Co se děje… v Londýně

Návrat jedné z nejéteričtějších osůbek britského popu Kate Bushové (nar. 1958) na koncertní pódia po neuvěřitelných pětatřiceti letech byl snad nejprobíranější kulturní událostí končícího léta. Absenci vysvětlila sama zpěvačka ve zkratce tím, že se na vrcholu své slávy cítila na pódiu „příliš sexualizována“. Přesto či právě proto jí zůstaly zástupy po výtce loajálních fanoušků, kteří skoupili lístky na dvaadvacet vystoupení v londýnské koncertní hale Hammersmith Apollo během pár hodin. („Stačilo by, kdyby brnkala celé dvě hodiny na kazoo, a posluchači by se mohli stejně zbláznit,“ poznamenal sarkasticky jeden z recenzentů.) Kritici pak její představení, v němž se náročné hudební linky prolínají v rychlém sledu se segmenty filmu, divadla a baletu v jedinečné světelné show, odměnili téměř unisono maximálním počtem hvězdiček.

„I když tentokrát vystřídala poměrně málo kostýmů, způsob celkového (vizuálního) vyznění byl mimořádně intenzivní a její pěvecký výkon měl svou hloubku. Převtělení na jevišti přicházela jedno za druhým a její transformace byly úžasné, povznášející a osvobozující,“ píše kritik listu Daily Mirror a dodává: „Ohromující triumf, který musel zaskočit i její nejoddanější fanoušky.“

Americký fotograf německého původu Horst (původním jménem Horst Bohrmann, 1906–1999) vytvářel přes půl století přes čočky svého fotoaparátu Ansco ikony západní módy a stylu, až se sám stal ikonou svého řemesla. Londýnské Victoria & Albert Museum otevřelo první zářijový víkend jeho retrospektivní výstavu portrétů nejslavnějších modelek své doby, divadelních hereček a také jedinečných obrázků z cest, které podnikl počátkem padesátých let do Íránu. V 30. letech odešel z Německa do Paříže, pak do New Yorku, kde pracoval pro módní měsíčník Vogue. Jeho spojení s redakcí bylo tak těsné, že když odešel do války, měl ve své vojenské knížce jako kontakt na nejbližší osobu uvedenu Ednu Chaseovou, šéfredaktorku magazínu. Horstova práce se světlem dávala portrétům třetí rozměr – „dramatický, uhrančivý a přitom jemný“, poznamenal na Horstovu adresu Mehmed Agh, šéf fotografického oddělení Vogue. Výstava potrvá do 4. ledna 2015.

Londýnský West End se odvážil k divadelní inscenaci veleúspěšného filmu ze života anglického barda s názvem ZAMILOVANÝ SHAKESPEAR (Británie si letos připomíná 450 let od jeho narození). Když jsem si v třetí hodině divadelního představení začal poposedávat v sedadle, uvědomil jsem si, že svižné tempo filmu se záplavou vtipných a jiskřivých dialogů se nepovedlo převést na jeviště. „Vyznívá to celé, jako když se parta otravů snaží pracně a s námahou přehrát v hospodě celý film, scénu za scénou,“ napsal recenzent Daily Telegraphu Tim Walker a podivil se, proč někdo z autorů původního scénáře (Tom Stoppard a Marc Norman) neintervenoval: „Tak to by stačilo… Nejen, že je to moc dlouhé, ale je to taky pěkná nuda. Je potřeba krátit. A to pořádně.“ O něco smířlivější byl k adaptaci Michael Billington z Guardianu: „Ty nejlepší výměny na jevišti jsou sice okopírované z filmu, hra však plně obstojí i jako samostatný kus. Jako opojná oslava divadla samotného.“

Zrovna v době, kdy v Británii vrcholil případ kolem pětiletého Ashyi Kinga, kterého chtěli rodiče s nádorem na mozku léčit v pražském Protonovém centru, a soud je na pár dní zbavil rodičovských práv, objevila se na knižních pultech kniha jednoho z nejúspěšnějších současných ostrovních autorů Iana McEwana s názvem ZÁKON O DĚTECH. Společně s londýnskou soudkyní Fionou Mayovou v ní řeší drsná dilemata každodenní agendy divize pro rodinné spory londýnského soudu vyšší instance: od chirurgického zákroku a jistou smrt jednoho ze siamských dvojčat po únosy dětí do zahraničí při rozpadu manželských vztahů. Atraktivní téma, jen jsem při čtení postrádal obvyklou hloubku a vícevrstevnatost McEwanových románů, stejně jako jeho schopnost vytvořit napětí a vtáhnout čtenáře do děje. Kniha je nesmírně zručným přepisem autorových poctivých a důkladných rešerší, chybí jí však dramatický, epický oblouk a soudržnost jednotlivých epizod. Jako by byl napsán pro generaci internetových čtenářů, navyklých surfovat zběžně textem, přeskakovat odstavce a hledat co nejrychleji pointu, klíčová slova. Pro hloubku etických problémů a nesnadné soužití etiky se zákonem by bylo dobře, kdyby neuniklo pozornosti nakladatelství Odeon, které poslední dva McEwanovy bestsellery (POKÁNÍ a MLSOUN) vydalo.

Ivan Kytka

XANTYPA 10/14 - výběr z článků

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje babička není jen tak obyčejná babička. Stále hledám ta správná slova, kterými bych ji přesně popsala. Na to, že má čtyři vnoučata, vůbec nevypadá a na svůj věk ani trošičku. Kolik lidí už mi řeklo, že by ji tipovali spíš na mou mámu! Nic lepšího než „moderní babička“ mě nenapadá. To ale pořád není to pravé. Pokaždé vypadá skvěle. Když spolu chodíme nakupovat oblečení, často mě překvapí, co vybere buď pro mě nebo pro sebe. Potom jí ale musím dát za pravdu, že je to opravdu dobré. Má skvělý vkus, a to nejen na oblečení. Babička je osobnost a pro mě je a vždycky bude velkým vzorem. Musím přiznat, že jsem z tohoto rozhovoru byla pěkně nervózní. Nechtěla jsem babičku ani nikoho jiného zklamat. „Snová babička“, ano to je to pravé, přesně taková moje babička je. Nesmírně si jí vážím a doufám, že jsem po ní zdědila alespoň nějaké geny!

Filozof a spisovatel  Roger Scruton

Filozof a spisovatel Roger Scruton

Na obou stranách Atlantiku je Roger Scruton (70) znám jako vysokoškolský učitel, autor mnoha děl a filozof formulující s elegancí anglického džentlmena konzervativní myšlení. Vystudoval univerzitu v Cambridgi, přednášel na londýnské Birkbeck College a kromě čtyř oper napsal kolem třiceti knížek. Letos k nim přibyla útlá novela POZNÁMKY Z PODZEMÍ, příběh mladého pražského disidenta Jana Reichla, provázející čtenáře prostředím odvážných i těch méně odvážných, kteří se stavěli skutečně či na oko normalizačnímu režimu. U nás vyjde kniha na jaře příštího roku v překladu Zuzany Uhdeové.

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Jakub Hrůša, šéfdirigent a hudební ředitel orchestru PKF – Prague Philharmonia, stálý hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a prezident International Martinů Circle. Diář zadaných termínů má na léta dopředu plný. Posluchači jeho koncerty milují, odborníci mu věští opravdu hvězdnou kariéru. Už ji nastoupil.

Za květinovou show do Velké Británie

Za květinovou show do Velké Británie

Velká Británie je posedlá historií a také zahradničením. Obojí se tu propojuje na jedné z největších květinových show na světě. Každoročně se koná na téměř čtrnácti hektarech zahrad tudorovského paláce.

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Psal se 14. říjen 1952 a v Marseille, na střeše domu nazvaného Zářící město, probíhala oslava na počest otevření tohoto prvního panelového domu na světě. Slavný architekt Le Corbusier ho nazval poetickým jménem, neboť pro něj představoval ideální ekonomické řešení sociálního bydlení. Během války přišlo mnoho lidí o střechu nad hlavou a bylo třeba zajistit jim bydlení, navíc se do velkých měst stěhovalo s postupující industrializací stále více lidí. Corbusiera následovalo mnoho dalších architektů, ale jeho průkopnickému Zářícímu městu (La Cité radieuse) se nic nevyrovnalo.

Fotograf Antonín Kratochvíl

Fotograf Antonín Kratochvíl

Osobnost a tvorbu fotografa Antonína Kratochvíla není potřeba zvlášť představovat. K jeho posledním projektům patří cyklus DOMOVINA, kterou od 8. 10. do 2. 11. poprvé představí také na Slovensku…

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

Světová premiéra prvního filmu skupiny Beatles se konala v Londýně 6. července 1964 – shodou náhod v den, kdy o sedm let dříve došlo k osudovému setkání Johna Lennona a Paula McCartneyho. O čtyři dny později se PERNÝ DEN (A HARD DAY’S NIGHT) promítal v Liverpoolu. Davy šílely, policejní sbor hrál CAN’T BUY ME LOVE a starosta předával slavným rodákům klíče od města. Od poloviny srpna se pak tento „OBČAN KANE oddechových filmů“ uváděl ve stovkách kin po celých Spojených státech.

Muži ze Západu jedou bojovat proti Západu

Kariéru zpěváka hip-hopu rozjel Abdel-Mažíd Abdel Bary, třiadvacetiletý Brit egyptského původu, pod uměleckým pseudonymem L Jinny. Jeho písně zaujaly televizi BBC natolik, že jich pár odvysílala. Koncem loňského roku pověsil náhle L Jinny hudbu na hřebík a odjel do Sýrie bojovat po boku tamních džihádistů proti režimu Bašára-al-Asada. Podle britských vyšetřovatelů je s nejvyšší pravděpodobností právě on zahaleným mužem z videa znáznorňujícího „popravu“ amerického novináře Jamese Foleyho 19. srpna kdesi uprostřed syrských plání.

Svět okolo nás se najednou změnil. Ve vzduchu visí válka

Zvláštní doba, v níž žijeme. Nabitá energií, která se může vychýlit na obě strany, jak do zmaru a negace, tak do něčeho pozitivního. Člověk cítí všude to napětí, veřejné napětí, napětí mezi lidmi. Jako by se pětadvacet let od pádu totality zase o něčem důležitém rozhodovalo. A zase to jde jaksi mimo nás. O sametovou revoluci se Češi příliš nezasloužili, jen málo lidí totalitu rozvracelo. Jsme zvyklí, že „se neúčastníme“, jen kibicujeme a hlídáme si to své. S krizí na Ukrajině je to podobné. Nevíme ani přibližně, kolik lidí vnímá vážně ruskou hrozbu. Pro kolik občanů není přijatelné, že Putin prostě zabere Krym. Že podporuje válku u sousedů, že vede jiný druh války. Čeští politici lavírují, jako by zítra mohly přijet ruské tanky. Podivné. Snad není putinovců, tedy lidí, kterým je tohle všecko jedno, nebo Putina dokonce podporují, polovina. Snad ne.

Co se děje… v New Yorku

New York se zařadil mezi třicítku měst v Americe a ve světě, která během posledních dvanácti let hostila LEBOWSKI FEST. Film bratří Coenů BIG LEBOWSKI, který se z pomalého startu v roce 1998 rozletěl ke kultovnímu statutu, inspiroval své příznivce k pravidelným setkáním, při nichž si připomínají postavy z filmu, ztvárněné Jeffem Bridgesem, Johnem Goodmanem, Stevem Buscemim či Johnem Torturro, a v pruhovaných županech či bowlingových dresech prožívají pohodu, jejíž exemplární podobu film jasně definoval. Stejně jako vždy nechyběl turnaj v bowlingu a projekce filmu. V minulosti mezi své blízké zavítali i představitelé hlavních rolí. Jeff Bridges potom poznamenal, že si na festivalu mezi davy příznivců prožil svou „beatlesovskou chvíli“.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/14

XANTYPA číslo 10/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne