TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 21

Jak se tedy může humoru naučit člověk, který smysl pro humor stoprocentně nemá? Že nemůže? Může. Takto: Jestliže z nedostatku humoru nedokáže s humorem brát nic, nezbývá mu než začít s humorem brát to, že nedokáže nic brát s humorem. Chce-li člověk odněkud začít, musí holt odněkud začít. A tam, kde právě jsme, je k tomu místo nejen nejlepší, nýbrž jediné.

Nemít smysl pro humor je velká sranda a byla kolem ní už napsána spousta komických postav a zápletek. Takovou typickou komediální postavou bez humoru je třeba Shakespearův Malvolio ve VEČERU TŘÍKRÁLOVÉM, nebo Moličrův Géronte ve SCAPINOVÝCH ŠIBALSTVÍCH. A herci si na nich bohatě zapotí svůj komediální talent, aby vypadali tak sebevážně, že diváka rozchechtají.
Aby se člověk bezhumorný mohl stát člověkem humorným, potřebuje se nejprve smířit s tím, že se mu někdo bude smát. Vážnost bezhumorných spočívá ve strachu, abychom se jim nesmáli. Typu „nedělejte ze mě osla“, „ze mě si nikdo utahovat nebude“. Tragédií sebevážných (a komedií všech ostatních) je, že se jim smějeme právě proto, že se snaží být vážní. Trik, jak se zbavit strachu ze smíchu, spočívá v tom, že na smích druhých vyzrajeme smíchem vlastním. V uvědomění, že účelem humoru je docílit toho, aby se nám smáli. Lidi nerozesmát je smutnější, než je rozesmát. Takže jestliže dokážeme lidi rozesmát tím, že nemáme smysl pro humor, tak smysl pro humor vlastně máme. Takto na smích změnit úhel pohledu je bezpečný začátek smyslu pro humor.
Mistry humoru o tom, že nemají smysl pro humor, se stala nová generace Němců, která se nejraději chechtá anglickým vtipům o tom, že Němci nemají smysl pro humor. Mezi nejpopulárnější komedie v Německu patří scéna z anglického televizního seriálu Fawlty Towers (česky Hotýlek), v němž John Cleese v roli majitele hotelu bezděky uráží německé hosty: jednak tím, že nemotorně pořád vyslovuje narážky na válku, třebaže mu to jeho žena zakázala, a jednak tím, že oni ty jeho urážky nevnímají jako urážky, ale jako nemotornost. Když Cleese scénu završuje husím pochodem s ukazováčkem pod nosem představujícím Hitlerův knírek, němečtí hosté pronesou se zcela vážnou a udivenou tváří naprosto nehumornou větu, která se v kontextu stává gagem: „Jak mohli vyhrát válku?“
Když nové německé aerolinky German Wings zahájily levné lety na londýnský Stansted, postavily okolo údajné německé nehumornosti jednu z nejvtipnějších reklamních kampaní, která informovala: „Osm německých měst za dvacet liber. To není vtip – přece víte, že my Němci nemáme smysl pro humor.“
Jakmile jsme se naučili brát s humorem to, že nemáme smysl pro humor, máme způli vyhráno. Z té druhé půli se budeme muset humor od humoristů učit, pocvičovat se v něm a hlídat, abychom do bezhumorné sebevážnosti nespadli znovu. Že jsme do ní opět spadli, poznáme podle strachu, že se nám někdo bude smát, dělat si z nás srandu, vysmívat se nám, utahovat si z nás. A z toho se můžeme opět rychle vylusknout vědomím, že přesně toho chceme jako učňové humoru dosáhnout.
Dobře nacvičené umění rozesmát druhé v situacích, kde se od nás čeká vážnost či dokonce bojovnost, nás může zachránit před tragickým konfliktem. Tímto trikem se proslavil mediální magnát Rupert Murdoch, když se v 70. letech snažil zachránit vysoce ztrátové londýnské Times. Situace hrozila, že noviny přestanou existovat. Když Murdoch oznámil zavedení počítačové techniky namísto tradičního sazečství, vzbouřili se mu tiskaři a sazeči, vyhlásili stávku a obsadili ve velkém počtu budovu na dobu, kdy měl k nim přijít a oznámit propuštění všech a opětné přijetí těch, kdo se budou chtít naučit pracovat na počítačích. Když utichl jejich křik, Murdoch řekl:
„Cítím se velmi poctěn, že jste mě přišli uvítat v tak hojném počtu.“
Některé sazeče to rozesmálo a část stávkujících to vzdala. Když mu ti zbývající pohrozili, že mu budovu vydají jen přes svoje mrtvoly, řekl jim toto:
„A víte co? Nechte si budovu a vydávejte si svoje noviny, já si Times půjdu tisknout jinam.“
To rozesmálo další sazeče, kteří pak přijali nové zaměstnání s podmínkou, že se naučí pracovat na počítačích, a bylo po stávce.
V záznamech ze seminářů humorového instruktora Malcolma Kushnera najdeme klasický příklad duchapřítomnosti jednoho květinářství, které jednomu svému pravidelnému klientovi chtělo blahopřát k nové kanceláři. Ten ráno přijde do práce a má tam velikánskou kytici a stuhu se slovy „Odpočívej v pokoji“. Naštve se, volá květinářství a vynadá jim. Ti se mu omluví, ale dodají, že to má i pozitivní aspekt, protože někde na hřbitově teď pochovávají někoho se slovy „Vítejte v novém působišti“.
Takovýto humor odzbrojuje a zneškodňuje potenciální explozi. Instruktor humoru Malcolm Kushner tomuto triku říká „reframing“ čili přerámcování. Přehození dané situace do jiného rámce s jiným kontextem. Zneškodňovat napjaté situace humorným přerámcováním je trik, který stojí za pocvičování. Pochází z psychoterapeutické techniky zvané „neurolingustic programming“ (NLP), do níž se zakousneme příště.

Benjamina Kuras

XANTYPA 11/10 - výběr z článků

Vánoční dárky z Národního divadla

Vánoční dárky z Národního divadla

Letos už nemusíte hrát divadýlko u stromečku s nechtěnými dárky. Darujte každému jen to, co má rád – mladým alternativní divadlo, rodičům operu, manželce balet, přátelům činohru, dětem a vnoučatům víkendová odpolední představení.  

ABECEDA 11/10

ABECEDA 11/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Listopad 2010
Slunce vstupuje do znamení Štíra 23. října ve 14.36 SELČ a setrvá v něm do 22. 11. 11.15 opět SEČ. Neptun je první polovinu měsíce stacionární a může způsobit mnoho zmatků a ideologických rozepří. V polovině listopadu ho vystřídá současné stacionarita Venuše a Jupitera, a to už je lepší konstelace pro nápravu věcí veřejných i soukromých. Zvýšené opatrnosti je třeba kolem 7. a dále 20. a 29. 11. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Jak se žilo za socíku

Jak se žilo za socíku

Svaz českých fotografů (SČF) otevřel v rámci projektu Minulost a současnost SČF ve své galerii v pražském Karlíně výstavu s názvem JAK SE ŽILO ZA SOCÍKU.

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 11/10

Evžen Šimera, Zero gravity
Galerie Kressling, Bratislava

04. 10. 2010 – 30. 11. 2010
Malíř Evžen Šimera, který byl v minulosti rovněž mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje v bratislavské galerii svůj projekt obrazů vzniklých ve stavu beztíže. Své malby už v minulosti vytvářel bez zásahu štětce různými fyzikálními metodami na základě předem daného konceptu. Tak vznikaly stékané obrazy, kdy autor nechal po plátně téct barvu podle gravitace. To ho inspirovalo k realizaci obrazů v prostoru beztíže, kde se nedá pohyb barvy příliš ovlivnit. Výsledkem je série abstraktních maleb, na nichž je opět potlačen záměrný umělecký projev a jejichž původ divák bez návodu v podobě videa natáčení tvorby nepozná.

TIPY ROCK & POP 11/10

Eric Clapton: Clapton
Album s lakonickým názvem je sice první Erikova deska po víc než pěti letech, ale rozhodně to neznamená, že by ty roky Clapton prolenošil. Řekněme, že se tak trochu vracel do minulosti – to muži ve věku občas dělají. V roce 2007 dokončil velezajímavou knihu, rovněž s názvem Clapton – znamenité vzpomínky. Taky se účastnil nepříliš zdařilého opětného setkání slavných Cream (s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem), začal znovu spolupracovat se Stevem Winwoodem, parťákem z Blind Faith a natočil album duetů s JJ Calem. Ačkoli – tak trochu vzpomínková je i tato deska, doklad toho, jak Clapton lpí na starých a ještě starších písních, které formovaly jeho hudební začátky. A není to jen blues či country, co na novém albu najdeme.

TIPY KNIHY 11/10

TIPY KNIHY 11/10

BYLY JSME TAM TAKY
V holešovickém Centru moderního umění DOX byla pokřtěna kniha Dagmar Šimkové BYLY JSME TAM TAKY. Jejím prvním kmotrem se stal spisovatel Jáchym Topol, jenž z ní přečetl úryvek, druhým básník Ivan Martin Jirous, který ji políbil. Kniha Dagmar Šimkové je jednou z nejsilnějších výpovědí o tom, co se v padesátých a šedesátých letech odehrávalo v československých komunistických věznicích. Ona sama v nich strávila čtrnáct let. Zemřela před patnácti lety v Austrálii.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 11/10

Festival Janáček Brno 2010, 16. – 28. 11. 2010
Mezinárodní hudební festival JANÁČEK BRNO 2010 se otevírá podruhé. Letos je jeho tématem Janáček a expresionismus. In memoriam je věnován siru Charlesi Mackerrasovi.
Napěchovaný program klade přirozeně důraz na operu: VĚC MAKROPULOS v podání Helikon-Opera Moskva a v režii impresária souboru, dynamického Dmitry Bertmana – nabídne zajímavé srovnání s původním dramatem Čapkovým. Činohru VĚC MAKROPULOS s hudbou Vladimíra Franze uvede Klicperovo divadlo z Hradce Králové. Pražské Národní divadlo hostuje se skvěle expresivní KÁŤOU KABANOVOU v režii Roberta Wilsona, divadlo z Essenu přiveze operu LULU Albana Berga. Tento „krvák“ nevídáme často. Bergova hudba kreslí sytě psychologizující drama o magickém kouzlu ženy, o zvláštním rozkmitu morálky: Lulu klesne až k prostituci, kterou živí své nejbližší. Dva klienti jsou pro ni osudoví: jeden zabije jejího přítele a Jack Rozparovač Lulu i její lesbickou přítelkyni.

TIPY FILMY 11/10

HABERMANNŮV MLÝN
Česká republika, Německo, Rakousko – 2010
Režie: Juraj Herz
Spisovatel Josef Urban vydal v roce 2001 stejnojmennou knihu, v níž zpracoval skutečný případ z vesnice na severní Moravě, kdy byl těsně po válce brutálně zavražděn zámožný německý podnikatel. S předčasně zemřelým dokumentaristou Milanem Maryškou látku převedli do scénáře, za nějž získali 2. místo v Ceně Sazky. Jak už to tak v kinematografii bývá, realizace náročného koprodukčního projektu se posléze ujal německý scenárista a režisér Juraj Herz.

TIPY DIVADLO 11/10

TIPY DIVADLO 11/10

18. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU
DIVADLO
PLZEŇ 15. – 23. ZÁŘÍ 2010
JE V ČESKU PŘEFESTIVALOVÁNO?Mezinárodní přehlídka v intencích ročníků předcházejících: Z domova, až na nepřítomné výjimky (PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA brněnského Divadla U stolu, HAMLET ostravské Arény), to nejlepší, co se pozvat dá, ze zahraničí – jen na co jsou peníze. Takže účastníků čím dál méně, a v kvalitě mírně kolísavé.

FEJETON Benjamina Kurase - výběr z článků

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 30

Koncentráčnického veterána Simona Wiesenthala zná kdekdo jako neúnavného lovce nacistických zločinců. Málokdo však o něm ví, že byl taky náruživým sběratelem komunistických vtipů. Tedy vtipů z komunistických zemí. Čili vtipů antikomunistických. Sbíral je od svých spolupracovníků za železnou oponou, nejspíš z vděku za Boží vnuknutí usadit se po válce v Rakousku místo rodného Polska nebo adoptivního Československa, kde před válkou vystudoval na pražské technice a proslul u spolužáků jako znamenitý vtipálek a vypravěč v několika jazycích.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 29

„Goldberg se tak chechtal svému vlastnímu vtipu, že z toho umřel. Byl to asi jediný člověk, který umřel smíchem v Osvětimi.“
Těmito dvěma nezapomenutelnými větami začíná román, jehož titul jsem zapomněl, od francouzského autora, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, který jsem četl před nějakými pětatřiceti roky

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 28

V anglickém etnickém humoru si vysloužili čestné místo Maďaři. Bylo to částečně díky laskavému humoru George Mikese, jehož útlé knížečky na téma „jak být cizincem“ jim přirostly k srdci a zdomácněl jim tak, že si ho vyslovovali „majks“ a povýšili ho na klasika anglické literatury, dodnes v Penguinu v paperbacku dotiskovaného.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 26

p { margin-bottom: 0.21cm; } Dánové, jak jsme si řekli minule, jsou (alespoň podle jednoho dánského psychologa) největší gelotofilové, čili mají ze všech národů největší radost (nebo nejmenší vztek), když si z nich někdo dělá srandu. Dokazují to už třeba tím, jak mluví.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 25

Nauka o smíchu se jmenuje gelotologie (gelos je řecky smích). Pojmenoval ji tak někdy v 80. letech minulého století, už jako vědu (do té doby to byla jen zábava), německý psycholog a psychoterapeut Michael Titze. Nápad a základní poznatky dostal od rakouského psychologa Viktora Frankla, který díky humoru a udržování smyslu života přežil nacistický koncentrák.
Když Titze začal experimentovat s humorovou terapií, zjistil, že mnozí pacienti a klienti nemají rádi, když se jim někdo směje.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 24

Definovat humor se pokoušela spousta mudrců. Prvním, o němž víme, byl Aristoteles, jehož spis o humoru a komedii – druhý díl POETIKY – se nám bohužel nedochoval. Jeden její rukopis určitě shořel v požáru obrovské alexandrijské knihovny, která od založení v roce 300 př. n. l. nashromáždila 700 tisíc rukopisů z Evropy, Asie a Afriky, obsahujících všechnu do té doby známou moudrost světa. Požár se udál někdy v 7. století po invazi Arabů za kalifa Omara. Podle legendy dal knihovnu spálit generál Amr, s humornými slovy: „Buď ty všechny knížky odporují koránu a pak jsou kacířské, nebo s koránem souhlasí a pak jsou zbytečné.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 22

Mezi psychoanalytiky a psychoterapeuty se vypráví tento vtip: „Jaký je rozdíl mezi Freudem a Jungem? Freud byl přesvědčen, že vtip je vážná věc, a Jung se domníval, že humor je mýtus.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 20

Jedním z nejúspěšnějších „humorových“ instruktorů či koučů je bývalý právník Malcolm Kushner. Píše pro listy Time, Wall Street Journal a New York Times, vyučuje humor v rozhlase a televizi, pravidelně rozhání nudu v amerických korporacích, např. IBM a Lockheed, a ve federálním daňovém úřadě IRS. Že si zrovna berňák vyžádal výuku humoru je samo o sobě dobrý fór. Asi tak dobrý, jako když mě si jednou na lekci humoru objednalo jako součást svých vánočních oslav české ministerstvo vnitra, jen pro sekční šéfy. Byla jich asi třicítka a já jsem se musel přiznat, že jsem netušil, kolik těch sekcí ministerstvo má a na co. Pokusil jsem se je rozesmát tímto uvítáním: „Nesmírně mě těší, že ministerstvo vnitra chce svoje šéfy naučit humoru, protože já si ještě pamatuji dobu, kdy se humor v přítomnosti pracovníka tohoto ministerstva trestal vězením.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/10

XANTYPA Číslo 11/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne