Rod Stewart a Čas, vlastně Time

 Ačkoli z posledních nahrávek britského zpěváka Roda Stewarta byla znát už určitá únava a ústup ze slávy, z hudebního výsluní zcela nevymizel. Stále si za jejich prodej připisoval nové zlaté desky. Letos však svým novinkovým albem TIME doslova šokoval. Ve Velké Británii přímo rekordně! Po téměř pětatřiceti letech se s ním opět dostal až na vrchol žebříčku. V takovém časovém rozpětí to zde před ním ještě nikdo jiný nedokázal. Po dvou desetiletích se také Rodovi fanoušci konečně dočkali jeho nové autorské desky, kterou rovněž spoluprodukoval. Rod Stewart se s jedinou výjimkou autorsky podílel na kompletní hudební kolekci. Ústřední tematika písní o milostných vztazích, které šťastně začaly, nebyly naplněny nebo skončily, také mnoho napovídá o jejich autorovi a interpretovi.

Rod Stewart

Světové agentury zaznamenaly Stewartovo vyjádření, že ho prý nečekaný úspěch zaskočil. Zpěvák se specifickou barvou svého křaplavého hlasu k tomu ještě dodal: „Úspěch ani sláva se jednoduše nedají předpovědět, to je šoubyznys.“ Právě v něm se letos osmašedesátiletý matador rockové scény pohybuje již půlstoletí. Ví tedy o něm své. Také proto na příznivě vzniklou situaci společně se svým managementem zareagovali naprosto profesionálně – neprodleně se pustili do přípravy půlročního turné k vydání téhle desky. Podle posledních dostupných zpráv však mezi jeho zastávkami Česká republika chybí…

Místo fotbalisty zpěvák
Muzikant, který si zvláště ve svých počátcích vysloužil podle svého rozčepýřeného účesu od hudebních publicistů přirovnání k ananasu, se narodil v lednu 1945 v Londýně jako Roderick David Stewart skotským rodičům, kteří se sem přistěhovali. Do školy v Hornsey chodil i s bratry Rayem a Davem Daviesovými. O několik let později se proslavili jako zakladatelé úspěšné a slavné skupiny The Kinks. V kapele Raye Daviese, když mu bylo sedmnáct, také Rod příštipkařil svým zpěvem.
I když pozdější zpěvák dostal už ve čtrnácti od rodičů k narozeninám kytaru, vábila ho úplně jiná kariéra. Toužil se stát fotbalistou. A také se nechal zapsat do fotbalového klubu v Brentfordu a začal s jeho hráči trénovat. Pokud prameny nelžou, už po třech týdnech toho prý nechal a stal se pouličním zpěvákem a k tomu se doprovázel na harmoniku. Rodící se pěvecká hvězda pak prošla několika soubory. V roce 1964 se Rod Stewart také dočkal svého debutového singlu, který prezentoval i v televizním pořadu na stanici ITV. Přesto deska propadla.
Počínaje rokem 1969 však jeho hvězda začala nezadržitelně stoupat. Nejprve ve skupině fenomenálního kytaristy Jeffa Becka, posléze jako člen The Faces, kde působil i s Ronniem Woodem, pozdějším kytaristou The Rolling Stones. V říjnu 1975 absolvoval Rod Stewart svůj poslední koncert s The Faces a vydal se na sólovou dráhu. Je lemována úspěchy, kvantitativně vyjádřenými asi tak sto padesáti miliony prodaných desek, dále téměř pěti sty týdny, které strávily jeho singly jen v britském žebříčku (z toho šest na nejvyšší příčce a dalších deset v Top 10). K více než čtyři sta padesáti týdnům, které pobývala jeho alba v tomto specializovaném žebříčku, letos Stewart přidal další za svou čerstvou novinku TIME.

Ženy, ženy, ženy…
Tuhle desku začal natáčet v roce 2011. Po pěti částech nově nahraných amerických písňových hitů (vycházely v letech 2002–2010) a desce coververzí soulové tvorby (2009), které se sice mohly pochlubit úspěchy i z nich vyňatých singlových hitů, ale podle mě nic mimořádně přínosného a objevného nepřinášely, zní novinka TIME pro příznivce „starého dobrého“ Roda téměř jako závan čerstvého vánku.
Jak uvedl samotný zpěvák, k psaní písní ho inspirovala rodina. A tomu naprosto upřímně věřím. Právě v roce 2011 se zpěvákovi narodilo již osmé dítě, syn Aiden. O téhle kapitole jeho života se nelze nezmínit, protože Rod Stewart po celý svůj život dokazuje, že ženy jsou vedle muziky jeho další opravdovou vášní a že je miluje nikterak symbolicky, ale doslova je „konzumuje“ jako uhranutý.
Pokud statistiky neklamou, prošlo jeho životem v podstatnější míře asi pětatřicet žen, mezi nimi mnoho modelek a hereček. Prostě kdybyste si jejich podobenky seřadili vedle sebe, na většinu z nich pohledy mužských čtenářů tohoto článku určitě spočinou se zalíbením. Rod Stewart svých osm dětí počal celkem s pěti ženami, tři z nich byly i jeho manželkami.
Jeho nejstarší dcera Sarah oslavila letos padesátiny. Narodila se v roce 1963, kdy bylo Rodovi pouhých 18 let a studoval uměleckou školu. Matkou byla Susannah Boffreyová. O dítě se ovšem starali adoptivní rodiče. Dnes je už zpěvákův vztah s dcerou Sarah normální. V roce 1975 zažil románek se švédskou herečkou Brit Eklandovou, který se těšil velké publicitě. Poznal ji na jednom večírku v Los Angeles, na svůj první sňatek ovšem nikterak nespěchal. Oženil se až ve čtyřiatřiceti s exmanželkou herce George Hamiltona. Z tohoto svazku má dvě děti, dceru Kimberley (*1979) a syna Seana (*1980). Potom rockera na sedm let okouzlila modelka Kelly Embergová; narodila se jim nemanželská dcera Ruby (*1987). Do druhé svatby se Rod pustil uvážlivě až ve svých 45 letech v roce 1990. Tou vyvolenou byla další modelka Rachel Hunterová, která neúnavnému svůdci povila další dvě děti, a to dceru Renée (*1992) a syna Liama (*1994). Tento svazek trval oficiálně šestnáct let, po nichž se úředně rozvedli, ale pár se fakticky rozešel už v roce 1999.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Jaroslav Císař

XANTYPA 10/13 - výběr z článků

U obrů v předsíni

Je kolem páté ráno, balancujeme s dvěma kamarády na kluzkých kamenech na břehu jezera Gokyo a snažíme se postavit stativ tak bezpečně, aby nám ho neshodil ani prudký poryv větru. Teploměr v nadmořské výšce přes 4800 metrů ukazuje okolo deseti stupňů pod nulou, pitná voda v láhvi během noci zamrzla a v ledovém větru je taková zima, že člověku tuhne pusa i při obyčejném mluvení. Moc se nám nechtělo měnit relativní teplo spacáku v nedaleké turistické ubytovně za kousavý mráz, k jezeru nás ale vyhnala naděje, že po několika zamračených ránech konečně uděláme nějaké slušné snímky za svítání, tedy v nejhezčím světle, jaké krajinářští fotografové znají.

Archeoložka  Ruth Shadyová Solísová

Archeoložka Ruth Shadyová Solísová

 Archeoložka Ruth Shadyová Solísová, původem z Československa, vypráví o tom, jak na pobřeží Peru objevila stopy po nejstarší civilizaci západní polokoule a jak Peruánci neumějí využívat znalostí dávných indiánských kultur.

Taras Kuščynskyj

Taras Kuščynskyj

O Tarasi Kuščynském se ví, že byl fotografem krásy. Že tvořil v sepětí s přírodou. Že jeho „stavebním materiálem“ bylo světlo. Že zhmotněním této krásy byla pro něho žena. Ví se o něm díky jeho pozůstalým, kteří od roku 1983, kdy předčasně zemřel, pravidelně pořádají výstavy jeho děl, díky teoretikům fotografie, kteří na něho doslova „nemohou zapomenout“, díky fotografům, kteří ho připomínají ve specializovaných časopisech, ale i díky divákům, kteří jsou na něj, často nevědomky, zvyklí.

Potomci usurijských tygrů v Africe

Potomci usurijských tygrů v Africe

Navštěvujeme černý kontinent, abychom spatřili stáda slonů, pátráme po smečkách lvů, toužíme spatřit majestátné nosorožce bílé a mnohdy je sotva rozeznáváme od příbuzných menších druhů – nosorožců černých. Stohlavá stáda pakoňů a zeber se mísí na rozlehlých savanách, a po chvíli nám mizí v údolích obklopených vysušenými pahýly akácií. Hledáme levharty, gepardy, karakaly, hyeny a šakaly. Mnohdy bychom se smířili i s kočkou divokou. A jak jsme překvapeni, když místo tak typické africké zvířeny tu najdeme největší kočku na světě – tygra usurijského.

Zpěvačka  DASHA

Zpěvačka DASHA

Jak sama Dagmar Sobková tvrdí, jméno Dasha byl její pubertální nápad. Od té doby z ní každopádně vyrostla skvělá zpěvačka, která má v sobě navíc ohromnou pokoru, což je v téhle branži jev nanejvýš sympatický a takřka nevídaný.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Matematik a filosof IVAN M. HAVEL oslaví 11. října pětasedmdesátiny. Má rád duchaplnou společnost i dobré jídlo a pití, což potvrzuje při pravidelných posezeních s přáteli v klubu Koníček, sousedícím s restaurací v suterénu paláce Lucerna. V této „duchovní sauně“ se scházejí lidé různých profesí a vládne v ní pohoda a tolerance. Se svou druhou ženou Dagmar bydlí v domě na Rašínově nábřeží, který kdysi postavil jeho dědeček. Košík, venkovská usedlost manželů Havlových, se díky systematickým aktivitám jeho manželky změnila v rozlehlou farmu, kde se chovají ovce a vyrábějí ekologické potraviny.

Zásah CIA v Íránu v roce 1953 usnadnil Chomejnímu cestu k moci

Jak souvisí svržení íránského premiéra Muhammada Mosaddeka vojenským pučem v roce 1953 s nastolením islámské republiky ajatolláhem Chomejním o šestadvacet let později? Sesazení demokraticky zvolené vlády v Teheránu pod taktovkou americké zpravodajské služby a zpětné dosazení šáha Rezá Pahlavího na trůn naplnilo Íránce frustrací. V roce 1979 vypukla v zemi revoluce proti absolutistickému monarchovi vládnoucímu z vůle Spojených států, přičemž Rúholláh Chomejní disponoval dostatečnou podporou veřejnosti k vytvoření islámského, protizápadně orientovaného režimu.

Cesty ke svobodě

Kdo je to Petr Nečas? Leckdo by se tak mohl ptát. Přitom utekly tři měsíce od chvíle, kdy rezignoval jako premiér. Věci se mění rychle. Někdo změny vítá, mnoho lidí je vděčno, že Nečasova vláda padla. Považovali ji za „asociální“. Neberou vážně, že taky šetřila. Prezident Miloš Zeman se 1. září v TV Prima pochlubil, že slíbil odstranit Nečasovu vládu, a taky ji odstranil. Proto se těší oblibě a jeho kroky jsou masou občanů nekriticky chváleny.

Co se děje… v New Yorku

 Léto pohladilo New York, otočilo se ve dveřích, zamávalo a odešlo. Zůstaly zážitky z koncertu Bobbyho McFerrina na trávníku v Central Parku, z výjimečných představení projektu SHAKESPEARE V PARKU, která za posledních padesát let konání vidělo pět milionů lidí, ze třicátého pátého ročníku festivalu OSLAVTE BROOKLYN, na němž letos Robert Plant zpíval se svou kapelou The Sensational Space Shifters, a z večírků věnovaných experimentální hudbě v prostorách MoMA PS1. A ze stovek dalších věcí, kterými dělá v létě město radost lidem.

Co se děje… v Londýně

Srpnová zpráva, že Scotland Yard se znovu zabývá smrtí princezny z Walesu a zkoumá, zda se na ní podíleli členové zvláštních jednotek britské armády známých pod zkratkou SAS (operující ve vojenský konfliktech tajně v týlu nepřítele), neměla bizarností svého obsahu téměř konkurenci. Snad s výjimkou sdělení, že se správcům londýnských kanalizací zhruba ve stejné době podařilo odstranit z potrubí pod hlavním městem obří špunt z omastku a chuchvalců zvící rozměrů londýnského patrového autobusu.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/13

XANTYPA Číslo 10/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne