokonce popichoval svou porodem znavenou manželku, že měla přeci jenom poslechnout rady pešťského rabína a před porodem přibít na dveře pokoje hebrejskou báseň, která měla být zaručeným receptem na tolik očekávaného prince.

Richard Belcredi

Potomek Přemyslovců Richard Belcredi vyrůstal na zámku v Brně-Líšni a snil o tom, že bude právníkem. Zabránil mu v tom komunistický puč v únoru 1948. Nezbylo než emigrovat. Na svoji vlast ale nezapomněl. Třicet let pracoval jako redaktor rádia Svobodná Evropa, později organizoval s Pavlem Tigridem pomoc disidentům a vedl sdružení emigrantů Opus bonum, kde mimo jiné vydával knihy v ČSSR zakázaných autorů. V roce 1997 byl za to oceněn Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Dnes žije Richard Belcredi na zámku v Brodku u Prostějova, který v roce 1992 restituoval.

Východočeské muzeum v Hradci Králové

Ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové je pověstný svým charismatickým vystupováním, které v sobě nezapře stopy bývalého divadelníka. Řada lidí chodí do muzea zejména kvůli jeho vtipným výkladům. Není proto divu, že se mi stal tím nejpovolanějším průvodcem po budově, která patří k nejkrásnějším v Hradci Králové.PŘÍBĚH STAVBY, KTERÁ PŘEDEŠLA SVOU DOBU
Když se ptám, které místo má Zdeněk Zahradník v muzeu nejraději, zjišťuji, že mu nejvíc učaroval samotný příběh vzniku nevšední budovy, která byla v roce 1995 prohlášena za národní kulturní památku. Koncem 19. století bylo v českých zemích postaveno hned několik muzejních budov – pro Národní muzeum v Praze, pro Uměleckoprůmyslová muzea v Brně a Praze, pro muzea v Chrudimi, Liberci a Plzni. Tyto budovy jsou si velmi podobné svým vnějším vzhledem, byly navrženy v historizujícím stylu. „Korespondovalo to s dobovým názorem, že muzeum je takový pohled zpátky,“ vysvětluje Zdeněk Zahradník. „Pro Hradec Králové v té době vytvořil architekt Jan Koula první návrh muzejní budovy v podobném duchu. Shodou okolností se ale nerealizoval. Pak nastala úžasná souhra několika náhod. V roce 1895 přišel do Hradce starosta doktor Ulrich, který zastával moderní názory. V Hradci se začaly bourat pevnostní hradby, starosta přivedl do města mladého architekta, sotva třicetiletého Jana Kotěru, který tady nedaleko postavil Okresní dům, potom v Prostějově Národní dům, oba byly secesní,“ vypráví ředitel muzea. Starosta Ulrich zadal Kotěrovi stavbu muzea. Vybral místo na okraji pevnosti, bylo obklopeno loukami, na kterých se pásl dobytek. Kotěra si byl vědom toho, co muzeum jako instituce potřebuje, ale svoji stavbu oprostil od historismu, dal jí tvář moderní architektury 20. století. „Samozřejmě při tom použil některé tradiční hradecké prvky jako režné zdivo a kamenné bloky,“ doplňuje Zdeněk Zahradník. Na projektové přípravě se podílel i Josef Gočár, navrhoval některé detaily. K realizaci stavby přivedl Jan Kotěra i Jana Preislera, Stanislava Suchardu, Františka Kyselu.
Jan Kotěra byl velký perfekcionista a dbal na každý detail. Přál si, aby i ryze praktické věci byly hezké, navrhl proto pro muzeum všechny mříže, mřížky na topení, okenní kličky, vitríny i speciální nábytek pro ředitele. „Řemeslníky v Hradci to popouzelo, protože si na tuto práci přivedl špičkové řemeslníky odjinud. Došlo k mnoha střetům, Kotěra nakonec nebyl ani pozván na kolaudaci, ale ta unikátní budova tady zůstala a čas prokázal její kvalitu,“ shrnuje Zdeněk Zahradník.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/10

XANTYPA Číslo 11/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne