Svět okolo nás se najednou změnil. Ve vzduchu visí válka

Zeman a Babiš jsou proputinovští. Bělobrádek hájí Západ

Zvláštní doba, v níž žijeme. Nabitá energií, která se může vychýlit na obě strany, jak do zmaru a negace, tak do něčeho pozitivního. Člověk cítí všude to napětí, veřejné napětí, napětí mezi lidmi. Jako by se pětadvacet let od pádu totality zase o něčem důležitém rozhodovalo. A zase to jde jaksi mimo nás. O sametovou revoluci se Češi příliš nezasloužili, jen málo lidí totalitu rozvracelo. Jsme zvyklí, že „se neúčastníme“, jen kibicujeme a hlídáme si to své. S krizí na Ukrajině je to podobné. Nevíme ani přibližně, kolik lidí vnímá vážně ruskou hrozbu. Pro kolik občanů není přijatelné, že Putin prostě zabere Krym. Že podporuje válku u sousedů, že vede jiný druh války. Čeští politici lavírují, jako by zítra mohly přijet ruské tanky. Podivné. Snad není putinovců, tedy lidí, kterým je tohle všecko jedno, nebo Putina dokonce podporují, polovina. Snad ne.

Ukrajina, sankce Evropské unie uvalené na Moskvu, to je hlavní téma české i evropské, euroatlantické politiky. Platí mezinárodní smlouvy nebo zákon síly? A u nás doma se blíží české volby do obecních zastupitelstev, pražské volby a obměna třetiny Senátu. Jak se v kampani  projeví spor Ukrajina – Rusko? Domácí dění zdá se mnohem méně významné než otázka, kolik Západ dovolí Putinovi. Ale nemylme se, z politiků na obecní úrovni vyrůstají budoucí politici klíčoví. I v Senátu jde o hodně: hegemonem je tam sociální demokracie. V minulých senátních volbách získala neuvěřitelných třiadvacet křesel. To Sobotkovci nemohou zopakovat. Ale co Andrej Babiš? Nevystřídá v obřím úspěchu Sobotku?
A jak si povede zdecimovaná pravice? Uspěje nový „modrý“ předseda Petr Fiala, druhý profesor v čele občanských demokratů? Uspěje nový vůdce pravice, tedy TOP 09, přesně řečeno Miroslav Kalousek?

Petr Fiala ukradl ODS
První víkend v září měla ODS kongres. Fiala delegáty burcoval. „Kultura špičatých bot v ODS skončila,“ řekl. Rozuměj: kmotři byli ze strany vyhnáni. „Klidně si myslete, že jsem vám vaši ODS ukradl. Hlásím se k tomu. Spolu s naprostou většinou členů ODS jsem ODS ukradl těm, kteří ji rozkrádali a s její pomocí se pokoušeli ukrást i všechno kolem. Není tu místo buďto pro vás, nebo pro mě,“ prohlásil předseda. Burcoval a burcoval: „Zbavme se strachu. Strachu z naší minulosti. Z toho, že neuspějeme.“ – Za hlavního soupeře Fiala vyhlásil Babiše, ANO. „Nejsem Gustáv Husák, ani Vasil Biľak. Minimálně nemluvím česko-slovensky, ale česky, což byla za komunistů nevýhoda, a teď je to zase zjevná nevýhoda,“ řekl také nový předseda.
Zní to pěkně, jenomže pro Fialu bude pekelná dřina lidi přesvědčit, že se ODS změnila, že už ji kmotři neovládají. Nebo že ji, pokud by se vrátila k moci, znovu neovládnou. Kontaktů tam mají dost. – Fiala sází i na populismus. V projevu bránil „normální rodiny“ před gayskými a lesbickými (jako by ty někoho ohrožovaly), nelíbí se mu muslimské šátky, islám je podle něj kultura, jež pro nás představuje riziko. „Potřebujeme kontrarevoluci normálních lidí, aby nám zase nebyla ukradena svoboda, naše rodina, náš život.“ Jedna otázka: Kdo jsou ti „normální lidé“? Nejsou to ti, které oslovil Babiš?
Fiala měl v Praze u delegátů úspěch. Ale na ODS leží temný stín. Zajímavé bude sledovat výsledky Schwarzenbergovy „topky“. Zdá se, že se její pražská část zpěčuje Kalouskovi. A on ji údajně chce potrestat tak, že ji nechá prohrát, a tím se zbaví jejího dnešního vedení. Pro stranu je také nemilé, že Starostové v Praze kandidují spolu s lidovci a zelenými. Oddělí se časem od Kalouska?

Europutinovská tvář Bohuslava Sobotky
Napínavá je zahraniční politika. Nevíte, co od ní čekat. Částečně je to dáno složením vlády a obsazením Hradu. V Sobotkově kabinetu sedí ČSSD, jejíž značná část, možná až polovina, je proruská, proputinovská. Jde to tak daleko, že kupříkladu poslanec Huml naznačuje: pád malajsijského letu MH 17 zorganizovala CIA. Hodně poslanců této strany stojí proti sankcionování Moskvy; prý by nás poškodilo.
Sobotka sám je katolík, antikomunista. Zároveň však zuby nehty touží zůstat premiérem a předsedou strany. Proto to koulí na obě strany. Snaží se uspokojit putinovce v ČSSD, i ty členy, kteří mají historickou paměť, nezapomněli na srpen 1968, na ruskou okupaci, vidí, jak by Putin rád obnovil časy mocného Sovětského svazu. Premiér připomíná rozervance, který se jednou vrhne na stranu spojenců, podruhé na stranu západní Evropy a NATO. Je bolestně trapné to pozorovat.
Sobotka proslul odmítnutím vojáků NATO na českém území. Později napsal do amerického časopisu Foreign Policy text o tom, jak je pro nás důležitá Severoatlantická aliance a jak musí vláda dávat víc peněz na armádu. „Plíživý pocit nebezpečí nevěstí pro svobodu a mír v celé Evropě nic dobrého,“ stojí v textu. Předseda ČSSD dokonce chválil Havla za to, že nás prozíravě přihlásil do NATO (něco v sociální demokracii naprosto nevídaného, ba dokonce provokativního).
A pak Sobotka udělá otočku a stojí proti sankcím vůči Moskvě. Vznáší v Bruselu připomínky a prosazuje, abychom mohli do Ruska vyvážet „zboží dvojího určení“, které slouží jak civilnímu, tak armádnímu průmyslu. Sobotka je chvíli západní,chvíli východní. Český premiér není silný politik, schopný tvrdě si stát za názorem. Přitom několikrát jasně řekl, že se Rusko na Ukrajině dopouští agrese a musí ji zastavit. Sobotka hraje dvojí hru. V Evropě je protiputinovský, doma se bojí o křeslo.
Méně dvojaký postoj zaujímá ANO. Andrej Babiš má mnoho osobních zážitků s komunistickou StB (s níž, jak tvrdí, vědomě nespolupracoval, i když o té spolupráci svědčí okolo desítky svazků tajné komunistické policie). Estébáci byli pragmatici a podléhali diktátu sovětské tajné služby KGB. Není divu, že Babiš považuje sankce EU a USA za nesmysl, stojí proti nim. Není to politik, který by měl v krvi obhajobu svobody a demokracie, to ani náhodou. Ryzí populista, vždy hraje na strunu našich pudů a strachu. Jen Rusy nedráždit. Jen Moskvu netrestat za okupaci Krymu.
Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě........

Martin Fendrych

XANTYPA 10/14 - výběr z článků

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje babička není jen tak obyčejná babička. Stále hledám ta správná slova, kterými bych ji přesně popsala. Na to, že má čtyři vnoučata, vůbec nevypadá a na svůj věk ani trošičku. Kolik lidí už mi řeklo, že by ji tipovali spíš na mou mámu! Nic lepšího než „moderní babička“ mě nenapadá. To ale pořád není to pravé. Pokaždé vypadá skvěle. Když spolu chodíme nakupovat oblečení, často mě překvapí, co vybere buď pro mě nebo pro sebe. Potom jí ale musím dát za pravdu, že je to opravdu dobré. Má skvělý vkus, a to nejen na oblečení. Babička je osobnost a pro mě je a vždycky bude velkým vzorem. Musím přiznat, že jsem z tohoto rozhovoru byla pěkně nervózní. Nechtěla jsem babičku ani nikoho jiného zklamat. „Snová babička“, ano to je to pravé, přesně taková moje babička je. Nesmírně si jí vážím a doufám, že jsem po ní zdědila alespoň nějaké geny!

Filozof a spisovatel  Roger Scruton

Filozof a spisovatel Roger Scruton

Na obou stranách Atlantiku je Roger Scruton (70) znám jako vysokoškolský učitel, autor mnoha děl a filozof formulující s elegancí anglického džentlmena konzervativní myšlení. Vystudoval univerzitu v Cambridgi, přednášel na londýnské Birkbeck College a kromě čtyř oper napsal kolem třiceti knížek. Letos k nim přibyla útlá novela POZNÁMKY Z PODZEMÍ, příběh mladého pražského disidenta Jana Reichla, provázející čtenáře prostředím odvážných i těch méně odvážných, kteří se stavěli skutečně či na oko normalizačnímu režimu. U nás vyjde kniha na jaře příštího roku v překladu Zuzany Uhdeové.

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Jakub Hrůša, šéfdirigent a hudební ředitel orchestru PKF – Prague Philharmonia, stálý hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a prezident International Martinů Circle. Diář zadaných termínů má na léta dopředu plný. Posluchači jeho koncerty milují, odborníci mu věští opravdu hvězdnou kariéru. Už ji nastoupil.

Za květinovou show do Velké Británie

Za květinovou show do Velké Británie

Velká Británie je posedlá historií a také zahradničením. Obojí se tu propojuje na jedné z největších květinových show na světě. Každoročně se koná na téměř čtrnácti hektarech zahrad tudorovského paláce.

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Psal se 14. říjen 1952 a v Marseille, na střeše domu nazvaného Zářící město, probíhala oslava na počest otevření tohoto prvního panelového domu na světě. Slavný architekt Le Corbusier ho nazval poetickým jménem, neboť pro něj představoval ideální ekonomické řešení sociálního bydlení. Během války přišlo mnoho lidí o střechu nad hlavou a bylo třeba zajistit jim bydlení, navíc se do velkých měst stěhovalo s postupující industrializací stále více lidí. Corbusiera následovalo mnoho dalších architektů, ale jeho průkopnickému Zářícímu městu (La Cité radieuse) se nic nevyrovnalo.

Fotograf Antonín Kratochvíl

Fotograf Antonín Kratochvíl

Osobnost a tvorbu fotografa Antonína Kratochvíla není potřeba zvlášť představovat. K jeho posledním projektům patří cyklus DOMOVINA, kterou od 8. 10. do 2. 11. poprvé představí také na Slovensku…

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

Světová premiéra prvního filmu skupiny Beatles se konala v Londýně 6. července 1964 – shodou náhod v den, kdy o sedm let dříve došlo k osudovému setkání Johna Lennona a Paula McCartneyho. O čtyři dny později se PERNÝ DEN (A HARD DAY’S NIGHT) promítal v Liverpoolu. Davy šílely, policejní sbor hrál CAN’T BUY ME LOVE a starosta předával slavným rodákům klíče od města. Od poloviny srpna se pak tento „OBČAN KANE oddechových filmů“ uváděl ve stovkách kin po celých Spojených státech.

Muži ze Západu jedou bojovat proti Západu

Kariéru zpěváka hip-hopu rozjel Abdel-Mažíd Abdel Bary, třiadvacetiletý Brit egyptského původu, pod uměleckým pseudonymem L Jinny. Jeho písně zaujaly televizi BBC natolik, že jich pár odvysílala. Koncem loňského roku pověsil náhle L Jinny hudbu na hřebík a odjel do Sýrie bojovat po boku tamních džihádistů proti režimu Bašára-al-Asada. Podle britských vyšetřovatelů je s nejvyšší pravděpodobností právě on zahaleným mužem z videa znáznorňujícího „popravu“ amerického novináře Jamese Foleyho 19. srpna kdesi uprostřed syrských plání.

Co se děje… v New Yorku

New York se zařadil mezi třicítku měst v Americe a ve světě, která během posledních dvanácti let hostila LEBOWSKI FEST. Film bratří Coenů BIG LEBOWSKI, který se z pomalého startu v roce 1998 rozletěl ke kultovnímu statutu, inspiroval své příznivce k pravidelným setkáním, při nichž si připomínají postavy z filmu, ztvárněné Jeffem Bridgesem, Johnem Goodmanem, Stevem Buscemim či Johnem Torturro, a v pruhovaných županech či bowlingových dresech prožívají pohodu, jejíž exemplární podobu film jasně definoval. Stejně jako vždy nechyběl turnaj v bowlingu a projekce filmu. V minulosti mezi své blízké zavítali i představitelé hlavních rolí. Jeff Bridges potom poznamenal, že si na festivalu mezi davy příznivců prožil svou „beatlesovskou chvíli“.

Co se děje… v Londýně

Návrat jedné z nejéteričtějších osůbek britského popu Kate Bushové (nar. 1958) na koncertní pódia po neuvěřitelných pětatřiceti letech byl snad nejprobíranější kulturní událostí končícího léta. Absenci vysvětlila sama zpěvačka ve zkratce tím, že se na vrcholu své slávy cítila na pódiu „příliš sexualizována“. Přesto či právě proto jí zůstaly zástupy po výtce loajálních fanoušků, kteří skoupili lístky na dvaadvacet vystoupení v londýnské koncertní hale Hammersmith Apollo během pár hodin. („Stačilo by, kdyby brnkala celé dvě hodiny na kazoo, a posluchači by se mohli stejně zbláznit,“ poznamenal sarkasticky jeden z recenzentů.) Kritici pak její představení, v němž se náročné hudební linky prolínají v rychlém sledu se segmenty filmu, divadla a baletu v jedinečné světelné show, odměnili téměř unisono maximálním počtem hvězdiček.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/14

XANTYPA číslo 10/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne