Taras Kuščynskyj

Co udělá světlo, co cítí objekt

O Tarasi Kuščynském se ví, že byl fotografem krásy. Že tvořil v sepětí s přírodou. Že jeho „stavebním materiálem“ bylo světlo. Že zhmotněním této krásy byla pro něho žena. Ví se o něm díky jeho pozůstalým, kteří od roku 1983, kdy předčasně zemřel, pravidelně pořádají výstavy jeho děl, díky teoretikům fotografie, kteří na něho doslova „nemohou zapomenout“, díky fotografům, kteří ho připomínají ve specializovaných časopisech, ale i díky divákům, kteří jsou na něj, často nevědomky, zvyklí.

Kuscynskij

Je totiž, slovy kurátora výstavy na Staroměstské radnici Pavla Vančáta, „součástí národní vizuální paměti“, ačkoli jeho fotografie nezapřou ani dětství strávené na Podkarpatské Rusi.
V normalizovaném Československu se živil jako nezávislý fotograf a kromě kalendářů a jiných užitností se věnoval portrétování známých osobností z tehdejšího šoubyznysu. Ty chronicky známé portréty – Jan Werich s doutníkem, Jitka Molavcová objímající Jiřího Suchého, Pavel Bobek vedoucí nás dál, Martha Elefteriadu a Karel Gott, ještě mlád a tentokrát příznačně v sakrálním (Vánoce ve zlaté Praze), to vše jsou díla zasněného introverta Kuščynského. Jméno, které nelze zapomenout, akty, které nelze zařadit, ač bezpečně víme, kdo je jejich autorem. Dává se do souvislosti s Janem Saudkem – snad proto, že oba atakovali tehdejší prudérii, ač každý svým způsobem. Kuščynskij upřímnou fascinací krásou světa, přírodního světa, jemuž principiálně vládne žena, bosorka skrývající se v kořenech vykotlaných stromů. Jako by ty ženy na onom místě už předtím viděl. Připomeňme vílu v kapradí, Venuši ukřižovanou na vodní hladině, Danu v choulostivých situacích se stromy, Magdu Vášáryovou jako Markétu Lazarovou či odvážnou, krátkovlasou Gabinu. Pak je ale množství fotografií, které neznáme a také rozhodně patří do stejné kategorie jako ony dnes již proslavené. Jsou také plné něhy, citlivého pozorování a uchopování, trpělivosti se světlem a „socháním“ konkrétní ženy, nikoli bezejmenné krásky. A tato se objevuje v sériích, které právě odlišují Tarasovy akty od aktů ostatních tvůrců – ač prvoplánové ve sdělení, přece hluboké ve vidění. Rozhodující je důvěra, která dovolila fotografovi sdílet zvláštní druh intimity, jež nemusí být a priori erotická. Kuščynskij „své ženy“ fotil pro sebe. Jeho lesní inscenace, jakkoli vyumělkované, postrádají kalkul, snahu ohromit. Jsou dokonale dekorativní, ač je pro dnešní umělecký slovník tento příměr tabu. Vítejte v Tarasově poetickém světě a nechte se unést.

Fotografie Tarase Kuščynského po 30. letech od jeho úmrtí
Staroměstská radnice, Křížová chodba
18. 10. – 11. 11. 2013

Klára Voskovcová

XANTYPA 10/13 - výběr z článků

U obrů v předsíni

Je kolem páté ráno, balancujeme s dvěma kamarády na kluzkých kamenech na břehu jezera Gokyo a snažíme se postavit stativ tak bezpečně, aby nám ho neshodil ani prudký poryv větru. Teploměr v nadmořské výšce přes 4800 metrů ukazuje okolo deseti stupňů pod nulou, pitná voda v láhvi během noci zamrzla a v ledovém větru je taková zima, že člověku tuhne pusa i při obyčejném mluvení. Moc se nám nechtělo měnit relativní teplo spacáku v nedaleké turistické ubytovně za kousavý mráz, k jezeru nás ale vyhnala naděje, že po několika zamračených ránech konečně uděláme nějaké slušné snímky za svítání, tedy v nejhezčím světle, jaké krajinářští fotografové znají.

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

 Ačkoli z posledních nahrávek britského zpěváka Roda Stewarta byla znát už určitá únava a ústup ze slávy, z hudebního výsluní zcela nevymizel. Stále si za jejich prodej připisoval nové zlaté desky. Letos však svým novinkovým albem TIME doslova šokoval. Ve Velké Británii přímo rekordně! Po téměř pětatřiceti letech se s ním opět dostal až na vrchol žebříčku. V takovém časovém rozpětí to zde před ním ještě nikdo jiný nedokázal. Po dvou desetiletích se také Rodovi fanoušci konečně dočkali jeho nové autorské desky, kterou rovněž spoluprodukoval. Rod Stewart se s jedinou výjimkou autorsky podílel na kompletní hudební kolekci. Ústřední tematika písní o milostných vztazích, které šťastně začaly, nebyly naplněny nebo skončily, také mnoho napovídá o jejich autorovi a interpretovi.

Archeoložka  Ruth Shadyová Solísová

Archeoložka Ruth Shadyová Solísová

 Archeoložka Ruth Shadyová Solísová, původem z Československa, vypráví o tom, jak na pobřeží Peru objevila stopy po nejstarší civilizaci západní polokoule a jak Peruánci neumějí využívat znalostí dávných indiánských kultur.

Potomci usurijských tygrů v Africe

Potomci usurijských tygrů v Africe

Navštěvujeme černý kontinent, abychom spatřili stáda slonů, pátráme po smečkách lvů, toužíme spatřit majestátné nosorožce bílé a mnohdy je sotva rozeznáváme od příbuzných menších druhů – nosorožců černých. Stohlavá stáda pakoňů a zeber se mísí na rozlehlých savanách, a po chvíli nám mizí v údolích obklopených vysušenými pahýly akácií. Hledáme levharty, gepardy, karakaly, hyeny a šakaly. Mnohdy bychom se smířili i s kočkou divokou. A jak jsme překvapeni, když místo tak typické africké zvířeny tu najdeme největší kočku na světě – tygra usurijského.

Zpěvačka  DASHA

Zpěvačka DASHA

Jak sama Dagmar Sobková tvrdí, jméno Dasha byl její pubertální nápad. Od té doby z ní každopádně vyrostla skvělá zpěvačka, která má v sobě navíc ohromnou pokoru, což je v téhle branži jev nanejvýš sympatický a takřka nevídaný.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Matematik a filosof IVAN M. HAVEL oslaví 11. října pětasedmdesátiny. Má rád duchaplnou společnost i dobré jídlo a pití, což potvrzuje při pravidelných posezeních s přáteli v klubu Koníček, sousedícím s restaurací v suterénu paláce Lucerna. V této „duchovní sauně“ se scházejí lidé různých profesí a vládne v ní pohoda a tolerance. Se svou druhou ženou Dagmar bydlí v domě na Rašínově nábřeží, který kdysi postavil jeho dědeček. Košík, venkovská usedlost manželů Havlových, se díky systematickým aktivitám jeho manželky změnila v rozlehlou farmu, kde se chovají ovce a vyrábějí ekologické potraviny.

Zásah CIA v Íránu v roce 1953 usnadnil Chomejnímu cestu k moci

Jak souvisí svržení íránského premiéra Muhammada Mosaddeka vojenským pučem v roce 1953 s nastolením islámské republiky ajatolláhem Chomejním o šestadvacet let později? Sesazení demokraticky zvolené vlády v Teheránu pod taktovkou americké zpravodajské služby a zpětné dosazení šáha Rezá Pahlavího na trůn naplnilo Íránce frustrací. V roce 1979 vypukla v zemi revoluce proti absolutistickému monarchovi vládnoucímu z vůle Spojených států, přičemž Rúholláh Chomejní disponoval dostatečnou podporou veřejnosti k vytvoření islámského, protizápadně orientovaného režimu.

Cesty ke svobodě

Kdo je to Petr Nečas? Leckdo by se tak mohl ptát. Přitom utekly tři měsíce od chvíle, kdy rezignoval jako premiér. Věci se mění rychle. Někdo změny vítá, mnoho lidí je vděčno, že Nečasova vláda padla. Považovali ji za „asociální“. Neberou vážně, že taky šetřila. Prezident Miloš Zeman se 1. září v TV Prima pochlubil, že slíbil odstranit Nečasovu vládu, a taky ji odstranil. Proto se těší oblibě a jeho kroky jsou masou občanů nekriticky chváleny.

Co se děje… v New Yorku

 Léto pohladilo New York, otočilo se ve dveřích, zamávalo a odešlo. Zůstaly zážitky z koncertu Bobbyho McFerrina na trávníku v Central Parku, z výjimečných představení projektu SHAKESPEARE V PARKU, která za posledních padesát let konání vidělo pět milionů lidí, ze třicátého pátého ročníku festivalu OSLAVTE BROOKLYN, na němž letos Robert Plant zpíval se svou kapelou The Sensational Space Shifters, a z večírků věnovaných experimentální hudbě v prostorách MoMA PS1. A ze stovek dalších věcí, kterými dělá v létě město radost lidem.

Co se děje… v Londýně

Srpnová zpráva, že Scotland Yard se znovu zabývá smrtí princezny z Walesu a zkoumá, zda se na ní podíleli členové zvláštních jednotek britské armády známých pod zkratkou SAS (operující ve vojenský konfliktech tajně v týlu nepřítele), neměla bizarností svého obsahu téměř konkurenci. Snad s výjimkou sdělení, že se správcům londýnských kanalizací zhruba ve stejné době podařilo odstranit z potrubí pod hlavním městem obří špunt z omastku a chuchvalců zvící rozměrů londýnského patrového autobusu.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/13

XANTYPA Číslo 10/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne