Zpěvačka DASHA

Všechno je tak, jak má být

Jak sama Dagmar Sobková tvrdí, jméno Dasha byl její pubertální nápad. Od té doby z ní každopádně vyrostla skvělá zpěvačka, která má v sobě navíc ohromnou pokoru, což je v téhle branži jev nanejvýš sympatický a takřka nevídaný.

Dasha

Vyrůstala jste s pěti sourozenci. Jaké bylo najít si mezi nimi své místo na slunci?
Velká rodina naučí člověka toleranci. A místo na slunci? Žádné jsem nehledala. Touhu někam se prodírat v sobě nemám.

Přenesla jste si tuhle „dovednost“ i do pěvecké kariéry?
Určitě. Jsem skromný člověk. Někdo by mohl říct, že mi to může být na škodu, ale já svoji kariéru nechávám přirozeně plynout a už to měnit nebudu. Byla by to křeč.

Měli jste ve vaší velké rodině nějak rozdělené úkoly?
Ne přesně, ale otec dbal na to, abychom nezaháleli a trávili čas smysluplně. A jelikož jsme bydleli v domku na vesnici a měli i hospodářství, vždycky bylo co dělat. Oba rodiče pocházeli z města, a když jsem se narodila, rozhodli se odejít na venkov. Chtěli, abychom my, děti, měly větší volnost pohybu a žily ve zdravějším prostředí.

Stýskalo se vám po něm v Praze?
Do Prahy jsem šla hned po základní škole a musím říct, že to byl pro mě kulturní šok. Z klidného domova jsem se najednou ocitla v rušném velkoměstě a půl roku jsem to dost těžko snášela. Ale teď bych neměnila.

Původně jste měla v plánu nastoupit na hotelovou školu do Rakouska, proč jste šla nakonec na konzervatoř?
Přesvědčila mě Lída Nopová, která tam učí a někde zaslechla moje nahrávky. Ozvala se mi a ptala se, jestli studuju zpěv. Já odpověděla, že ne a že se chystám na hotelovku. Není to škoda? zapochybovala. Nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych se hudbou živila, přiznala jsem se. Nakonec mě ale nadchla, už ani nevím čím, ale ona to umí, pomohla mě připravit se ke zkouškám. A přijali mě. To bylo pro mě znamení, že bych se měla muzice věnovat. Dokonce ani rodiče nebyli proti – otec je ostatně amatérský muzikant – a místo do Rakouska mě poslali do Prahy.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.......

Vašek Vašák

XANTYPA 10/13 - výběr z článků

U obrů v předsíni

Je kolem páté ráno, balancujeme s dvěma kamarády na kluzkých kamenech na břehu jezera Gokyo a snažíme se postavit stativ tak bezpečně, aby nám ho neshodil ani prudký poryv větru. Teploměr v nadmořské výšce přes 4800 metrů ukazuje okolo deseti stupňů pod nulou, pitná voda v láhvi během noci zamrzla a v ledovém větru je taková zima, že člověku tuhne pusa i při obyčejném mluvení. Moc se nám nechtělo měnit relativní teplo spacáku v nedaleké turistické ubytovně za kousavý mráz, k jezeru nás ale vyhnala naděje, že po několika zamračených ránech konečně uděláme nějaké slušné snímky za svítání, tedy v nejhezčím světle, jaké krajinářští fotografové znají.

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

 Ačkoli z posledních nahrávek britského zpěváka Roda Stewarta byla znát už určitá únava a ústup ze slávy, z hudebního výsluní zcela nevymizel. Stále si za jejich prodej připisoval nové zlaté desky. Letos však svým novinkovým albem TIME doslova šokoval. Ve Velké Británii přímo rekordně! Po téměř pětatřiceti letech se s ním opět dostal až na vrchol žebříčku. V takovém časovém rozpětí to zde před ním ještě nikdo jiný nedokázal. Po dvou desetiletích se také Rodovi fanoušci konečně dočkali jeho nové autorské desky, kterou rovněž spoluprodukoval. Rod Stewart se s jedinou výjimkou autorsky podílel na kompletní hudební kolekci. Ústřední tematika písní o milostných vztazích, které šťastně začaly, nebyly naplněny nebo skončily, také mnoho napovídá o jejich autorovi a interpretovi.

Archeoložka  Ruth Shadyová Solísová

Archeoložka Ruth Shadyová Solísová

 Archeoložka Ruth Shadyová Solísová, původem z Československa, vypráví o tom, jak na pobřeží Peru objevila stopy po nejstarší civilizaci západní polokoule a jak Peruánci neumějí využívat znalostí dávných indiánských kultur.

Taras Kuščynskyj

Taras Kuščynskyj

O Tarasi Kuščynském se ví, že byl fotografem krásy. Že tvořil v sepětí s přírodou. Že jeho „stavebním materiálem“ bylo světlo. Že zhmotněním této krásy byla pro něho žena. Ví se o něm díky jeho pozůstalým, kteří od roku 1983, kdy předčasně zemřel, pravidelně pořádají výstavy jeho děl, díky teoretikům fotografie, kteří na něho doslova „nemohou zapomenout“, díky fotografům, kteří ho připomínají ve specializovaných časopisech, ale i díky divákům, kteří jsou na něj, často nevědomky, zvyklí.

Potomci usurijských tygrů v Africe

Potomci usurijských tygrů v Africe

Navštěvujeme černý kontinent, abychom spatřili stáda slonů, pátráme po smečkách lvů, toužíme spatřit majestátné nosorožce bílé a mnohdy je sotva rozeznáváme od příbuzných menších druhů – nosorožců černých. Stohlavá stáda pakoňů a zeber se mísí na rozlehlých savanách, a po chvíli nám mizí v údolích obklopených vysušenými pahýly akácií. Hledáme levharty, gepardy, karakaly, hyeny a šakaly. Mnohdy bychom se smířili i s kočkou divokou. A jak jsme překvapeni, když místo tak typické africké zvířeny tu najdeme největší kočku na světě – tygra usurijského.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Matematik a filosof IVAN M. HAVEL oslaví 11. října pětasedmdesátiny. Má rád duchaplnou společnost i dobré jídlo a pití, což potvrzuje při pravidelných posezeních s přáteli v klubu Koníček, sousedícím s restaurací v suterénu paláce Lucerna. V této „duchovní sauně“ se scházejí lidé různých profesí a vládne v ní pohoda a tolerance. Se svou druhou ženou Dagmar bydlí v domě na Rašínově nábřeží, který kdysi postavil jeho dědeček. Košík, venkovská usedlost manželů Havlových, se díky systematickým aktivitám jeho manželky změnila v rozlehlou farmu, kde se chovají ovce a vyrábějí ekologické potraviny.

Zásah CIA v Íránu v roce 1953 usnadnil Chomejnímu cestu k moci

Jak souvisí svržení íránského premiéra Muhammada Mosaddeka vojenským pučem v roce 1953 s nastolením islámské republiky ajatolláhem Chomejním o šestadvacet let později? Sesazení demokraticky zvolené vlády v Teheránu pod taktovkou americké zpravodajské služby a zpětné dosazení šáha Rezá Pahlavího na trůn naplnilo Íránce frustrací. V roce 1979 vypukla v zemi revoluce proti absolutistickému monarchovi vládnoucímu z vůle Spojených států, přičemž Rúholláh Chomejní disponoval dostatečnou podporou veřejnosti k vytvoření islámského, protizápadně orientovaného režimu.

Cesty ke svobodě

Kdo je to Petr Nečas? Leckdo by se tak mohl ptát. Přitom utekly tři měsíce od chvíle, kdy rezignoval jako premiér. Věci se mění rychle. Někdo změny vítá, mnoho lidí je vděčno, že Nečasova vláda padla. Považovali ji za „asociální“. Neberou vážně, že taky šetřila. Prezident Miloš Zeman se 1. září v TV Prima pochlubil, že slíbil odstranit Nečasovu vládu, a taky ji odstranil. Proto se těší oblibě a jeho kroky jsou masou občanů nekriticky chváleny.

Co se děje… v New Yorku

 Léto pohladilo New York, otočilo se ve dveřích, zamávalo a odešlo. Zůstaly zážitky z koncertu Bobbyho McFerrina na trávníku v Central Parku, z výjimečných představení projektu SHAKESPEARE V PARKU, která za posledních padesát let konání vidělo pět milionů lidí, ze třicátého pátého ročníku festivalu OSLAVTE BROOKLYN, na němž letos Robert Plant zpíval se svou kapelou The Sensational Space Shifters, a z večírků věnovaných experimentální hudbě v prostorách MoMA PS1. A ze stovek dalších věcí, kterými dělá v létě město radost lidem.

Co se děje… v Londýně

Srpnová zpráva, že Scotland Yard se znovu zabývá smrtí princezny z Walesu a zkoumá, zda se na ní podíleli členové zvláštních jednotek britské armády známých pod zkratkou SAS (operující ve vojenský konfliktech tajně v týlu nepřítele), neměla bizarností svého obsahu téměř konkurenci. Snad s výjimkou sdělení, že se správcům londýnských kanalizací zhruba ve stejné době podařilo odstranit z potrubí pod hlavním městem obří špunt z omastku a chuchvalců zvící rozměrů londýnského patrového autobusu.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/13

XANTYPA Číslo 10/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne