Jenže na zážitek, který se začal dostavovat už pár minut po přistání na onom odlehlém souostroví tisíc kilometrů od pevniny, nás opravdu nedokázalo připravit nic. Nešlo ani tak o to, že počet lachtanů, leguánů, pelikánů i dalších tvorů, nám známých dosud jen ze zoo, na každém kroku překonával i ta nejdivočejší očekávání… Hned při prvním přejezdu ostrova Santa Cruz jsme málem zastavili o obří želvu a v přístavu nás líně přivítali dva dvoumetroví rejnoci. Mnohem důležitější pro nás byla atmosféra, která všude na Galapágách panuje. Atmosféra místa, kde se člověk nechová jako pán a neomezený vládce okolního prostředí, ale jen jako jedna z jeho součástí. Místa, kde pro exotická zvířata není nutné budovat oplocené výběhy, protože jsou tam doma, a lidé se naopak dovedou chovat jako slušně vychovaní hosté.
 

Podle učebnic biologie spočívá jedinečnost Galapág v tom, že tamější obyvatelé – savci, plazi i ptáci – již desetitisíce let nemají přirozené nepřátele, a na ostrovech se proto vytvořila nevídaná harmonie, v níž neplatí běžné drsné zákony potravních řetězců. Když to lidé konečně pochopili, jako by se stali spokojenými návštěvníky cizí, leč překvapivě přátelské domácnosti. V ní se každým okamžikem odehrávají fascinující příběhy, jaké v žádné zoo neuvidíte.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě .....